P.Toufar nebyl "geniální student"-to je v úvodníku.Netvrdím,že byl špatným farářem.Ale v době po únoru 1948 se děly věci.Na obou stranách-komunistické i protikomunistické-se mohly pokoutně vyrábět kauzy antagonistické oboustranně.Nemusely to být nějak složité pružiny,či nějaké páčky ke kříži,jak se to snažila interpelovat STB,mohl to být prachobyčejný magnet,tehdy již známý.Silný magnet mohl působit na konec kříže,na kterém mohl být přilepen kousek železa.No a pohybem magnetu(i za zdí)mohlo být křížem pohybováno.To je jedna varianta.Ta druhá varianta je,že to způsobila "božská ruka".Nebo že by to byl silný průvan?No a ta smrt kněze Toufara byla v té době symbolická,mučednická.

Vraťme se k onomu rozhodnutí, které bylo osudové a jež jsem se snažil literárněji zpracovat. Co mu předcházelo? Přesuňme se do podzimu roku 1899. Tehdy klerikálové shromáždili odpůrce Masarykova pojetí. Už den před tím vídeňský Deutsche Volksblatt - rakouská moc Masarykova vystoupení na obranu Hilsnera nesla nelibě, protože jakákoli kritika katolicismu byla proti státní politice monarchie - zveřejnil, že se na Masaryka chystají studenti. A skutečně, když ve čtvrtek 16. listopadu 1899 byl Masaryk doprovázen ženou Charlottou do Klementina, kde měl mít přednášku, přednáškový sál byl už přeplněn, podle údajů policie, asi třinácti sty studenty a dalšími lidmi. Křik a hřmot ještě před jeho příchodem byl nepředstavitelný. Masaryk, tehdy přecházeje chřipku, byl pobledlý a unavený. Ke slovu však připuštěn nebyl. Pokusil se však situaci zvládnout. Napsal totiž na tabuli: »Já jsem se nebál přijít, žádám tedy o slovo«. Křik a hluk však neustávaly. Proto pokračoval v psaní dál: »Prohlašuji:

Dějiny promlouvají:
"Občané, občanky, soudruzi, soudružky. Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky. Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února tohoto roku. A současně jsem panu prezidentu navrhl seznam osob, kterými má býti vláda doplněna a rekonstruována. Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak, jak byly podány, přijal."
A tím začal, zatím poslední, ráj v ČSR!

Jó ták, to jsou všivácký muklové, vrazi a lapkové!

A nakonec si voliči očividně položili jednoduchou otázku: V čem vlastně Zeman uškodil republice, tím, že v Číně nemával tibetskou vlajkou? Že poškozuje image země? To druhé je metafyzika, to první je – někdy želbohu – pragmatická politika. Emmanuel Macron ani nepípl o lidských právech a dělal v Číně „kšefty“, o Donaldu Trumpovi ani nemluvě. Skutečnost, že pozornosti prezidenta neuniklo, že vzniká nové gigantické ekonomické společenství zemí BRICS, že se rozvíjí ambiciózní plán „Nové hedvábné stezky“, je mu i České republice jen ku prospěchu, a lze si jen postěžovat, že „ekonomickou diplomacii“ měli vykonávat premiéři s exekutivními pravomocemi.

Lotyšsko jedná na pokyn USA a likviduje třetí největší banku v zemi, sdělila v interview pro rozhlasovou stanici Baltkom bývalá předsedkyně lotyšského sněmu Ilga Kreituseová.

„To vše vzbuzuje v lidech nedůvěru. Ukazuje se, že nic neděláme sami, ale řekly-li to USA, hned likvidujeme třetí největší banku," prohlásila Kreituseová.

Síť na prevenci finančních zločinů FinCEN (Financial Crimes Enforcement Network), podřízená americkému ministerstvu financí, navrhla v únoru zablokování v lotyšské bance ABLV korespondentských kont v dolarech kvůli podezření z praní špinavých peněz a podplacení úředních osob.

Lotyšská Komise finančního a kapitálového trhu přijala v sobotu rozhodnutí o zrušení přístupu k vkladům, aby zajistila vyplacení zaručeného odškodného svým klientům, s ohledem na to, že ECB nevydala nařízení o zrušení omezení plateb dané banky.

Zrušení přístupu k vkladům nastává, když Komise konstatuje, že banka není schopna vyplatit klientům prostředky z jejich kont.

KOPULETÝ František


Týn

lesník

věznice Jihlava

03.08.1951

KOŘÍNEK Vladimír


Žleby

dělník

věznice Praha Pankrác

10.04.1951

KOVAŘÍČEK Boris


Praha

student

věznice Praha Pankrác

24.05.1949

CHMELAŘ Miloslav

Veselí nad Mor.

strážmistr SNB

věznice Praha Pankrác


02.11.1951