Hraní v dospělosti aneb Hrajeme nejvíc hry, na které se těšíme?
-
Ono to casto, co tak slychavam, neni ani o nedostatku casu, ale o nedostatku casu v kuse. Znam par pripadu, kdy lidi utopili more casu ve hrach typu "na 15-30 minut si ji pustit a pak zase jit pryc" a za ten cas by pohodlne dohrali i kdejake rozmachle RPG, ale jen si to proste neuvedomuji, ci nechteji nebo nemohou si casu v kuse vysetrit vice. Byt je to silne individualni, bud lze jen brblat a nebo i zkusit neco zmenit. Jak se rikava: "Jake si to kdo udela, takove to ma." :)
-
Neboj, to zas přijde, Mám dceru 9 a syna 12 a buď hraju něco s nimi (teď hraju Trine 5, nebo stálici Overcooked 2), se synem jsem rozjel SW: Old Republic a i jinak mám mnohem víc času hrát sám, než když děti byly malý.
-
No, mně běžně trvá měsíce dohrát hru a to ani nemám děti nebo podobný starosti. Forbidden West jsem hrál, ani už nevím, jak dlouho -- možná třičtvrtěrok? A zrovna hry typu Horizon jsou v tomto opravdu mor -- pořád je tam co dělat a člověk se musí vědomě rozhodnout, že dneska prostě ten příběh o něco posune.
Nepřímo související myšlenka -- shodou okolností jsem dnes dohrál Ratchet & Clank: Rift Apart. Fajn jednohubka, chápu, proč tady dostala absolutní hodnocení. Nicméně s věkem zjišťuju, že hrát hry na nejvyšší obtížnost přestává být pro mě a krom toho mi Ratchet znovu připomněl, že mě boss fighty na několik kol čím dál víc rozčilujou. Prostě dejte mu jeden pruh; je mi jedno, jestli bude rozdělenej na deset částí, ale jakmile ho v potu tváře dobiju, chci, aby prostě zdechl a šmitec. 😀
-
Jsem na tom dost podobně… je mi z toho normálně smutno :) kolik nás takových je. Nikdy bych si nemyslel, že ty nejlepší hry budu odkládat, protože prostě zaberou moc času.
-
no, já si troufnu říci, že začátku takhle po večerech BG3 jde hrát, problém nastává, že hra postupem času se nafoukne do takového abomination, které je tak obrovské, vše neskutečně dlouho trvá a hře brutálně dochází šťáva a u mě nastalo brutální vyčerpaní.
-
Souhlas, jako otec od dvou deti pod dva roky - tedy takovych, ktere jeste nelze nijak zapojit do hry a vyzaduji imrvere tunu pozornosti zjistuju, ze se normalne bojim dvojklikem nejakou hru vubec zapnout.
A tak casto bezradne sedim pred PC, zhlidnu par videi na Youtube a zase to potupne vypnu. Na tech 30 minut, co clovek nekde urve preci takovy Horizon nebo AC skutecne nema smysl zapinat.