Nejvíc mne ve hrách vadí když už umíráte tak stylem zčervenání obrazovky a hekáním hrdiny po určitou dobu a konec to snad jediná hra kterou jsem hrál a bylo to trochu jiný tak dead space kde jste viděli že vám příšery opravdu něco udělaly.

Tohle je jako říct: "Dnešní děti jsou moc rozmazlované" a pak je odvést do otroctví. *3*

Tahle myšlenka asi nebude nic pro mě, asi opravdu záleží od typu hry. Když si vzpomenu, že jsem u některých her nahrál třeba 80 hodin a že bych měl ke konci umřít a nemohl to nahrát, tak už bych dalších 80 hodin opravdu nechtěl opakovat.
Co se týče bež-skoč-střel 2-D her se 3mi srdíčky jako život ,tam se to dalo a celkem pěkně to fungovalo.
Já jsem typický F5(quick-save) hráč *1* ale co hraje na vysoké obtížnosti, aby to nebyla nuda .. chalenge je ve hrách důležitá věc *5* zkoušeli jste ME2 za adepta na nejvyšší obtížnosti ? zajímalo by mě kdo tam za adepta na insane neumřel ani jednou *1*

Ovšem, propracovanější smrt je pěkná věc. Ale když si koupíte hru za 1000 kč, jednou umřete a hra je už znovu nehratelná, tak tím spíše budou firmy přicházet o zisk (nepodporuju pirátství, ale radši si to stáhnu než dát prachy za hru kde bych třeba náhodou umřel v prvním kole a už jí nikdy nemohl hrát).

Myslím, že by bohatě stačilo, kdyby po smrti ve hře následoval kompletní reinstal hry. To by podle mého názoru spolehlivě motivovalo hráče, aby se více snažili. Satčilo mi hrát na starých 8-bitech Maria a zemřít před záchranou princezny, abych po pár pokusech znovu začínal celou hru znovu a vzpomínám si moc dobře na ten potem mokrý gamepad a to, jak jsem hru prožíval.

Rad bych pripomnel onlinovku EVE. Tam je strach ze smrti mnohem realnejsi. Umrete a ztratite lod na kterou jste vydelavali treba pul roku, a pokud si nezaplatite predem kvalitni klon, tak ztratite i znacnou porci dovednosti sveho charakteru.
Kdyz letim s prepravni lodi, ktera je skoro bezzbrana a navic plna draheho nakladu nejakou nebezpecnou zonou, mam oci nalepene na obrazovce a nervy jak blazen.

Mna poslednu dobu trochu prenasleduje myslienka, ci nove FPS hry nemozu trocha pokrivit vnimanie vojny. Pred par mesiacmi som videl spravu, ze deti co hravaju CoD, BF a pod. su schopne lepsie pochopit principy pozemneho boja (krytie, checknuta 6-ka, reload pred battlom a podobne).

Tieto hry vsak ponovom vsetky do jednej implementuju mod samoliecenia - ked vas dostrielaju, staci sa rychlo skryt a vyckat na uzdravenie. Toto je IMO dost nebezpecne implementovat do mysli deciek, aby sa to nevypomstilo!

Souhlasím s autorem článku, který píše, že strach o život dá hře něco nového. Nějaký silný zážitek. Hra Borderlands to řeší hned ve třech rovinách a přitom skvěle. 1. sejmi toho kdo tě sejmul a budeš žít; 2. spoluhráč tě zachrání (pouze coop); 3. znovuoživení díky DNA za poplatek virtuálních peněz. Jenže to je hra, kde není běžný save/load. V té hře nejde si říct "teď to uložím co kdyby náhodou mě BOSS zabil". Hru Borderlands prostě žijete na jeden save, který se ukládá pouze v základně. Což je skvělé!

Load a save je problém. Osobně ho při hraní využívám, abych ze hry dostal maximum. Vyzkoušet si situaci jinak. Převážně u strategií a RPG (Baldurs Gate, Drakensang). Na jednu stranu je zábava zjišťovat různé možnosti, jenže na druhou stranu mince je jisté, že zážitek ze hry je narušen, protože kontinuita života postav ve hře chybí. Přesto mám jeden silný zážitek ze hry Original Wars. Strategie, kde hráč měl omezené lidské zdroje. A když o vojáka přišel, prostě už zemřel a měl hrobeček. Stahování jednotek z boje tam bylo naprosto geniální. Ten strach o holý život, nádhera. V tomhle směru mají hry stále obrovský potenciál. Představte si RPG kde máte členy party a jednu postavu zabijí. Samozřejmě hra na to musí být připravená a nabídnout náhradu. Celkem dobře to řeší Drakensang. Upadnutí do bezvědomí a následná lékařská péče je prostě super, i když ten prostor posunout to ještě dál tu je. Takže nějaké náznaky snahy autorů tu jsou.

Je nesmysl aby při smrti hráče hra končila a on tak přišel o své investované peníze. Před 20 lety měl hráč několik životů, o které když přišel tak skončil a musel hrát od začátku. To je model, který lze uplatnit u těch her, které mají obrovskou znovuhratelnost (Grenn Beret, Commando, R-Type), kde to fungovalo skvěle a stále funguje na PC emulátorech (nostalgie). Jenže tohle jsou střílečky bez filmového příběhu. Ten je v dnešních 3D hrách nutný jinak mají problém. Znám jen jednu hru z roku 2010 která má filmovou atmosféru a obrovskou znovuhratelnost. Jmenuje se Alien Swarm (zdarma na Steamu). Skvělá záležitost, 63 hodin máme s kámošem odehráno! Přitom příběh je tak maximálně na 2 hodiny hraní.

Pěkný článek *3*

Myslím, že hardcore postava v Diablu 2 je pro mne maximum co dokážu zkousnout. Hrát s ní potom PvP je pěkný adrenalinový sport :) Aby se mi po smrti hra zcela zamknula, to by mi fakt vadilo.. V Diablu 3 se na HC postavy můžeme opět těšit... :) Stejně jako ve Witcherovi 2 bude HC mod, kde proste zemrete a žádný load nebude následovat.