Diskuze OSOBNOSTI.cz

Písen "Unter den Wolken" ("Pod Mraky") je plná euforie, radosti, optimismu a naděje.

Krásné písně "Wofur man Lebt" a "Am Ende" či i "Alles ist Eins" jsou už metaforou o smyslu života, zatímco v "Unser Haus" se Campino zamýšlí nad smrtí svého otce, v "Nur zu Besuch" pak nad smrtí své matky, v "Tauschen Gegen Dich" je hluboké zamyšlení se nad obětavostí, partnerskou oddaností a věrností až do konce života a v "Alles Wird Voruburgehen" přemýšlí nad nevypočitatelností a nevyzpitatelností života, který je plný nečekaných zvratu. Lyricky moc krásné písně.

Písen "Lugen" ("Ležet") z alba "Opium furs Volk", smutná písen plná sebenenávisti a lítosti, možná je písen už právě o tom jaké to je, když už sami potřebujete mit svou větší svobodu a velkou nezávislost na druhém partnerovy, aby vám nikdo do ničeho už nemluvil a nezasahoval, to už je velká osobní svoboda, ale uvědomíte si pak stejně když už je na všechno pozdě už prostě po nějakém čase že druhého partnera nakonec milujete už natolik, že bez něj nemužete být a možná prostě více než jste si myslely, a že Vám jen utíká a utekl čas na to druhého partnera co nejlíp už znát, poznat a že uplně všechno nakonec nezvládnete vždy sami, jak jste si už myslely. Smutná písen co dojme k slzám. Mám ji moc rád.

"1000 Nadeln" (1000 Jehel"), tenhle text písně je mi vlastní a mluví mě ze srdce přímo z duše, je o bezradnosti, o zoufalství, které nebere konce a o osobní životní beznaději, když si nevíte už rady, kdy vám druhý lidi nechtějí či neumějí už pomoci, a když voláte o pomoc, obtěžujete a rušíte jen ostatní, každý vám jen dobře radí, ale nikdo vám upřímně neřekne pravdu proč?, vemte si raději prášky, aby jste mohli fungovat dál, ale nikdo na druhou stranu nechce být na vašem místě a cítit se ve vaší kuži, protože by to nesnesl, posloucháte zbytečné a jednoduché rady, které vás doženou jen ještě k většímu zoufalství, rady odborníku-psychiatru, který vás osobně neznají, ale ví co je pro vás v životě vždy nejlepší - jen prášky a zase jen prášky a nic jiného, dají Vám nálepku a stigma ve společnosti, když začnete otevřeně mluvit, jaké to asi je když nenajdete dost schopného a skutečně dobrého psychologa, který by vám dokázal odpovědět a pomoci! A přemýšlíte také o sebevraždě a máte k ní blízko. Někdy se mě uleví, že tenhle muj stav zná i Campino svými texty písní a zatímco písně jako "Luge" nebo "Froschkonig" vás vždy dojmou hluboce k slzám, pokud ty písně alespon už tedy posloucháte dostatečně nahlas, tahle písen "1000 Nadeln" svou silnou melodií má k tomu také blízko, jen by mohla být o něco delší a mimo jiné ten text písně "1000 Nadeln" končí špatně, sebevraždou!... ke konci písně zaslechnete výstřel. A krom toho text písně "Sein oder Nichtsein" je o nezdařeném pokusu o sebevraždu!... 

zanechal jsem jinak na osobnostech.cz v diskuzním foru po sobě slovní salát a rozporuplné a uražlivé komentáře a špatnou pověst k tomu, ale chtěl bych dostat ještě šanci to napravit a změnit k lepšímu.

"Froschkonig" (nepřesně "Žabí Princ"), krásná, ale smutná písen z alba "Opium furs Volk". Vycházím z Google překladu na offic. stránkách Die Toten Hosen, který je nepřesný, o to je těžší se pak správně zorientovat v textu písně. Ta písen je hodně o zklamání se v druhém partnerovy, když nenajdete toho pravého partnera, je o nenaplněné lásce, o rozčarování a o vystřízlivění ze svých předešlích očekávání o druhém partnerovy, kdy jste od něj očekávali oddanost a věrnost, která je melancholikum vlastní, ale současně v textu písně mě překvapují slova o tom, že ničeho skutečně nelituji ve smyslu toho, že jsem udělal pro partnerský vztah ze své strany všechno co šlo, udělal jsem pro druhého partnera maximum a prožil jsem krásné chvíle plné přece i radosti a krátkého štěstí, ničeho nelituji, že bych snad mohl říci prožil jsem krásný vztah, o tom ta písen je, vztah je plný bolesti a zklamání, že nemuže pokračovat dál, ta písen je asi řekl bych nejspíš o rozchodu s druhým partnerem a když se s druhým partnerem rozejdete, bolí to. V písni je to znát. Die Toten Hosen mají hodně písní o neštastné lásce. Náročnější text písně k zamyšlení a k rozebrání má pro mě písen "Alles Wird Voreburgehen", o které(m) nejsem moc připravený psát.

"Alles Aus Liebe" ("Všechno z Lásky") ta písen je smutná, je o neštastné lásce a je plná skepse (a pesimismu) k partnerské lásce či k partnerkému vztahu. Je i o žárlivosti a především je o tom, že máme strach, že když druhého partnera ztratíme, přijdeme s ním i o všechno co máme a potom nemáme či nejsme už bez něj nic, ten pocit zná asi každý, kdo druhého partnera miluje už oddaně a věrně, takový ten pocit je asi za žárlivostí a když už na druhého partnera žárlíme, tak si přestáváme už zároven sami věřit a jsme v hluboké nejistotě sami se sebou. Ta písen je skutečně moc smutná a plná nenávisti ze žárlivosti na druhého partnera, je to extrém o lásce až za hrob, viz. refrén a text písně o tom, že zabiju tebe a pak i sebe, zabiju nás oba...".

Právě jsem četl text ke skvělé písni "Niemals Einer Meinung Sein" (nepřesně "Nikdy Spolu Nesouhlaste") od Die Toten Hosen, tu písen miluji, je z alba "Kauf Mich!" a je přesně nejlíp o tom jak se dobré přátelství nikdy neobejde bez každodenních hádek a jak je těžké k sobě najít cestu a lásku, jak jsou vztahy složitý, ale musíme si odpouštět, ta písen je o přátelství, o tom že né vždy si rozumíme, ale musíme si umět dokázat odpouštět a nemlčet, ale raději se dohadovat a hledat k sobě cestu. Skvělá písen, skvělý album "Kauf Mich!" z let 1993.

Rád bych blíže rozebral dobrý text písně Die Toten Hosen, německy příliš nerozumím, jsem odkázán na oficiální stránky Die Toten Hosen, kde dohledám snáze pak české překlady textu písní Die Toten Hosen a pak teprve mužu psát o svých pocitech z textu písní Die Toten Hosen, ale jsem plný nenávisti kvuli schizofrenii a promítalo se to do nesmyslných a rozporuplných komentářu na osobnostech, nevracím se k nim a snažím se jít dál a zapomenout jednou pro vždy na tyto mé komentáře, které připomenou hodně neviděné a prožité duševní bolesti, osobní zmatenost i malichernost, unáhlenost atd... špatně se na psaní totiž soustředím, hodně také zapomínám a mám dezorganizované myšlení a skutečně blbý hloupí impulzivní komentář je snáz hned pak na osobnostech, jak těžké je se zbytečně neopakovat a psát detailně promyšleně do hloubky, věty psát logicky uspořádaně, budu se snažit rozebrat psaním své pocity i nadále, ale tak abych se v tom neztratil. Jinými slovy nerad bych byl souzený podle nesmyslných komentářu a asi budu, protože nejsou na osobnostech tyto urážlivé, malicherné, rozporuplné a jinak nesmyslné komentáře dosud smazány. Bohužel, nikdo se v nich stejně nevyzná a ztratí se v nich. Bohužel. Nevím kdo spravuje tyto stránky diskuzního fora, ale je to prosba. Takový nevhodný komentáře by měli být smazány!

Skvělé písně "Tage Wie Diese" a "Unter Den Wolken", chce se mi plakat radostí, resp. neznáte ten pocit jaké to je když prožíváte radost se slzami v očích!(?), já ano a to je to nejkrásnější na rockové hudbě když toto dokáže, ty hluboké emoce jsou v srdečných písních "Tage Wie Diese", "Unter den Wolken" a "Kamikaze", ta nejlepší rocková hudba a hlavně je od srdce, ...to není jako ten masově populární německý psychopat, sociopat a sado-masochista v jedné osobě Till Lindemann s Rammstein, to je pěkný hnus..., je to jiný, je to upřímný a ta upřímnost často dojímá k slzám!, když slyšíte tyto písně "Tage Wie Diese", "Unter Den Wolken" a "Kamikaze". Takový jsou přesně Die Toten Hosen -srdečný, upřímný, i občas pesimistický, skeptický a neštastný. Dneska je častěji rocková hudba už jen konzum, už o ničem, ale s Die Toten Hosen to jsou hodně skvělé texty písní, mají svými texty písní co říct, a tom dobrá rocková hudba je - je stavěná vždy na dobrém textu písně, který se vás vždy hluboce dotkne. To už dnes rocková hudba příliš nedokáže.

Je mi líto mích rozporuplných komentářu na osobnostech, se schizofrenií
psaní příliš kognitivně už nedávám, jiný zájmy v životě nemám než se ze
všeho pořádně vypsat, schizofrenie mi tu schopnost a zájem vzala, už
nepíšu rád a řekl bych o sobě že ty kontroverzní komentáře na
osobnostech jsou o mě spíše nepravdivé, jsou zavádějící, nic moc
nevýpovídají o tom jaký skutečně jsem - jsem melancholik, systematik, (z
hlediska schizofrenie kognitivně nepříliš dobrý) analytik, povahově
však ve mě zustalo, a jsem trochu citlivý romantik, ale také pacifista,
ten co ve skutečnosti vubec nevyhledává konflikty a také to co uvnitř
prožívám velice upřímně a hluboce, ale většinou hodně skepticky,
pesimisticky nedávám ve skutečnosti navenek vubec znát. Kvuli
schizofrenii trpím většími depresemi než kolik mám do jisté míry
povahově melancholií v povaze, proto jsem myslím kognitivní a stejně tak
negativní příznaky paranoidní schizofrenie v životě asi včas
nerozpoznal, kterými to vše začalo, řekl bych jsem hodně frustrovaný
morálně na dně a z některých kontroverzních komentářu je to také myslím
pořádně znát, těžko si představit kolik duševní bolesti, nepohody i
životního neštěstí, ztráty rodiny i domova, i druhých blízkých lidí s
odcizením ve vztahu mám vše v životě za sebou, odpustit sobě za
schizofrenii bude to poslední a nejtěžší. A nevím asi to jde, zatím v to
příliš ještě nedoufám dokud nezačnu cítit se teprve skutečně s nějakou
přítelkyní nebo partnerkou skutečně zamilovaný pak odpustit nejen sobě,
ale i druhým lidem vím že bude jednou ze všeho v životě to snazší a
nejduležitější.