-
http://youtu.be/7f4AyVFBkp8
-
Ještě jsem Vám zapomněla sdělit, že Váš životní příběh je neuvěřitelný, co všechno jste si musel v životě prožít je obdivuhodné.
Přeji Vám hodně úspěchů ve Vaší kariéře.
Jana
-
Tomu se ani nechce věřit, čím si prošel?
Hodně drsný příběh. -
Životopis dost hustej.
-
NENÁVIST K TOMUHLE STÁTU CHOVÁM UŽ OD NAROZENÍ !!!Martine, pokud tvrdíš, že se mi odjakživa daří a že jsem úspěšný, tak se šeredně mýlíš! Přečti si nejprve můj celý příběh a pak pochopíš, proč mám totálně zk...... celej život!Tenhle stát mě hned po mém narození zavřel do klece (pasťák - nápravný ústav), kde vládl krutý režim, teror, strach, zločin, krvavá šikana, násilí a brutální bezpráví. Až do 19 let, jsem vyrůstal v kleci (pasťáky - nápravné ústavy) a pak mě stát vyhnal na ulici, kde jsem žil jako bezdomovec. Bez trvalého bydliště, které mi stát odmítl dát do občanského průkazu, jsem nemohl nikde dostat práci ani střechu nad hlavou a tak mi nezbývalo nic jiného, než že jsem z hladu žral prošlé, nebo shnilé potraviny, spal na mokrém betoně, na autobusových zastávkách, anebo ve vyloučených lokalitách, bez vody, bez tepla a bez elektriky. Policie (SNB) mě následně obvinila ze 3 trestných činů - za příživnictví, pak za to, že jsem nepracoval (bez razítka trvalého bydliště jsem nemohl nikde sehnat práci, ani střechu nad hlavou a i přesto mě odsoudili), poté jsem byl trestně stíhán za to, že jsem pracoval, ale na černo a že jsem se prokazoval falešnou neschopenkou, kterou jsem našel na ulici, jenomže moje občanka byla bez trvalého bydliště de facto neplatná, takže jsem úředně neexistoval. Tenhle stát (funkcionáři, státní správa a policie) se ke mě od narození choval jako k podřadné rase (Untermenschen) a trestal mě nejen za můj sociální původ, ale i za to, že jsem se snažil přežít a nechcípnout někde jako zatoulanej a vyhladovělej pes, i když šance na přežití byly rok od roku menší. Víš co mi zachránilo život? Rok 1989. Konečně jsem mohl začít žít podle vlastních představ a dělat práci svých snů, která byla sice extrémně riskantní, ale zato výdělečná. Nejprve jsem pracoval jako vyhazovač a pak jsem vymáhal (nikoliv vydíral) peníze, což byla naprosto legální živnost, nelegální byl způsob mé pomsty, kterou jsem vykonal, kvůli mému kamarádovi, který byl brutálně zmlácen čtyřmi mimořádně agresivními lidmi a navíc sprostě oloupen, ale pozor, to byl taky jediný trestný čin v mém životě, za který jsem byl odsouzen na 5 let. Pokud ale někdo ublíží mě, nebo někomu z blízkých, tak půjdu do kriminálu klidně znovu a třeba i na dožití. To však ze mě nedělá zločince, ale ochránce. Od narození mě provází neštěstí na každém kroku a to jen proto, že jsem se blbě narodil a teď se to se mnou táhne celý život. Víš proč jsem spáchal mnoho špatných věcí? Protože když mě stát po 19 letech pustil z klece (pasťáku - nápravného ústavu), tak mi nikdo v ničem nepomohl, nikdo mi neukázal cestu, nikdo mi nevysvětlil, co se smí a co se nesmí, nikdo mi neřekl co je dobré a co je špatné, co je legální a co je nelegální, co je zákonné a co je nezákonné.
Když jsem se po pěti letech vrátil z kriminálu, tak jsem si chtěl splnit svůj dětský sen a tím bylo zpívání.
-
Zásluhou universal music jsem natočil album a díky tomu se mi dostávalo skvělých nabídek, například vystoupit na slavnostním koncertě v roce 2004, konaném u příležitosti vstupu české republiky do EU. Když mě ale státní orgány (politici, státní správa, policie) uviděli v televizi, tak zuřili a moje vystoupení považovali za národní ostudu. Nikdo nemohl uvěřit, že bezdomovec, kriminálník vystupuje na slavnostním koncertě, konaném u příležitosti vstupu české republiky do EU 2004.Aby se mi stát (politici, státní správa a policie) pomstil, za to, že jsem si dovolil vystoupit na slavnostním koncertě, konaném u příležitosti vstupu české republiky do EU, tak o mě prostřednictvím medií začal šířit, že jsem klíčovým podezřelým v Berdychově gangu (novinky.cz - 2004) a tím pohřbil mojí pěveckou kariéru. Media (rozhlas, tisk, televize) odmítala hrát moje písničky a já jsem až po několika letech pochopil, že hlavním důvodem byl můj sociální původ (pasťáky, kriminál, ulice, vyloučené lokality). Nevzdal jsem se a začal jsem se naplno věnovat své druhé lásce, kterou je politika. Nastoupil jsem na vysokou školu, Veřejné a mezinárodní vztahy, na Santošce Praha 5, obor ekonomická diplomacie, kterou jsem úspěšně zakončil, ale stát (politici, státní správa a policie) opět nemohl uvěřit, že já bezdomovec a kriminálník se angažuji v politice. Nabízel jsem politikům spolupráci, že jim pomůžu s digitální transformací státu (digitalizace politiky, digitalizace daní, digitalizace zdravotnictví, digitalizace školství, digitalizace bezpečnostní a integrační politiky, atd...) i se všemi reformami, které nebyly provedeny ani po 30 letech, přitom právě na nich závisí nejen bezpečnostní, sociální, ekonomická a právní stabilita v zemi, ale i budoucnost národa v digitálním století, ale stát se mnou odmítl spolupracovat, kvůli mému sociálnímu původu. Můj život je od na rození totálně zk....... a nezbývá mi nic jiného, než si na to zvyknout a nějak přežít. Já osobně spatřuji štěstí v maličkostech, ve sportu, ty sám víš nejlíp jak moc miluju box a šachy, muziku a mou práci (digitalizace politiky - kyberpolitika). Něco ti řeknu Martine. I když mám zk..... život, tak za mým osobním štěstím nestojí žádné peníze, ani zločiny, ale pouze 3 důležité zásady. POCTIVÁ DŘINA, TRPĚLIVOST A PEVNÁ VŮLE. 20 let jsem na sobě poctivě a tvrdě dřel. Celých 15 let trvala transformace mého chování do režimu bezpečné, pěstoval jsem v sobě trpělivost a morální gramotnost, přestal jsem chlastat, kouřit, fetovat (kokain) a absolvoval jsem vysokou školu veřejných a mezinárodních vztahů a projekty, které se mi podařilo vybudovat, mají dnes mezinárodní rozměr.Stát (politici, státní správa a policie) a media mě kvůli mému sociálnímu původu považují za podřadnou rasu (Untermenschen). Jako kdybych já mohl za to, že jsem se narodil. Prošel jsem si peklem a hrabu se z něj celý život, protože jsem neměl to štěstí jako ty. Buď šťastný za to, že ses narodil milující matce a milujícímu otci. Když i městský soud ve svém usnesení napíše, že za svojí minulost opravdu nemůžu, tak co mi na to řekneš?
-
https://www.facebook.com/ladislav.boldi.7
-
Ahoj, na tohle jsem narazila, pane Ladislave, budu moc ráda, když si mě na fcb potvrdíte.
Děkuji Jana
https://www.facebook.com/ladislav.boldi.7
-
Ahoj, jsem moc rád, že jsem měl možnost Tě poznat osobně, působíš nejen jako člověk, který má nepřeberné zkušenosti, ale také jako výborný prognostik. Musím říct, že máš skvělé životní zkušenosti. Byl jsem překvapený, jaké máš politicko-ekonomické znalosti. Tvůj náhled na současnost Covid situaci je neuvěřitelně realistický. Moc se mi líbilo Tvoje vnímání budoucího světa v rámci digitalizace. Myslím, že digitalizace politiky je nevyhnutelná.
Přidávám ještě pár odkazů knížky které si vydal. Jednu z nich dokonce v Americe, což si myslím, že je unikát.
Těšilo mě Láďo,
Jirka
DON’T DIE AMERICA (English Edition) eBook: Boldi, Ladislav, Vitis, David: Amazon.de: Bücher
-
Velmi se mi líbí písničky pana Boldiho, ale je veliká škoda, že jsou
pod společností Universal Music, která drží jejich vydavatelská práva
a již se nedají nikde zakoupit. Sám jsem si je musel shánět po různých
známých a jejich zkompletování mi trvalo skoro 2 roky!
Pana Boldyho bohužel neznám osobně, ale slyšel jsem jeho příběh od svého kamaráda Petra Matouška a jeho vyprávění mi vzalo dech. Petr je můj velmi dobrý kamarád a otec dvou dětí - kdysi půjčil peníze známému a když je chtěl nazpátek, tak ten člověk poslal na Péťu dva ranaře - ti grázlové ho zmlátili před očima jeho dětí. Nikdo si neumí ani představit, jaké jeho rodina prožívala trauma. Když šel Péťa celý případ nahlásit na policii, tak se ti grázlové po týdnu vrátili a zmlátili ho znovu a řekli, že jim Péťa musí zaplatit ještě pokutu sto tisíc korun za udání. Markéta - Péťova manželka se z toho nervově zhroutila a Péťu odvezli do nemocnice. Bratr Markéty se znal s panem Boldym a požádal ho o pomoc. Pan Boldy Přijel k Markétě domů a řekl jí, ať ty dva grázly zavolá. Když přijeli a začali kopat do dveří od bytu, tak jim pan Boldy otevřel dveře a ti dva hajzlové byli rázem v šoku, vzali roha a nikdy už se
neukázali. Markéta je mu za tento čin dodnes vděčná a když si Péťa po sedmnácti
letech vzpomene na tuto hrůzu, kterou prožil, je mu zle. Když chtěli Péťa s Markétou později panu Boldymu osobně poděkovat, již to bohužel nešlo, protože byl zavřený. Když jsem se ptal Péti, proč to pro ně pan Boldy udělal, řekl mi, že Marek - Petrův švagr, byl osobním přítelem pana Boldyho. Chápu, že někteří lidé nemohou unést, kam až to dnes pan Boldy dotáhl, ale já osobně mu přeji tolik štěstí, kolik ho jen unese!
