Diskuze OSOBNOSTI.cz

Už se tu dál nemůžu vůbec divat na absenci jakkekoliv diskuse k Wimmu Wendersovy. Je z toho bolest v srdci i na duši. Takový nezájem o diskusi by si Wim Wenders svým přínosem ke světové kinematografii rozhodne nezasloužil. Stydte se všichni co diskusi ignorujete.

Tenhle Němec získal řadu čestných státních vyznamenání a to zcela právem a zaslouzene. Stydte se všichni za chybějící diskusi právě k Němci k Wimmu Wendersovy!! K tomu bohužel už není co jiného dodat.

O WIMMU WENDERSOVY v češtině vyšla u Aurory dnes nenavratne již rozebrána kniha Dech Andělu. Podařilo se mě ji sehnat z antikvariátu a pak ve slovenském jazyce na netu snad ještě dostupna kniha Spletite Cesty Wimma Wenderse od autora Petera Gavaliera. I tuto knihu se mě podařilo zakoupit, ovšem zdaleka nezmapovala celou filmovou tvorbu Wimma Wenderse do dnesniho dne. Chybí filmy: Palermo Shooting, Az na Dno a další. Bohužel. Kompletni životní či životopisnou retrospektivu Němce Wimma Wenderse čeka na čtenáře bohužel v jeho rodném jazyce. Wim vešel ve známost nejen coby filmař a producent svych filmu, ale také coby dokumentarista, fotograf, pedagog, teolog, vášnivý spisovatel a velký nadšeny cestovatel...i tímto výčet zdaleka nekončí! Přeji Wimmovy hodně dalšího profesního úspěchu coby vášnivého spisovatele a hodně pevného zdraví v důchodovém věku a také aby se konecne někde rád usadil. Už má na to věk. Wimme hodně úspěchu a zdaru ve psaní i bez vášnivého cestování. I bez cestovní horečky! Všechno nejlepší Wimme!!! I když to tu po mně nečtes.

Wim Wenders: divácky i kritikou ještě nedocenene pro mne zcela zásadní 2 křesťanské road-movie Land of Plenty (Země Hojnosti 2003) a mysteriózní Palermo Shooting (Přestřelka v Palermo 2008). O jiných filmech Wimma Wenderse bych recenze na jeho filmy hold už asi psát nemohl a nedokázal, protoze je nemám az na výjimky vubec shlednute. Pořád čekám az budu mit možnost vidět od Wimma Wenderse film Az na Dno... a možná bych k tomu filmu i něco více napsal, zatím tu možnost ale bohužel nemám. Tim nijak nezpochybňuji a nevylučuji vubec v nejmenším to že Wim Wenders ma řadu na MFF divaky i kritikou ceněnych a úspěšných zejména pak předešlých i jiných filmu nebo dokumentu. Ale jsem plně oddaný vyse tu právě uvedenym dvěma filmum Land of Plenty a Palermo Shooting, protoze takhle si chci Wimma Wenderse jako divák nejlíp zapamatovat.

Zlo není v lidech, nýbrž ve vzdálenosti mezi nimi. (Wenders).....že by právě v nedostatku vzájemné komunikace?

Krom lásky není uz nic pro co by stalo za to žit (Wenders)

Wimme svymi road movie filmy LAND of PLENTY a mysteriózním PALERMO SHOOTING zůstávás v mem srdci navždy a nikdy na tebe nezapomenu Wimme!!

Od Wimma Wenderse upřednostňuji jednoznacne road movie snimky Land of Plenty and Palermo Shooting. Takhle si chci Wimma nejlíp v živote zapamatovat.

Ahoj, zdravím všechny, více o mě na mém blogu komentářu v diskusním foru německých Die Toten Hosen na webu hudebnískupiny.cz, kam do blogu přispívám svými komentáři už nějakých 9 let a mám jich rekordní počet (necelích 800 komentářu). Hledám čtenáře pro svuj blog, více o mě se dozvíte na mém blogu v diskusi die toten hosen.

Domnívám se že muj blog komentářu stojí za váš čas a za vaši pozornost a za váš upřímný zájem. Muj blog se totiž tématicky už netýká zdaleka jen hudby, píšu do blogu eseje nejen už o svých pocitech, o svých touhách a dojmech, píšu i o svých upřímných a hlubokých citech, jak svuj život vnímám, jak ho prožívám. Blog je plný duvěrných, upřímných a leckdy místy mnohdy i přesvědčivých komentářu. Přesvědčte se sami, posudte mé komentáře a ohodnotte je prosím v případě pokud vás (nejen tématicky) osloví a zaujmou. Nikoho k tomu nenutím, byl bych rád za vaše reakce a za odezvu na mé komentáře v blogu.

Myslím na vás, mám vás rád, s pozdravem Martin Dyntar.

Procházel jsem se téhdy v Praze opuštěnými a ztichlími ulicemi
třpitící se v záři světel pouličního osvětlení a měl jsem v sobě, ve
svém srdci příjemný pocit lehkosti že jsem ted najednou bez tíhy
nedostatku věcí a druhých lidí v osobním životě, a neměl jsem ve svém
srdci už žádné své osobní obavy, žádný strach, věděl jsem že jsem svým
zpusobem přístupný a otevřený druhým lidem, že jim naslouchám mnohem
lépe a pozorněji co říkají a co ve svém osobním životě chtějí a co o de
mě samého sami očekávají. 

Vzpoměl jsem si téhdy na jeden krásný
citát filmaře Wimma Wenderse, který řekl že sami poznáme jestli z nás
město energii vysává anebo nám energii dává a tlačí nás dopředu (podobné
je to s rockovou hudbou). To jediné mě je v téhle chvíli srozumitelný.
Toho si nesmírně vážím. 

Všechno kolem sebe v Praze vnímám
uvolněněji, pozorněji a soustředěněji a osobně už nepředpojatě(ji),
prostě už osobně nezaujatě, že všechno kolem sebe vydím přesně tak, jako
kdybych po dlouhé době znovu otevřel oči a zapoměl už na to jaké to je,
mit radost z viděného, a zpřihlížení dění kole sebe a konečně nic už
osobně žádným svým názorem nehodnotit, prostě na osobní názor konečně
zapomenout a dokázat být ke všemu a ke druhým lidem (objektyvní)
nepředpojatý, tedy bez předsudku. 

Tenhle dojem se mě pokaždé
vracel ještě mnohem silněji při procházkách centrem Prahy, kdy jsem se
nedokázal vubec už rozhodnout kam jít dříve, a jak jsem bezmyšlenkovytě a
bezcílně, ale přesto (navzdory tomu) nesmírně zvídavě, s nesmírným a s
nekonečným steskem po domově a stejně tak s nesmírnou zvídavostí jsem
bloudil v davu mezi druhými lidmy do chvíle, než jsem pak za setmění
došel na Karluv most sledovat živnost a talent, vyjímečné nadání
pouličních umělcu v neustálém, v neustávajícím proudu davu lidí se změtí
příjemně a vstřícně nadšených hlasu a odeznívajících kroku v
ohlušujícím šumu proudu řeky Vltavy.

 Jak spolu už všechno v té
chvíli, v té uvolněné atmosféře všechno příjemně souznělo, pohlédnout na
vášnivý a teskně naříkavý let racku nad hladinou Vltavy a na oslnující
pestrou barevnou záři třpitivých paprsku světel pouličního osvětlení v
dálce, jak se odráží na vodní hladině a jak příliš naléhají na mé oči a
hraji si s mím zrakem, a jak se toho všeho a té krásy už osobně nemužu
spokojeně nasytit, jako by ji nikdy nebylo v životě a přes den dost, tam
končila unava sebe sama z nedostatku a ztrácel jsem přehled o čase.
Toužil jsem po přítomnosti a po osobní blízkosti druhých lidí, po
velkorysosti, přátelstvý, duvěry a spolehlivosti druhých lidí! V té
hojnosti všeho, v tom dostatku a v nadbytku člověk už nepoznal unavu,
jako bych ji v centru Prahy nikdy neznal, nikdy nepoznal.

 Je to velmi shodné a doslova stejné jako s rockovou hudbou.

 Mám
z prožité procházky centrem Prahy na jazyku a na srdci slova jakým je
osamělost, nerozhodnost, bezradnost, zoufalstvý, bezmyšlenkovytost,
bezcílnost, osobně už co nejduvěrnější naléhavost, smutek, stesk,
bezutěšnost, nesmírná zvídavost, očekávání, příslib, uvolněnost a
lehkost, spontánnost, rozptýlená pozornost, nepřítomnost strachu a svých
osobních obav ve svém srdci, svěžest a čerstvost, osobní
nepředpojatost, tedy přesněji osobní nezaujatost, svoboda solidarita,
jednodduše už žádná tíha nedostatku něčeho ve svém osobním životě, pocit
nadbytku a právě ten samotný nadbytek věcí a druhých lidí při procházce
v centru Prahy na dosah ruky mě nesmírně motivoval a těšil jako nic
jiného co jsem poznal v životě, jedině s nadbytkem s ním jsem si po
dlouhé době (pravydelně jsem plánoval Prahu jednou do měsíce) prožíval
znovu, opět jakoby poprvé v životě nadšení a radost ze života a zapoměl
jsem uplně na to, jaké to je mit z něčeho nebo z někoho v životě svou
skutečnou radost a hrdost. 

(věnováno Wimmu Wendersovy)