Bylo možné vyvrátit nové zákony a ponechat v platnosti starý

názor na dějiny, ale nebylo, jak se zdá, možné pokračovat

ve studiu historických událostí jako produktu svobodné vůle

lidí, aniž byly tyto nové zákony vyvráceny. Neboť byl-li ustaven

takový a takový způsob vlády nebo došlo-li k takovým

a takovým pohybům národa následkem takových a takových

zeměpisných, národopisných a hospodářských podmínek, pak

nemůže být vůle lidí.

A zatím se stará historiografie studuje dál spolu se zákony statistiky,

zeměpisu, politické ekonomie, srovnávacího jazykozpytu

a geologie, které jsou v přímém rozporu s jejími zásadami.

Dlouho a houževnatě se vedl v přírodní filozofii boj mezi

starým a novým názorem. Teologie střežila starý názor a obviňovala

nový, že potírá Zjevení. Ale když zvítězila pravda, zařídila

se teologie právě tak pevně na nové půdě.

Právě tak dlouho a houževnatě pokračuje v dnešní době boj

mezi starým a novým názorem na dějiny – a teologie právě tak

jako dříve střeží názor a obviňuje nový, že potírá Zjevení.

V tom i onom případě vyvolává boj na obou stranách vášně

a zamlžuje pravdu. Na jedné straně vidíme strach a lítost nad

budovou vybudovanou věky a na druhé straně vášeň ničit.

Lidem, kteří bojovali s rodící se pravdou přírodní filozofie,

se zdálo, že kdyby tuto pravdu uznali, zničila by se víra v Boha,

ve stvoření oblohy, v zázrak Josue, syna Nun. Stoupencům

zákonů Koperníkových a Newtonových, například Voltairovi,

se zdálo, že astronomické zákony potírají náboženství, a užíval

jako zbraně proti němu zákona přitažlivosti.

Právě tak jako to svého času dělal Voltaire, i nyní nepovolaní

obhájci zákona nutnosti používají tohoto zákona jako zbraně

proti náboženství; zatím však – právě tak jako učení Koperníkovo

v astronomii – zákon nutnosti v dějinách nejen neničí, ale

dokonce zpevňuje půdu, na níž jsou vybudovány státní a církevní

instituce.

Tak jako kdysi v otázce astronomie, tak i dnes v otázce historiografie

zakládá se veškerá rozdílnost názorů na uznání nebo

neuznání absolutní jednotky, která je měřítkem viditelných jevů.

V astronomii to byla nehybnost Země, v historiografii je to

nezávislost osobnosti – svoboda.

Tak jako pro astronomii bylo obtížné uznat pohyb Země,

protože bylo nutné zříci se bezprostředního pocitu, že je Země

nehybná, a stejného pocitu, že se planety pohybují, tak i pro

historiografii je obtížné uznat podřízenost osobnosti zákonům

prostoru, času a příčin, protože je nutné se zříci bezprostředního

pocitu nezávislosti vlastní osoby. Ale právě tak jako v astro-

nomii nový názor pravil: „Je sice pravda, že necítíme pohyb

Země, avšak připustíme-li, že je nehybná, dospějeme k nesmyslu,

kdežto připustíme-li její pohyb, který necítíme, dospějeme

k zákonům,“ – tak v historiografii nový názor praví: „Je

sice pravda, že necítíme svou závislost, avšak připustíme-li, že

jsme svobodní, dospějeme k nesmyslu, kdežto připustíme-li

svou závislost na vnějším světě, na čase a příčinách, dospějeme

k zákonům.“

V prvém případě bylo nutné zříci se vědomí nehybnosti

v prostoru a uznat pohyb, který necítíme; v tomto druhém případě

je právě tak nutné se zříci svobody, kterou si uvědomujeme,

a uznat závislost, kterou necítíme.

co OLOMouc ?? je tu nekdo  ?nebo kdo aspon projizdi ci nastupuje cestou ? nejlepe slecna 18-28 ale neni podminkou :D