Přesně ... není co dodat

Proč úporně?

Tenhle názor mně nahání husí kůži.

Podle této logiky by se měla i každá kniha hodnotit z perspektivy mainstreamového, tedy většinového, tedy průměrného čtenáře; každý film z perspektivy mainstreamového, tedy většinového, tedy průměrného diváka, atd

Takže etalonem by bylo 50 (nebo kolik) odstínů šedi a Babovřesky.

Jak za komunismu (soudruzi, ten váš film je sice hezkej, to jo, ale dělníci to nepochopí, takže ho nedoporučíme k vysílání).

Skoda ze nehral, pak se da diskutovat o kvalite recenze spatne. Ale chapu ze clovek nemuze hrat vsechno to je jasny.
Nevim jestli bych sam vubec hru hral kdyby byla od nekoho jineho, hral jsem ji osobne ze 'studijnich duvodu' okolo gamedesignu, jako vetsinu her. Ale jde o to, ze kdyz ji clovek hraje, hra ho sama uci ty veci hledat. To je na ni jeden ze zakladnich stavebnich kamenu. Zpravidla novou hru nehraju vic nez 5 hodin, protoze me zajima co mi hra vsechno nabidne (a hlavne jakou formou). Za tu dobu o sobe vsechny hry prozradi jednu klicovou vec - dal ti povime (mozna i zajimavej) pribeh, ale jinak uz sme ti predvedli vsechno co v nas je. Dnesnim hram to trva casto 20 minut i min, ale rekneme ze 5 hodin je fer i pro ty nejkomplexnejsi. TW mi ale i pres nesrovnatelnou minimalisticnost ukazal, ze mi chce ukazat jeste neco dalsiho. A to se rozhodne nestava casto. Ta hra primo byla o odkryvani sama sebe.
To co se tady popisuje v diskusi (ok, jak kde) neni nic jako hledani skrytych vyznamu. Toho ma hra urcite taky pozehnane o tom nepochybuju, ale sam uz sem na to cas nemel. Hlavni je to, ze samotne jeji jadro je poukazovani na veskery okoli. Jenom kdyz clovek jde po nejocividnejsi ceste tak je cela postavena na tom ze postupne ukazuje vic a vic toho, ceho vseho si predtim hrac doted nevsimal, i kdyz to mel primo pred nosem. To je jeji zaklad, a jak je ten zazitek vystavenej je to, co na ni je tak docenovany (a nepochopeny lidma co videj jenom screenshot nejakyho puzzle panelu).
Bohuzel podle nekoho pro recenzovani her staci kouknout na screenshot, a to silne odsuzuju.

Edit: Jestli je hodnoceni spravne nebo spatne se posuzovat neda, ale muzu rict, ze recenze a jeji obsah rozhodne spatne je. Je to jako kdyby recenzent napsal, ze Zaklinac je 'mindless-slashing-with-a-sword' a nic vic

Podľa mňa každá hra by sa mala hodnotiť z perspektívy priemerného mainstreamového hráča.

Sam som hru nehral, ale osobne by som to videl takto - ludia co tam hladali (a tvrdia ze nasli) nejaky ten hlbsi vyznam by si mali polozit otazku - hladali by ho tak uporne aj v pripade, ze by to nevytvoril excentricky intelektual, ale relativne "anonymna" skupina ludi napr v ramci EA, UBI apod? Pokial nie tak je to hodnotenie spravne.

Krásna grafická štylizácia, škoda že nemám chuť hrať virtuálny IQ test.

Braid: Kdy uz si konecne lidi prestanou Braida vykladat nejak izolovane ala hledani/objeveni nuklearni bomby *9* 1 naznacenej citat, 1 zvuk a 1 obrazek horiciho mesta. Ano je to tam vsechno hezky, zamerne a pusobive, ale snaha na zaklade toho konkretizovat celou hru je pro jeji interpretaci zbytecne svazujici

Pri vsi ucte, je jedna vec rict, ze je ve hre spousta puzzlu, a druha u The Witness napsat "Nehledáte-li ve hrách hlubší smysl, novinka se vám nejspíše zalíbí"...

Nesouhlasím s Vaším tvrzení, že dílo musí pochopit většina, aby byla jeho interpretace validní, resp. že dílo má být přístupné tak, aby jeho význam odhalila prostá většina konzumentů. Dobré umění se dle mého soudu pozná právě tím, že nevede za ruku a interpretací nabízí více, aby fungovalo jako zrcadlo. Mohl bych uvést příklady z literatury, filmu a divadla, ale asi chápete, kam směřuju.

Interpretace a hledání smyslu díla je samozřejmě věc subjektivního vnímání, vlastní otevřenosti a ochotě "naslouchat". Viz to, co jsem popsal ohledně Braidu - většina lidí nepochopí skrytý význam ohledně atomové bomby.

A můj názor stran problematiky ostrova jako pouhého líbivého menu:

Dva a půl puzzlu spjatých s prostředím? Budiž, ten zpěv ptáků by mohl být i v mobilní aplikaci, ale co určování správné větve stromu? Co kombinování barevných filtrů? Co vytváření lávek z "tvrdého světla" pomocí puzzlů? A co obelisky - skryté puzzly v prostředí a perspektivě? Je jich tam celých 135, což lze snadno spočítat.

A urcite je to nepochopeni chyba recenzenta? Pokud vetsina konzumentu hru udajny hlubsi vyznam neodhali, tak to asi neni jejich chyba. Osobne jsem uz celou hru dohral vcetne music challenge a take jsem zadny hluboky smysl neodhalil a stojim si za tim, ze ostrov je jen menu pro vyber puzzlu. Byt velice hezke menu. Puzzlu, ktere jsou primo spjate s prostredim je pomerove velice malo. Do tohoto nepocitam, ze je treba hledat spravne nasviceni pohybel okolo tabulky ci poslouchata zpev ptaku. To by slo i na cernem pozadi. Kdyz toto eliminujeme tak nam puzzlu opravdu spjatych s prostredim zbyde dva a pul. V podstate jen lokace Monastery plus par nepovinnych puzzlu, ktere 99% hracu vynecha.

Z mého pohledu tedy selhání recenzenta na celé čáře, jelikož hodnotí dílo, které nepochopil a očividně se ani nesnažil pochopit, nevěnoval analýze díla čas a trpělivost. Zcela chápu osobní útoky na recenzenta, i z mého pohledu je zločin sestřelit tak mimořádné dílo, kterým je The Witness.
Dovolte na závěr několik stručných bodů, abyste měli lepší představu o hře, než recenzent:

1) Hra má příběh. Ale je to ta nejsložitější hádanka ze všech.
2) Ostrov není jen hezké menu pro výběr puzzlů. Jeho podoba má logické opodstatnění; stejně jako je zde logické opodstatnění, proč schází hudba (což ovšem není úplně pravda, hudba ve hře je; jen, jako u všeho, je neskutečně obtížné ji slyšet).
3) Frustrace je nedílnou součástí designu hry. Vše má ale svojí logiku; jen je mnohdy velice obtížné na ni přijít. O to větší odměnou je pak ovšem radost, když přijdete na řešení. Tady se nabízí paralela s Dark Souls - frustrující překážky, které po překonání vzbuzují euforické pocity.
4) Hra vyžaduje nesmírné množství času, koncentrace a trpělivosti. Pokud to nejste schopni akceptovat, vyhněte se jí.

Nesnáším "spoilery", proto jen připomenu jako analogii předchozí hru od stejného tvůrce, The Braid (pro ty, kteří nehráli, raději text skryju):

1) Mnoho lidí si doteď myslí, že se jedná o "remasterovaného Maria", což je samozřejmě pouze vnější podoba hry; domnívám se, že v této poloze se nachází i recenzent ve vztahu k The Witness
2) Brzy hráči zjistí, že jde obsahem o jiný žánr, než jak vypadá forma - jde především o logickou hru, byť vypadá jako klasická plošinovka.
3) Hráči sledují příběh Tima, princezny a monstra. Tim lituje svých rozhodnutí v minulosti, díky kterým o princeznu přišel. Tim se snaží princeznu zachránit před monstrem.
4) Tim zjistí, že oním monstrem je on sám a princezna se mu nesnaží pomoci, ale naopak se ho zbavit.
5) Po odkrytí extrémně obtížné části hry se ukáže, že příběh výše je jen symbolický, hra ve skutečnosti pojednává o nukleární bombě, o jejím zneužití, potažmo vůbec o možnosti zneužití nukleárních technologií.

Všimněte si, kolik vrstev ta hra má. Není tedy nasnadě, že nejinak to bude s The Witness?
Z mého pohledu tedy selhání recenzenta na celé čáře, jelikož hodnotí dílo, které nepochopil a očividně se ani nesnažil pochopit, nevěnoval analýze díla čas a trpělivost. Zcela chápu osobní útoky na recenzenta, i z mého pohledu je zločin sestřelit tak mimořádné dílo, kterým je The Witness.