V poslední době určitě Sinnerman v Cyberpunku. Souhlasím s Alešem, ten quest byl zneklidňujícím způsobem divnej a finále bylo silné (a to jsem se jenom díval, protože mi to přišlo jako nejlepší způsob, jak s ním zůstat, ale zároveň se na tom nepodílet). Mrzelo mě, že mu nešlo ten úmysl rozmluvit, protože kdyby třeba zbytek života pomáhal chudejm, tak by si určitě víc zvednul karmu. A taky mi vadilo, jak skončil ten maník, kterej to na začátku zadal. Ale i to asi přispělo k pocitu vyšinutosti ze zajetejch kolejí.

Tak mě z komfortní zóny nevyvedla, ale do paměti se mi zaryla hodně. Osobně na mě víc zapůsobili scény třeba když ti DJ pustil do přestřelky Nowhere to run od Martha and the Vandellas, nebo co se s ním stalo když si k němu konečně dorazil, případně jak si běžel zachránit Luga, k civilům jsem si narozdíl od zmíněných postav takový vztah neudělal. Navíc to nebylo první zpracování Hearth of Darkness, nebylo jenom Apocalypse Now, spoustu lidí neví, že v herní scéně to byl před SpecOpsama Farcry 2, protože ho nehráli nebo nedohráli, ale za mě je The Line lepší hra. Obecně mám radši momenty, které vyplynou z emergentního gameplaye. Animačky jsou hezké ale radši mám momenty, které jsem zažil sám, než něco, co viděli všichni hráči, kteří si hraním odemknuly tu samou animaci, tohle nejvíc zažívají hráči MMO her, ale ty nehraju.

Souhlas, příběh FF15 byl tak špatně napsanej, že jsem to dohrál jen s absolutní nechutí. Nedávalo to smysl, člověk musel vidět film a další čtyři kraťasy, aby aspoň trošku poznal postavy, protože ve hře se nic nedozví. Hned, jak jsem dohrál, šla na bazar. První hra, co jsem kdy prodal. Vůbec na to nechci vzpomínat.

Jediný, na co si v dobrém vzpomínám, je boss fight, kde poprvé hraje Omnis Lacrima. Tahle písnička je epičnost sama, a když to začalo hrát, měl jsem husinu.

Jak už tady někdo napsal, hodně emotivní byl Spec Ops: The Line. Ta celá hra se vás snažila dostat ven z komfortní zóny.

Akurát ta hra není něco, na co by člověk rád vzpomínal. Nejraději na to zapomenout, obzvlášť na scénu s bílým fosfórem...

Not Sure if Trolling or Just Very Stupid MEME

Co je na misi "proleť polem asteroidů" emotivní?? 😯

Sestřel nebo uhni pár asteroidům, žádní nepřátelé a žádné zvraty. Taková nudná rutina.

Nier: Automata asi taky označím za nejvíce emotivní zážitek.

Jinak nejenom MGS5 byl silný zážitek, ale i MGS4 byla dobrá.

Nesouhlasím. Konec u FF15 považuji za přibližně stejně neuspokojivý jako konec ME3.

[SPOILER ALLERT]

Já totiž FF15 nepovažuji za "emotivní", ale spíše za stupidní. Když zemřela Lunafreya, tak jsem měl chuť praštit pěstí do obrazovky.

Obzvlášť ten konec mi pak přišel trochu nelogický, protože jsem necítil potřebu se obětovat za stupidní království, které se změnilo v ruiny. Já motivaci hlavní postavy viděl ve znovushledání s jeho snoubenkou Lunafreyou, ale když už nebyla naživu, tak proč by se měl snažit zachránit ty ruiny?

Jak už psal někdo níže, jednoznačně celý Mass effect, tedy hlavní linka a questy parťáků. To byla fakt jízda, musím říct (i přes x krát omleté výhrady), že žádná jiná hra ve mě nezanechala tolik emocí a prožitků.

Jinak nejvíc mě dostala Final Fantasy 15, bacha spoiler hodně velkej. Vlastně vyzradím hlavní záplatku. Celou půlku hry se jako princ Noctis Lucis Caelum vrháte do hledání své snoubenky princezny Lunafreya, když už ji vidíte a vypadá to, že budete konečně spolu, je znenadání zavražděna postavou, které dáse říci věříte, není konec jdeme dál. Po sakra dlouhém spánku se probouzíte do temné budoucnosti, když se člověk dostane domů, vidí na chodbě domu v tomto případě spíš zámku nabodnuté na háku postavy snoubenky, otce a hlavní postavy filmu kingsglaves. Aby té temnoty nebylo málo, hrdina musí k zastavení záporáka využít královský prsten, který spojuje sílu předchozích králů a využít jej může jen člověk hoden trůnu, má menší vedlejší účinky, po jeho použití člověk zemře.

Sakra, ten quest co zmiňuje Aleš jsem v cyberpunku nějak podělal. Řekl jsem si, že nejsem vrah, jasně ty stovky mrtvol se nepočítají, to byla nutnost. Tohle byla úkladná naplánovaná vražda, takže jsem auto s policajty naboural a zadavatele zakázky nechal zastřelit policií. 

Borderlands 2 a Face Mcshooty

hrát KOTOR za temnou stranu? Ten pocit uspokojení, když pomůžete Czerka Corporation zotročit celou wookieskou planetu Kashyyk, nebo když na planetě Taris získáte sérum proti moru a prodáte ho kriminálním gangům, když si uděláte temnou otrokyni z Bastily atd

1. Metal Gear Solid 4 - finální pasáž na Outer Haven. Plížení mikrovlnkou a závěrečný fight s Ocelotem považuju za nejlepší herní moment v historii.

2. A Way Out - nechci spoilovat, ale konec je geniální, stejně jako celá hra.

3. Walking dead S1 od Telltale - když musí Clementine navždy vyřešit problém s Leem.

5. Death Stranding - BB a cesta do spalovny + hudba. Neskutečnej doják.

6. RDR2 - Lennyyyyyyyyyy!!!!!!

7. Witcher - Oooooodrrriiiiiiin!

smrt 2B v Nier: Automatě. Člověk tak nějak tušil, co přijde, ale stejně to bylo šok.

Jinak i ta karanténa v MGSV je vskutku hodně silný zážitek a vrchol celé hry.

1) Celý Mass Effect a jeho zakončení - šel jsem cestou asimilace

2) Witcher 3 baron a pak asi ještě více džin mise, když jsem Yennefer mohl z plna hrdla říct, že k ní po opadnutí kouzla nic necítím.

Za mě asi nejlepší závěrečná mise v ME2. Super atmosféra, postavy s kterými jste strávili značnou část hry a záleží Vám na nich a špičková hudba.

Souhlasím, ta mise na ostrově ve věži byla opravdu emocionální. Za mě asi nej co se týče W3.

A já mám pocit, že jsem oba dvě dlc odehrál, ale už jsem tak trochu byl zamotaný ze základní hry, že jsem asi rezignoval vnímat co se děje v datadiscích. Rozhodně si nějak nemohu vzpomenout co se tam dělo... No budu to asi muset odehrát znovu někdy..

Jo spoiler button je tu buglý 😠😠

Tak to byla jeste takova Levineovska depresivni klasika, pokud te vzalo toto, tak datadisky rozhodne nehrat. A uz vubec ne ten druhy.

Takovy velmi mirny spoiler: Z Bioshocku dobre dopadne jen ten prvni a Minervas den.

A maji tu bug: pri editu nejde oznacit spoiler.

Infinity za mna zas zaciatok...