Platón říká: Každý člověk má tři složky: žádavou, vznětlivou a "rozumovou" (moudrou). Člověk je jaký je v závislosti na tom, která ze složek u něj převažuje. Naprostý žádavec je zbabělec, který je otrokem svých choutek a vášní - je to vlastně chudák, který nad sebou nemá vládu. Naprostý vznětlivec je hrubián, násilný a agresivní, spíše zvíře, ale často budí respekt svou přirozenou statečností. Naprostý mudrc je pak až příliš pacifistický, neprůbojný, v případě muže skoro až zženštilý. Ideální stav je takový, v němž moudrá složka vládne a společně se vznětlivou drží na uzdě žádavou. Takový člověk je moudrý, ale zároveň dostatečně "živočišný" - ví, kdy je třeba použít sílu, zároveň je zásadový, pevný a vždy má vše pod kontrolou, protože žádavá složka je držena na uzdě. Od určitého věku je struktura těchto složek nevratná a člověk už je neproměnitelný.

Takový člověk není ani agresivní ani zvrhlý ani násilný. A myslím si, že dospělý PŘIROZENÝ jedinec ani neexistuje. Vedle vrozených vloh je totiž podle Platónovy interpretace valná většina z nás naprosto ovlivnitelná výchovou. Pouze výchovou a sebevýchovou (klíčový je zvyk, který se po čase stává stavem, jehož vykonávání nám působí libost) lze výše zmíněného ideálního stavu dosáhnout.

Já s tímto na první pohled primitivním pohledem na lidskou psychiku souhlasím a to jsem přitom obeznámen s většinou psychologických koncepcí. Člověk, který je zvrhlý, násilný a agresivní, je podle mě už zkurve*ec zralý na vyobcování z normální společnosti a je celkem bezpředmětné, kde jestli se uspokojuje u her, filmů, nebo v realitě

A zrovna pocitacove hry jsou pro odstraneni tohoto nesvaru uplne idealni :D

Ty to asi stále nechápeš, že? Nepřekvapuje mě to. Pointa je v tom, že hráči vždycky očekávali od her nějaké nové herní možnosti nebo obsah, něco co vylepší hratelnost, zpracování prostředí a pohyb v něm, zajímavý příběh atd. Lidi nehráli proto, aby zabíjeli po stovkách panáčky - ti byli jen překážkou a prvkem v hratelnosti, která měla jiný cíl. Akční hra - hráč se musel orientovat na mapě, sledovat okolí, rychle a přesně mířit, skrývat se před střelbou nepřátel, hýbat se, hledat cestu dál (nemluvím o dnešním koridoru) a splnit nějaký hlavní cíl ap.

Nyní se glorifikuje zabíjení těch bezejmenných panáčků a fetišisticky se kouká na detaily, jako by hráči žádný cíl neměli a nepotřebovali, jako by zabíjení bylo cílem a smyslem existence her. Jako by ani ta hratelnost hráče nezajímala (paradox a výsměch), nemluvě o zobrazení nějakého světa (ne grafické, ale ztvárnění jeho fungování), postav ap. Už není důležité, jestli hra umožňuje např. létat, teleportovat se, nebo řídit tank (a jaký to má vliv na herní prostředí a jak to zapadá do příběhu), ale jen to, jestli má zpomalenou kameru na vytrhávané kosti. Přitom takový nesmysl nemá na hraní žádný vliv. Technicky hry mohou ztvárit úžasné světy, mohou vyprávět skvělé příběhy, mohou hráče vtělit do různých "postav" a dav zajímá jen to, aby "si někoho mohli zabít"? Je to projev nulové fantasie? Chabé inteligence? Silných pudů?

Tenhle přístup vyhovuje jen těm, kteří hrají jen proto, aby koukali na krev (a zřejmě se potom cítili jako machři, co všechno zmákli a jak jsou drsní...). Je otázka, co to o nich vypovídá...

Přijde mi to jako velice hloupá a nedospělá reakce, asi jako když se v první třídě děcka hihňají každýmu sprostýmu slovu.

Násilí ve filmech a seriálech bylo naopak cenzurováno nejméně, je to trend posledních let, navíc jde spíše o autocenzuru, aby na film mohli koukat celé rodiny, kteří jsou největšími odběrateli filmů. V "těch mých mainstreamových seriálech", což je zábavné nejvíce v tom, že žádný seriál nemám, je přehnané násilí jen zhlediska osobitého vkusu (jak sám později píšeš), ale jsou určitá díla, kde je násilí samoúčelné pro daný "wow" efekt, například Rambo IV - je to reálné? Ano. Je tam toho hodně? Ví než dost. Musí to tam být? Nemusí. Proč to tam je? Protože Rambo je pojem, symbol amerického supervojáka, který se stal kultem -> tolik násilí tam je jako wow efekt a je samoúčelné, protože by film fungoval i bez něj (děj by se odehrál i tak, ale asi by na to lidi nekoukali).

Tím chci říct, ano, je nějaká ta laťka, kterou každý máme jinde, ale ta neodlišuje samoúčelné násilí od "prezentace reality", ale měří míru osobního vkusu kolik hektolitrů krve ještě v daném díle ty osobně sneseš.

Kdyz ma nasili nejaky duvod a smysl, tak neni prehnane. Pokud je samoucelne, tak je vzdycky prehnane, at v jakekoli mire.

To já nevím, to psal v tom článku "Kultura kriplů" pan Holub, pokud si dobře pamatuju.

Abych citoval Andreje Anastasova, ktery mi na tohle prave odpovedel, kdyz jsem psal, vetsina lidi v diskusich si o dnesni herni produkci mysli, ze je daleko pod urovni drivejsich her a vychazi dnes same sracky, Andrej napsal: "Pritom dnes vychazi zrovna ty nejlepsi hry, jako nikdy".

Heavy Rain, L.A. Noire, Valkyria Chronicles, El Shaddai, Dark Souls,... a to jsou jen ty hry, ktere jsem nedavno hral, klidne ti jich napisu 5* tolik, jestli budes chtit.