1. nařčení všech novin z úplatku je lež, stejně jako

2. nařčení, že jsem propůjčil jméno své cizí práci,

3. vystoupil jsem poznav (ve věci polenské) klerikální antisemitism, jejž pokládám za národní zlo,
4. poznav studiemi světovými, že provedení procesu polenského je přímo atentátem na rozum a lidskost,

5. hájil jsem a budu vždy bez diplomacie hájit svobodu myšlení a cítění. -
Co tedy máte proti tomu? Zjevte své důvody, budu je respektovat, žádaje respekt také navzájem.«
Sál povzbuzovaný skupinkami nejradikálnějších klerikálů nebyl ochoten k diskusi. Masaryk chvíli čekal. Klid však nenastal. Proto znovu přistoupil k tabuli: »Já vždy ctil českého studenta a jeho důvody jakékoli. Stojím zde ve slovu a zodpovím každou otázku. Já ještě doufám v možnost přesvědčení a že někdo osobně, neanonymně, se vysloví.«

soudruh oslavoval 25.únor a přebral vodky *1* *1* *1*

Opět si auditorium dalo na čas. Odvaha postavit se přímo a argumentovat nebyla. Nakonec po uběhnutí nemálo minut se přece jen jeden student zvedl. Později se z něj stal známý vědec a jistě svého tehdejšího vystoupení litoval. Tehdy mu však ještě nebylo dvacet, což ho jistě omlouvá. Neomlouvá to však ty, kteří stáli za ním. Napsal totiž:

»Máme proti Masarykovi to, že v dobách tak pohnutých, kdy je třeba, aby národ stál co jeden muž proti nepřátelské vládě, chce on pro Žida rozštěpit celý národ a tím jej zeslabit. Pracuje rozpínajícímu se Němectvu do rukou! Máme proti němu dále to, že tvrdí: Já musím mít pravdu, byť i to, co tvrdím, pravda nebyla, na něm české krve by se Hilsner nedořezal.«

Přítomní na chvíli ztichli. Zdálo se, že Masaryk dostane slovo. Byl to však omyl. Jakmile začal mluvit, řev znovu propukl. Masaryk chvíli stál před ­

tabulí, pak křídu odložil a zamířil k východu ze sálu. Na osm dnů, podle rozhodnutí rektora, byly jeho přednášky přerušeny. Protože se i po týdnu nacionalisté a klerikálové snažili vyprovokovat alespoň slovní střety, přerušil sám Masaryk přednášky. Střet však pokračoval. Proti Masarykovi se sbíraly »argumenty« a nebylo výjimkou, že výtky byly podepisovány graduovanými lidmi. Je ovšem pravdou, že i Masaryk měl své příznivce. Ve Studentském sborníku z konce listopadu 1899 dokonce vyšlo stanovisko podepsané více než šesti stovkami studentů: »Litujeme, že část kolegů se dala svésti k neblahým a nedůstojným projevům v univerzitě a na ulici... považujeme za základní povinnosti studentské cti vždy a každého bez výjimky respektovati...«

Statečné ženy:
Noční čarodějnice
Jak Němci nazvali 46. pluk nočních bombardérek, které se objevily v říjnu 1941 (původně se nazýval 588. pluk). Byl to jediný výlučně ženský letecký pluk jako součást vojenského letectva SSSR během Velké vlastenecké války.
Úkolem pluku bylo držet protivníka během nocí v neustálém napětí. Pilotky létaly po nocích nad německou linií fronty a shazovali bomby.
Jejich nálety měly spíše psychologický, než reálný efekt. Letadla se přibližovala k cíli s vypnutými motory. Jediným hlukem, který bylo slyšet ze země, byl podivný hvizd od kontaktu větru s kabely a pokovením letadla. Tento zvuk připomínal zvuk létajícího koštěte, a proto Němci nazývali tyto letkyně Nachthexen (Noční čarodějnice).

V pondělí 23. února se u prezidenta střídají zástupci všech hlavních stran. I uvnitř stran se horečně jedná, v těchto okamžicích prakticky nepřetržitě. Tato jednání však nic zásadně nového nepřinášejí. Prezident nevyslyšel ani apel svého bratra Vojty Beneše, v té době poslance, aby zaujal proti komunistům tvrdší postoj a oslabil tak jejich vliv. Toho dne v rámci oslav 30. výročí vzniku Rudé armády vydává ministr obrany rozkaz do všech vojenských útvarů. Zdůrazňuje v něm pevné spojenectví se SSSR a poukazuje na sílu Rudé armády: „Sovětská armáda nám zajistila vítězství, osvobodila naši vlast a po splnění úkolu odešla. Je – li naším spojencem taková armáda, máme vždy vyhlídky, že po jejich boku ubráníme naši vlast i proti nejsilnějšímu nepříteli.“ Ministr zahraničí Jan Masaryk se v kritické době také vyslovuje k situaci a ke zklamání antikomunistických sil se nepřidává na jejich stranu: „Jdu s lidem za všech okolností. Kdybych jednal jinak, musel by se můj tata v hrobě obrátit. Ať už byl jakýkoliv, kdyby tady dneska byl, já jsem přesvědčen, že by šel taky s lidem. Armáda může střílet, ale vždy jen do nepřítele a nikdy do vlastního lidu.“ Právě postoj obou těchto nestraníků ve vládě přispěl k celému průběhu únorových událostí. Státnická rozvaha a vlastenecké cítění podpořené životnímu zkušenostmi se staly hlavními vodítky v jednání těchto osobností na počátku roku 1948. Oba i za tento svůj postoj, stejně jako za účast v poválečných vládách také zaplatili v dalším období nemalou cenu.

24. února v době mezi 12. – 13. hodinou probíhá manifestační hodinová stávka. Účastní se jí na 2,5 milionu pracujících, nepřipojuje se jen zlomek zaměstnanců. Z mnoha míst země se ozývají hlasy, že je třeba vyrazit do Prahy a podpořit tak stávající vládu. Za tímto účelem jsou vypraveny i zvláštní vlaky do hlavního města. Čas v té době běžel rychle vpřed a přiblížilo se rozhodnutí prezidenta o jeho postoji k demisi 12 ministrů tří vládních stran. 25. února si sice Beneš ještě vyžádal čas na rozmyšlenou, ale odpoledne nakonec podepsal demisi těchto ministrů a jmenovací dekrety nových členů vlády. Nová vláda měla 24 členů – 8 za KSČ, 3 za KSS, 3 sociální demokraté, 2 zástupce mělo ROH, 2 strana lidová, 2 národní socialisté, 1 Demokratická strana, 1 Strana slobody a ve vládě zůstali i 2 nestraníci. Kolem 17. hodiny odpolední pak Klement Gottwald oznamuje davům na Václavském náměstí prezidentovo rozhodnutí a seznamuje veřejnost se jmény nových členů vlády. Odezvou je mu mohutný souhlas s vyřešením vládní krize. Nikdo v té chvíli není na pochybách, kdo v těchto osudových chvílích utrpěl zdrcující porážku a kdo bude řídit další vývoj země. Lid se ve své většině vyslovil pro socialismus. Žádné velké pochyby nemohly panovat ani kolem řešení krize v rámci ústavního pořádku a parlamentní cestou. Výrazný vliv měly revoluční odbory a osobnosti ve vládě těšící se velké autoritě mezi lidmi.

KAROLIK Josef

Kečkovce

příslušník SNB

věznice Praha Pankrác


11.11.1952

KAUER Jiří


Chodská Lhota

lesní praktikant

věznice Praha Pankrác

07.02.1952

MATOUŠ Josef

Brno

dělník

věznice Praha Pankrác

29.08.1953

Umučenej, umlácenej, ukopanej mladej člověk farář Josef TOUFAR. Šel nám svojí statečností všem příkladem, stejně jako dalších 4500 popravenejch Čechů, našich spoluobčanů.Čest jejich památce !!!

Naproto je zarážející skutečnost, že se odpůrci Zemana nepoučili. Téměř v tom samém duchu se nesla i kampaň proti Zemanovi před pěti léty. A stejně tak je překvapující (i když pochopitelné), že si to absolutně neuvědomují. Ostatně, když se to tak nějak vezme celkově, média nesnáší nyní znovuzvoleného prezidenta již více než 25 let. Marná by byla patrně snaha nalézt za tu dobu v České televizi, Českém rozhlase či mainstreamových novinách jediný materiál, který by aspoň jednou pozitivně zhodnotil jeho činnost ve všech jeho politických funkcích – předsedy ČSSD, předsedy Sněmovny, předsedy vlády, prezidenta. Jistě, Miloš Zeman je dost kontroverzní osobnost a dovede zvednout mandle svými výroky mnohdy ne zcela podařenými. Jeden problém ale u něj bylo možné vysledovat – nechoval se nikdy elitářsky (neplést si to s jistou arogancí), ale plebejsky, což u samozvaných elit vyvolávalo vždy silné podráždění (novináři se také považují za elitu).