-
UŽ ZAZNĚLO...ALE JE TO STEJNÉ...
Jsi má hvězda, mezi tisíci hvězd. Na nebi tě vidím, jen zář tvou, která mne chce svést. Není tu tvá osoba, tvé tělo. Ale tvář a hřející úsměv- to nikdy neumřelo! Snad se ve spánku pokoušíš vlézt do mých snů a hladíš mou duši. Není jeden z dnů, kdy si neříkám, že na tebe myslet musím! Věřím v tvé oči, v tvůj úsměv a nechám se hvězdou tvou svést... Jdu za ní...Snad je v mém spánku tvá dlaň, na mé dlani. -
-
Re: UŽ ZAZNĚLO...ALE JE TO STEJNÉ...
Honzo co mi lezeš do branže :D s tebe bude pisálek jo :D to aspon budem dva..ale napsal si to krásně, akurát si mi to mohl poslat když¨už to máš od ledna.. *7* ale newa je to krása *14* -
Re: UŽ ZAZNĚLO...ALE JE TO STEJNÉ...
Tohle to první a taky to nejkrásnější, co jsi napsal..Nejsem moc znalec literatury, ale základy mám a v něčem mi to připomíná Shakespeara..
Pa se mi od tebe strašně moc líbí tohle:
"Jeho úsměv, je v srdci slunce, a jeho oči jsou každým ránem, v ránech bolestných či proplakaných.
Letní podvečery mají nádech jeho tváře, která tolik připomínala slunce, a jeho oči měly lesk deště...Který prší z nebe, odkud spouští slova lásky, a slova pohlazení,možná k nám dojdou, možná ne...
Možná jsou jeho výkřiky, šumy dálek, a možná jeho stín běží nočním lesem, a hledá světlo, které by ho navrátilo zpět ...Jenže ho nikdo neslyší, a tak se vrací do nočních návštěv, kdy svými jemnými dlaněmi hladí tvář, a svými slzami utěšuje zrazenou duši, z jeho odchodu,a z jeho nepřítomnosti....Snad je tu , snad..Snad brouzdá v mých snech, a snad sedí u mne do ranního svítání, které ho odnáší pryč, do neznáma, do věčnosti nocí, do slunečních západů, nebo do mořských vln, které jsou jeho slzy...."
-
-
...
Snad když je tma, jsi aspoň jednou hvězdou na nebi.
Snad sedíš na měsíci, a tvé slzy padají , do oken, kde jsi žil, a smáčejí ten prach z prázdnoty bez tvého duchu.
Musíš přece někde být, musíš...
Ale kde jen?...
Možná tvé kroky slyším v nocích, kde pláču, a drásám své srdce z odchodu tvého. -
-
Re: ...
úžasné, krásné..co dodat wau :D -
Re: ...
Tvoje básně jsou nádherné, vždycky mě dojmou. Máš opravdu talent, je v nich skutečný cit. -
Re: ...
Nádherné! vždy ked sem napíšeš nejaké básne...proste wow...sú krásné...takto sa na Heatha nezabúda! *4*
-
-
...
Proč jen jsi měl zůstat?
Pro tvé oči, pro tvé rty, pro tvé srdce, které nedozná jediného tlukotu... -
kletba bratří Grimmů
Dneska jsem se dívala na kletbu bratří Grimmů, a skoro celé jsem to probrečela jen když se tam objevil Heath, a že tam byl často..byl v tom skvělej, jako všude jinde a takovej roztomilej:D..byl prostě báječný!a je zvláštní, když si uvědomím že přímo s ním(fakt jako přímo) tam hráli naši dva slavní čeští herci(bylo jich tam víc ale oni dva měli hlavnější roli)..prostě..zvláštní..pořá d se od něj nemůžu odpoutat, je skoro legendou -
.....
Proč tenhle divný pocit mám?
Myslím si, že umírám? Ne...
Umírá jen něco ve mě,
něco tvářící se jemně...
Něco ukrytého do těla mého,
asi ztrácím blízkého svého...
Jak se to stalo?? Netuším,
ale cítím, že jeho srdce nebuší!
Odchází asi tam, kam musí,
ale mě se tahle cesta hnusí!
Všechno mě to bolí, trápí,
tohle jsou moc velký ztráty!
Je to více, než mé srdce snese,
víc už vážně neunese!
Hlava se mi točí,
slzy tečou z očí...
Tělo trpí závtratí,
kdo z vás mi ho navrátí??? *9* *4* -
-
Re: .....
úžasnýý.... -
-
Re: Re: .....
dík... *4*
-
-
-
......
† † † † † † † †
† U KONCE... †
† † † † † † † †
Osud ti určil jít cestou
Trnitou a beznadějnou
Tolik tě zranily ty trny
Nikdy se nezhojily rány
Chtěla bych nenávidět
Svět, kruté zkázy květ
Tak moc jsi musel trpět
A nebylo již cesty zpět
Doufals, že vrátíš se domů
Však dny byly plné zlomů
Věděls, že má přijít konec
Neprávem byls odsouzenec
Věřím, že je nadpozemský ráj
Že vzán byls na nebeský kraj
Kde brány neznají klepání hoře
Kde slunce nezapadá za hory či moře
Vítr šeptá slůvka, jež konejší
Že s námi zůstává náš nejmilejší
S láskou v srdcích, květ věčný
Každý, kdo tě poznal, byl vděčný -
navždy v mojom srdci....
kazdym dnem slabnes.
a ja.. vidim to.
predstiram
pratelstvi.
j e to pro me nejtezsi vec v zivote
loucis se.
snazim se
nebrecet
nevzpominat
nemluvit o nas.
neunesu tu bolest.
------------------------ ----------------
navzdy v mem srdci
odpust
odpust
odpust mi
omlouvam se za lasku.
omlouvam se ze sem Te milovala
posledni vec
ktera zustane
jen na papire
tuhle scenu nedokoncim.
nemuzu.
nejses tu
sbohem
*4* *9* -
.....
Ne, neutrhneš z nebe hvězd.
Pochop, že to nejde a že
to nikdo živý nedokáže.
Jdeš svou cestu cest,
tak jako každý,
jdeš, žiješ, jenže ne navždy.
Jednou Ji potkáš.
Poznáš Ji lehce:
po kapsách bolest a vzpomínky
a v očích plamínky války.
Poznáš Ji lehce,
uvidíš z dálky,
stejně se Ji nevyhneš.
Jednou skončí každá z cest.
Na konci ti možno jest
natrhat si z nebe hvězd.
*4* *9* -
.....né
Umírá,
umírá srdce,
které je bez lásky,
umírá a neni mu pomoci.
Umírá na tu lásku hloupou,
umírá,protože už to bolí dlouho.
Umírá,
umírá srdce,
umírá protože vzdává všechny naděje,
umírá ale nevzdalo to bez boje.
Umírá,
umírá srdce,
umírá,protože Ty si mu lásku nedal...
Už neumírá to srdce láskou zlomený,
už umřelo...už ho neslyším...
*9* *9* *9* -
.......
Do života sa mi vkradla veľmi ticho,
nepýtala si povolenie.
Na sebe mala iba čierne rúcho,
a navždy zatvorila dvere.
Na krku som cítila jej žiadostivosť
a túhu,
vedela som, že v jej svete niet miesta
pre dúhu.
Zavrela som oči,
viac nevidela svetlo,
slzy sa drali na svoje miesto.
Posledný krát sa dotkli ruže,
a vyjadrili moje city.
Pery si tiež pýtali svoj diel
(no nedostali nič),
posledné myšlienky patrili dotyku
dvoch tiel.
Srdce posledný krát kruto zabolelo,
už ma nič nemrzelo.
Môj život skončil v tej chvíli,
súčasne sa však i dva tvory narodili.
Jeden z nich, čierny kôň,
ďalej bude predstavovať moju
slobodu a voľnosť.
A druhý, pes,
moju vernosť a oddanosť.
Ešte toho nie je dosť,
aby niečo vyjadrovalo i moju
zatrpknutosť a zlosť
navždy mi na hrobe budú rásť čierne ruže.
