smrt 2B v Nier: Automatě. Člověk tak nějak tušil, co přijde, ale stejně to bylo šok.

Jinak i ta karanténa v MGSV je vskutku hodně silný zážitek a vrchol celé hry.

Pokud beru v potaz pouze hry z posledních let, tak za mě Berlín v Hitmanovi 3. Tak úžasnou misi jsem v žádné hře neviděl několik let (naposled možná něco v Dishonored 2 nebo Deus Ex Mankind Divided).

47čku loví ICA agenti, jenže z lovců se stává kořist. Mise má neskutečnou atmosféru a úplný vrchol mise bylo, když jsem poupravil světelnou show a převlékl se za DJe. Je tam možnost vyhypovat hudbu a poté zapnout světla (které jsem předtím "potunil"), přičemž se dají zabít 2 cíle najednou. Co následovalo potom bylo perfektní. Hlasitá klubová vypalovačka, světelná show, zmatené a zoufalé komentáře vedoucí dané akce do sluchátek zbylých agentů a do toho chladná klidná silueta 47čky ve stínech s absolutní kontrolou nad danou situací.

Člověk se pak opravdu cítil jako Apex Predator (příhodný název dané mise :))

PS: Byl to i takový mix Johna wicka s Meat King's Party z Hitmana Contracts.

PPS: Ještě mě napadla poslední mise z Metra Exodus, to byla taky skvostná záležitost.

Přiznám se že si absolutně nepomatuji názvy questů a misí, tak jen tak pár kousků obecně (našlo by se toho mnohem víc):

Metal gear solid 3: finále a Snake vs The Boss

Metal gear solid: Peace Walker: boss fight s PW (zvlášť když se to dá dohromady s MGS3, tak to je emoční jízda)

Mass effect 3 a bro quest s Garrusem na střeše se střelbou na flašky

Moden warfare 2 mise Loose Ends, tenkrát strašný pocit zrady :D

Call of duty 1 Stalingrad, úvodní překročení volhy...

Dragon age origins: bitva o denerim, takto se dělají finální bitvy po té co desítky hodin sestavujete spojeneckou armádu

Nevím jestli se počítají lineární hry, ale konec Bioshock Infinity byl pro mne ty jo nevím - prostě jsem cítil absolutní bezmoc - hodně silné pocity.

Za mě asi nejlepší závěrečná mise v ME2. Super atmosféra, postavy s kterými jste strávili značnou část hry a záleží Vám na nich a špičková hudba.

Když jsem hrál poprvé Breath of the wild a plížil se deštěm do Zora's Domácím a zaposlouchal se do zvuků přírody, najednou se mě zmocnil pocit nostalgie a radosti z hraní jako když jsem byl mnohem mladší a s bratrem jsme tajně vstávali uprostřed noci hrát Contru na vypůjčené konzoli, zvuk na televizi utlumený na minimum. V tu chvíli jsem zapomněl na všechny starosti, ponořil se do hry a nechal se unášet atmosférou, bohužel čím jsem starší, tím jsou tyhle pocity vzácnější. Když jsem nedávno touhle pasáží šel "poprvé" v pátém průchodu hrou už se tenhle pocit nedostavuje v takové míře, ale vždycky si na to vzpomenu.

Jak už psal někdo níže, jednoznačně celý Mass effect, tedy hlavní linka a questy parťáků. To byla fakt jízda, musím říct (i přes x krát omleté výhrady), že žádná jiná hra ve mě nezanechala tolik emocí a prožitků.

New Vegas vítězí, nejen tím.

Nemůžu si vybrat. Ale když jsem tak četl niže o FF15, tak všechna DLCčka byla fajn. (myslím hlavně texty. prostě fajn anime momenty) Takovej Gladius a závěrečnej souboj s Immortalem jako hlavní Challenge. Pecka (bez toho ten přiběh ani neberu jako celej) 

Hlavní hra mi zase zanechala v srdci díru, které už se asi nikdy nezbavím a stane se ze mě časem "Hollow". Cítil jsem se jak Saske. Chtěl jsem umřít. (když jsem zrovna nechytal ryby :D ) Jedna rána za ránou, jedno zjištění horší než druhý a dotoho vás furt někdo nutí a poučuje jak bejt Dobrej King.. Genialní rozpolcenost. Opačný pocit, ale taky hodně silný. Asi nejsilnější, co jsem v poslední době ve hře zažil a nedokázal to vstřebat. Znáte ten pocit

Z Kotora to byl vztah mezi hlavní postavou a Bastilou jako Quest, co mě nejvíc na celé hře bavil. (nehodnotím li to herně, že to byl v podstatě singeplayer Star Wars variace dračáků) 

Z Mass Effectu bych vypíchl vztahy s postavami a jejich rozhovory, když by se slepily dohromady. Ať už Liara, Miranda, Garrus, nebo Wrex to je jedno. Měly duši

Za me mise z HOMEWORLD 1 a to 6: Diamond Shoals