Diskuze OSOBNOSTI.cz

Milý Pane Zdeňku, gratulace do Nového roku 2012 od významných lidí máte za sebou, tak ještě tu moji.Přeji Vám ze srdce zdravíčko a štěstíčko ve Vašem životě. Zaujala mne myšlenka Květy Fialové, že v 81 letech se cítí nejšťastněji, proto bez ohledu na roky života, ať to Vaše srdíčko, hřeje jako sluníčko. Také úzké sepjetí s přírodou Vám přeji, neboť každé roční období má své kouzlo. A na závěr jedna myšlenka co mne napadla, když jsem na Silvestra hladila po hlavě mého z petard a dělobuchů stresovaného psa a říkala mu, vydrž Gastone, nezblázni se.Všichni lidé co si půjdou koupit petardy, by místo nich dostali obálku s poděkováním, že přispěli na konto lidem kde je hladomor a kde je zapotřebí pomoc lidem a hlavně dětem v nouzi. Přesně o půlnoci by ve všech mediích zazněla Má vlast nebo Vltava a ta krásná hudba by zněla po celé zemi. Ale na to si asi ještě hodně dlouho počkáme, ale jinak, správná úvaha, co říkáte.Mějte samé krásné dny. *14*

Vazeny pane Sveraku,divala jsem se na KUKY se vraci,v titulcich mne zaujalo jmeno Frantisek Sverak a Katerina Sverakova.Zajimalo by mne,
zda jsou to Vasi pribuzni,bylo by to hezke,kdyby na filmu "pracovala"
cela rodina.Zdravi Jana Nicova

Milý Pane Zdeňku, včera jsem opět znovu shlédla v televizi Váš film Kolja,moc jsem si to užila, díky. Člověk teprve s odstupem času vzpomíná...jak to bylo tenkrát. A za tolik pravdy, co jste vyjádřil ve svém filmu i humornou formou, Vám ze srdce díky. Naposledy jsem Vám psala o tom stromečku, já vím že jsme neměly s mámou " pytlačit " v lese ale tentokrát nebyla jiná možnost. Zato jsme ten stromeček měli doma až do Velikonoc neboť neopadával a voněl v ložnici. Lidé co šli kolem se ťukali na čelo ale nám to nevadilo,neboť to byl pro nás další člen rodiny. Mějte krásné svátky se vzpomínkou na dětství a na ten docela obyčejný a krásný život dítěte. Přeji Vám hodně zdraví a štěstí.

Povídka Vánoční stromeček. Tenkrát, za mého dětství, nikdo na horách stromek nekupoval, bylo by to ponížení pro chlapa, kdyby Vánoční stomeček nepřinesl z lesa.Můj táta si ho na podzim, když chodil na houby, vždy označil bílou mašličkou, aby byl ve tmě vidět a když byla Hubertská zábava, všichni myslivci opilí, tím pádem jistota, že ho nikdo nepřistihne, nedej bože nezastřelí,vyrazil do lesa.Jednou přišel domů velice rozčilený, jenom s bílou mašličkou, neboť mu stromeček nějaký pytlák sebral.Máma nadávala, tak šel na jedno pivo Krakonoše do hospody. Tam se probere všechno a chlapi mu slíbili, že mu den před štědrým dnem stromek dodají, krásný, čerstvě uříznutý.No a stalo se, táta přinesl stromek a odešel do pekárny, kde vyráběl vánočky a koláče pro polovinu městečka.Moje máma, zlatá ženská, podobná herečce Růžičkové i se stejným elánem, jako měla ona, vytáhla z půdy veliké koule na mašlích, jiné korálkové ozdoby co se dělaly v horách a začaly jsme, my dvě holky, strojit.No ale co se nestalo, větvičky ze symetricky uspořádaného stromečku začaly odpadávat jedna po druhé. Stromeček byl celý navrtaný, že by člověk měl strach jestli tam někdo nedal nějakou nálož a větvičky v něm zapíchnuté jenom tak neboť tenkrát ještě nebylo to lepidlo, přilep a nepusť.Bylo 22 hodin a máma rozzlobená jak to nejvíce šlo, popadla pilku,mne a psa Punťu a vyrazili jsme do lesa.Jiskřivý sníh,měsíc v úplňku, zkrátka krása. Pes Punťa to bral ale z té své psí stránky, hlídal nás a štěkal na každý stín i když tam nebyl. Bála jsem se já i máma, že budeme prozrazeni. Ale máma vždy dokončila, co měla v hlavě, v tom směru jsem asi trochu po ní. Já musela sebrat Punťu, máma rychle uřízla něco, co bylo po ruce a pelášily jsme z kopce domů. Doma jsme zjistily že máme nějaký podívný huňatý stromeček, první borovičku v mém životě.Moc se nám líbila, strojily jsme ji téměř do rána a ani mé malinké ,dětské ruce popíchané od jehliček mně tu radost nezkazily.Tak pěkný den s úsměvem a zase brzy nashledanou. Marie

Vážený a milý Pane Zdeňku, dnes jsem již zapálila druhou svíčku, adventní doba, Vánoce se blíží. Přiznávám, že jsem na Výs myslela již když jsem zapalovala tu první...ale času bylo málo, tak Vám chci poslat nějakou "štávu" neboť humor je kořením života a veselá mysl, půl zdraví.

Milý pane Svěráku, nikdy jsem nepsala žádné osobnosti a myslela jsem si, že mně k tomu nic nemůže donutit.Tedy až do té doby, než jsem před několika lety zhlédla Váš film Vratné lahve. Někde jsem slyšela, že jste měl se synem kolem tohoto filmu nějaká nedorozumění. Myslím, že to chápu. Ani našim dětem se ten film nelíbil tak, jako nám.Oni ho prostě nechápou. My se s manželem smějeme od začátku do konce.Smějeme se a je nám trochu smutno. Vidíme se totiž jako v zrcadle i se vším tím, co si třeba člověk nerad přiznává. Jenom nevíme,jak je možné, že jste natočil film o nás. Jak víte, že doma manžel vzpomíná na sokolský slet v roce 1948,jak víte, že se stejnou ironií, láskou i zevšedněním a naprosto stejnými slovy mluvíme o běžných i méně běžných situacích včetně
takových detailů, jako je mužský a ženský přístup k trávení důchodového č času, sexu, sledování srdeční činnosti, zpívání stejné písničky vnoučatům na dobrou noc, nejrůznějších replik: Žehlil si někdy? Nedojímej se , víš, že to nesnáším? Máš v lednici jogurt!!! Mohla bych tak pokračovat do nekonečna. Teď jsem film viděla znova v televizi a bčas se něj kouknu i na DVD a loni jsem ho poslala kamarádce do Švédska. Podle mně je to Váš nejkrásnější film, včetně té skvělé písničky.Jenom je potřeba, aby byl člověk v tom správném věku a nejlépe opravdu po čtyřiceti letech manželství.Moc Vám za něj děkuju. Jenom nevím, jestli nás opravdu znáte, nebo jsme si v našich letech a s našimi zkušenostmi všichni tak strašně podobní.

Dobrý podvečer, pane Svěráku. Dnes jsem slyšela část rozhlasové besedy s Vaším synem Janem a ta mě vyprovokovala k těmto řádkům. S radostí jsem seznala, že geny bezvadně fungují ( nejen Vaše, ale i Vaší ženy samozřejmě). Určitě jste na syna právem hrdý. Vás si velmi už léta vážím pro Vaši tvorbu, neokázalé, SLUŠNÉ, chytré,kultivované a nepodbízivé vystupování. Podobný náhled mám i na pana Marka Edena. Kéž by mezi celebritami bylo více takových osobností! Přeju Vám další vydařené literární, písničkové i filmové počiny a děkuji, že jste propagátorem našeho krásného českého jazyka, který dostává hodně na frak. Jaroslava Vondráčková

Když není nic v televizi, tak si pouštím v notebooku písničky , které jste složili s panem Uhlířem. Dostala jsem CDčko od vnoučat před třemi lety a ještě se mi neomrzela. Obdivuji Vaše hrátky s češtinou a optimistický a laskavý přístup k světu a dětem. Též Vaši slovní zásobu. Když si u táboráku též zpíváme s dětmi Vaše písničky, tak bohužel často nemůžeme najít nějaké slovo, jak jste to v té písniččce měl. Jste geniální. Zdraví a hodně další tvorby přeje Zuzana Sládková

Pane Svěráku prosím, kdy něco natočíte z p.Libuškou Safránkovou.Když vyhrála nej hvězda v televizi ,tak jste ji to slíbil.Moc nám ve filmu chybí.Máme ji moc rádi ale vás taky. Mějte se dobře.Ilona Pourová Klatovy .Můj strýc taky dělal do filmu Jaroušek POur.Přeji vám vše dobré. *14*

Vážený Pane Svěráku, původně jsem se zde chtěla vyznat se svého obdivu k Vám a Vaší práci. Mám moc ráda všechny Vaše filmy, písničky, hry a knihy (Nové povídky mi doufám přinese Ježíšek...prosím...), ale nějak jsem nevěděla, jak to zformulovat. Snad to tedy bude stačit takhle, protože důvod, proč jsem se rozhodla přispět, přestože jsem přesně nevěděla jak na to, je paní Marie, která Vám zde vypráví své příhody z dětství. Moc jsem se při čtení Vašich příspěvků pobavila, paní Marie. Úplně vidím ten krásný andělíčkový betlém na hřbitově i to, jak Váš tatínek shazuje hlemýždě a zároveň tou tyčí občas přetáhne i Vás... Moc pěkně se to čte a ještě teď se usmívám (ne škodolibě, že jste dostala výprask) a myslím, že se budu usmívat přinejmenším do večera, nebo pokaždé, když si na to vzpomenu. Děkuji Vám, Pane Svěráku (vím, že "Pane" má být s malým "p", ale nemohu si pomoct), za vše a přeji Vám hodně zdraví a hodně chuti a síly k tomu, nás ještě dlouho bavit. Děkuji i Vám, Mařenko (snad se za to oslovení nebudete zlobit), za to, že jsem si Vašimi příspěvky zpříjemnila odpoledne. Brzy zas, prosím, Panu Svěrákovi něco pěkného napište. Snad Vám nebude vadit, že si to také s chutí přečtu. Už se těším...