LIŠKA Josef


Přímětice

jirchář

věznice Praha Pankrác

06.02.1952

Jednotlivé stroje jsou podobně jako lidé v manufaktuře uspořádáni do soustavy strojů. Ve vývoji kapitalismu si Marx všímá momentu, od kdy stroje jsou vyráběny stroji a přestávají být řemeslným individuálním výrobkem.

Marx uvádí důležitou a logickou podmínku pro zavádění stroje v kapitalistickém výrobním způsobu. Jedině tehdy je zaveden stroj, pokud je levnější než pracovní síla, kterou nahrazuje. Nikoliv každý stroj, který umožní snížit hodnotu výrobku, ale takový, který sníží zaplacenou práci. Technický pokrok závisí na ceně pracovní síly. Pokud je mzda nízká, přirozeně je podnět k technické změně nízký.

Marx cituje dvě definice továrny ideologa tovární výroby Ureho, jako příkladu ideologie průmyslové buržoazie. Ten vidí továrnu jako

1) "kooperaci různých kategorií dělníků, dospělých i nedospělých, kteří zručně a pilně dozírají na systém produktivních strojů, nepřetržitě poháněných ústřední silou (prvotním motorem)." Zde je souhrnný dělník jako aktivně působící subjekt, automat jako objekt. Jedná se o popis každého použití strojů.

2) "ohromný automat, složený z nesčetných mechanických orgánů a orgánů nadaných vědomím, které působí ve shodě a bez ustání, aby vyrobily týž předmět, takže všechny tyto orgány jsou podřízeny jedné hybné síle, která pohání samu sebe". Opačná definice, kde automat je subjekt, autokrat, dělníci jeho orgány. Jde o kapitalistickou továrnu.

Upozorňuji přítomné, že kdosi používá můj nick a názory vyjadřované níže nejsou z mé produkce. Protože se jedná o trestný čin, budu požadovat nápravu a trestně právní odpovědnost pachatele.

Začněme však jedním ze »zajímavých analýz«. Je z pera Jacquese Rupnicka:

»Vzestup marxistické levice, která se stávala většinovou, se potvrdil na jejím sjezdu (konaném 26. září 1920). Ze čtyř stovek řádně zvolených delegátů bylo přítomno tři sta dvacet a jejich složení ukazovalo, jak silná je orientace v Brně, Hodoníně, Jihlavě, Olomouci a zejména v Kladně, které zůstane ‚rudou zástavou‘ českého komunismu až do roku 1948. Přestože se levice těšila podpoře většiny členů a později i voličů sociálně demokratické strany, podařilo se jí získat pouze menšinu vedoucích činitelů strany a jejích poslanců v parlamentu. Z toho nevy­hnutelně vzešla konfrontace, v níž šlo nejprve o sídlo strany. Pravice se v prosinci 1920 pustila do zoufalého pokusu ‚zahradit komunismu cestu‘. Tiskárna Rudého práva, nového orgánu levice, se nacházela v Lidovém domě, který patřil straně: ­oficiálně byla vypovězena jménem bývalého předsedy strany A. Němce. Dne 9. prosince 1920 vedení sociální demokracie požádalo o ‚vrácení svého majetku‘ a povolalo policii. Ta po tvrdých střetech budovu obsadila a vydala ji vedení strany. Již druhý den se ve velkých městech konaly pouliční demonstrace…

Jaké byly politické následky prosincových událostí roku 1920? Sociální demokracie se obětovala na oltář republiky. Pro vládu zbavenou ‚anarchokomunistické hrozby‘ to znamenalo také zpomalení pokrokových legislativních reforem: už nebylo třeba brát zřetel na krajní levici, protože byla poražena, a vlastně ani na sociální demokracii, protože ztratila kontrolu nad většinou dělnické třídy…«

S technickým rozvojem roste společenský charakter výroby - jako vedlejší důsledek a jako prostředek rozvoje (soukromých) kapitalistických výrobních vztahů. Moderní průmysl zavádí vědu do výroby, ale dělá tak nutně přes technický aparát, který má hodnotu, stojí lidskou práci. Přizpůsobení způsobu práce rytmu stroje.
Všeobecný zákon kapitalistické akumulace

Již při prosté reprodukci v nezměněném měřítku (nadhodnota je kapitalistou plně osobně spotřebována) Marx ukazuje, jak si kapitál podřizuje reprodukci pracovní síly, dělnické třídy, z kontinuity kapitalistické reprodukce. Kapitalista má zisk z toho, co si bere od dělníka (nezaplacená práce) i z toho, co mu dává a co si dělník z produktu své práce kupuje zpět (za mzdu).

Ovšem v pojmu kapitálu je růst kapitálu a s ním i nadhodnoty. Část nadhodnoty není spotřebována osobně, ale připojena ke kapitálu. Připojování části vytěžené nadhodnoty ke kapitálu (akumulace kapitálu) vytváří tendenci k exponenciálnímu, geometrickému růstu hodnoty kapitálu. Kapitalisté jsou jen reprezentanty tohoto kapitálového pohybu.

Jak tato akumulace probíhá? Předpokládejme na začátku, že se při akumulaci a zvětšování rozsahu výroby technologie, poměr práce a masa výrobních prostředků, nemění. Pokračuje se na dané, ověřené technické základně, jen se zvýší rozsah produkce.

Pak vzrůst kapitálu při akumulaci nutně vede k vzrůstu poptávky po práci a existenčního fondu dělníků, a to úměrně svému růstu. To se stává zejména v době otevírání nových trhů, ale i vytváření "nových potřeb", nebo marketizace, kapitalizace toho, co dosud stálo víceméně mimo kapitalismus (například zrušení domácí výroby a práce, privatizace a podobně).

Tak události z konce roku 1920 zhodnotil Jacques Rupnik ve svých Dějinách Komunistické strany Československa. Otevřeněji se již vyjádřit nemohl. Je ovšem třeba zdůraznit, že o žádné »zpomalení pokrokových legislativních reforem« se nejednalo. Že šlo o vítané zaškrcení všeho, co by jen pokrokem mohlo zavánět. Zmiňme se například o provádění pozemkové reformy, jež ani za dvacet let předmnichovské republiky nebyla dovedena do konce, o vládní vyhlášce, jež omezila osobní, domovní listovní svobodu v oblastech, které vláda pokládala za »revoluční«, že došlo k omezení zákona o osmihodinové pracovní době, podpor v nezaměstnanosti, k přijetí zákona »proti teroru«, jenž omezoval právo stávkujících a pořádání demonstrací, že byly zlikvidovány závodní výbory, výdobytek poválečných let apod. Proto si ukažme, jak to vlastně bylo se zmíněnými událostmi ve skutečnosti.

LOMIČ Karel

Sychotín

věznice Brno

25.07.1952

Marx tady naráží: "...mohou potřeby vyvolané akumulací kapitálu předstihnout vzrůst pracovní síly čili počtu dělníků, poptávka po dělnících může převýšit nabídku, a tak může nastat vzestup mezd."

Tedy výkyv poptávky zvýší cenu, ale i hodnotu pracovní síly - stěhování pracovních sil, zvyšují se nájmy v rozvíjejících se regionech, roste nutnost dojíždět atd...

Samozřejmě někdy "by se mohlo ukázat nutným vyšetřit skutečný stav nabídky a poptávky např. stávkou nebo nějakým jiným způsobem" (Marx: Mzda, cena, zisk). Zde poukazujeme i na odborářskou kampaň "Konec levné práce".

Marx uvádí historické příklady takových stížností a snah o přitahování nových vrstev obyvatelstva do výroby. Speciálně zdůrazňuji tento moment kvůli současným nářkům na nedostatek kvalifikované pracovní síly u kapitalistů v ČR a nutnosti zvyšovat mzdy.

Kronika událostí I

Dne 14. září… po schůzce s prezidentem Masarykem premiér Tusar podal demisi. Novým předsedou vlády se stal Jan Černý, jenž byl v době první světové války pravou rukou brněnského místodržitele Heinholda, radikálního zastánce trvání monarchie.

»Vláda, které stál v čele, byla vládou úřednickou. To znamenalo, že ani ­ministerský předseda, ani jednotliví ministři nebyli zástupci politických stran, ale ‚nepolitickými‘ úředníky-odborníky. Nebylo to špatně vymyšleno…« (Miroslav Honzík: Praha 1921).

Změna termínu sjezdu

Vraťme se do července 1920. Tehdy pravicoví vůdci svolali poradu do ­smíchovského Národního domu. Tam hlavní referát přednesl Rudolf Bechyně. Řekl mimo jiné: »Zápas o národní samostatnost vyvolal v masách naděje v rychlé uskutečnění velkých idejí a cílů sociálních, jichž říjnový převrat a demokratická republika nesplnily. Část lidu má pocit, jako by byla ošizena o pravé plody převratu…« (citováno podle Jindřicha Veselého O vzniku a založení KSČ).

LUDVÍK Josef


Suché Vrbné

příslušník SNB

věznice Praha Pankrác

08.07.1952