Podobné to bylo s Age of Conan, kde soubojový systém a vše vypadalo tak nadějně, že přes všechny problémy, které hra měla si držela mnoho hráčů... Poté dostal někdo úžasný nápad, že se vše zjednoduší a většina lidí skončila.

Jinak nesouhlasím, že kdyby nebyla v dnešních hrách nápověda, tak by byly komplexnější, než ty staré. Porovnej si Oblivion s Morrowindem. Mnohem méně zbraní, mnohem méně skillů, mnohem jednodušší questy, hloupé rozhovory... Porovnávat s Daggerfallem jde těžko, protože ten byl možnostmi úplně někde jinde. Porovnej si Fallout 1 a 2 s Fallout 3, Rainbow Six s Rainbow Six Vegas, Ghost Recon s Ghost Recon Advanced Warfighter, Splinter Cell se Splinter Cell Conviction, Resident Evil (2) s Resident Evil 5, Baldur's Gate (2) s Dragon Age, Final Fantasy s Final Fantasy XIII... Ať chceš nebo ne, tak většina z podobných her je mnohem jednodušších, a méně komplexních, i když si odmyslíš všechny ty berličky. Netvrdím, že jsou špatné, ale rozhodně jsou ty staré komplexnější a složitější. Čest výjimkám jako série Metal Gear, kde je v podstatě u každého dílu ta komplexnost na vysoké úrovni.

naprosto stebou souhlasím....

Hodím sem taky svůj názor:) Nejdřív by si lidé měli sundat růžové brýle. A pomalu se zamyslet, jak to tehdá bylo:) Nové hry nejsou vůbec těžké, složité nebo tak podobně, jsou ale mnohem komplexnější. A kdyby neměli nějakou formu toho "průvodce" (neříkám tomu "Notice this" páč to je divné. Je to prostě provůdce, taková kuchařka.)

Byli by díky své komplexnosti mnohem delší a mnohem zákysovější než staré hry. A to nechtějí ani vývojáři (=jednoduší hraní = více hráčů = profit) a ani hráči (hráči už dávnou nejsou ti nadšenci co mají doma PC, v dřívějších letech nebylo tak časté aby měl doma PC kde kdo, ale dnes ho má skoro každý, a hodně lidí si chce zahrát.)

Všechno to má ale jedno ALE. Kde je ta mez, kde už končí průvodce a začíná pravé zjednodušení hry na nízkou úroveň? Zase a opět se musíme podívat na mnohými nenáviděnou hru World of Warcraft. Kde se všechny tyhle stádia objevila. Nevím kdy přesně a jak u kterého patche. Ale berto tak.

Začalo to, že hráč byl hozen do světa, a všechno bylo tak, najdi si sám předměty nebyli zvýrazněné, všechno si člověk musel číst, kde bylo přibližně naznačeno kde je co. Na internetu nebyli žádné videa jak porazit toho a toho bosse. Na internetu nikde nebylo jak si udělat gear a talenty aby to bylo ideální. Atd. 40-man a 20-man raidy. Někdo může namítat, že 40-man byli hrozně epické ano to je pravda. Ale taky spousta čekání spousta failů, výsledek horší požitek v celku. Ale když už jste něco zabili nepřekonatelný zážitek. Pak přišlo TBC s menšímy raidy (ale maj vždy jednu verzi 25 nebo 10). Ale v tom nevidím to zjednodušení. Jen více spřístupnění raidů pro víc hráčů. Ideální krok. Stále zde nebyla změna k zjednodušení hry na nízkou úroveň, do raidů jste se dostali přes klíče, speciální questy. Pak přišel WotLK a tam to všechno začalo, předměty najednou byli zvýrazněné, objevil se ingame quest helper kde vám ukazuje kde je co. Objevují se věci jako LFD, opět zlehčení pro hráče kteří jsou liní hledat si partu. Raidy jsou 25man-10man dokonce v normal i HC verzi. Neskutečný nerf směrem k hráčům. Blizz se vydal směrem všechno pro všechny, (skoro) bez nutnosti ani hrát. Pro jeho profit super věc, pro hráče ani moc ne. Začal neskutečně nerfovat dungeony s tím, že nemaj být end-game content. A dalo by se pokračovat. V Cataclysm, kde bylo blizzem slíbeno, že se vrátí staré WoW, se situace opakuje. První měsíc to vypadalo slibně, bohužel dnes se lidi ani nemusejí logovat do hry. Celé hraní WoW je teď o tom, že si tvoříte alty. (Ano můžete namítat jestli mám 13/13 HC, tak až pak jsem pokořil celý content. A já říkám nemám. Proč? To je přesně proto, že lidi z guildy nebaví dělat normal pak HC znova. Sme casual guilda děláme to aby sme zabili toho bosse a pokořili ten raid. Ne proto aby sme tam pak dva měsíce farmili.) Vrátím se k raidům, bossové v raidech jsou mnohem těžší teď než byli ve starém WoW. I když mnohým přijde, že ne. JE to totiž tak, že dřív do raidu se dostat to byla odměna, dnes je to taká povinnost. Museli jste proto něco dělat. Dnes stačí vylevlit max lvl. Museli jste splňovat nějaký požadavky toho bosse. Např rezistenci na určitou dmg. Atd. Ale celkově bossové jsou mnohem těžší na taktiku než byli dřív. A ještě k tomu, dřív jste si nenašli na youtube jak koho zabít. Dnes se podíváte a uděláte tu taktiku. Bohužel jsem musel opustit WoW páč už mi z toho zjednodušování herních principů bylo na blití.

Začal jsem hrát RIFT s tím, že to bude něco jako WoW: TBC. Bohužel TRION začal vše nerfovat, a zjednodušovat. Gear cos e nakupuje zesilovat. Takže leavnu i RIFT bohužel. A to to s ím vypadalo tak slibně....

Ano jsou takové hry a díky Bohu za to *3*

No jo no... něco na tom co říkáš asi bude...*3* ale na tom, že se i dnes dají udělat hry, které tě chytnou za srdce stejně jako před léty, tak na tom si trvám...

Jinou odpověď než opozitum jsem ani nečekal. *4*
Samozřejmě že má.... Je to všeobecně známá věc, že prožitek dítěte je mnohem intenzivnější, než dospělého člověka... Nebudu mluvit za tebe ,neznám tvůj věk a kdy jsi začínal s hrama.*4*
Jisté ale je že hry vnímáš jinak než před 10 lety a dnešní mladší generace s tebou nesouhlasila, co se týče atmosféry her.A já v podstatě taky.

Starej dědek: Jooooo za První republiky - to byla lepší časy *2*

Ale dvě hovnajs... nemáš pravdu... můžu ten pocit z her mít i u dnešních her, ale už je to obrovská vzácnost. Věk tady s tím nemá nic společného *3*

ja bych teda rekl, ze u velke vetsiny starsich her mela obtiznost velky podil na zazitku ze hry. i hloupou plosinovku neslo dohrat jen tak. z dnesniho pohledu proste vykopavka, ale malo kdy se stalo, ze ste dokazali dohrat hru za jedno odpoledne. proste ste se museli hru naucit hrat a pak sla teprve dohrat a urcite to nebylo jen o napovede, ui a informacich, ktere bez internetu neslo jen tak sehnat :)
krasny priklad je treba srovnani baldurs gate a dragon age. pochybuju, ze to bylo jen tim, ze sem byl mladsi a hloupejsi a proto pro me byl kazdy souboj v BG byl tezsi nez v DA a to si jeste netroufam srovnavat tyto hry s RPG jako treba dungeon master, ktere sem si ani netroufnul hrat, protoze bych je asi nedokazal dohrat.
muj nazor je, ze starsi hry dokazaly z vasich mozkovych zavitu vyzdimat daleko vice a dohrat takovou hru byl pak zazitek, ktery clovek jen tak nezapomel

RE: GH
Tím se přesně ohánějí ti takzvaní staromilci. Podle mě ale nedochází k degradaci herního systému, jako spíš opravdu jen odstraňováním nebo zlepšováním zbytečného nebo zjednodušováním příliš složitého na úroveň Easy to Play, Hard to Master. Občas ale vývojáři kapánek přestřelí...

Jinak narážka na Heroes 6: Podle mě nemusí jedna surovina místo pěti nadělat nějakou velkou paseku, ve StarCraftu tento systém funguje a na přílišnou jednoduchost si nikdo nestěžuje.

"Díl, který mě bavil nejvíce převládá nad ostatními svou kvalitou, ne nostalgií"
S tím bych souhlasil, pokud by se jednalo o kvalitu ve své době, ne ve srovnání s dneškem. Bohužel většina sérií se za posledních deset let změnila natolik, že je těžké porovnávat dnešní díly se staršími (viz. RE).

Max - Bavily mne oba díly, dvojka víc hlavně proto, že jsem ji hrál na PS2, zatímco jedničku na PC, takže zde můj názor nemá význam. Na druhou stranu zde nemá srovnání smysl, jelikož obě hry jsou téměř totožné.

Hitman - Pokud vím, v žádném díle nezavedli žádnou kontroverzní novinku, kvůli které by se strhla diskuze, zda byl předchozí Hitman lepší, než ten nový. Pokud základ hry neztrácí dech, je u mě nejlepší díl ten s nejvíce možnostmi a nejlepší grafikou, což je Blood Money.

Splinter Cell mě bohužel absolutně nebaví. Zkusil jsem původní díl, Pandora Tomorrow a Double Agent, ani ťuk. Takže nemůžu soudit.

Baldur's Gate totéž. Bavil mě Icewind Dale (téměř totožná hra, jen není zaměřená na postavy), ale nejvíc Dragon Age. Pěkná 3D grafika a velkolepý (neříkám dobrý) příběh na mě zkrátka udělají větší dojem.

Jak se to vezme. Je lepší jezdit autem jako řidič, nebo spolujezdec? Oboje mě dostane z místa A do místa B přibližně stejně rychle, cesta je stejná, krajina kolem je taky stejná. Přesto větší zážitek je asi z řízení než z jízdy jako spolujezdec (jakkoliv je pozice spolujezdce velmi praktická, protože si může odpočinout, může číst atd.).

Heroes 2 i 5 se mi líbí obě. A tady opravdu vidím rozdíl čistě psychologický, protože systém se od té doby příliš nezměnil. Na druhou stranu člověka může nudit hrát pořád to samé, takže jistý subjektivní důvod pro nižší hodnocení tu určitě je. Ale jsem zvědav, co budeš říkat na Heroes 6.

Obecně totiž lze jakoukoliv hru objektivně degradovat. Třeba ty Heroes. Nejdřív například zrušíme lodě, protože se používají jen na málo mapách a nepřispívají celkové hratelnosti. Taky zrušíme upgrady jednotek, protože to vede k dvojkolejnosti systému, což je zbytečné. Dále zrušíme atributů a magie hrdinů, protože systém je příliš složitý a neprůhledný a hráči se v něm ztrácí. Místo toho bude mít hrdina jen jedno kouzlo, které bude dávat nějaké dmg, které se bude s postupem času zvyšovat. Dále dáme větší důraz na soubojovou složku, takže omezíme hraní na strategické mapě a vylepšování hradů. Možnost nakupovat lepší jednotky do armády bude nově vázána na počet obsazených hradů. Doly nebude třeba obsazovat, ale budou patřit k hradu. Není to krásná představa? Jistě by to zpřístupnilo Heroes více hráčům a umožnilo mít vyšší zisky :-). Některé možnosti (jako třeba ty lodě) pak nabídneme jako DLC za příplatek :-)

Herní branže je mnohem mladší, než filmová nebo knižní, takže těch "dospělých" nemůžeš očekávat mnoho.
Osobně považuji za hodně kvalitní Metal Geary, Alan Wake, Max Payny, nebo Warhammery (40K). Ale ono hodně záleží na tom, co od toho očekáváš, protože každý máme jiná očekávání, jiné nároky.

Tedy nevím, ale nostalgie zase tak moc u mě nefunguje. Když popřemýšlím o herních sériích, které jsem hrál celé, tak tu nostalgii tam nevkládám. Díl, který mě bavil nejvíce převládá nad ostatními svou kvalitou, ne nostalgií.
Například série Metal Gear. Je jedno, zda hraji první díl z roku 1987 nebo poslední, z každého si pamatuji spoustu emotivních momentů, soubojů, které nikde jinde hráč nezažije...
Max Payne - myslím, že první díl je u mnoha lidí oblíbenější, ale pro mě mají oba svou kvalitu, každý je lepší v něčem jiném, z každého si pamatuji mnoho momentů.
Hitman - Blood Money je považován za nejlepší díl, ale člověk si pamatuji v podstatě každý díl, co v něm dělal, co by neměl dělat...
Splinter Cell - Chaos Theory je (nepráven) označován za nejlepší díl (lepší díl je jednoznačně oldgen Double Agent), ale momentky, které si pamatuji jsou v každém dílu, a například nejvíce na mě (docela překvapivě) zapůsobil Conviction.
Ale například Baldur's Gate nebo i Neverwinter Nights ve mně zanechalo mnohem více než celý slavný Dragon Age.
Série Resident Evil, miluji všechny díly, vzpomínám na mnoho věcí ze starších dílů, ale to samé dělám u těch nových... Navíc jako první jsem hrál úplně původní díl, ale za nejlepší považuji druhý a čtvrtý díl.
Je pravdou, že si rád zapnu hru, na které jsem opravdu vyrostl a řeknu si "to byly časy", ale to je tak vše. Možná to je tím, že mé začátky byly na NESu, kde jsem strávil mládí na něčem trochu jiném, než se mi dostávalo v dobách kolem PSX a později.
EDIT: K větě "Při objektivním zhodnocením dle mého neexistuje nic, v čem by hra z roku 2001 byla lepší, než hra z r. 2011." - existuje. Podívej se na Mafii 1 a 2, u prvního dílu je skvělý příběh, zajímavé charaktery, zabávná jízda a střelba... co máš u druhého dílu? Nezajímavé charaktery, naprosto děravý příběh, nudné ježdění a střelba... A to je naneštěsí objektivní názor, stačí si zahrát obě hry po sobě a u druhého dílu se budeš nudit - tedy já se nudil neuvěřitelně.

Taky je to o věku hráče.Já čtyřicetiletý hráč v důchodu,můžu říct,ano,dnes sou hry jednoduché a vychází samý mr*ky a zasra**ý sra*-y.Přestal sem včas.DLC a hry po částech už nemusím hrát.

Asi to nejde popsat tak aby se to vešlo na pár řádku... Určitě máš pravdu, že hry jsou v něčem pohádkový a nenašel jsme hru o které bych nějak dlouho přemýšlel a nějak se mnou hnula. Asi za to taky může dost často opakující koncept(zjednodušeně rychle tutoriál - hra - boss atd), který se pro nás stává rutinou. Navíc knihy a filmy jsou bližší realitě a jde se nějak do to vžít....

BTW Teď jsem vzpomněl na pár děl,který jsou o dětských prožitcích - Hook (Petr Pan), Alenka v říši divů anebo takový víc náročnější Fanny a Alexandr od Bergmana.

no nevim, u knizky nebo u filmu ten pocit muzu mit stale..proc ne u PC hry ? ...mozna proto, ze z pohadek clovek prejde na dila pro dospele a takove mezi hrama nenajdeme

Bohužel moje odpověď zůstává stejná. Také si budu spíše pamatovat, jak jsem jezdil ve svém prvním autě, než ve svém desátém. Ale to neznamená, že to první je lepší.
Při objektivním zhodnocením dle mého neexistuje nic, v čem by hra z roku 2001 byla lepší, než hra z r. 2011. A když říkám nic, myslím tím nic. Z toho lze vydedukovat, že původ faktu, žo Heroes 2 stavím nad Heroes 5, je nejspíš čistě psychologický.

Ale hovnajs... Atmosféru maj.....akorát ty ji zestárl a stejně jako je rozdíl mezi prožitkem Vánoc 7letého kluka a prožitkem 20letého kluka, tak stejný je to u her.... Už to prostě neni ten intenzivní pocit... Když se ale kouknu na synovce u pc hry vidím sebe před několika lety - jak jsem celý napjatý když jdu v G1 na Sleepera *1* .... Tím chci prostě říct, že pro každou generaci je to jiný zážitek...

Nee tak sem to nemyslel, chtěl sem říct lidi kteří nikdy nic nehráli.
A proto sem naznačil, že to zasahuje do naší dnešní kultury.

Já bych řekl, že svědčí. I u nových her jsou momenty, které jsou dosti dobré a které si člověk zapamatuje. Třeba jisté rozhodnutí v ME ohledně jedné rasy.

Jenže u nových her si člověk pamatuje třeba příběh. Ale nepamatuje si to, že by je hrál. Samotná herní část je totiž naprosto plochá. Cestička je tady, takže prosím odklikejte těchto pár nestvůr a následuje filmeček. Herně tam toho moc originálního není. Pokud je problém, dá se vyřešit rychlejším klikáním. I ten Saren se dal zabít bez přemýšlení (i když zde byla docela dobrá vychytávka s jeho první smrtí). Od hráče to prostě nevyžaduje moc hraní. U strategií v single playeru je to podobné, ale tam už se jaksi počítá s multiplayerem, který to do značné míry zachraňuje.

Samozřejmě, čím více toho člověk zažil, tím míň mu toho připadá originálního a zajímavého. Pokud bych hrál ME 2 jako první hru v životě, tak budu určitě nadšený.