Diskuze HudebniSkupiny.cz

Nic z toho si nevymýšlím,poukazuji jen na skutečnosti a tohle všechno uvedené je pravda,a ptám se dnes po tom sám sebe jestli vůbec je taková přesná shoda okolností s mím osobním,s mím soukromím životem vůbec možná. Mě to přijde zvláštní,hodně zvláštní,že sám nevím co si mám o tom dnes vlastně myslet! Nevím,uzdravuji se ze schizofrenie a nerad bych byl opět paranoidní...takže co si o tom myslet skutečně nevím,ale raději bych se vyděl v roli Tomáše (na jméno herce si ted nevzpomenu) z filmu "Nesnesitelná Lehkost Bytí" P.Kaufmana,kde je tak nevinná a překrásná a sympatická právě Juliet Binocheová,než v roli Campina v "Přestřelce v Palermo".Přeju všem s dobrým srdcem bohatého ježíška a hodně lásky,hodně štěstí a zdraví do nového roku!

Zajímá mě,co Die Toten Hosen nahrají za další album,i když si myslím že to nebude nic převratného a že už ničím nepřekvapí,ale stejně tak se mužu zmýlit. Myslím že zajímavá byla tady ta úvaha,že ve filmovém snímku Wimma Wenderse "Přestřelka v Palermo" si Campino (narozený 22.6,já 25.6,oba dva jsme ve stejném znamení raci,takže nám horoskop a nějaké ty povahové rysi vychází snad stejně) ve filmu (nahlížím na to jen z logického objektivního hlediska) vyzkoušel roli fotografa,stejně tak jsem se já chtěl vyučit fotografem a ve filmu zazní věta,že mu zemřela matka (mě též zemřela matka) a ve filmu si prožije zrakové halucinace a mylná přesvědčení (bludy),čímž jsem si prošel v životě i já sám. Co na to říct upřímně nevím,ale je to určitě natolik zajímavá shoda náhod a okolností,že ten film je pro mě natolik osobní a duvěrný. Byl bych rád kdyby si to druhý lidi uvědomily a nahlíželi na schizofrenii jinak než s mnoha předsudky dosud.

Při poslechu písní Die Toten Hosen přesně v sobě prožívám naléhavost a odhodlanost a tvrdohlavost a cítím ze všeho nejvíce právě to,že své největší obavy a strach mám (už jen) z toho co už si v životě neprožiju (nebudu moc si) prožít s druhými lidmi,které miluji.

,,Uvědomil jsem si (tehdy ještě před mou gestalt terapeutkou),že když už nevím na co mám svou zlost oprávněně zaměřit (celí muj život mě zajímala pravda než zodpovědnost),tak si ji už nedokážu vůbec smysluplně pak prožít. A do takové situace jsem se dostal tehdy,když už jsem otevřeně s druhou osobou anebo už jsem s ní ztratil kontakt. Pokud nejsem ve styku s blízkou osobou a ačkoliv chci a potřebuji už poznat pravdu o situaci,do které jsem se v životě dostal muže bít k tomu již pozdě a pravdu pak poznat bez své blízké osoby už nelze. Taková situace je patová,pak taková situace zustavá pro nás už neukončena,nedořešena...častěji muže bít a je taková situace pro mě již pak neřešitelná,bezvýchodná bez blízké osoby,které se to právě týká. Proto mám krom a vedle užívání antidepresiv gestalt terapeutku,díky níž jsem si uvědomil (stejně tak díky přičiněním léku) že skutečná osobní povinnost k sociálnímu cítění a zodpovědnost za svůj život začíná u vztahu ke druhým lidem,které milujeme,nikoliv v práci. Anebo povinnosti k něčemu či zodpovědnost za něco začíná vždy u mezilidského vztahu...(nedopsáno) Cítím se že ted se na to bohužel nedokážu plně soustředit na to o čem ted píšu,takže to nechám nedopsany. Nedokážu si však zodpovědět to,co je v životě přednější a duležitější a co má být a co muže být pro druhé smyslem života,jestli domov a zázemí anebo postačí upřímný duvěrný mezilidský vztah k tomu se teprve někde usadit a k tomu si vybudovat domov a zázemí. Tolik mě chýbí v životě a tolik mě přitahuje a zajímá a oslovuje prožitek druhé osoby,že vyhledávám a soustředěně opakovaně sleduju krimidramata a milostná dramata především v režii jihokorejce Kim Ki-duka ("Čas" a "3D-Iron") a Park Chan-wooka ("OldBoy"),či celkově jako takové jihokorejské kinematografie,a nemužu opomenout road-movie snímky Wimma Wenderse ("Země Hojnosti" a "Přestřelka v Palermo"),abych mohl a věděl jak nejlépe mám psát o filmu. Což se tu snažím svou filmovou kritikou dokázat. Jako bych v životě dokončoval svou nevyřešenou situaci skrze sebezpitování a katarzi druhých lidí (filmových hercu) při sledování intimních milostných dramatu a krimidramatu. Je to těžko uvěřitelné a zvláštní,ale jako náročný filmový divák a filmový kritik musím bít schopný vydět dramata opakovaně několikrát dokud sám nepochopím herecké výkony.

Prominte mě,že jsem (a asi jsem) některé své příspěvky tu v minulosti přehnal,to už se nebude opakovat! Nevím přesně které,už je po sobě sám nečtu - pro mě tu ve foru nejsou k přečtení (vhodné...)! Sám bych je po sobě nejraději smazal,ale tu možnost nemám,bohužel.Z toho fora je salát,já už své příspěvky (krom nových) tu po sobě vůbec nečtu! A když k nim dojdu,čtu je nerad! Tak všem přeju,at se jim splní jejich každé přání v životě na štedrý den,a přeju všem hodně štěstí ke splnění přání,zdraví,hodně vstřícnosti a empatie a solidarity ke druhým lidem,prostě je poslech Die Toten Hosen o jednom - je to o přátelství,solidaritě a pomoci druhým lidem. To by jsme si měli uvědomit ze všeho nejdříve,to že si dá někdo nálepku rockový fanda do Toten Hosen ještě vůbec neznamená že skutečným fandou do Die Toten Hosen ještě je,několikrát a skutečně hodněkrát jsem se o tom sám přesvědčil že tomu většinou tak je,anebo bít nemusí.

O Die Toten Hosen jsem se dozvěděl díky rockovému měsíčníku Beng,kde byl s nimy krátký rozhovor,a první co jsem od nich slišel - tedy co jsem si ze své návštěvy Prahy odvezl - bylo to nejlepší jejich album,to jejich do dnešního dne nepřekonané album "Auswartsspiell",které jsem poslouchal stále opakovaně dokola a stále jsem při tom poslechu nacházel něco nového,takový silný prožitek z hudby jde obtížně verbálně zprostředkovat,v tom mě doufám dáte za pravdu,teprve pak jsem si v Praze sehnal všechny jejich originální alba,které už mě po poslechu Auswartsspiell vůbec ničím nepřekvapily,zvláštní. A ty krásný vydařený fotografie členu Die Toten Hosen k book-letu alba Auswartsspiell,které nasnímala Donata Wenders (tipl bych si že jsou skutečně skvělé a srovnatelné prozměnu s fotografiemi všech členu kapeli na book-letu k albu "Unsterblich")...stále si je dnes ještě prohlížím a vydím se životem spokojené radostí a nadšením rozvášněné a upřímné výrazi ve tváři (na book-letu k "Auswartsspiell"),pak k book-letu alba "Unsterblich" více přiblížené fotografie,kde je-kde vydím- věrohodný,duvěřivý,charakterní,vstřícný a spolehlivý sebevědomí výraz ve tváři všech členu kapeli. Až tak lze osobní prožitek co nejpřesněji a co nejobjektivněji popsat (vždyt rakušan,prozaik,básník,dramatik a romanopisec Peter Handke na tom pracuje již 30 let a obdržel za to mnohá ocenění jako málo kdo),sám bych se rád dočkal někdy občas alespoň uznání za některé mé příspěvky,když cítím že ho od druhých lidí nemám píše se mě se smíšenými,s rozporuplnými pocity s těžkým srdcem.

Zdravím všech 12 rockových fandu co tu je do Die Toten Hosen,takže ted zdravím Lucku65,Billiesku,Vlaadu,Nikaa,Kuddela,Tamiky,Subacko,Kangee,Lufu,Maky5595 a Barys a Pařánka...a nejen je,ale každého kdo se bude alespoň snažit pochopit,jak daleko muže zajít deprese a ztráta smyslu života,že píšu o svém trápení se a rvu se se svou lhostejností ke společenskému dění kolem sebe ne vždy věcně,stručně a ne vždy každému srozumitelně,to mám za sebou,to bylo,před sebou mám slib,který bych rád dodržel,aby tu některé mé příspěvky ve foru i po novém roce zustali,(je to dobré předsevzetí do nového roku)-takže za 1) Nebudu se nijak vracet ke svým dřívějším příspěvkám a jakkoliv je komentovat pokud se nenajde někdo,kdo si to přeje a dá mě osobně vědět! Za 2) Slibuji že budu psát a odpovídat tu druhým lidem stručně, věcně a srozumitelně a za 3) Budu se snažit,skutečně snažit psát jen k tématu Die Toten Hosen,pokud to druhý budou po mě hodnotit,a neohodnotí více mé příspěvky mimo toto téma,že bude pro druhé stále ještě aktuální,tím chci říct že pro mě Die Toten Hosen není jen poslech,který u mě vyvolává silné emoce,ale překračuje to rámec hudby k jinému životnímu stylu,prožívat vždy jen ted a tady,a to naplno,nepromarnit ani jedinou chvíli s druhými lidmi,pomáhat druhým lidem a cítit nesmírnou vděčnost,a respekt,a neohlížet se zpět,jsem tu,potřebuji vztah,na kterém by mě záleželo a jsem tu a potřebuji pomoci,ale sám jsem ochotný a doufám schopný v něčem pomoci druhým lidem!

Už jsem skončil se všim tím mím malicherným egoismem ze své osamělosti a pocitu prázdnoty,který vydal na nesčetně mnoho příspěvku. Mám ted v hlavě jediné,že povinnost a odpovědnost začíná u mezilidského vztahu,proto si nehledám práci,ale vztah. Dlouho jsem žil,či přežíval ze dne na den s pocitem zázemí a skutečného domova,kde mám klid a soukromí,ale dlouho,příliš dlouho jsem žil a promarnil dny a léta bez pocitu nějaké povinosti a odpovědnosti za něco...je to jako nenaplněná touha,či jak to mám jinak říct,co mě nejvíce trápí,myslím že ano,snažím se ted popsat svůj prožitek co nejpřesněji a co nejobjektivněji!

Víš Tome jsi teprve druhý,kdo mě dal po Danovi o sobě vědět,a myslím že bude pro všechny mnohem lepší,když ti odpovím jsem - ted však nevím,mám říct do fora nebo do blogu?...nechám na tobě. Jdu právě ted od Gestalt terapeutky a díky ní v mnohém jsem se posunul,uvědomil jsem si že pocit povinosti a zodpovědnosti začíná u vztahu,a vůbec mě nezajímá mé filozofické myšlení,které má hloubku. Aby jsi mě lépe rozuměl,řeknu to takhle: filozofické myšlení muže být důsledkem neprožívání emocí,muže být tedy důsledkem mé emoční oploštělosti,prostě důsledkem mé nemoci,především mé deprese a osamělosti a vnitřní prázdnoty,a hloubka,které filozofickému myšlení tu dávám je naopak mím povahovým rysem,tedy ta hloubka filozofického myšlení vypovídá i něco více o mích vlastních povahových rysech,a jak už jsem říkal snažím se je oddělit od své nemoci (schízi),asi proto jsem píšu,věřím v to. O filozofii nic nečtu,mě filozofie vůbec nezajímá,ta předpokládá logické,matematické myšlení,a to já nemám. Z matematiky jsem ve škole na ZS dvakrát propadal,aby jsi mě rozuměl. Dík že nestigmatizuješ schizofrenii jak to činí většina lidí,mě léky vyhovují,mám je plně hrazené pojišťovnou a věřím ve své uplné uzdravení,i když prognóza 30% na uzdravení není moc. Stále je tu šance,tak se měj fajn a přeju ti krásného a bohatého ježíška,nejen tobě,všem a především správci těchto stránek,že tu ponechal mé příspěvky,vubec nevím jestli tu ještě budou po novém roce,ale k Die Toten Hosen jsem psal,recenzoval o pár řádek níž,tak si ji Tome v klidu vychutnej. Dal jsem si skutečně záležet na recenzi alb Die Toten Hosen. Kdybych skutečně mohl,nejspíše některé mé příspěvky tu po sobě smažu.

Měl jsem tu jediného člověka-Wimma Wenderse,ke kterýmu mám nesmírnou uctu a to i respekt i přes případné názorové neshody mezi námi (pořád porovnávám své přesvědčení s jeho závěry),od něhož jsem se učil jak psát a přemýšlet o filmu,to bylo to nejduležitější. Zaujali mě jiné fimy než jeho,ale v principu s ním souhlasím. Snažím se být věřící protestant,ovšem čtení mě dělá problémy a nejsem na četbu zvyklí-nikdy mě nic nedala,a z bible jsem si oblíbyl a byl jsem nadšený prvním listem Korintským Sv.Pavla,VLASTNĚ JSEM Z BIBLE NIC JINÉHO ANI LEPŠÍHO PROZATÍM NEČETL,a je zasluhou Dostojevského že sám tolik cituje z bible v deníku spisovatele a ve své korespondenci svým nejbližším. Ted konečně mužu travit čas ve společnosti myšlenek Alberta Camuse,nedávno nakladatelství HOST vydalo (totiž) jeho eseje,k nimž se přikláním spíše než k četbě jeho románu!