Russian Standard Original je neskutečně jemný destilát s čistou chutí, která zachovává charakteristickou „chlebovou“ chuť tradiční ruské vodky. Filtrace se provádí skrze filtry z březového dřevěného uhlí. Je připravena tradičním způsobem z komponentů pouze té nejvyšší možné kvality.

Když se někdo proti tomuto trendu vyjádří, hned z něho dělají Putinova agenta. Abych se tomuto riziku vyhnul, ocituji vám pár vět z knihy ekonomky z Cambridge Noreeny Hertzové o globálním kapitalismu a smrti demokracie. Píše, že když v srpnu 1991 přivážely tanky na Rudé náměstí Borise Jelcina, Clintonovi záleželo na tom, aby v Rusku vznikl systém, který by byl nakloněn americkým zájmům a sdílel ekonomické priority Spojených států.Autoritářský režim singapurského ražení by býval stačil. Mezi americkými investory (ale i jinde na Západě) převládal názor, že Rusko potřebuje benevolentního diktátora – neboli diktátora nakloněného americkému kapitalistickému systému.K tomu mohu jen dodat, že Putinovi dneska nespílají kvůli tomu, že je diktátor, ale kvůli tomu, že zastavil rozdávání ruských nerostných zdrojů nadnárodním firmám. Paní Albrightová je přece autorkou výroku, že je nespravedlivé, aby tolik nerostného bohatství patřilo Rusům. No a jisté vojenskopolitické kruhy dělají všechno možné, aby této „nespravedlnosti“ učinily konec. Že by to myšlenkové tanky typu Asociace pro mezinárodní otázky skutečně netušily?

To je velké dilema.. parchant se ale vždy spojí s parchantem... Takže se ani moc nedivím.. Pomstychtivý Babiš a pomstychtiví bolševici... dobrá parta...

Může strana za určitých okolností podpořit menšinovou vládu Andreje Babiše? Samozřejmě že může = jde přece o korýtka...

A STBák Babiš nebude proti...

Sovětští kosmonauti

Jurij Gagarin, první člověk ve vesmíru
Sovětští kosmonauti byli členové oddílů a skupin kosmonautů existujících v Sovětském svazu. První skupina kosmonautů byla zformována v březnu 1960 z vojenských pilotů. Pro jejich výcvik vzniklo Centrum přípravy kosmonautů nedaleko Moskvy, kolem centra vyrostlo Hvězdné městečko.

Záhy po začátku kosmických letů prosazovalo vedení konstrukčních kanceláří a výrobních závodů účast svých zaměstnanců v kosmických letech. V březnu 1967 padlo rozhodnutí vlády o oficiálním založení samostatných oddílů v ministerstvu všeobecného strojírenství, zdravotnictví a Akademii věd. V průběhu doby se každá sovětská instituce výrazněji zúčastněná v kosmickém programu snažila o sestavení vlastního oddílu kosmonautů. Plnohodnotný oddíl pravidelně se účastnící letů do vesmíru sestavila ale pouze společnost CKBEM (později přejmenovaná na NPO Eněrgija).

Dvousvazková, moderně pojatá a na oficiální prokremelské propagandě nezávislá práce kolektivu ruských autorů, vedená profesorem Andrejem Borisovičem Zubovem, představuje jedinečný pokus o syntetický výklad dějin Ruska 20. století. Autoři se v ní pokoušejí odpovědět na otázku, proč se ruské dějiny po pádu carismu ubíraly cestami vedoucímu k vytvoření totalitního, nelidského, cynického, navenek však modernizačního režimu, jenž ve svém důsledku vedl téměř ke zničení ruské duše a svébytné ruské civilizace. Jejich pohled je veskrze komplexní. Hlavní důraz nekladou na suché politické dějiny, nýbrž na dějiny společnosti, která specifickým způsobem reagovala na sociálně inženýrské pokusy nevzdělaných sovětských vůdců, kteří si nevážili lidského života a vše nazírali prizmatem osobní moci a osobního prospěchu. Na pozadí utrpení ruského národa autoři píší i dějiny ruského intelektuálního života a dějiny ruské pravoslavné církve, v níž spatřují, i přes její tendence kolaborovat s totalitním režimem, jeden z pilířů přetrvání ruské existence. Jako vůbec první historická práce Velké dějiny Ruska rovněž propojují dějiny ruské emigrace, dějiny „jiného Ruska, Ruska mimo Rusko, s dějinami sovětského impéria, čímž líčení ruské minulosti dávají rozměr konfrontace dvou světů, jež mezi sebou vedly život na život a na smrt. Druhý díl, zahrnující léta 1939-2007, je věnován období druhé světové války, pozdnímu stalinismu, rozvoje Sovětského svazu jako světové velmoci až gorbačovské perejstrojky, následného rozpadu SSSR a vzniku nového Ruska.

Rusko, země neomezených možností (kniha)
Kdyby sezonu 20042005 nezmařila stávka, mohli bychom ho vídat v NHL. Rakouský brankář Bernd Brückler si nezvolil zrovna tradiční cestu na vrchol, ale nakonec strávil tři sezony v nejkvalitnější evropské soutěži, Kontinentální hokejové lize. V Nižném Novgorodě a Novosibirsku zažil všechno - od kvalitního hokeje přes status místní celebrity a uplácení policistů po návštěvu jednoho z nejošklivějších míst na zemi. A mezitím na své cestě narazil na legendy, včetně Dominka Haška a Jaromíra Jágra.

Ruský formalismus: Metapoetika (1984) Petra Steinera se od předchozí autoritativní knihy na toto téma, Ruský formalismus: Dějiny a doktrína (1955) Victora Erlicha, liší nejen svým podtitulem, ale i detailností pohledu. Zatímco pro Erlicha byl český strukturalismus středoevropskou variantou formalismu, u Steinera jde o dva svou povahou navýsost odlišné fenomény: strukturalismus představuje nové paradigma literární vědy a formalismus interparadigmatické období, jež mu umetalo cestu. Rozrůzněnost tohoto směru Steiner lapil do tří metafor a jedné synekdochy, ukazujících formalistům směr při jejich výpravě za novou, vědecky založenou, poetikou. Dělení formalismu na metaforu stroje (Šklovskij), organismu (Žirmunskij, Propp), systému (Tyňanov) a synekdochu jazyka (Jakubinskij, Tomaševskij, Jakobson) se ostatně přidržela i anglojazyčná verze Wikipedie. ------- Není to jednoduchá kniha a hodně toho od svého čtenáře vyžaduje. Četba této filozoficky důmyslné knihy však vynaložené úsilí bohatě splatí. Richard F. Gustafson, Slavic Review Musíme být Petrovi Steinerovi vděční za to, že napsal tak jasné a kritické pojednání, založené na bezprostřední znalosti originálních textů a jejich komentářů. René Wellek, Poetics Today Recenze (a jiné texty): Křest knihy Ruský formalismus Petra Steinera se nesl v duchu příjemného diskuzního večera, Simona Köhlerová, www.topzine.cz Ruský formalismus a metapoetika očima slavisty Petra Steinera, Simona Köhlerová. www.topzine.cz, 19. 3. 2011 Ani verš bez vědy, Viktor Šlajchrt, Respekt, 16. 5. 2011

Ruské disko je taneční večer ruské hudby, ktery' v 90. letech začal provozovat Vladimir Kaminer v proslulém berlínském squatu Tacheles. A je to také soubor krátky'ch povídek, nazvany' podle jedné z nich. Autor s nezaměnitelny'm suchy'm humorem a sebeironií nejprve vypráví o své emigraci z rozpadajícího se Sovětského svazu do Berlína, poté o problémech, které zažívá, když se pokouší začlenit do života německé metropole. Podobně líčí i všednodenní, ovšem obvykle nevšedně bizarní osudy imigrantů, kteří se snaží hledat na Západě své štěstí. Wladimir Kaminer se narodil r. 1967 v Moskvě, studoval dramaturgii na moskevském divadelním institutu. Od roku 1990 žije se ženou a svy'mi dvěma dětmi v Berlíně. Pravidelně píše do různy'ch německy'ch novin a časopisů. Pro svůj nehledany' styl psaní, schopnost vystihnout pozoruhodné detaily a komiku na osudech svy'ch postav a nakonec také realistické ztvárnění svy'ch povídek patří k nejoblíbenějším a nejžádanějším německy'm autorům současnosti.

Ruské pověsti kniha od autora neuveden. Ruské pověsti zvané byliny s typickým stylem opakování promluv a popisů líčí život a hrdinské činy bohatýrů žijících asi před osmi sty lety. Hrdinů, kteří bojovali nejen s tatarskými nepřáteli, ale třeba i s draky. V knize však najdete i příběhy z dob, kdy už bohatýři z Rusi vymizeli. Dočtete se tak, jak vznikly valdajské rolničky, o štědrosti Stěnky Razina, o loupežnících, o Sofii Novgorodské nebo o putování cara Petra Velikého