Úkoly a mise, které v nás vyvolaly nejsilnější emoce
-
Jinak nejvíc mě dostala Final Fantasy 15, bacha spoiler hodně velkej. Vlastně vyzradím hlavní záplatku. Celou půlku hry se jako princ Noctis Lucis Caelum vrháte do hledání své snoubenky princezny Lunafreya, když už ji vidíte a vypadá to, že budete konečně spolu, je znenadání zavražděna postavou, které dáse říci věříte, není konec jdeme dál. Po sakra dlouhém spánku se probouzíte do temné budoucnosti, když se člověk dostane domů, vidí na chodbě domu v tomto případě spíš zámku nabodnuté na háku postavy snoubenky, otce a hlavní postavy filmu kingsglaves. Aby té temnoty nebylo málo, hrdina musí k zastavení záporáka využít královský prsten, který spojuje sílu předchozích králů a využít jej může jen člověk hoden trůnu, má menší vedlejší účinky, po jeho použití člověk zemře.
-
-
Kdo viděl Kingsglaive, tak musel vědět za koho kope náš malý velký pomocník. Žel bohu, patnáctka je hrozně zmatená a nedopečená hra.
Při vzpomínání na něj okamžiky z Final Fantasy se mi vybaví třeba Auron z desítky, to byl v rámci žánru špičkový díl ságy!
-
Pro mě byl FF15 takovej mindf*ck, že to bylo dobry. Úděl hlavní postavy ve mě zanechal hlubokou rýhu.
-
Nesouhlasím. Konec u FF15 považuji za přibližně stejně neuspokojivý jako konec ME3.
[SPOILER ALLERT]
Já totiž FF15 nepovažuji za "emotivní", ale spíše za stupidní. Když zemřela Lunafreya, tak jsem měl chuť praštit pěstí do obrazovky.
Obzvlášť ten konec mi pak přišel trochu nelogický, protože jsem necítil potřebu se obětovat za stupidní království, které se změnilo v ruiny. Já motivaci hlavní postavy viděl ve znovushledání s jeho snoubenkou Lunafreyou, ale když už nebyla naživu, tak proč by se měl snažit zachránit ty ruiny?
-
-
Taky mě štval. Osobně sem si za kanonickej konec zvolil to "what if" z Ignisova DLCčka. Je mi jedno, že to tak "správně nebylo". Pro mě to tak bylo.
-
proto to byl takovej mindfunck, když zemřela, jen jsem na to čuměl s otevřenou hubou a googloval, kde jsem udělal chybu
-
Souhlas, příběh FF15 byl tak špatně napsanej, že jsem to dohrál jen s absolutní nechutí. Nedávalo to smysl, člověk musel vidět film a další čtyři kraťasy, aby aspoň trošku poznal postavy, protože ve hře se nic nedozví. Hned, jak jsem dohrál, šla na bazar. První hra, co jsem kdy prodal. Vůbec na to nechci vzpomínat.
Jediný, na co si v dobrém vzpomínám, je boss fight, kde poprvé hraje Omnis Lacrima. Tahle písnička je epičnost sama, a když to začalo hrát, měl jsem husinu.
-
-
Omnis Lacrima je epický soundtrack. Přidal jsem si ho na mého playlistu s epickými soundtracky 😎
Teď je to pohromadě s hity od Hans Zimmer, nebo Star Wars Imperial March a další.
-
Jo soundtrack je asi to nejlepší na patnáctce, což je trochu smutný.. 😐
-
-
-
-
Zoo s psem namaskovanym za lva a podobnymi meli i ve skutecnosti - google "cinska zoo pes lev".
Ta pani co se hroutila u Hromadneho ucinku kdyz nejaky obskurni druh xenos pachal celocivilisacni sebevrazdu by si mela precist Kastu Metabaronu.
Chvalabohu bylo vynechano utluceni vousateho hipstra fitnesskou, to by bylo uz nevkusne.
Za mne asi vesele dilema, jak nalozit se zradcem, ktery nechal zaplavit kus mesta v Bioshocku 2. Zastrelit na miste, nebo nechat nazivu. V rozpadajicim se meste plnem spliceru. Tezka volba. Tak teda Fergus, ktery hrace zachranil z rozpadajiciho se bombarderu. Taky jednoznacne, je nekdo, kdo zachranil toho druheho vojaka?
-
-
Kasta Metabaronů je boží.
-
-
Soma
-
Tassadar's sacrifice - StarCraft1
-
V poslední době určitě Sinnerman v Cyberpunku. Souhlasím s Alešem, ten quest byl zneklidňujícím způsobem divnej a finále bylo silné (a to jsem se jenom díval, protože mi to přišlo jako nejlepší způsob, jak s ním zůstat, ale zároveň se na tom nepodílet). Mrzelo mě, že mu nešlo ten úmysl rozmluvit, protože kdyby třeba zbytek života pomáhal chudejm, tak by si určitě víc zvednul karmu. A taky mi vadilo, jak skončil ten maník, kterej to na začátku zadal. Ale i to asi přispělo k pocitu vyšinutosti ze zajetejch kolejí.
-
Sekiro, Robeeeeeertoooo!
-
Borderlands 2 a Face Mcshooty
-
Sakra, ten quest co zmiňuje Aleš jsem v cyberpunku nějak podělal. Řekl jsem si, že nejsem vrah, jasně ty stovky mrtvol se nepočítají, to byla nutnost. Tohle byla úkladná naplánovaná vražda, takže jsem auto s policajty naboural a zadavatele zakázky nechal zastřelit policií.