Přejít na výpis diskuzí
Historický summit NATO a vzestup východní Evropy
13.7.2016 | Alina Holušová
477 příspěvků
-
2003 - převrat v Gruzii. Přímou pomoc gruzínské opozici poskytoval americký velvyslanec v Tbilisi Richard Miles, toto bylo provedeno se souhlasem Bílého domu. Mimochodem, Miles má pověst jako hrobníka režimů: on jako velvyslanec v Ázerbájdžánu dostal k moci Gajdara Alieva, byl i v Jugoslávii při bombardování v předvečer svržení Slobodana Miloševiče, a také v Bulharsku, kdy parlamentní volby vyhrál Simeon Saxe-Coburg Gotha, dědic trůnu, který pak stál v čele vlády.
Kromě politické podpory, Američané poskytovalyi opozici i finanční pomoc. Například, nadace Sorose vyčlenila 500 tisíc dolarů pro radikální opoziční organizací "Kmara" ("DOST"). Financoval populární opoziční televizní stanici, která hrála klíčovou roli při podpoře "sametové revoluce", a říká se, že poskytl finanční podporu mládežnické organizace, která stála v čele pouličních protestu. Kromě toho, podle Globe and Mail, za peníze sorosovských organizací v Tbilisi speciální autobusy z různých měst dopravovaly opoziční posily z různých měst, a na náměstí před parlamentem byl obrovský displej, před kterým se scházely oponenti Shevardnadzeho.
Podle deníku, před svržením Ševardnadzeho v Tbilisi se zkoumaly způsoby a metody organizování masových protestů v Jugoslávii, což vedlo k odstoupení Miloševiče. Podle Globe and Mail, nejvíce pravděpodobný kandidát na příštího prezidenta Gruzie Michail Saakašvili získal právnický titul z New Yorku, a Soros s ním udržuje dobré osobní vztahy. Čečenští bojovníci, rekrutovaní do gruzínské armády, dostávají od Sorose doplnění ke své mzdě. -
Na Kremlu by mohl viset nápis: „Adolf Hitler, náš vzor.“
Scénář je to naprosto stejný, jak nacisté, tak nyní Rusové zneužívají národnostních menšin k hrozbám brutálního násilí vůči malým sousedním zemím. Je to stejné, jako kdyby násilník přepadl na ulici dítě, vyhrožoval mu, zmlátil ho, oloupil a přihlížející mu k tomu ještě zatleskali. Přesně tak se chovají Ti, kteří Putinovy násilnické choutky obdivují.
Rusové mají v Lotyšsku i Estonsku zajištěny standardní lidská práva, existují tam školy s vyučujícím ruským jazykem, neomezeně vychází jejich tiskoviny. Když jsem byl před časem v hlavním lotyšském městě Rize, tak ve stáncích bylo více ruských novin než lotyšských. Takže výmluvy na údajně potíže ruské menšiny jsou podlou lží a pouhou záminkou k násilí.
Z pro české dějiny neblahého roku Mnichovské dohody víme, že ustupování gaunerům k dobrým koncům nevede, protože tehdy němečtí nacisté a nyní Rusové berou slušnost jako slabost. Proto řešení musí být jasné, přesunout do Pobaltí další vojáky NATO a dát Moskvě jasně najevo, že její chování je v civilizované společnosti nepřípustné a jakákoliv ruská agrese proti Pobaltí narazí na rázný odpor. -
sovětské respektive ruské komunistické lágry byly horší než nacistické koncentrační tábory. To například potvrzuje Němka Margarete-Buber Neumannová, původně německá komunistka, která na své kůži zažila oboje. V rámci stalinských čistek jí zatklo v roce 1938 NKVD, což bylo gestapo v sovětském provedení a později ji v roce 1940 Stalin v rámci paktu Ribbentrop- Molotov předal hitlerovskému Německu. Svým spoluvězenkyním v nacistickém koncentráku řekla jasně: „Ravensbrück je proti gulagům zotavovnou.“ Píše o tom ve vlastní knize Zajatkyní Stalina a Hitlera s podtitulem Svět v temnotě, kterou vydalo brněnské nakladatelství Barrister&Principal.
-
Přejmenování dosavadní Moskevské třídy na počest kontroverzního vůdce ukrajinských nacionalistů Stepana Bandery, jemuž nejen Rusové, ale i řada významných zahraničních historiků vyčítají kolaboraci s nacisty, odhlasovali kyjevští zastupitelé.
-
Je nutno víc klikat Ivane! Jinak ne že ti děcka nepustím z gulagu, ale nechám je popravit!
-
Litevská prezidentka Dalia Grybauskaitéová odmítla pozvání ruského prezidenta Vladimíra Putina na oslavu . výročí konce II. světové války. Právem! Litva opravdu nemá důvod slavit okupaci své země bolševickými hordami. Situace v rudými Rusy okupovaném Pobaltí byla horší než Protektorátu Čechy a Morava pod nacistickým útlakem. Ani Němci u nás nevraždili děti na táborech, kdežto Rusové v Litvě ano. Pobaltí nebylo v květnu 1945 osvobozeno, ale znovu okupováno, tentokrát rudou chátrou.
Osud nebohé Litvy pod moskevskými násilníky přesvědčivě dokládá spisovatel Jan Beneš v knize Zločiny genocidy, s podtitulem Litva v drtivém objetí velkého bratra SSSR.
Pravdou je, že během roční sovětské okupace v letech 1940 a 1941 zavraždili ruští bolševici na 75 tisíc Litevců, další desetitisíce obyvatel této pobaltské země včetně žen a malých dětí sovětské orgány deportovaly za nelidských podmínek, stejně jako nacisté Židy, na Sibiř a do gulagů. Odporných zločinů proti lidskosti se v Pobaltí se dopustily jednotky Rudé armády a NKVD zvláště krátce po vypuknutí II. světové války do doby, než byly nuceny ustoupit.
Podle Dějin Ruska 20. Století, které editoval profesor Andrej Zubov, tvořili jednotky sovětského komunistického gestapa NKVD z 77% etničtí Rusové, čili svádění komunistických zločinů na neruské národnosti SSSR neobstojí. -
-
Důkazem likvidace Pobalťanů jsou tato čísla. V roce 1940 před začátkem sovětské okupace žilo v Lotyšsku 75% Lotyšů, v roce 1991 při obnovení nezávislosti pak pouhých 52%. V Estonsku žilo v roce 1940 90% Estonců, v roce 1991 pak už jen 65%. Rusové se v Pobaltí dopustili zločinů systematického vyhlazování místních obyvatel.
Sovětský komunistický režim v Pobaltí v ruské režii byl stejně zločinný jako nacismus jinde v Evropě. Jestliže se Rusové tolik hlásí k podílu na vítězství nad nacismem, pak se musí také přiznat k zločinům proti lidskosti v Pobaltí, na Ukrajině, v Polsku a jinde. Jedno od druhého oddělit nelze.
Nikdo rozumný nebude Rusům předhazovat kolektivní vinu. Problém však je v tom, že Německo se s nacismem vypořádalo, Rusové se k socialismu hrdě hlásí. Sochy netvora a masového bolševického vraha Lenina jsou v každém ruském městě, jeho mumie pak stále nezmizela z Rudého náměstí.
-
-
Ukrajinský prezident Petro Porošenko podle Radia Svoboda zřejmě zneužil svůj vliv a dosáhl zastavení stíhání pro poškození historické zdi v centru Kyjeva. Radio Svoboda také v pořadu Schéma ukázalo, že se Porošenkovi, který patří k nejbohatším lidem na Ukrajině, podařilo získat více než hektar pozemků u Kyjevsko-pečerské lávry (klášterní komplex), která je na seznamu památek UNESCO.
-
To, že zločinci kolem Putina tunelují o sto šest a Viktor Kožený je proti nim učiněné nebeské neviňátko, je zkrátka fakt. A když na jejich zločiny člověk upozorní, dopadne jako právník Sergej Magnitskij, kterého umučili k smrti ve vyšetřovací vazbě. Titulek jsem mírně pozměnil z článku v Parlamentních listech.
Bill Browder žil déle než 10 let v Moskvě a řídil nejúspěšnější investiční fond v Rusku. Tento úspěšný americký podnikatel původně Putina podporoval, avšak v roce 2005 byl z Ruska vyhoštěn. Zkorumpovaná skupina ruských činitelů totiž prý vykradla jeho investiční fond Hermitage Capital a zneužila ho k podvodnému daňovému přiznání, což dokázal právě jeho právník Magnitskij. Ukradeno mělo být 230 milionů dolarů (zhruba 4,6 miliardy korun.). Bowderův příběh jako první u nás zveřejnil server Britské listy, který jej přeložil ze serveru britských novin The Guardian.
Tyto zprávy by nikoho, kdo nemá tmu před očima, neměly překvapovat. Ovšem, když zloději spjatí s vládní mocí, kradou takto veřejně miliardy a ve vězení nakonec skončí ten, kdo na tuto loupež upozorní, tak to je vážně síla. Státní moc si může v Rusku s vámi dělat, co chce. Stalin dal nejvýrazněji najevo, že lidský život pro něj nemá cenu a Rusko tuto tradici dodržuje pořád. Koneckonců Putin a jeho nohsledové jsou z velké části bývalí kágébáci a komunisté, a jak se říká, bývalý komunista je něco jak bývalý černoch.
Současná kremelská věrchuška své bolševické způsoby pouze kryje do rádoby vzletných vlasteneckých hesel, přičemž uvnitř zůstala rudá, což dokazuje její obdiv k masovému vrahu a jednomu z nejhorších tyranů v lidských dějinách Stalinovi. -
Ukrajinský novinář dostal 3,5 roku za odmítání mobilizace
Třemi a půl roku vězení potrestal ukrajinský soud novináře Ruslana Kocabu, který vyzýval spoluobčany, aby odmítali nechat se odvést do armády v rámci několika mobilizací vyhlášených parlamentem. Informovala o tom ve čtvrtek jeho právní zástupkyně. Odsouzený podle agentury Unian prohlásil, že se proti rozsudku odvolá, své počínání nepovažuje za protizákonné. -
Je to velmi sympatický a zdařilý pokus skupiny ruských historiků, vypořádat se s katastrofální porážkou Rudé armády v roce 1941, kterou sovětská historiografie buď zcela zamlčovala, nebo bagatelizovala. Rusové za půl roku ztratili údajně osm milionů vojáků a velkou vinu na tom má Stalin.
Knihu respektive sborník Velká vlastenecká katastrofa, který sestavil A. D. Košelev, vydalo v roce 2008 brněnské nakladatelství JOTA. Zabývá se příčinou porážky Rudé armády během prvního půl roku války od útoku Německa na Sovětský svaz 22. června 1941 do konce roku. Sympatické je, že autoři zavrhli dřívější sovětské hodnocení této epochy, cudně nazývanou prohraná pohraniční bitva. Pravdou je, že to byla tragédie obrovských rozměrů.
Nekompromisní je hned v první kapitole Prostá příčina velké katastrofy Mark Solonin. Ten rázně vyvrátil předchozí Stalinovy lži o tom, že Rudá armáda byla početně a výzbrojí slabší. Opak je pravdou, jednotky Rudé armády měly převahu v lidech, tancích, letectvu i dělostřelectvu. Němci měli na začátku konfliktu k dispozici asi jen3300 tanků.
Přesto německá armáda dokázala od začátku bojů do 10. července 1941 zničit 11 700 sovětských tanků, 19 tisíc děl a asi 10 000 letadel. Dobyla území o rozloze 700 tisíc km2 a svému protivníkovi způsobila ztráty téměř tři čtvrtě milionu vojáků. Za tři týdny od vypuknutí konfliktu ztratili Němci asi 65 tisíc mužů. Pro srovnání, při západním tažení v květnu a červnu 1940 přišli Němci o 156 tisíc mužů.
Německá armáda ve Francii za zhruba měsíc trvání konfliktu dobyla asi třetinu území Francie na severovýchodě zemně. Při východním tažení o rok později však za kratší dobu obsadila území velké jako tři tehdejší Polska a daleko větší než celá Francie. -
-
Bývá obvyklé, že útočníci mají větší ztráty než obránci. V tomto případě to však bylo opačné a poměr byl 12:1 ve prospěch Němců. Jak správně podotkl Solonin, něco takového se stávalo tehdy, když proti domorodcům vyzbrojenými kopími a luky se šípy, útočily jednotky koloniálních velmocí s pušky a děly. To se dalo pochopit. Ale hůře se chápe fakt, že v tomto případě rozdrtil silnějšího soupeře slabší protivník. Na začátku války byly zničeny prakticky všechny prvosledové jednotky Rudé armády. Tento masakr by asi nepřežila žádná jiná armáda na světě, Tehdejší Sovětský svaz, k jehož nástupnictví se současné Rusko hrdě hlásí, to vydržel jen díky tomu, že měl hodně obyvatel a tak mohl posílat do boje stále nové jednotky a z toho důvodu přežil i obrovské ztráty. Tento fakt Němci podcenili, nemohli tolik doplňovat početní stavy svých vojsk a výsledkem tak byla pozdější velká přesila Rudé armády.
Nicméně je legitimní se ptát, proč Rusové na začátku války takto ostudně selhali? Názor Viktora Suvorova, který je rovněž součástí této knihy, že Sovětský svaz se připravoval na jinou válku a chtěl zaútočit proti Německu jako první, ale to ho předběhlo a on nebyl schopen se najednou místo útočení bránit, mnoho historiků nesdílí.
Jistě za to může i nezkušenost důstojníků a předcházející čistky ve velitelském sboru Rudé armády. Tohle je velká Stalinova vina. Tento masový vrah ale také decimoval svoje vojáky zcela diletantskými rozkazy, jež byly často mimo realitu. Byl to Stalin, který smetl ze stolu návrh náčelníka generálního štábu RA armádního generála Žukova na vyklizení Kyjeva. Ten se nakonec stejně nepodařilo Rusům udržet a výsledkem bylo obklíčení a zajetí půl miliónu rudoarmějců. A to nebyl jediný lapsus ruského bolševického vůdce.
Tito ruští historici si každopádně zaslouží uznání za odvahu vypořádat se s historickou pravdou, která pro jejich zemi rozhodně příjemná není.
-