Nikdy jsem nedokázal pochopit, proč je videoherní komunita tak sexistická a předsudečná vůči ženám; v českém prostředí pak navíc nabroušená vůči komukoli, kdo se snaží k videohrám přistupovat vážně a kriticky. Debaty, jako je právě tato pod záznamem přednášky o genderové analýze videoher, jsou pak vždy obludným realitycheckem. Představa, že ženy nehrají nebo pokud hrají, tak jenom nějaké hovadiny na FB či hry na mobilu, je stejně adekvátní, jako dříve velmi populární obraz hráče videoher coby obézního asociála. Osobně znám několik žen ve věku od dvaceti do čtyřiceti let, které hrají všechno možné včetně WoW, L4D, GTA, Borderlands, Diablo, Mass Efect, Skyrim, Deus Ex nebo Assassins Creed. Co popisuje i tahle přednáška, je prostý fakt, že více žen by hrálo videohry, kdyby jim nabízely hrdinky, s nimiž by se mohly identifikovat. Genderové analýzy nejsou o nenávisti, ale o popsání symptomů za účelem jejich napravení. Je snad pochopitelné, že když ve hrách ženy vystupují jako pasivní důry s velkým poprsím, tak to prostě moc žen neoslovuje. Podobně by se výrazně proměnilo přijetí videoher u mužů, kdyby většina hrdinů byli zženštilí metrosexuálové. Nebyla by přece pro videohry žádná tragédie, kdyby bylo více hlavních či vedlejších hrdinek podobných Alyx Vance nebo Samus Aran. Je jedině dobře, že se videohry vyvíjí směrem jako nová Lara Croft, která se konečně zbaví svých směšných vnad. Podobně je super, že Borderlands 2 mají DLC, kde hráč může hrát za teenagerku. Stejně záslužné je, že když mají hráči na výběr mezi mužskými a ženskými protagonisty, tak hrdinky nemají jen defaultní podobu aktérek ze silikonových pornáčů. Ale přiznějme si, že právě díky genderovým analýzám a výzkumům veřejného mínění se takto hry proměňují. I v budoucnu bude řada her pro náctileté onanisty či macho sexisty, ale stejně jako v jiných médiích budou takové tituly nikoli mainstreamem, nýbrž výběrovým žánrem. Rozhodně to ale pro videohry bude pozitivní vývoj.