Diskuze HudebniSkupiny.cz

Uvydíme co všechno snesu a vydržím! A mužete mě někdo vysvětlit, proč vubec sovy čumí stále tak vyděšeně a obezřetně, i když jim nikdo neskřivý ani vlásek!! Vemte si kachny, je třeba snížit v Rychnově nad Kněžnou jejich stavy, protože se přemnožili a jsou poměrně hlučný, to jejich kvákání a ty jejich námluvy jsou slyšet až u kostela!! To by mě zajímalo kdo se o to postará! Jen si vemte příklad z kachen, ty do jisté míry znají sounáležitost s ostatnímy, sovy však nikoliv, ty přes den nemají co na práci, a v noci hlídají les! Ale proč, to nechápu, když (ho) les nemají ve svém vlastnictvý! To je dobrá otázka, kupř. Veverky, křečci, psi a kočky mě nevadí, ty mě jsou sympaticky, i když některý psi vypadají jak na ulici odhozený smetáci, a kočky taky na mě čumí moc obezřetně až mě to není 2 krát přijemné, a slepice jsou s intelektem taky v ...., víte co? Muj pes se mnou poslouchal DIE TOTEN HOSEN, řvali a štěkali jsme do refrénu a plakali jsme spolu u toho...měl je moc rád! Takže asi tak... *3*

Věnováno Wimmu Wendersovy!

Procházel jsem se téhdy v Praze opuštěnými a ztichlími ulicemi třpitící se v záři světel pouličního osvětlení a měl jsem v sobě, ve svém srdci příjemný pocit lehkosti že jsem ted najednou bez tíhy nedostatku věcí a druhých lidí v osobním životě, a neměl jsem ve svém srdci už žádné své osobní obavy, žádný strach, věděl jsem že jsem svým zpusobem přístupný a otevřený druhým lidem, že jim naslouchám mnohem lépe a pozorněji co říkají a co ve svém osobním životě chtějí a co o de mě samého sami očekávají. Vzpoměl jsem si téhdy na jeden krásný citát filmaře Wimma Wenderse, který řekl že sami poznáme jestli z nás město energii vysává anebo nám energii dává a tlačí nás dopředu (podobné je to s rockovou hudbou). To jediné mě je v téhle chvíli srozumitelný. Toho si nesmírně vážím. Všechno kolem sebe v Praze vnímám uvolněněji, pozorněji a soustředěněji a osobně už nepředpojatě(ji), prostě už osobně nezaujatě, že všechno kolem sebe vydím přesně tak, jako kdybych po dlouhé době znovu otevřel oči a zapoměl už na to jaké to je, mit radost z viděného, a zpřihlížení dění kole sebe a konečně nic už osobně žádným svým názorem nehodnotit, prostě na osobní názor konečně zapomenout a dokázat být ke všemu a ke druhým lidem (objektyvní) nepředpojatý, tedy bez předsudku. Tenhle dojem se mě pokaždé vracel ještě mnohem silněji při procházkách centrem Prahy, kdy jsem se nedokázal vubec už rozhodnout kam jít dříve, a jak jsem bezmyšlenkovytě a bezcílně, ale přesto (navzdory tomu) nesmírně zvídavě, s nesmírným a s nekonečným steskem po domově a stejně tak s nesmírnou zvídavostí jsem bloudil v davu mezi druhými lidmy do chvíle, než jsem pak za setmění došel na Karluv most sledovat živnost a talent, vyjímečné nadání pouličních umělcu v neustálém, v neustávajícím proudu davu lidí se změtí příjemně a vstřícně nadšených hlasu a odeznívajících kroku v ohlušujícím šumu proudu řeky Vltavy, jak spolu už všechno v té chvíli, v té uvolněné atmosféře všechno příjemně souznělo, pohlédnout na vášnivý a teskně naříkavý let racku nad hladinou Vltavy a na oslnující pestrou barevnou záři třpitivých paprsku světel pouličního osvětlení v dálce, jak se odráží na vodní hladině a jak příliš naléhají na mé oči a hraji si s mím zrakem, a jak se toho všeho a té krásy už osobně nemužu spokojeně nasytit, jako by ji nikdy nebylo v životě a přes den dost, tam končila unava sebe sama z nedostatku a ztrácel jsem přehled o čase. Toužil jsem po přítomnosti a po osobní blízkosti druhých lidí, po velkorysosti, přátelstvý, duvěry a spolehlivosti druhých lidí! V té hojnosti všeho, v tom dostatku a v nadbytku člověk už nepoznal unavu, jako bych ji v centru Prahy nikdy neznal, nikdy nepoznal. Je to velmi shodné a doslova stejné jako s rockovou hudbou Die Toten Hosen s albem "Auswartsspiel", která silně, co nejsilněji si prožitými emocemy vás energií vás neustále tlačí dopředu, a co je u punkrocku vyjímečné je to, že vám ponechává i prostor k přemýšlení a k sebezpitování nad sebou samím, nad svým prázdným a promarněným životem. Poslech Die Toten Hosen je svým zpusobem droga, kdy se nespokojíte s dostatkem poslechu (rockové hudby) a chcete tak zoufale a naléhavě neustále více a více...Víceméně mě poslech The Clash, Ramones a Sex Pistols nikdy neoslovyl. Jsem Mám z prožité procházky centrem Prahy na jazyku a na srdci slova jakým je osamělost, nerozhodnost, bezradnost, zoufalstvý, bezmyšlenkovytost, bezcílnost, osobně už co nejduvěrnější naléhavost, smutek, stesk, bezutěšnost, nesmírná zvídavost, očekávání, příslib, uvolněnost a lehkost, spontánnost, rozptýlená pozornost, nepřítomnost strachu a svých osobních obav ve svém srdci, svěžest a čerstvost, osobní nepředpojatost, tedy přesněji osobní nezaujatost, svoboda solidarita, jednodduše už žádná tíha nedostatku něčeho ve svém osobním životě, pocit nadbytku a právě ten samotný nadbytek věcí a druhých lidí při procházce v centru Prahy na dosah ruky mě nesmírně motivoval a těšil jako nic jiného co jsem poznal v životě, jedině s nadbytkem s ním jsem si po dlouhé době (pravydelně jsem plánoval Prahu jednou do měsíce) prožíval znovu, opět jakoby poprvé v životě nadšení a radost ze života a zapoměl jsem uplně na to, jaké to je mit z něčeho nebo z někoho v životě svou skutečnou radost a hrdost. (věnováno Wendersovy)

"Pokud druhé nemiluješ, tak nedokážeš být (sám k sobě) čestný, tak (pak) nemužeš jednat se ctí." To je muj citát. To cituji jen sebe sama, ale myšlenka je to krásná!

Vždycky jsem si přál že budu psát jako rakušan Peter Handke, tedy pod jeho vlivem. Snažím se psát lyricky i sarkasticky souběžně s tím. Takže zkusím tady po sobě nechat jednu svou filmovou kritiku road movie filmového snímku "Land of Plenty" ("Země Hojnosti"), ve kterém se objevila krásná, sympatická, empatická a spolehlivá lištička Michelle Williams: "Když Lana (Michelle Williams) chetuje se svým přítelem přes notas, kamera nám (tedy divákovy) následně dá nahlédnout do spuštěného videa, ve kterém vydíme doprovod učastníku pohřbu civilní oběti války kdesi na Blízkém Východě, slyšíme naléhavé a tolik bezutěšné zoufalstvý, bezutěšný pláč (všimněte si že stále a neustále hledám ty správná slova stejně jako když píše své literární díla rakušan Peter Handke) a řev, naříkání ze zoufalstvý a z bezmoci, z bezradnosti rodinných příbuzných oběti (která je avšak jen jedním z mnoha civilních obětí války na Blízkém Východě), kdy přes rakev spuštěné do vykopaného hrobu je přehozená stuha s citátem připomínající nám že ,Bolest z míru je lepší než agonie z války'. Poté kamera najede na polocelek zepředu na obličej Lany jak nesmírně zvídavě, ale současně s tím smutně sleduje stažené video v notasi a z pozadí se rozléhá zoufalstvím teskná rocková hudba, která její pocity, emoce (divákovy) vyjádří v této situaci mnohem lépe než už to, co muže zabrat v této události samotná kamera". Je to jedna z mích nejoblíbenějších filmových scén. Vzdávám tu své díky a svuj respekt a svou uctu západoněmeckému filmaři a fotografovy (stejně tak esejisty a romanopisci, a kdysi i filmovému kritikovy) Wimmu Wendersovy, který velmi zodpovědně zastává nejduležitější post předsedy/prezidenta Evropské Filmové Akademie. Ten je pro mě vysokou autoritou. A krom toho natáčel videoklipy k několika písním Die Toten Hosen, a s Andreasem Fregem (s Campinem) natočil vynikající mysteriozní road movie filmový snímek "Palermo Shooting" (do češtiny přeloženo jako "Přestřelka v Palermo". Všem doporučuji ke shlédnutí, je to vynikající nedoceněný film. Donata Wenders pro změnu perfektně k bookletu alba Die Toten Hosen "Auswartsspiel" udělala a zvládla ty své nejlepší fotky, které jsem kdy od ní vyděl! To se ji nedá upřít! Má na to skutečný (nedoceněný) talent stejně jako Wim Wenders.

Pro Dostojevského bylo jednoznačným smyslem života obětovat se pro druhé. To (tento vyšší mravní princip) jsem pochopil z jeho četby "Zločinu a Trestu". Krom toho nicméně každý člověk, tedy každý z nás bez rozdílu se tak jedině vyrovná se svou mravní či právní vinou! Na to by se nemělo zapomínat!

"Pro tu její dobrotu cítil se skutečně hrozně a spatřoval ctnost v jejím (krásném) zjevu" (citát z filmu režiséra Alexe Proyase "The Crow" ("Vrána") Krásná myšlenka...moc krásná myšlenka!

Mit rád, milovat druhé lépe předpokládá bít schopný nežádat od druhého nic nazpátek. (citace z vyjímečného milostného dramatu "Nesnesitelná Lehkost Bytí", která myslím v literární předloze Kundery chyběla, ted si nespomenu ani na jméno sakra!!). To máte jako se psem, ten je vděčný a věrný sám o sobě, aniž by jste to (kdy) po něm žádali! Tohle mě skutečně hluboce dojalo.

Ve "Zločinu a Trestu", tedy nejlepšího díla Dostojevského (které bez nad sázky ještě do dnes, ještě do dnešního dne zaujme a fascinuje sociology, právníky, psychology i psychiatry), které jediné jsem přečetl, bez tak myšlenek je na mě moc, což tu bude asi alespon už pochopitelné proč raději sleduji filmy...je skryta též polemika Dostojevského s nadčasovým pojetím práva a spravedlnosti, o povrchnosti právní kasuistiky se Dostojevskij přesvědčil sám při neuprosném a vykonstruovaném soudním procesu s členy ,petraševského' kroužku. Zákony práva a justice neberou totiž vubec žádný ohled na osobní přesvědčení a osobní svědomí jedince, tedy každého z nás, obracejíce zřetel (pouze a jen) k hlediskum slepě rutiním a formálním. Nevytvářeji proto podmínky pro mravní a duševní (pro Dostojevského duchovní) ,rozhřešení' provinilého jedince, tedy každého z nás. Kdy se jedná přece o každého z nás bez výjimky! Pocit odplaty a represe, zdánlivě zduvodněné a perfektně připravené a vykonstruované policejním a soudním aparátem je ve svém dusledku naprosto nesmyslný a marný, zbytečný - jestliže už přitom, během toho nedochází k doznání právní či mravní viny, a k lítosti činu samotného...doplněná citace Radka Pytlíka "Dostojevskij, Život a dílo"...to samozřejmě cituju pouze vyjímečně, nemám to samozřejmě zapotřebí, ale dalo by se to ještě doplnit, jak jsem se o to snažil a upřesnit. Dostojevskij a Camus jsou jediný spisovatelé, které mám v plánu si jejich životopisy a monografie si časem podrobně prostudovat, a snad i dospět ke stejnému názoru a ke stejnému osobnímu přesvědčení. Ale to má, jako všechno v životě, má svuj čas který nelze (nikdy) uspěchat.

Musím přiznat, že jsem v diskusním foru Rammstein mluvyl v pojmech o pojmech, kterým jsem ještě téhdy prostě zcela nerozuměl, vlastně jsem jim až na výjimky vubec nerozuměl! To bych tu chtěl uvést na pravou míru. V tomto foru nevyjímaje. Dneškem se však situace mění, a tyto pojmy (po tak dlouhé době) mě začínají být teprve ted naopak srozumitelné jako nikdy dříve! U poslechu Die Toten Hosen je skvělí to, jak každý z nás bez rozdílu si dokáže intenzivně si prožít (všechny) své emoce, ze kterých se stávají ,destruktivní' vášně, kterými srdce plane, a uvědomí si jak co nejsilněji si prožité emoce (tedy osobní vášně) postupně mění vnímání sebe sama a své životní situace, jedině tak se pak mění v závyslosti na tom (na vývoji vnímání) i samotné myšlení, tedy zpusob uvažování. Takže je z tohoto diskusního fora (anebo z něho brzo bude) psychologická poradna. Takže 1.) EMOCE - 2.) VYVOJE VNIMANI - 3.) (až teprve pak následuje změna...) MYŠLENI. Možná to zní povrchně jako slovní hříčka, ale není tomu tak! Nechci mít k tomu žádné předsudky, je to moje osobní zkušenost, kterou jsem k tomu dospěl! Nic Více. Nikomu tady nesděluji převzaté skutečnosti z četby, protože číst mě doslova nudí a nebaví! Nic více. *3*