Klidně jako Joe adventures ( i když to mělo bejt už v základní hře).

No a jakmile zjistí cenu ruských klíčů, tak je jebne definitivně *1*

Ahoj, nemá.

ja uz mam 550 hodin v WH total war :D, kua, je to zavislost

u Sony by se mohli učit, jak se taková služba má dělat

Když o tom tak přemýšlím, tak asi témata Ladislava Loukoty. V podstatě za mě dělá rešerše a v koncentrované formě se od něj dozvím spoustu zajímavých informací. *4*

za mě jedině mistr péra Jan Doskočil

Lucie Jiříková

Petr Poláček. Je mi tak nějak nejsympatičtější ze všech...

Ač s mnoha jeho názory nesouhlasím, tak Lukáše Grygara a dále články od Jiřího Pavlovského a Miloše Bohoňka, protože se letos věnovali mé oblíbené platformě, Pavlovský více. Jinak tady není nikdo, jehož článkům bych se vyhýbal, sem tam se nějaká chybka vloudí, ale stejně je to nejlepší český server o hrách, vlastně když vezmu hojnou účast našich bratří tak možná i nejlepší československý

Ježišikriste, Tome, to nemůžeš takhle zčistajasna vybafnout takovou choulostivou otázku. Tady jsou citliví i na recenzní průměry, natož na nějakou soutěž redakční popularity. Sorry jako, radši ti napíšu, co jsem na tomhle serveru četl fakt nerad, než vybírat konkrétního spisovatele.
__Nějaká ta hrubka, občasné překlepy a stylistické nesmysly se dají chápat, ostatně s absencí některých vyhlášených expertů jich ubylo. Co ale člověka nepotěší, jsou floskule, které obecně vládnou (videoherní) žurnalistice a kterým se nevyhýbá ani místní redakce. Naopak, zdá se, že jakmile jeden autor začne používat nějakou hezkou vatu, tak do pár neděl infikuje všechny kolegy.
__Začnu třeba oblíbenou „rolí“. Ta se objeví vždycky okolo vašeho avatara v popisované hře. Vy za něj prostě nehrajete nebo ho jednoduše neovládáte, ale vždy se ocitáte v jeho roli, ujímáte jeho role či se jeho role chápete. Pro mne je to takové železné pravidlo pro pobavení na úvod článku. Představuju si, že autor zrovna vstává z porcelánového trůnu, kde náhodou došel papír, usedá do reakčního křesla, a jak má čerstvě vizualizovaný ten točící se prázdný váleček, tak ho hned bezděčně nacpe do článku.
__V zájmu objektivity je nutné zmínit variantu s „ocitnutím se v něčí kůži“, která sem tam tohle pravidlo první role oživuje trochou lidského tepla.
__Krásné obraty taky vytváří hojně využívané přenádherné slovo „skrze“, které v rukou šikovného redaktora (zdravím Aleše a Adama) nachází bohaté uplatnění. A tak se „hra připomíná skrze video“, „svět se upravuje skrze změnu barvy“, „příběh se vypráví skrze dynamickou hudbu“, „zaměření se definujete skrze rozhovory“ a „autoři se loučí se sérií Uncharted skrze pohled do zákulisí vývoje“. Lahůdky.
__Když jsme u lahůdek, tedy gastronomie, tak nesmím zapomenout na oblíbené „jednohubky“. Jakmile je hra kratší než ca 150 hodin, je určitá šance, že v článcích spadne do kategorie takzvaných jednohubek. Čím kratší a čím menší kolektiv autorů, tím je pravděpodobnost tohohle šuplíčku větší. Indie hry do pár hodin od jediného tvůrce tu mají své místo prakticky jisté. Vysvětluju si to permanentním hladem špatně placeného herního novináře, jenž se má možnost pořádně nacpat jen při videoherních prezentacích právě oněmi zmíněnými jednohubkami. Ty se mu pak při psaní, s myslí bloudící ve vzpomínkách, vrací jako symbol něčeho malého a příjemného. Šup a je to v textu.
__S jídlem a perzistentním hladem zřejmě souvisí i „porce zábavy“. Bývá malá, adekvátní, slušná, pořádná, vrchovatá, nebo dokonce masivní a neskutečná. Tohle už je raritnější obrat, který je dostatečně modifikovatelný tím definujícím přídavným jménem. Neznamená to ale, že při čtení nepotěší.
__Potěší i všechno originální, neotřelé a nové, co se ve světě videoher zčistajasna objeví. Málokdy to ale bývá manuálně dílensky vysoustružené. Přesto nás pronásleduje „zbrusu nový titul, zbrusu nový Level, zbrusu nový svět, pohled, koncept, zbrusu nový obsah“. Prosté přídavné jméno už nestačí. Doba si žádá expresivnost. Ok, jen kdyby se nebrousilo úplně všude. Těch brusů. Jeden na každého jazykobrusiče.
__Celý tenhle text by byl o ničem, kdybych ho nezakončil frází „něco je o něčem“. Ano, skutečný děs, který sice hernímu spisovateli ušetří spoustu přemýšlení nad vhodným slovesem a zkrátí text o pár slov, ale v citlivějším čtenáři spolehlivě vyvolává dávivý reflex. A tak tu máme hry, které budou „o dvou úhlech pohledu“ nebo „o stylu, pochopení a funkčnosti“ a podobné perly, které se mi v zájmu karmy nechce opakovat. Páni redaktoři, jste snad profesionální fotbalisti, hokejisti nebo politici? Ti na to mají právo, neb myslí na góly, které jsou o štěstíčku, a na daně, které jsou o rozpočtu.
__Je to celé o duševním zdraví. O vnímavosti. O jazyku.

Jediný redaktor, kterého uznávám, je Aleš Smutný.

No nevím, jestli switch bude zapomenutou archiválií, každopádně nedoufám, že se dožiju VR kde budu moct strávit déle než 5 minut aniž bych *11* prý se na to dá zvyknout tréninkem, ale nevyhodím 26 táců aby mi půl roku bylo špatně *1* podle spousty lidí je pohybové ovládání gimick(který všichni okopírovali nejen do VR v pořadní sony....>htc) podle mě je gimmick VR a Nintendo by se na to mělo vykašlat nehledě na to, že pokud by to zvládalo VR na nebo spíš pod úrovní základní PS4, tak to nemá smysl. Taky jde o to, co pro koho znamená virtuální realita, pro mě jako fandu žánru cyberpunnku opravdová vr není že si na hlavu nasadím monitor a do každé ruky si vezmu ovladač s gyrem, ale na druhou stranu to jde sundat - lepší vyhlídka než Matrix *1*

Crytek propustí dalších 15 zaměstnanců frankfurtského studia.

VR na Switchi? To už to dřív bude na 3DS *1*

Jak to myslíš? Jako že prakticky klon Wipeout je pro mladší hráče, nebo to že mladší řeší fps a rozlišení? Jestli implikuješ, že naznačují, že se z 1080p najednou stane 4k/60fps, tak já to tam nevidím