Přejít na výpis diskuzí
David Cage: „Proč jsou hry tak emocionálně ploché?“
3.3.2011 | Aleš Smutný
86 příspěvků
-
To bude asi dnešní dobou všichni spěchaj a jen málokdo chce ve hře řešit nějakou komplexni záležitost, chce se prostě jen bavit a to hned a rychle , proto je to vše zjednodušený a osekaný imho *11*
-
za me treba druhy Silent Hill
-
Přesně tak, pane Cage! O tomhle tématu (emocionální prázndnota drtivé většiny her) přemýšlím už dlouho. Hry jsou v tomhle ohledu daleko za filmem, ačkoli se tváří, že jsou úspešnější. V prodejích možná, ale v kvalitně rozhodně ne.
-
Si myslim že taky záleží hodně na žánru a vkusu, každýmu se líbí něco jinýho a tak se určitě k nějakému příběhu upne víc než k jinému v jiné hře
-
No asi to není pro vývojáře tak jednoduché vyvolat v hráčích jiné než "základní emoce", pokud někdy jsem vůbec něco takového zaznamenal tak to bylo u starých adventur typu Quest for glory, Kings questy a podobných, tedy trochu říznutých vypravěčstvím, takový Fahrenheit byl podle mě plný emocí a to i jiných než těch základních a pokud vím tak jej veřejnost nepřijala zase až tak dobře... určitě je takových her víc ale nejsou a asi nebudou main streamové... *5*
-
ma to neco do sebe. par prikladu dokazu vymyslet, ale moc jich neni a musim sahnout i vice do minulosti (emoce a narocnejsi veci si spojte sami):
portal - companion cube a glados
mass effect - garrus popr. archangel (snazim se nespoilovat :)), mordin, thane, legion, wrex spolu s jejich loyalty misemi samozrejme (koukam, ze ME je na tom prekvapive dobre v tomto smeru)
kotor 2 - kreia
psychonauts - v podstate vsichni dusevne nemocni
bioshock - would you kindly?