Dne 12.prosince 1943 byla za účasti prezidenta Československé republiky dr.Edvarda Beneše, Josefa Visarionoviče Stalina, Michala Kalinina, maršála Vorošilova a dalších především sovětských představitelů Vjasčeslavem Molotovem a Zdeňkem Fierlingerem byla podepsána československo-sovětská smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci. Psalo se v ní mimo jiné… »Článek 1. Vysoké smluvní strany, dohodnuvše se vzájemně, že se sjednotí v politice trvalého přátelství a přátelské poválečné spolupráce, jakož i vzájemné pomoci, zavazují se poskytnout jedna druhé vojenskou a jinou pomoc a podporu všeho druhu v nynější válce proti Německu…
Článek 2… nevstupovat po dobu nynější války v žádná jednání s hitlerovskou vládou nebo s kteroukoli jinou vládou v Německu, která s jasně nevzdá všech útočných záměrů, nevést jednání ani nesjednávat bez vzájemné dohody žádného příměří neb mírové smlouvy s Německem neb s kterýmkoli jiným státem, s ním spojeným…
Článek 3… v případě, že by jedna z nich byla zavlečena v poválečné době do válečných akcí s Německem, které by obnovilo svou politiku „Drang nach Osten“… druhá Vysoká smluvní strana neprodleně poskytne Smluvní straně, zavlečené takovým způsobem do válečných akcí, veškerou vojenskou a jinou podporu…
Článek 4… Vysoké smluvní strany… jsou dohodnuty o těsné a přátelské spolupráci v době po obnovení míru, i o tom, že budou jednat ve shodě se zásadami: vzájemného respektování své nezávislosti a svrchovanosti, jakož i nevměšování do vnitřních věcí druhého státu…
Článek 5… Každá z Vysokých smluvních stran se zavazuje neuzavírat žádného spojenectví a neúčastnit se žádné kolice, namířené proti druhé Vysoké smluvní straně.
Článek 6… Tato smlouva zůstává v platnosti po dobu dvaceti let od okamžiku podepsání…
Sepsáno ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce československém a ruském…«
V připojeném Protokolu s navíc konstatovalo, že ke smlouvě se kdykoli může připojit další strana…

Jsme ale o šedesát devět let dál. Názory na smlouvu se stávají prostředkem politického boje. Nenávist nebo také podbízivost některých vykladačů k současnému režimu se promítá i do hodnocení historie. Proto stojí za to, si některé momenty souvisejícím z podepsáním smlouvy připomenout.

Za dělníky by samozřejmě mohli bojovat všichni Demokraté, když by měli možnost. V létech 2009 a 2010 Demokraté kontrolovali Washington. Byli by mohli schválit příslušnou legislativu o autorizačních formulářích, což by bylo proces organizování odborů značně usnadnilo.

Ale Demokraté se o práva dělníků nestarají o nic víc než Republikáni. Je to jen jeden z mnoha důvodů, proč je nutno Demokratům vzdorovat. Mrkáním a pošťuchováním signalizují svým podnikovým bohatým bohorovným páprdům, že se nemají čeho bát. Nebude žádné navyšování minimální mzdy, nic, co by prospělo lidem, kteří si myslí, že nemají jinou možnost než podporovat stranu, která je vůči nim a jejich zájmům nepřátelská.

Stálí obyvatelé Wisconsinu obětují miliardy dolarů Foxconnu. Nejen že jim budou vysypané kapsy, ale smluva dovoluje Foxconnu obejít ekologická i ostatní regulační povolení, aby mohl vybagrovat vlhkou půdu a přivést čerstvou vodu z jezera Michigan. K rozkradení veřejných fondů a úpadku životního prostředí dojde za asistence vládních úředníků.

Litanie o zradě je dlouhá, a musí se najít nová strategie k vypořádání se s útokem, jenž nevykazuje znaky slábnutí. Víme, co nefunguje. Víme, že Demokraté nejsou v žádném případě našimi obránci. Dokonce vyhlásili, že budou financovat kampaně kandidátů, kteří jsou proti potratům. Potrat byl jednou z mála otázek, o nich tvrdili, že jsou nedotknutelné. Ale tihle gauneři nemají ani kouska cti.

ČUBA Josef 29.10.1893 Rajnochovice pilařský dělník,
od r. 1937 inval.důch,
funkc. Zeměd. strany

věznice
Praha Pankrác


04.09.1951

Byla to chyba?

Bylo podepsání smlouvy chybou? Dva roky po podepsání obdobné smlouvy britsko-sovětské? Pokud ano, jak potom hodnotit právě zmíněnou smlouvu? Jak hodnotit při tom negativní postoj britské vlády? Odpovídá nám sám prezident Beneš: »…To je zásadní omyl myslet si, že bychom byli bezpečnější vůči Rusům bez smlouvy než se smlouvou. Mít jasnou a včasnou dohodu, zaručující neodvislost a slibující nevměšování, je lepší než nemít vůbec nic…« (E.Táborský: Prezident Beneš mezi Západem a Východem).



Atmosféra

23.listopadu odjel dr.Beneš s doprovodem z Anglie. Letadlo přes Gibraltar, Tripolis, Káhiru, Bagdád směřovalo do Teheránu. První zastávkou na sovětském území bylo Baku, odkud přímo Stalinovým salonním vlakem za doprovodu náměstka zahraničí SSSR Alexandra Kornejčuka a čs.velvyslance v Moskvě Zdeňka Fierlingera »projížděli krajinami, v nichž už svým barbarským způsobem vedli válku Němci« (E.Beneš Paměti). Moskevský pobyt začal slavnostní večeří u Kalinina, v té době předsedy Presidia Nejvyššího sovětu, jíž se zúčastnil Stalin a Molotov, následovaly návštěvy továren, divadel, galerií, vědeckých institucí, různá oficiální přijetí, podpis smlouvy a jednání za jednáním. Atmosféru nejlépe vystihují projevy po podpisu smlouvy. Hovořili Kalinin a Beneš…

Dav by měl křičet: „Zbavte se demokratů!“ skutečně levicové dělnické, lidové hnutí bude těžké budovat, ale musíme odepsat ztráty z dvoustranickosti a našich pokryteckých rádoby ochránců. Všichni budou vydaní na pospas kapitálu, bezbrannosti a bezmoci, dokud se nerozhodneme konat jediným způsobem, jaký dává rozumný smysl. Když to neuděláme, Wisconsin a Mississippi budou budoucností pro další miliony lidí.

Sloupek „Freedom Rider“ Margaret Kimberleyové vychází jednou týdně na www.blackagendareport.com a je přetiskován všude možně. Ona sama udržuje také blog na freedomrider.blogspot.com. Žije v New York City a je k dosažení přes e-Mail Margaret.Kimberley@BlackAgendaReport.com

Exprezident policie sepsal drsný text ke Dni lidských práv, který obdivovatele Západu pěkně nadzvedne.
Bývalý policejní prezident a předseda Asociace nezávislých médií Stanislav Novotný při příležitosti Dne lidských práv sepsal krátké zamyšlení. ParlamentníListy.cz jej zveřejňují v plném znění.

Den lidských práv

10. prosinec se od roku 1950 připomíná jako Den lidských práv. A stalo se tak na počest přijetí Deklarace lidských práv Valným shromážděním OSN v roce 1948. Potud formality. Jak je to ve skutečnosti s oněmi lidskými právy ve světě dnes?

Před Listopadem jsme byli většinou přesvědčeni, že lidská práva jsou především porušována u nás a v celém tehdejším východním bloku. Nevěnovali jsme pozornost stovkám Západem vyprovokovaných konfliktů, jejich zásahům do svrchované suverenity jiných států, rabování bohatství kolonií a pak bývalých kolonií… Nevěnovali jsme zvýšenou pozornost porušování lidských práv jinde než ve státech, které se, jako my, ocitly ve sféře vlivu SSSR.

Ale už snad nastává čas probuzení. Musíme měřit všem stejně. Hrubé porušení norem mezinárodního práva znásobilo v bývalé Jugoslávii utrpení. Znamenalo počátek doby bez pravidel, kdy je vše dovoleno. Podstatné je, že se za cenu utrpení a nejodpornějšího porušování lidských práv naplní ty správné kapsy. Chamtivost dobyvatelů operujících v Libyi, Iráku, Afghánistánu, Sýrii nebo Ukrajině přivedla hlavní protagonisty Západu až k prokazatelné podpoře Islámského státu, al-Káidy a nacismu.

»Je důležité zdůraznit, že zásady smlouvy o vzájemné podpoře ve válce proti hitlerovskému Německu jsou již uskutečňovány. Tato spolupráce je stmelena krví synů našich národů bojujících bok po boku za naše společné vítězství, za společné vítězství věcí spojenců. – Smlouva klade pevný základ pro poválečnou spolupráci našich národů a pro zamezení jakýchkoli pokusů se strany Německa vrátit se ke své staré lupičské politice výboje na východ…« (Kalinin).

»Touto smlouvou bylo korunováno úsilí Československa, existující již přes dvacet let a sledující cíl zajistit náš národ a stát před německým imperialismem. Naše smlouva je přirozenou etapou v průběhu této války, proti nelidskému a loupeživému německému šovinismu, který v dnešní válce se především snažil o zničení sousedních států: Československa, Polska, Jugoslávie a Sovětského svazu. Tato smlouva je jedním z článků budoucího zřízení, které bude blahodárné pro nás i všechny naše spojence…« (Beneš).

NĚMECKO - MY A NATO
10. 8. 2017
1. ČESKOSLOVENSKÝ ÚNOR 1948 A JEHO MEZINÁRODNÍ VÝZNAM

ÚNOR 1948 je historickým mezníkem v našich moderních dějinách. Je to počátek našich novodobých dějin. Národní a de­mokratická revoluce zahájena Slovenským národním povstáním v roce 1944 svým vývojem a postupem přerostla v únoru 1948 v revoluci socialistickou.
Únorové události v Československu, osvobozeném v roce 1945 od německých okupantů - v rozhodující míře Rudou armádou, představovaly politický a mocenský střet mezi stoupenci kapitalismu a lidovou demokracii. Kapitalismus byl v Česko­slovensku zkompromitován z celého období před druhou světo­vou válkou. Lidová demokracie byla u nás formou vlády lidu v poválečném přechodném období, po tragických zkušenostech z roku 1938, po 15. březnu 1939, z doby německé okupace naší vlasti. Kapitalistický režim v ČSR působil od roku 1918. Padl, protože se zásadně neosvědčil sociálně. Neobstál v nejtěžších zkouškách našich národů.

Tato prožitá zkušenost vytvořila určující celospolečenské poznání pro český a slovenský národ.
Osvobození Československa v roce 1945 vytvořilo přiro­zený, současně však nezbytně potřebný mezinárodní bezpečnost­ní rámec a garance pro naši lidovou demokracii v obnoveném jednotném státě Čechů a Slováků - dvou slovanských národů.
Československá republika svou geopolitickou polohou a vnitřním potenciálem ve středu Evropy představovala v pová­lečné Evropě významný strategický průsečík zájmů.

kardinál duka , malé chlapce Š U K Á

Jednání Stalin, Molotov – Beneš

Beneš do svého odjezdu se setkal se Stalinem několikrát. Dvakrát na oficiálních banketech, kde měli možnost spolu hovořit víceméně letmo, dvakrát při popisu smlouvy a při odevzdání oficiálních listin, kde šlo vlastně jen o zdvořilostní rozhovory, jednou ve Velkém divadle, kde vlastně probrali problém Polska, v němž se názory velmi různily, a konečně na samotném jednání za přítomnosti Molotova. S tím samostatně jednal navíc dvakrát. O čem se jednalo? Použijme řazení bodů tajemníka prezidenta Beneše Eduarda Táborského…

1.Německo… Sovětští představitelé potvrdili úmysl rozdělit zemi na několik dílů (ostatně i Britové měli podobný nápad a už dokonce určili hranice některých německých »státních celků«). Skutečné záměry však sovětští představitelé nespecifikovali.

2.Maďarsko… Beneš zdůraznil úmysl znovu připojit k Československu ta území, která připadla podle Vídeňské arbitráže Maďarsku. Naléhal na sověty, aby se podíleli na okupaci země, jež vnitřně je stále ještě feudální. Bál se, že případná okupace anglo-americkými silami by znesnadnila zpětné připojení bývalých československých území. Sovětský názor nebyl vysloven, ale pokud jde o návrat československých území jeho představitelé neměli námitek.

3.Potrestání a odsun… Beneš vyslovil obavy, že západ bude příliš mírný k potrestání válečných zločinů a zdůraznil, že mu jde především o tzv.sudetské Němce. Pokud jde o zradivší Slováky provinivší se ve válce proti SSSR, byl toho názoru, že přece jen by sovětská strana měla být shovívavou, aby opačný postup nezhoršil vztahy mezi Čechy a Slováky. Sovětská strana se vyjádřila kladně.