Přejít na výpis diskuzí
Proč se zrovna Francie stala terčem teroristických útoků
14.11.2015 | Dalibor Olšanský
252 příspěvků
-
Moskva - nejlépe se jí vyhnout
Přesně těmito slovy hodnotí jeden z turistických průvodců ruskou metropoli.
Mizerné služby, vysoké ceny
Desetimilionová Moskva není moc vlídná k návštěvníkům, vysoké ceny za nekvalitní služby jsou běžné, i v průměrné restauraci zaplatíte za nijak skvělý boršč dvě stě rublů (v přepočtu necelých sto padesát korun) a více rublů. Často taé čekáte dlouhé minuty než si vás někdo všimne a ani potom nemáte vyhráno. -
Jak Polsko zachránilo Evropu před bolševickou chátrou
Na tu dobu nesmíme zapomenout! Před 89 lety bojovalo Polsko o svoji holou existenci, nechybělo mnoho a ruští bolševici se rozlili po Evropě. Sám Lenin tehdy prohlásil: „Ještě několik dní vítězné ofenzívy a byla by dobyta nejenom Varšava, ale rozbit i versailleský mír." Vítězná ofenzíva polských vojsk však v srpnu 1919 zmařila komunistické naděje, rudá hydra byla na hlavu poražena.
Plány ruských bolševiků byly jasné, zničení Polska a spojení jednotek Rudé armády s německými komunistickými bojůvkami a nastolení rudého teroru. Evropa by se dostala pod nadvládu tlup vřeštících paviánů zpitých krví svých obětí, kteří jsou hubiteli lidské civilizace. Tak správně nazval komunisty sir Winston Churchill. -
-
ločiny rudé lůzy
Bolševická Rudá armáda měla zpočátku navrch, její jednotky postupovala onoho léta dvacátého roku na Varšavu, polská armáda jen stěží odolávala náporu rudé lůzy. Ta válka byla vedena velmi krutě zvláště ze strany bolševiků, kteří neuznávali ženevskou konvenci o zacházení s válečnými zajatci.Například ve vsi Bystryk brutálně povraždili rudí kozáci mladé nezkušené polské vojáky, kteří se chtěli vzdát do zajetí. Píše o tom Karel Richter ve své knize válka začala v Polsku.
Situace se v červenci pro mladý polský stát stala kritickou. Navíc evropští komunisté bránili v průjezdu vlaků s výzbrojí přes Německo a Československo do Polska, v tomto případě si zaslouží uznání československý ministr zahraničí Edvard Beneš, který zajistil dopravu zbrojních vlaků do Polska náhradní trasou přes Slovensko, když stávkující břeclavští železničáři zmateni rudou propagandou je nechtěli pouštět dál.
Maršál Józef Pilsudski, náčelník státu a nejvyšší velitel armády vystoupil 3. července 1920 se zásadním projevem k polskému národu: „Občané Rzecipospolité! Vlast vás potřebuje! Nepřátelé obkličující nás ze všech stran, soustředili všechny síly, aby zničili naší krví a lopotou polského vojáka vydobytou nezávislost. Zástupy útočníků, táhnoucích až z hlubin Asie, se snaží zlomit naše hrdinské armády, abys se vrhly na Polsko, podupaly naše nivy, pálily vsi i města a na velkém polském pohřebišti začaly svou hrůzovládu. Jako jedna nehybná zeď musíme povstat k odporu. Ať se nápor bolševismu rozbije o hruď národa. Ať na volání Polska nechybí žádný z jeho věrných a pravých synů, aby dle vzoru svých otců i dědů srazili nepřítele Rzecipospolité k jejim nohám. Vše za vítězství vše! Do zbraně!". -
-
Zachránění Varšavy
Obrat ve válce nastal 15. srpna, v době, kdy už většina Evropy čekala, že Varšava padne každým dnem. Na tento datum připadá velký katolický svátek, Nanebevzetí Pany Marie a Poláci jako horliví katolíci přisuzují „Zázrak na Visle" právě přímluvě Matky Boží. Dokonce tehdy požádali papeže Benedikta XV., aby mohli Pannu Marii nazývat královnou Polska a tehdejší Svatý otce jejich žádosti vyhověl.
Ve skutečnosti se oddíly Rudé armády vedené Tuchačevským vyčerpaly a jejich početní stav klesl ve srovnání s polskými jednotkami, ve kterých sloužilo na severní frontě na tři sta tisíc mužů, na polovinu.
Plán protiofenzívy připravil Pilsudski ve spolupráci s francouzským generálem Weygandem a náčelníkem štábu polské armády generálem Tadeuszem Rozwadowskym. Britský historik Norman Davies přičítá hlavní zásluhy na porážce Rudé armády generálu Weygandovi. Každopádně však útok Poláků do boků bolševických sil znamenal obrat ve válce a během podzimu roku 1920 dostali ruští bolševici od Poláků ještě několik pořádných nakládaček. Rudá armáda byla silně zdecimovaná a nakonec byla Rižským mírem v březnu 1921 stanovena polsko-sovětská hranice v linii Desna-Slucz-Korzec-Zbrucz, která v podstatě kopírovala situaci při druhém dělení země v roce 1793.
V každém případě si Poláci zaslouží velké uznání za zachránění Evropy před rudým morem. Datum 15. srpna 1920 bychom si měli dobře zapamatovat. Věčná sláva polským hrdinům.
-
-
-
Masakr v Paříži je důsledkem rudého zla zvaného dekolonizace
Byl to jeden z nejhorších zločinů světové levice proti civilizovanému Západu. Prosazování tzv. práva národů na sebeurčení především v režii Sovětského svazu a komunistů vedlo k obrovské brutalitě a nakonec i k islámskému radikalismu. Dokud nad Afrikou a Asii vládly Velká Británie, Francie a další, byl v koloniích klid a náboženští fanatici se tam nevyskytovali. Domorodci si tenkrát nežili vůbec špatně, naopak v mnoha případech se měli tehdy lépe, než se mají nyní. A za koloniální éru by proto měli Západu spíše děkovat -
-
Ruské komunistické satelity ale tenkrát vycítily příležitost, že tzv. právo národů na sebeurčení by mohlo na jejich stranu získat početné nové státy v Africe a Asii a také by to přece oslabilo ten nenáviděný kapitalistický Západ. Komunisté vždycky šířili svoji moc bezohledným násilím, bez ohledu na důsledky. A tak neváhali podporovat různá tzv. národně osvobozenecká hnutí v rozvojových zemích. Ovšem většinou se nejednalo o mravně čisté bojovníky za svobodu utiskovaných národů, ale o obyčejné zabijáky a zločince nejhoršího zrna.
Komunistické Československo dokonce cvičilo teroristy, kteří bojovali proti legálním a zákonným vládám svých zemí, ve výcvikovém středisku v Zastávce u Brna a rovněž jim dodávalo zbraně. Teroristická byla i muslimská Organizace pro osvobození Palestiny v Arafatových časech, která podnikala zákeřné útoky na židovské civilisty na celém světě, a rovněž neváhala vraždit ženy a dětí, obzvláště odpudivým činem byl útok na izraelské sportovce na olympijských hrách v Mnichově v roce 1972.
-
-
Semelová a Filip jsou důkazy komunistické zrůdnosti
Lidé bezpáteřní a bez jakýchkoliv morálních zásad. Současná KSČM je stejně jako nacistická NSDAP zločineckou organizací
Největším důkazem, že Česká republika je zcela svobodnou a pro někoho až přehnaně liberální zemí je soudružka Semelová sama. Kdybychom jednali v duchu komunistického režimu, tak dotyčná fanatička nesedí v Parlamentu, ale v cele smrti na Pankráci, kde by čekala na popravu oběšením. Po celé republice by lidé sepisovali petice, ve které by pro ni žádali nejtvrdší trest se slovy „čubce čubčí smrt“. Místo toho dotyčná bez problému a veřejně hlásá svoje nenávistné lži. A tak zase ve sněmovně zpochybnila zločiny komunistického režimu.
Čína také vězní odpůrce režimu v lágrech, které si s těmi nacistickými nezadají. -
Česká ekonomika roste, Rusko ničí sankce
Hrůzostrašné scénáře stoupenců ruské agrese na Ukrajině a nepřátel Západu se ukázaly jako báchorky a lži. Český průmysl výrazně roste, rychlým tempem přibývají i nové zakázky. Naše podniky ruské sankce neohrozily a ani jihočeská Madeta nebude propouštět. A její zaměstnanci mluví o Putinovi a spol. velmi neuctivě. Kdo se ale potácí v problémech, je právě Rusko.
Letos vzroste naše HDP cca o 2,5%, což je dobrý výsledek. Ukázalo se, že ti, co strašili dopady ruských sankcí, velmi mírně řečeno neměli pravdu. Naopak ti, kteří říkali, že podíl Ruska na našem zahraničním obchodě činí pouhých 4% a tak to nebude tak horké, se trefili. -
Komunistické světlé zítřky a kolabující železnice
Minulý režim dokázal opravdu i nemožné, nikdo jiný před ním nedovedl přivést železnici do takového srabu jako on a současné České dráhy se z jeho devastačního působení stále nemohou vzpamatovat. Vlaky za jejich éry jezdily pomaleji než za první republiky, což je dalším důkazem krachu socialistické ekonomiky.
V historii železniční dopravy se dlouhou dobu vlaky zrychlovaly, což se dá považovat za normální. Zaměřím se nyní na důležitý úsek mezi dvěma největšími městy České republiky Prahou a Brnem. Přímé železniční spojení dokončili stavbaři v roce 1849 a pokud se člověk z Brna rozhodl vyjet si do hlavního města Království českého, čekal ho celodenní výlet. Ovšem ve srovnání s érou dostavníků, kterým tato cesta trvala dva dny, to byl velký pokrok.
V době I. světové války vzpomínal Karel Hašler na úmorné šestihodinové cestování přeplněným vlakem z brněnského hostování Národního divadla domů do Prahy. -
-
Ve třicátých letech dvacátého století urazily klasické rychlíky s parní lokomotivou v čele trasu mezi oběma městy za čtyři hodiny. Ovšem pýchou první republiky se stala motorová souprava Slovenská Strela, která zhruba dvěstěšedesátikilometrový úsek zvládla bez zastávky za 2 hodiny 49 minut.
Vlaky tedy nabíraly na tempu. Ovšem pozor! K moci se dostali komunisté a nastal neskutečný zvrat, v sedmdesátých letech rychlíky na této trati v rozporu s předchozím vývojem zpomalily a cesta nejrychlejšímu z nich expresu Hungaria trvala asi tři a půl hodiny, tedy o čtyřicet minut déle než Slovenské Strele.
Prvorepublikovou rekordmanku překonaly až vlaky Eurocity někdy kolem roku 2000 a v současnosti Pendolina zvládnou tuto cestu s jednou zastávkou v Pardubicích za 2 hodiny 29 minut.
Tato kauza je rovněž další důkaz ekonomického zaostávání socialismu. Komunistický režim nebyl schopen investovat do železniční dopravy potřebné í peníze, tak zatímco třeba v Německu a Francii vznikaly moderní rychlodráhy TGV a ICE, po nichž si to vlaky uhánějí i třistakilometrovou rychlostí, tak u nás jsme si o něčem takovém mohly nechat jen snít. Vlaky se „ploužily" po kolejích kvůli špatnému technickému stavu tratí a častým pomalým jízdám. -
-
V učebnicích železničního zeměpisu pro I. ročníky středních dopravních škol ze sedmdesátých let se psalo o tom, že klíčové tratě budou zmodernizovány a rychlost na nich zvýšena až na 160 kilometrů v hodině. V těch samých učebnicích z let osmdesátých let už o ničem takovém nebyla zmínka. Tehdy už se reálný socialismus nacházel v těžké ekonomické krizi a byl rád, že bude vůbec schopen udržet provoz na chátrajících železnicích a jakékoli zásadní modernizace šly k ledu.
Radikální modernizace železničních koridorů začala teprve v roce 1994. Ta na nich umožnila zvýšení rychlostí až na zmíněných 160 kilometrů v hodině a v dohledné budoucnosti se na některých úsecích zvýší rychlost až na 200 kilometrů v hodině.
České dráhy mají k dokonalosti samozřejmě ještě stále daleko, ovšem na některých tratích už nastalo radikální zlepšení a třeba soupravy EC mají solidní evropskou úroveň
-
-
-
Rusko se chová k Pobaltí jako šílený gangster
Únos estonského policisty Estona Kohvera z estonského území a nezákonné zadržení litevské rybářské lodi Juros Vilkas (mořský vlk) v mezinárodních vodách. To jsou dva příklady zločineckých praktik Moskvy vůči pobaltským republikám.
Rusko ovšem opět dokázalo, že bolševismus pro něj není minulostí. V Putinově éře dochází k zlehčování zločinů stalinismu, jsou zavírána muzea připomínající gulagy a Leninova mumie stále straší v Moskv -
Simona odešla ale zlej BTW rybana Gay troll tu smrdí dál.
Tak poznáte multinicka. *1* *1* *1* -
Komunistické mlátičky nemají na omluvu nárok, pište do sněmovny
Drzost komunistů nezná mezí a je načase je znovu odkázat do patřičných mezí. Jistý soudruh Ondráček chce omluvu za to, že byl v poslanecké sněmovně právem nazván komunistickým fízlem. Nic takového se nesmí stát!
Zdeněk Ondráček, toho času poslanec za KSČM, se v roce 1989 jako příslušník komunistické policie, zvané veřejná bezpečnost, opakovaně podílel na brutálním potlačení protikomunistických demonstrací a veřejně lhal do televize, že studenti byli vyzbrojeni. To byl samozřejmě nesmysl.
Nevážený pane Ondráčku,
jste komunistický fízl, na žádnou omluvu nemáte nárok a žádný slušný člověk se Vám nikdy omlouvat nebude!
S neúctou -
Pobaltí odmítlo sovětskou (ruskou) okupaci a devastaci
Pro všechny tři pobaltské státy to byla velká tragédie, když byli v roce 1940 násilím připojeni k Sovětskému svazu. Bolševičtí Rusové jim nic dobrého nepřinesli, akorát zde povraždili desítky tisíc lidí včetně žen a dětí a další za nelidských podmínek poslali na Sibiř. Lidé ve vlacích s dobytčáky, které si nezadaly s nacistickými transporty do Osvětimi, umírali zimou, hlady a žízní po tisících. Nebudu tady znovu připomínat brutální teror, kterého se rudí okupanti, zvláště v letech 1940 – 41 a později od roku 1944 do poloviny padesátých let dopouštěli, ale v každém případě se jednalo o zločiny genocidy, když Rusové cíleně likvidovali vzdělané vrstvy pobaltských republik.
„Se Sovětským svazem přišla bída na zem“, toto pravdivé heslo vystihuje rovněž situaci v Litvě, Lotyšsku a Estonsku dokonale. Do začátku okupace tyto země kvetly, obchody byly plné zboží, lidem se dařilo dobře. Během roční ruské okupace do roku 1941 se všem vrstvám obyvatel prudce snížila životní úroveň, i dělníci brali menší platy než dříve a obchody se vyprázdnily. Inu socialismus.