V prosinci 1943 podepsal v Moskvě prezident Edvard Beneš za československou stranu smlouvu se Sovětským svazem o přátelství a vzájemné pomoci. Těžko však může být přítelem někdo, kdo mně okrade a teorizuje mé blízké. A přesně tak se choval bolševický SSSR, který se za II. světové války ztotožnil s velkoruským šovinismem. Viz Stalinovo vystoupení na začátku války s nacistickým Německem z června 1941, ve kterém se dovolával ruských válečných tradic a příkladu Suvorova, Kutuzova, Nachimova a dalších. Nejde tedy jen tak oddělit Sovětský svaz a Rusko, které bylo navíc jeho největší součástí.

Skutečný přítel poskytne nezištnou pomoc v nouzi. Stalin opakovaně sliboval, že Československo bude obnoveno v předmnichovských hranicích a článek 4 již zmíněné smlouvy obsahoval pasáž o nevměšování do vnitřních záležitostí druhé země. To ruští bolševici brutálně porušili odtržením Podkarpatské Rusi, na které po příchodu Rudé armády zavedli surový teror vůči všem, kteří nechtěli připojit toto území k Sovětskému svazu, jež navíc historicky k carskému Rusku nikdy nepatřilo, ale od 11. století bylo součástí uherského království. Sovětská tajná policie NKVD (obdoba nacistického gestapa) v této nejvýchodnější části Československé republiky vraždila a zavírala do gulagů všechny, kteří chtěli obnovení předválečných poměrů.

Ze strany sovětské moci tak došlo k porušení dohody z dubna 1944, která měla zajistit obnovení čs. státní správy na osvobozeném území. To se však na Podkarpatské Rusi nestalo a ruští komunisté prohlásili, že většina místních lidi si přeje připojení k SSSR, i když o jejich skutečný názor nikdo nestál. Podkarpatsko se za sovětské vlády změnilo v oblast bídy a utrpení.

To dokazuje i příhoda špiona Augusta, který v roce 1966 cestoval s kolegy autem přes Podkarpatskou Rus a uviděl zde dvě ženy, které vykopaly ze země konzervy, které tam on se svými přáteli předtím zakopal, a vylizovaly z nich zbytky. Inu sovětský ráj.
Nelze ovšem nevzpomenout na květen 1945 v Praze, kdy NKVD začala unášet bývalé ruské emigranty, i když ti už v drtivé většině měli československé občanství, zpátky do Ruska, mnoho z nich zavraždila, další pak zavřela do gulagů, kde spousta z nich našla smrt.

Demokraticky zvolený estonský parlament tehdy přijal zákon, podle kterého mají být v zemi odstraněny všechny památníky, které by mohly urážet city obyvatel této nejmenší pobaltské republiky. Na to měl bezpochyby právo, Estoncům nemůže nikdo jiný nařizovat, co ve své zemi smí nebo nesmí!

Pro pochopení tamní situace je nutný malý historický exkurs. Sovětský svaz v duchu komunismu kombinovaného s velkoruským šovinismem okupoval v roce 1940 Estonsko. Do útoku Německa na SSSR v červnu 1941, tedy během pouhého roku, rozpoutali ruští komunističtí zločinci v zemi brutální teror, a také zavraždili asi 60 tisíc Estonců. Pro srovnání, v poměru k počtu obyvatel toto číslo výrazně předčí české oběti nacismu. Nelze se tedy divit, že místní lidé považují Rudou armádu za okupační a sochu jejího vojáka, kterou si pojmenovali výstižně jako Kolja znásilňovatel, v centru hlavního města mít nechtěli.

Někteří z deseti amerických námořníků zadržených v lednu v Íránu při výslechu prozradili příliš velké množství citlivých informací i hesla k telefonům a notebookům. Uvádí to zpráva, kterou ve čtvrtek vydalo americké námořnictvo. Podle ní zajetí Američanů předcházelo množství chyb posádek obou člunů i velitelů.

Rusové stále čekají na příležitost, jak si opět podrobit východní Evropu. Pravda jejich současná slabost jim to nedovoluje, ale to neznamená, že se o to nepokusí a cestu jim má umést jejich pátá kolona ve stylu nacistické Henleinovy Sudetetendeutsche Partei, kterou u nás nyní představují obskurní proruské spolky, například Přátelé Ruska Jiřího Vyvadila.

Žirinovského vyhrožování tedy není náhodné, on hlásá pouze to, co si Putin myslí a o co usiluje, akorát si to zatím netroufá říci tak nahlas.

Nepokoje na Majdanu pochopí každý, kdo zná poměry na Ukrajině. Janukovyč a spol. dovedli zemi k totálnímu rozvratu a dospělo to tam daleko, že člověk bez protekce nesehnal ani postel v nemocnici. Těžko se divit zdejším lidem, že chtěli změnu. Vždyť naši odboráři protestovali proti Nečasově vládě ve srovnání s tím kvůli banalitám, a Ukrajinci si těžko mohli nechat líbit daleko horší zvěrstva. Zvláště, když vidí, že nejúspěšnější postsovětskou zemí je Estonsko, které se orientuje na Západ.

většina Ukrajinců pochopila, že jim převažující orientace na Rusko nic dobrého nepřinesla, obě země se vyznačují masivní korupcí, nefunkční justicí, která není nezávislá a je poplatná politické moci, vládou oligarchů a útoky na nezávislá média.

Spojené státy čelí protestům kvůli tomu, že policisté opět zabili černochy v době, kdy nepředstavovali žádné nebezpečí. Stejně však postupovali 25. června v kalifornském Fresnu vůči bělošskému řidiči pick-upu, který neuposlechl hned jejich rozkazů. A když po dvou zásazích ležel devatenáctiletý Dylan Noble na zemi a nedal ruce za hlavu, zabili ho.

Po smutných zkušenostech s ruskou rudou nadvládou, která je ekonomicky zruinovala, se začaly orientovat na Západ. To jim evidentně prospělo. Pobaltí nyní ekonomicky prosperuje, je suverénně nejvyspělejším bývalým postsovětským regionem a prožívá nejlepší období ve své historii. Podle většiny institucí, které zveřejňují žebříčky hrubého domácího produktu na obyvatele, jsou na tom lépe než samotné Rusko. Tak dle údajů Mezinárodního měnového fondu vede Estonsko HDP 20 379 USD na obyvatele, Litva 19 125 USD, Lotyšsko 16 918 USD a Rusko pak 16 736 USD. A vzhledem k tomu, že ruská ekonomika stagnuje, se na tomto pořadí ještě dlouho nic nezmění.

Důsledkem komunistické okupace Pobaltí jsou rovněž početné ruské menšiny hlavně v Lotyšsku a Estonsku. Těm lze vzkázat jediné, žijí v zemích, které nejsou jejich a pokud v nich chtějí být i nadále, ať se přizpůsobí místním zvyklostem. V opačném případě ať jdou zpátky do Ruska, nikdo je tu nedrží.

http://dohmi.webgarden.cz/nabidka/americke-valecne-zlociny

Pro všechny tři pobaltské státy to byla velká tragédie, když byli v roce 1940 násilím připojeni k Sovětskému svazu. Bolševičtí Rusové jim nic dobrého nepřinesli, akorát zde povraždili desítky tisíc lidí včetně žen a dětí a další za nelidských podmínek poslali na Sibiř. Lidé ve vlacích s dobytčáky, které si nezadaly s nacistickými transporty do Osvětimi, umírali zimou, hlady a žízní po tisících. Nebudu tady znovu připomínat brutální teror, kterého se rudí okupanti, zvláště v letech 1940 – 41 a později od roku 1944 do poloviny padesátých let dopouštěli, ale v každém případě se jednalo o zločiny genocidy, když Rusové cíleně likvidovali vzdělané vrstvy pobaltských republik.

„Se Sovětským svazem přišla bída na zem“, toto pravdivé heslo vystihuje rovněž situaci v Litvě, Lotyšsku a Estonsku dokonale. Do začátku okupace tyto země kvetly, obchody byly plné zboží, lidem se dařilo dobře. Během roční ruské okupace do roku 1941 se všem vrstvám obyvatel prudce snížila životní úroveň, i dělníci brali menší platy než dříve a obchody se vyprázdnily. Inu socialismus.

V pobaltských zemích také kromě komunistických pořádků začala násilná rusifikace. Některé předměty se děti ve škole neučily v rodných jazycích, ale v ruštině. Skandální je příhoda z hlavní tallinské pošty z roku 1987. Tehdy místní Estonec oslovil tamního úředníka za přepážkou estonsky. To však byl Rus a seřval ho, ať mluví jako člověk (samozřejmě rusky), jinak má smůlu. Něco takového se nestalo na hlavní pražské poště v Jindřišské ulici ani za protektorátu, kde se i v dobách německé nacistické okupace Češi vždy domluvili česky. Bohužel, namísto zavražděných a vysídlených obyvatel Pobaltí, sem přicházeli Rusové, kteří na úkor místních obsazovali klíčové posty ve státní správě a ve vedení podniků.

Nelze se tedy divit, že Pobalťané měli Rusů a komunistů plné zuby a v dobách perestrojky začali bojovat o svoji nezávislost. Pravda, i za liberálního Gorbačova tekla v Litvě a Lotyšsku krev. V lednu 1989 zaútočily speciální sovětské jednotky OMON na rozhlasové a televizní centrum ve Vilniusu. Zabily přitom patnáct a zranily na pět set lidí. O týden později pak opět „omonovci“ tvořeni z drtivé většiny Rusy, násilím obsadily ministerstvo vnitra v Rize a zavraždily přitom pět lidí. To však Litevce a Lotyše nezastrašilo a statisíce jich vyrazily beze zbraní bránit vlastními těly parlamenty obou republik. Tento rozhodný odpor a statečnost lidí zabránily Kremlu v dalších masakrech.

A je to venku, humanitární pracovnice Jan Škubalová z organizace Adra, která na východě Ukrajiny pomáhá potřebným lidem, dosvědčila, že teroristé v Doněcku si z civilistů dělají živé štíty a brání jim v odchodu z města. Čili oni je nebrání, ale bezohledně využívají.

Nutno ocenit, že české humanitární organizace jako Člověk v tísni, Česká katolická charita a již zmíněná Adra pomáhají všem lidem na Ukrajině bez rozdílu a to je dobře. Ony byly na místě daleko dříve, než ona podivná ruská humanitární pomoc. Je odporné, že někomu vadí Člověk v tísni, který se tady stará o lidi, jež válka připravila o příbuzné a majetky, zajišťuje pro ně potraviny, oblečení nebo provizorní bydlení. Stejně tak se činí i další české humanitární organizace. Jestliže tato pomoc vadí Putinovým stoupencům, tak si nezdají s nacisty a muslimskými teroristy, pro něž lidé nic neznamenají a využívají je pouze pro své šílené cíle.

A paní Škubalová přímo z Doněcku potvrdila, že to byli separatisté, kteří zničili tři auta odvážející do bezpečí ženy a děti, zavraždili přitom dvacet lidí. Ono to dává smysl, Rusové a jejich pátá kolona v Doněcku a okolí nemají zájem na míru na Ukrajině, ale vyhovuje jim válka rozvrat. V ruské kultuře (tedy spíše nekulturním barbarství) má lidský život nulovou hodnotu, a proto tito ruští zločinci vraždí civilisty bez výčitek svědomí.

Stačí se podívat, co tato zločinecká separatistická banda dělala u trosek malajsijského letadla. Nezajistila místo havárie, nechala tam rabovat místní spodinu, okrádala mrtvé a nechutným necivilizovaným způsobem zacházela s lidskými ostatky. Ze zbytků letadla si stavěla palebné posty. To, že separatisté dosud nevydali věci lidí z havarovaného letadla příbuzným, rovněž vypovídá o mnohém. Inu jsou to nejen vrazi, ale i lupiči a zloději.