Staré NES, nebo spíš Atari hry stály až 80 USD, koncem 90.let ale už jen máloco překročilo hranici 60 USD.

Není z mé hlavy, ale z toho videa... nechce se mi sem dávat odkaz (jelikož flamewar a je jenom v angličtině, ale je na ign... jejich redaktor tam mluví právě o reakci fanoušků na day 1 DLC a konce ME3).

Milý Leme, právě proto, že mi přišel tvůj výrok o iq stupidní, jsem použil stejnou nadsázku. Přesně tak jak říkáš, spolu to moc nesouvisí.

To, co považuješ za největší fail mého uvažování, má smysl a hned ti řeknu proč. Žádná objektivita z hlediska kvantity prostě neexistuje. 99 lidí se může mýlit a jeden může mít pravdu. Vždy mě tedy zajímá, co říká o dané problematice expert. Nezajímá mě, co si myslí o mých stravovacích návycích důchodka, která si každou neděli rve do chřtánu uzený koleno, zajímá mě, co říká nutriční specialista - expert. Jenže jak je to s experty v oblasti kritiky umění (umění v hodně širokém slova smyslu)? Tam těžko obstojí argument: "Já jsem expert, vyškolenej kritik, tady mám papír na to, že tomu rozumím, takže držte tlamy a krok." Jen do jisté míry můžeme o umění tvrdit věci, která by se dala nazývat fakty. Takže mě přirozeně zajímají argumenty, zajímá mě, co je ten člověk zač, co má v hlavě, jak přesvědčivé jsou jeho argumenty. A z toho plyne, že potřebuju profesionální recenzi. Mně nezajímá anonym na metacritic a jeho pubertální výkřiky o epic failu. A může těch anonymů být třeba milion. Sr*t na ně. Chci argumenty, chci střízlivej pohled.

Já se na všech "faktech" ohledně DA2 s tebou prostě neshodnu. Ano, opakující se prostředí je fail. Ale má to naprosto každá Bioware hra. Jen DA2 si to vyžrala tak nějak za všechny. Navíc je velmi diskutabilní, jak důležitá je technická stránka u hry takového rázu jako je DA2. Některé postavy dvojky podle mého názoru přesahují hloubkou ty z jedničky a jsou rozhodně alespoň méně šablonovité než ty z jedničky. Příběh je do jisté míry ovlivnitelný, do jisté míry si na to jen hraje, to uznávám, to je prostě fakt. Zásadní věci jsou sice na rozvětvenost trochu chudší, ale spousta "prkotinek", které hru dotváří ovlivnitelné jsou. Což je často pro dobrý roleplaying ještě důležitější. Ale uznávám, že celkově menší míra ovlivnitelnosti je důvod, proč je u mě dvojka pod jedničkou. Dvojka má ale aspekty, kterými v mých očích jedničku těžce převyšuje. Konec samotný se mi líbil víc než u jedničky, který byl 158 variací na Pána Prstenů. Celkově má podle mě dvojka mnohem zajímavější koncept, je silnější v naraci, je chytřejší a je morálně šedější a tudíž vyspělejší. Samotná hlavní postava má osobnost a svět ji jako osobnost reflektuje. Navíc mi přijde, že má dvojka podstatně lepší herní mechaniky. Systém skillů je lepší, boje považuji za taktičtější, souboje s bossy jsou řešeny mnohem lépe než v jedničce (už se ti nestanem že jsi s bossem hotov za 3 minuty, což se mi přesně stalo s Arcidémonem), cross-class komba jsou boží prvek atd.

Takže ne, nemyslím, že je dvojka daleko horší hra než jednička.

A co má DA2 společného s ME3? Pravda, DA2 jsem ještě nehrál, ale ME3 je napsaný IMHO naprosto úžasně, postavy je radost poslouchat.... ME3 má teď hodnocení na metacritic 94 (hráčská hodnocení bohužel nemůžu brát moc vážně, pokud jenom za day 1 DLC dá někdo 0...)

Už jsem se to tady jednou pokusil vysvětlit, zkusím ještě jednou. Ta postava tam sice je, ale oficiálně se nedá použít. Je tam proto, aby to pro majitele DLC vypadalo tak, že vlastně žádné DLC nemají (dabing probíhal ve stejnou dobu jako původní hra atd...). Proto ta postava má ve spoustě misí speciální hlášky, kdyby to tak bioware neudělali, tak dostanem jenom misi, postavu, ale ta během ostatních misí mlčí a nic neříká.

Ad. krátkost: já jsem hrál 32 hodin, nečetl jsem ani popisky planet, ani sekundární kodex (potřeboval jsem skončit...), se čtením by to bylo delší.. ani jsem se nedokázal dostat na 60. lvl (a ani nevím, jak to udělat...).

Ano, soukromé mise postav nejsou, ale předpokládám, že postavy znáš už z ME2, takže tady nejsou potřeba. Kvalitu vedlejších misí osobně hodnotím pozitivně (bavil jsem se, některé mise, třeba Ardat-Yaksi nebo Zaedovo intermezzo stály za to).