JUNEK Václav


Mokřice

rolník

věznice Praha Pankrác

16.03.1951

Ne, jistě chápete, že takto se asi rozhodnutí Tomáše Garrigua Masaryka neuskutečnilo, ale nepřáli byste si, aby se tak skutečně stalo? Pravdou ovšem je, že Masaryk byl právě v oné době velmi zklamán postojem českého národa. Víme to ze vzpomínek Jana Herbena: »Tenkrát se Masaryk odhodlával balit zavazadla a stěhovat se do ciziny. Tomu úmyslu se vzepřela paní Masaryková. Sama mi to vypravovala. Cítila se Češ­kou a jako Češka nechtěla opustit národ, jehož dcerou se stala...«

Připomeňme si, oč vlastně šlo. V březnu roku 1899 byla nedaleko Polné v lese zavražděna mladá dívka Anežka Hrůzová, dcera z domku z Malé Věžnice. Byla podřezána (nenašli tu inspiraci bratři Mašínové?). Podezřelým se stal toulavý místní židovský polopovaleč Leopold Hilsner, který byl spatřen v blízkosti. Jen důvod vraždy z počátku chyběl. Pak přišla na pomoc věrouka. Tehdy se totiž katolická církev stále ještě snažila vštípit věřícím do mysli pasáže z Bible, které často kněží citovali z kazatelen, o ri­tuálních vraždách a obětech, jež měl pro svého Hospodina organizovat Mojžíš: »...Áronovci, kněží přinesou krev v oběť, krví obklopí dokola oltář...« (Třetí Mojžíšova, Leviticus)... »Krev tvých obětí bude vylita na oltáři Hospodina« (Pátá Mojžíšova, Deutoronomium). A hned tady byl důvod. Chybějící důkazy nebyly najednou potřeba. Začal hon na čarodějnice daleko větší, než tomu bylo v Dreyfusově aféře. Soud pro Hilsnera nedopadl dobře. V Kutné Hoře byl odsouzen k trestu smrti. Díky Masarykovi došlo ovšem k dalšímu procesu, jenž už nevyslovil největší trest, ale to je již jiná kapitola.

KALANDRA Záviš

Frenštát pod Radhoštěm


novinář

věznice Praha Pankrác

27.06.1950

Toufar měl jít raději k cirkusu, tam by ten šejdíř udělal terno, jako eskamotér!

KALINAJ Pavel


Bijacovce

věznice Bratislava

17.02.1950

Jenže protistrana podporovaná většinou tehdejšího tisku si nedala pokoj. Podařilo se jí dokonce zfanatizovat některé stoupence šovinistických a klerikálních postojů, a když Masaryk šel do redakce Času, který tehdy měl redakci na pražském Uhelném trhu, byl fyzicky napaden čekajícím davem. Do redakce museli zavolat lékaře. Ošetřil mu obličej, kam dostal nejvíc ran. Když se při tom pohoršoval nad jednáním davu, jenž se stále nerozcházel a čekal na profesora před budovou redakce, Masaryk tiše, jak nám sděluje Bohumil Černý ve své knize o polenském případu, pravil: »Tož jen je nechte, oni se za chvíli uklidní.« Měl pravdu, čekání je brzy omrzelo a rozešli se. Ale vůbec nešlo o poslední pokus mu ublížit.

A jsme opět u oné mrazivé noci, kdy se Masaryk mohl dívat dolů do údolí, jímž protékal Botič, a zvažovat, zda přece jen ze země, zklamán, neodejde. Asi to všechno bylo jinak. Proč ne? To ale na věci, že zůstal a dál bojoval, nic nemění. Je jen otázkou, zda si na své rozhodování vzpomněl, když na podzim roku 1918 přijížděl z emigrace domů jako prezident, či zda si na to vzpomněli jeho kritikové z »hilsneriády«. Myslím si, že on už nikoli...

KALITKA Štěpán

Lucko

dělník

věznice Praha Pankrác

22.09.1950

KANDRAČ Anton

Kriviany

úředník

věznice Praha Pankrác

29.05.1954

KEPKA Josef


Vranovice

profesor

věznice Praha Pankrác

11.10.1952

Sprostoty a dezinformace a jednostranný a podpásový přístup médií, zvláště tech veřejnoprávních, které se vyvalily během období před druhým kolem voleb, nenechaly nikoho v klidu, a měly i sttejně tak negaivní reakci. Lidé byli naprosto šokováni, když jim „slušná“ strana plná morálky servírovala jednu špínu na Zemana a jeho voliče za druhou. Analytici sice do detailů rozebírají ze kterých stran sebral Drahoš hlasy Zemanovi a naopak, ale zároveň nemohli nepřipustit, že prezident získal statisíce hlasů obyvatel, kteří se první volby a dokonce parlamentních voleb nezúčastnili.