Já jednu dobu zkoušel hrát střílečky stylem, že jsem měl na každý den jenom jeden život. Po smrti jsem musel čekat až na další den. Efekt byl ten, že jsem pak furt seděl v krytu a postupoval strašně pomalu vpřed, protože jsem se bál že mě zabijou a já budu muset čekat až do zítřka. *1*
Další variantu jsem měl, že jsem musel po smrti udělat 50kliků a až pak jsem mohl pokračovat. Ale můžu vám říct, že po 3 smrtích se o mě pokoušela ta smrt reálná. *1*
Čím větší strach ze smrti, tím je to větší adrenalín. Kdyby nebylo třeba ježdění v reálu na motorce nebezpečné, tak bych mě to asi nebavilo, protože by se mi nevyplavoval do krve adrenalín. *3*

Já bych udělal drát. Na jedné straně by se zapojil do USB a na druhé by se připnul na genitálie. A jakmile byste ve hře zemřeli, tak by vám to dalo elektrický šok. Mělo by to dvě výhody. Za prvé by jste si dávali sakra pozor, kam šlapete, co zrovna máte v ruce a kolik nepřátel proti vám stojí. A za druhé by se zvedla hrací doba na trojnásobek.

Skoro bych řekl, že většina lidí hraje hry, aby si vyzkoušeli něco jiného než realitu. A tedy ne na tvrdo zemřít - ale vyzkoušet si nebezpečnou situaci bez následků... No jsem zvědavej na Zaklínačovu variaci na One Chance...

Jeden život , jeden zbloudilý náboj, jedna smrt.. Myšlenka zajímavá, avšak investice do takového titulu by asi nebyla příliš lákavá..
Avšak pokud se nepletu , u některých her je tato možnost dostupná. Jednou zemřeš a končíš.. Osobně hraji hry na takovou úroveň , aby mě hra bavila a nikoliv abych u ní zuřil jako všem známý Německý pařan :) ... Pokud si dobře pamatuju, například u Diabla 2 byla na výběr možnost, kdy jste umřeli a hra končila.. Třeba po 5ti či 50ti hodinách hraní.. A pokud se tak událo, museli jste hrát úplně od začátku...
Toto si tedy myslím , že je jedna z možností.. Pokud mají hardcore hráči rádi výzvy a chtějí určitou realističnost , to by mohla být právě jedna z cest.
Hráč si zvolí sobě odpovídající obtížnost , lehká až ultra těžká a k tomu možnost jediného života..
Osobně by mě právě tato varianta lákala k druhému zahrání daného titulu. Ano , jednou jsem si ho zahrál na obtížnost a 100x umřel , protože jsem mohl a nyní , když už mám se hrou zkušenosti, dám si ostrou verzi s jediným životem..

Trochu nevím, co autor článku vlastně chce. Nejdřív kritizuje dnešní vyhýbání se smrti zjednodušováním her, ale pak mu zase vadí penalizace hráče např. návratem na začátek levelu. Já si nedokážu představit žádné jiné řešení než tyhle dvě a jejich variace.

Jedna věc je realističnost a druhá věc je hratelnost. Je to o kompromisech nebo o přiklonění se k jedné straně. Jako příklad si můžeme vzít Far Cry 2, kde se postupem času začaly používané zbraně zasekávat a nakonec se rozpadly. Tento prvek se mi líbil, ale spoustě lidí ne. Další věcí byla "smrt". V okamžiku kdy jste "zemřeli" a měli zrovna připraveného parťáka, tak se spustila hudba, celá obrazovka zčernala a po chvíli jste se probrali, parťák vás odtáhl od nepřátel a částečně se vám vrátilo zdraví. Toto se mi také líbilo, ale spoustě lidí se nelíbilo, že nejde skoro zemřít. Hra tedy obešla problém smrti tak, že jste vlastně jenom omdleli a někdo vás z toho vytáhl. Dá se to brát jako příběh, který není rozkouskovaný na save/load ale plyne dál a protože hlavní hrdina je esencí příběhu, tak prostě zemřít nesmí.

Další hra, která toto praktikuje je jeden z dílu Prince of Persia, kde když spadnete, tak vás v poslední chvíli zachytí vaše e-holka.

Nemyslím si, že z obchodního hlediska by mohla hra jako One Chance uspět. Proč? Představte si to - koupíte si hru za nějaké peníze (řekněme 1000,- za AAA titul) a ihned na začátku hry se vám podaří zemřít (například kvůli špatně namapovaným klávesám). Zrovna jste vyhodili 1000Kč z okna.

Myslím si, že potenciál smrti by se dal využít v MMORPG, kde by zemřela vaše postava a bylo by nutné si vytvořit novou.

Mimochodem potenciál smrti se již dlouho využívá v šachách *1* (a vůbec strategických hrách obecně)

Ja chci, abych si mohl ulozit kdy chci jak to bylo vzdy nez to do.pr.caly konzole. Nijak nevidim, ze by mi to zazitek kazilo a kdyz treba potrebuju jit od PC neco resit a nemuzu to uloz, to me hlava nebere.

treba v diablu je hc, kde smrt znamena konec a po 90 levelech je to strasne krute, ale atmosfera a strach je pritom neuveritelny a zveda to hratelnost o rad vys.
je jasne, ze do nekterych her se to nehodi. predstava, ze deti a lide s lehkym mentalnim postizenim, kteri vydrzi hrat single CoD, by smrt a zacatek znova asi moc nevydejchali. pro takove hry sou checkpointy myslim perfektni volba a pokud si nekdo jeste pamatuje treba prvni far cry, tak tam to hratelnosti a napeti taky hodne pomohlo. cim vyssi obtiznost tim lepsi hratelnost a nemoznost hrat save load k tomu patri. hrani takove hry je pak daleko vetsi zazitek. neni se pak cemu divit, ze nejaka 8bitova stara hopsacka, kde mate tri zivoty je zabavnejsi, jak dnesni akcni kousky jako treba singl CoD...

Smrt ve hře by neměla být trestem, ale motivací. Současná doba, která nastolila trend autosavů na každem kroku je naškodu. Nejvíc je to myslím vidět v survival horrorech, kde se hráč má bát o svůj život, ale přitom moc dobře ví, že v případě smrti hru načte a jede dál. Bohužel mě nenapadá jak by se to dalo v současné době vyvážit aby se hráči báli zemřít a zároveň to nebyl trest.

dobre je to udelany ve hree minecraft, nacitani a ukladani tam vubec neni, hra se uklada sama porad, to znamena ze kdyz umrete tak se vam vysype vsechen inventar a vy se objevite s holyma rukama na spawnu. Sice si pro ty veci muzete dojit ale ony casem zmizi nebo kdyz spadnete do lavy tak je to uplne v haji *1*