KRULIŠ Bohumil


Žleby

dělník

věznice Praha Pankrác

10.04.1951

JAKUBEK Bohumil



Vídeň

věznice Praha Pankrác

30.10.1953

Kladné stanovisko k odsunu už sice slyšel od náměstka ministra zahraničí Kornejčuka, ale chtěl ho potvrdit přímo od sovětského ministra zahraničí a osobně od Stalina. Při jednání s Molotovem tento problém byl dokonce prvořadým. Československo by se mělo, podle Beneše, stát národním státem. Byl ochoten však i k tomu, že některé malé enklávy s převážně německým obyvatelstvem budou předány Německu za cenu odchodu těch, co žijí v oblastech, jež Československu zůstanou. Odmítl však připojení některých německých hraničních enkláv k Československu, jak navrhovali Poláci, ale vyjádřil zájem o Kladsko. V otázce odsunu byl nezávazně podpořen, aniž bylo hovořeno o jeho rozsahu.

4.Hospodářská spolupráce… Beneš vyjádřil zájem na zvýšení poválečné hospodářské spolupráce. V té souvislosti předal sovětské straně jedno ze tří memorand, o němž později jednali experti. Molotov se při tom ve shodě s Benešem vyslovil pro předpokládané zaměření zahraničního obchodu na východ.

5.Vojenská spolupráce… Beneš v dalším memorandu požadoval rozšíření naší armády bojující v Sovětském svazu. Slíbil poslat z Anglie i československé piloty. Závěrem požádal o zbraně pro náš odboj, což všechno bylo sovětskou stranou odsouhlaseno. V diskusi se Stalinem probíral vstup Rudé armády na naše území a zvláště požadoval, aby spolu se sovětskými vojáky to byly i československé jednotky. I to sovětská strana akceptovala.

KUČERA Josef

Plzeň

štábní kapitán ČSA

věznice Praha Pankrác


14.11.1952

JANK Jindřich



Trh. Kamenice

věznice Praha Pankrác

28.07.1951

Jednání Beneš, komunisté a Fierlinger

Jednání s prezidentem se účastnil Klement Gottwald, nemocný, jak uvádí ve svých Vzpomínkách Marie Švermová, Jan Šverma, Rudolf Slánský a Václav Kopecký. Zdeněk Fierlinger byl přítomen jako zástupce sociální demokracie. Proto v tomto případě použijme jeho řazení jednotlivých bodů tak, jak je popsal ve své knize Ve službách ČSR:
1.Mnichov… Přítomní komunističtí poslanci Mnichovskou dohodu odsoudili a odmítli i následnou kapitulaci, zejména politiku »dvou želízek v ohni«.

2.Slovenský problém… Komunisté trvali na svébytnosti slovenského národa a odmítli tezi čechoslovakismu, jíž se nadále přidržoval prezident. Způsob správy na Slovensku měl být postupně řešen a neměl být vynucován násilím.

3.Ozbrojený boj… Měl by podléhat společnému úsilí. Londýnská vláda by tomu měla všemi způsoby napomáhat. Měla by vydat i prohlášení zdůrazňující potřebu ozbrojeného boje, tvoření partyzánských oddílů a vytváření jednotné organizace v zemi pomocí národních výborů, na jejichž vytváření se po diskusi dohodli komunisté, Fierlinger i prezident.

4.Vnitropolitické otázky… Byl vyjádřen zájem na spolupráci komunistů, sociálních demokratů a českých socialistů. Dokonce e hovořilo a spojení všech tří levicových stran, Představitelé KSČ se však k tomu vyjádřili skepticky a označili ho jako momentálně neaktuální. Tento blok by však byl jádrem Národní fronty, která by se stala základem pro vytvoření první vlády doma. KSČ odmítla Benešův návrh na vstup do londýnské vlády a zdůraznila svůj zájem na práci ve vládě popřevratové. Prezident plně si vědom situace doma měl dokonce říci na adresu KSČ: »Budete nejsilnějším článkem nového režimu« (Jacques Rupnick Dějiny komunistické strany Československa).

Z několika pohledů

Stojí za to si připomenout, jak jednání viděli lidé z okolí jednajících nebo autoři věnující svou pozornost právě Eduardu Benešovi:

»Ripka pokládal za velkou chybu, že se Beneš v Moskvě pouštěl do jednání s českými a slovenskými komunisty. Byl v Moskvě proto, aby tam sjednal smlouvu se Sovětským svazem a projednal se sovětskými představiteli naše a mezinárodní problémy, a nikoli, aby jednání zatěžoval stykem s jednou čs.politickou stranou…« (Ladislav Feierabend Soumrak československé demokracie).

»Nebylo vinou Benešovou, že se z těchto plánů mnohé nerealizovalo. Je třeba připomenout, že anglosaské velmoci neprojevily až do roku 1945 nejmenší zájem garantovat obnovené státy na východ od Německa, ba – což se málo ví – Britové dokonce ještě roku 1945 zrazovali Francouze, aby se znovu v tomto prostoru vázali…« (Jindřich Dejmek Edvard Beneš. Náčrt kariéry a osudových dilemat československého politika).

A Beneš? »Odjížděl jsem se svými spolupracovníky z Moskvy 23.prosince 1943 krajně spokojen a s pocity uznání a vděčnosti ke všemu sovětskému lidu a k jeho vůdcům Stalinovi, Kalibánovi, Molotovovi a všem ostatním – především k sovětským vojákům – za vše, co pro nás v této válce vykonali, za opravdu přátelské a srdečné přijetí, jehož se nám v Moskvě a v celé zemi dostalo… Děkuji zde za sebe i za vás a za celý národ zplna srdce Sovětskému svazu a jeho vládě… bez rozdílu za jejich opravdu oddanou, vlasteneckou a záslužnou práci pro naši vlast a svobodu československou« (Edvard Beneš Šest let exilu a druhé světové války).

JEŘÁBEK Alois

Brno

drogista

věznice Praha Pankrác

15.06.1953

LAZAR Jaroslav


Litoboř

řidič

věznice Praha Pankrác

10.06.1952

LEHOTSKÝ Alexander


Lukanovo

automechanik

věznice Praha Pankrác

29.03.1955