-
Kdybych si měl vybrat někoho, koho bych sebou vzal sebou do hor, jak zpívá „ O příteli “ Vladimír Vysotskij, byl by tím člověkem můj kamarád a přítel Ladislav Boldi s kterým se znám celou řadu let.
Ačkoliv to na první pohled nevypadá, tak máme mnoho společných zájmů, které nás spojují. Od sportovních vášní v podobě boxu a zájmu o bojová umění až po klasické umění.
Anglický spisovatel Rafael Sabatini kdysi prohlásil: „Kde není poznání minulosti nemůže být vize budoucnosti.“ Láďa si jako jeden z mála prošel peklem a poznal na vlastní kůži odvrácenou stranu života a pochopil to, co mnozí nepochopí za celý svůj život. V nejtěžší době dovedl najít cestu z bezvýchodné situace.
Získal zkušenost, která se mu stala málem osudnou, začal sám o sobě a životě přemýšlet a naplňovat svoji vizi. Jeho osudovou láskou je hudba a jeho smyslem života se stalo pomáhat druhým. Popravdě jeden člověk toho moc nezmůže. Charismatický člověk s vizí a chutí do života však zvládne skoro všechno a takový je Láďa Boldi.
Naše první setkání proběhlo na akademické půdě při přednáškách diplomatického protokolu. Vedle mne se tehdy usadil urostlý muž vyvolávající na první pohled poněkud rozporné pocity. Bylo na něm něco zvláštního, vyvolávající i neklid a pochybnosti. Vše se během přednášky a při dalších sekání rozplynulo a naše společné debaty se rozšířily i do jiných témat než jen diplomatický protokol.
Určité porozuměni a zvláště obdobné názory na konkrétní věci (ne na všechny ) nás sblížily a toto spojení trvá dodnes. Z našich diskusí vyplynulo že důležité je vědět co chcete a jaké máte možnosti. Chopit se šance a nebát se bojovat s osudem.
Láďa udělal tři důležité věci. 1) Porval se z minulostí, a to tím, že o ní začal veřejně mluvit 2) Začal se naplno věnovat své osudové lásce v podobě hudbě a 3) Nebál se vstoupit do politické diskuze.
Vyznačuje se hlubokou logikou myšlení a uvědomělou moudrostí. Má proto vizi, která mnohým schází. Dostal obrovskou životní lekci. Jeho písně odrážejí právě jeho životní zkušenosti a pocity. Láďa jako jeden z mála má společnosti co dát! Talentovaný muž s chutí měnit dějiny, který je člověkem neobyčejně energickým, erudovaným a pevné vůle.
Každá mince má však rub a líc. Nikdo z nás není dokonalost sama o sobě a to platí pro všechny. Úspěch je draze vykoupen časem, nervozitou když se věci zastaví a někdy pocitem bezmocnosti věci změnit. Nejhorší na světě je pocit, že nejste schopni zasáhnout do události a jste pouze v jejich vleku - a to ve vás probouzí smutek a apatii.
Láďa se snaží s tímto bojovat prostřednictvím portálu denikpolitika.cz. Dovede přesně vyjádřit své vlastní myšlenky a tím i získat sympatie lidí kolem sebe. Potřebuje ale také nás, především naší podporu a určitě i uznání. Potřebuje motivaci a nové impulsy, které mu otevřou další perspektivy. Myslím, že tento strohý popis vypovídá za vše a dále psát by bylo zbytečné. Nezbývá než popřát slovy Andy Warholem: „ In the future everyone will be Word-famous for 15 minutes.“ Láďo, ať tvá sláva trvá nejen déle, ale ať teprve přijde. -
BOLDY A POLITIKA?
Čestl jsem jeho životopis a je to hustý, to jo. -
Ahoj Láďo, velice rád bych si Tě pozval na své narozeniny v dubnu 2013, kdy mi bude 40 let. Myslím, že navíc si budeme mít i co povědět....léta kamaráde běží. Láďa Mičulka. napiš mi na l.louda@plzenskafinancni.cz nebo na mobil 775 878 971
-
Jako by mi Jirka mluvil z duše? Boldík mě taky uháněl, abych se učil, že prý vysoká škola je důležitá.
Já s ním chodil boxovat a posilovat, ale pak už mě to dost štvalo, že mě nutil do učení, já jsem nechtěl, a on to do mě cpal horem dolem. Boldík je blázen, když si něco umane, tak je jako buldok a nepustí se. Já jsem kvůli němu nastoupil na vejšku, Boldík mi první rok zaplatil školné, ale pak jsme se pohádali a už se mi neozval ani nezavolal, ale moje máti mě podpořila, protože byla učitelka a pomohla mi dokončit vejšku. Práci stejně nemám.
Mám ho rád, ale když není po jeho, tak je to špatně. Tohle jediné mu trochu vyčítám. -
Seděl jsem s Láďou Boldim na Bitízu v Příbrami a on mě každý den přesvědčoval, ať nelelkuju válením se na posteli a nosil mi knížky, abych se učil, že to jednou v životě budu potřebovat.
Mně se nechtělo, raději jsem hrál karty, nebo spal.
Ale tenkrát říkal, že by všem v kriminále zvednul mandle, protože nikdo nic nedělá a jen se válí.
On se učil od rána a pak šel cvičit, nebo boxovat s klukama z vedlejšího baráku.
Vždycky říkal, že až ho pustí, tak nastoupí na školu a pak půjde do politiky, že politika je jeho život.
Všichni jsme ho měli za blázna. Láďa Boldi se fakt učil poctivě každý den a nechápal, proč muklouvé kradou, místo aby si našli práci a žili jako normální lidi? To fakt říkal.
No vidíte, a já jsem před osmy lety dokončil vyšší odbornou školu a to díky Láďovi Boldimu, protože jsme se učili spolu, a dneska dělám v marketingovém oddělení u jedné prestižní developerské společnosti. Mám dvě krásné holky, Adélku a Nikolku a už bych se nikdy nevrátil k drogám.
Jsem mu vděčný za všechno, že měl snahu mi pomáhat udělat ze mě člověka. Já vím, jak to měl v životě těžké. Měl jsem to štěstí, že jsem mu byl sympatický, jinak bych se k němu nikdy nesměl přiblížit. On je Laďa Boldi takový, koho nemá rád, dá mu to šeredně najevo.
Kolikrát se rozzuřil i na policajty a řekl jim, že jestli vězeňská zpráva okamžitě nekoupí vězňům pořádné knížky, aby mohli studovat a vzdělávat se, tak každý den, se bude jeden zasranej policajt válet v krvi. Těsně před mým podmínečným propuštěním, Láďa Boldi, zbil dva policajty a pak ho eskortovali do Bělušic. Láďo, přeju ti hodně úspěchů v politice i v životě. Jíra. -
Bolďák je divočák, ale upřímný a velkorysý člověk. Chodil s mojí segrou asi půl roku, a naší mámě hodně pomohl. Exekuroři nám chtěli zabavit majetek, moje máma se zaručila za našeho strejdu, a on přestal splácet protože lezel v nemocnici se srdcem a pak k nám vlítli, a chovali se jako prasata. Máma dostala málem infarkt a na mě byli hodně sprostí. Láďa je donutil, aby všechno vrátili na své místo, všechno nám vrátili zpátky a ten chlap co se choval jako dobytek se musel mámě omluvit a ještě dostal od Ládi dost tvrdou výslužku. Soud dal nakonec za pravdu nám. Ségra Láďu milovala, ale to by nebyl Láďa, aby nespal se sto dalšíma. Když ho ségra načapala, tak už byl konec lásky ale i tak, mu děkuju za mojí mámu.
-
Láďa to měl hodně těžký, smutný dětství.
-
chodil s náma hrát hokej na Hvězdu. Sice neuměl vůbec bruslit, ale byla s nim dost prca.:-)
-
Bolďák je náhodou borrrrrec. Nenechá si prostě kálet na hlavu, já si pamatuju, jak mu policajti odtáhli auto, to byla taková mela, až toho litovali. Bolďák jim naložil randál. Přitom v autě měl psa a měl normálně kartu ma stání. Ty benga byli tak zdrzí že si to zasloužili.
Nebo jak vyfackoval úředníky, nebo jak mu zloději ukradli auto a on řekl, že když auto nedostane na zpátek, tak vyhlásí válku všem čorkařům, nebo jak prohodil toho redaktora oknem, hele, kdybyste poslouchali pořádně jeho písničky, tak tam všem říká, braňte se proti nespravedlnosti všemi prostředky. Já znám Bolďáka 20 let, je to frajer, slabejm pomáhá, pomohl i mě když jsem měl problémy se soudy a s těma hajzlama. -
Velmi se mi líbí písničky pana Boldiho, ale je veliká škoda, že jsou
pod společností Universal Music, která drží jejich vydavatelská práva
a již se nedají nikde zakoupit. Sám jsem si je musel shánět po různých
známých a jejich zkompletování mi trvalo skoro 2 roky!
Pana Boldyho bohužel neznám osobně, ale slyšel jsem jeho příběh od svého kamaráda Petra Matouška a jeho vyprávění mi vzalo dech. Petr je můj velmi dobrý kamarád a otec dvou dětí - kdysi půjčil peníze známému a když je chtěl nazpátek, tak ten člověk poslal na Péťu dva ranaře - ti grázlové ho zmlátili před očima jeho dětí. Nikdo si neumí ani představit, jaké jeho rodina prožívala trauma. Když šel Péťa celý případ nahlásit na policii, tak se ti grázlové po týdnu vrátili a zmlátili ho znovu a řekli, že jim Péťa musí zaplatit ještě pokutu sto tisíc korun za udání. Markéta - Péťova manželka se z toho nervově zhroutila a Péťu odvezli do nemocnice. Bratr Markéty se znal s panem Boldym a požádal ho o pomoc. Pan Boldy Přijel k Markétě domů a řekl jí, ať ty dva grázly zavolá. Když přijeli a začali kopat do dveří od bytu, tak jim pan Boldy otevřel dveře a ti dva hajzlové byli rázem v šoku, vzali roha a nikdy už se
neukázali. Markéta je mu za tento čin dodnes vděčná a když si Péťa po sedmnácti
letech vzpomene na tuto hrůzu, kterou prožil, je mu zle. Když chtěli Péťa s Markétou později panu Boldymu osobně poděkovat, již to bohužel nešlo, protože byl zavřený. Když jsem se ptal Péti, proč to pro ně pan Boldy udělal, řekl mi, že Marek - Petrův švagr, byl osobním přítelem pana Boldyho. Chápu, že někteří lidé nemohou unést, kam až to dnes pan Boldy dotáhl, ale já osobně mu přeji tolik štěstí, kolik ho jen unese!
