Další »metla a hrozby«

Teprve po revizionistech následuje další »metla«, a to »darebácké státy«, tedy Irán a Severní Korea, a teprve po nich další hrozby v podobě nadnárodních a regionálních organizací a struktur, především džihádistické teroristické organizace.

U íránsko-korejského problému bych se možná na chvilku zastavil. Asi se shodneme, že to byl v posledním roce také americký prezident a politika USA, kdo zbytečně vyhrotil korejskou krizi, kdy jeho opakované výhrůžky přispěly k další eskalaci napětí, které hrozilo přerůst ve válku, a to dokonce jadernou. Současně ale žádal prezident Trump opakovaně jak ČLR, tak Rusko, aby pomohly zatlačit na KLDR a přivést ji k souhlasu s jednáním o »jaderné smlouvě« podobné té íránské. A obě mocnosti souhlasily a do úsilí se zapojily. Když se ale potom konala v Kanadě na toto téma mezinárodní konference, tak ani Rusko, ani Čína pozvány nebyly, a aby Korejcům rozhodování usnadnil, prohlásil Trump v lednu, když podepisoval prodloužení závaznosti obdobné íránské smlouvy pro USA o dalších 120 dnů, že je to naposledy, a že následovat musí její revize. Tak tomu se v mezinárodních vztazích říká »opatření k posílení důvěry«. Tak jak to tedy vlastně je? Myslím, že už tak je korejská důvěra k USA téměř na nule (a pochopitelně to platí zjevně i opačně).

Jakkoli ale někdy působí americká politika v různých oblastech chaotickým dojmem, určitě bych nedoporučoval nechat se tím uchlácholit. Někdy mám pocit, není-li to taktika. Protože nehledě na předvolební prohlášení a sliby se zdá, že reálné výsledky jsou zřejmé a jdou stále stejným směrem. Spíše směrem militarizace, než odzbrojování materiálně i v myšlení, spíše směrem konfrontace, než hledání konsensu, spíše cestou zvyšování agresivity, než trpělivého snižování napětí. Tady by se snad hodilo připomenout, že »po ovoci stromů poznáš«,

Stranou, která bezohledně likvidovala své odpůrce, která naši zemi uvrhla do nesvobodného stínu Sovětského svazu. Stranou, která zapříčinila děsivý ekonomický propad, kdy se ze silného obchodního a výrobního hráče Evropy stal bezvýznamný ucintek produkující ocelové ingoty namísto sofistikovaných výrobků s budoucností.

Ano, to jsou následky čtyřicetileté komunistické vlády v naší zemi. To však není to zásadní, je to minulost. Hospodářský rozvoj lze dohnat, i když to chvilku trvá, svoboda je věc osobního postoje a vnitřně svobodný může být i ten, kdo zrovna sedí v kriminále.
To nejhorší, co v naší zemi komunistická ideologie způsobila, je lhostejnost. Onen pocit, který lze shrnout do věty „nic mi do toho není, nemůžu to změnit.“
Ten postoj se rozšířil v našem národě jako mor. Nejdříve ze strachu, pochopitelného strachu o sebe, o své blízké. A později jako alibismus pro vlastní pohodlnost.
Musíme si uvědomit, že rok 1948 byl pouhé tři roky po válce. Lidé byli unaveni z hrůzných zpráv, z trvalého nedostatku všeho, ze strachu ze souseda udavače Gestapa. Komunisté najednou přinášeli kult nadšeného mládí. Radostné osidlování pohraničí, radostnou společnou budoucnost. Kolik lidí se nechalo zblbnout představou, že teď to budou oni, kdo bude rozhodovat? Všichni. Společně. Jak lákavé!
Komunisti hodili vyhladovělému dítěti bonbon a málokdo si všiml, že uvnitř je jed.
Ti, co viděli nebezpečí, které se na národ řítí, a varovali před ním, byli bez milosti likvidováni. A lid, ze strachu, z přesvědčení, či prostě jen proto, že když se kácí les, létají třísky, podepisoval žádosti o trest smrti. Nikdo nám přece zářné zítřky nezničí!

Je samozřejmé, že seriozní analýza nové bezpečnostní strategie USA, kterou představil prezident Trump a souvisejících dokumentů zabere víc času a prostoru, než mám teď k dispozici já (jen samotná Strategie je dokument o téměř šedesáti stránkách), ale rád bych, aby se nad tímto dokumentem zamysleli i další čeští politici, analytici, novináři a další zodpovědní činitelé, zejména ti, kteří zpravidla nekriticky a slepě jásají nad každým krokem USA v oblasti bezpečnostní, vojenské a nejnověji jaderné politiky a podporují jakýkoliv její krok a požadavek. Je snad tak těžké si všimnout, že naše zájmy (ať už mluvíme o naší republice, EU, nebo Evropě jako celku) nejsou totožné s těmi, které formuluje a hájí nová Strategie národní bezpečnosti pod heslem »AMERIKA PŘEDEVŠÍM« a chovat se podle toho, tedy hledat nějakou větší shodu při formulování priorit české zahraniční politiky?

Dne 23. května

Velitel 6. československého pluku, člen Prozatímního výkonného výboru zvoleného na sjezdu, bývalý ruský důstojník podplukovník Sergej Vojcechovský vydal rozkaz části pluku vydat se na Omsk a o dva dny později ovládl celý Čeljabinsk.



Dne 25. května

Velitel 7. střeleckého pluku kapitán Radola Gajda, taktéž člen Prozatímního výkonného výboru, ze svého obrněného vlaku vydal rozkaz, jak přiznává ve svých pamětech, obsadit stanici Marijinsk. Následovalo obsazování Novonikolajevska (Novosibirsk), Penzy, Syzraně, Petropavlovska..., během června pak Kurganu, Omska... Kostky byly vrženy. Čechoslováci postupně ovládli magistrálu a namísto na východ se některé části obrátily dokonce na západ. Moskva se cítila ohrožena. Za zmínku stojí vzpomínka plukovníka Švece, jenž se později zastřelil. Prý se v době boje legionářů o Kazaň místní elita bavila na dostizích.

V zájmu koho?

Již 2. či 3. května dal velitel 7. střeleckého pluku Radola Gajda příkaz při­pravit protisovětskou vojenskou akci. Jsou známy styky s esery, bývalými důstoj­níky, jež vedle Gajdy měl jeho zástupce kapitán Kadlec, který také později na Gajdův pokyn obsazoval z hlediska zásobování důležitý Marijinsk. Tak po 25. květnu vystoupení Čechoslováků umožnilo vytvoření Zatímní sibiřské vlády v Novonikolajevsku a verbování do její vlastní armády. Kadlec s vědomím Gajdy a Vojcechovského však mírové návrhy sovětských úřadů, podporované ame­rickým zmocněncem plk. Emersonem, odmítl, a to i přesto, že představitelé ČSNR Girsa, Hurban a Houska doporučili zastavení boje, který - podle nich - »jenom zdržuje pohyb a hrozí velkými zápletkami« (Pichlík). Podle nich jsou sovětské úřady přátelské a vstřícné, což se, budou-li pokračovat boje, může změnit.

Jak napsal Zdeněk Kárník, »tak se shodou okolností staly legie první protibolševickou jednotkou počínající občanské války...« Pravicové velení uzurpované dobrodruhem Gajdou, ruským důstojníkem Vojcechovským, jenž měl své účty se sověty a pravicovými veliteli Kadlecem, Čečkem, Syrovým a dalšími, se proti vůli Československé národní rady a profesora Masaryka stalo strůjcem jedné z velikých intervencí první světové války.

Autor Světové války z roku 1924 A. Žípek to ovšem vidí jinak. Podle něj tato akce směřovala ke znemožnění návratu domů tisícům německých, rakouských a maďarských vojáků, aby byli znovu nasazeni do boje. Na Sibiři však těchto zajatců už bylo minimum. Většinu se podařilo přesunout buď úplně do svých zemí, anebo alespoň do centrálního Ruska. Jeho argumentace byla účelová.

Bolševici měli všichni viset hned v listopadu 89. Žádný nejsme jako oni. Teď už tu chybu neuděláme.Půjdou všichni. Už jenom za toho faráře si to zaslouží.

K 150 letům 1. dílu Marxova Kapitálu

Šíří se až fantastické představy o nové iniciativě německých průmyslníků - Průmysl 4.0 nebo také 4. průmyslová revoluce. Soustřeďují se kolem technologií s marketingovými názvy typu hluboké učení, 3d tisk, internet věcí, big data, cloudy atd. Jsme ohromeni téměř ikonickými aplikacemi: samořídícími auty (Tesla - Elon Musk, Google...), robotickými domácnostmi, automatickými sklady. Okurkovou sezonu plní články o tom, které všechny profese se stanou přebytečné.

Část levice to utvrzuje v jejím (lehce středostavovském) pocitu, že "mizí dělnická třída". Ospravedlňuje tím prosazování zdánlivých řešení všech problémů, jako "nepodmíněný příjem".

Není nové nadšení pro technologickou změnu: před několika lety "letěly" bio/nano technologie, ještě dříve tu byly posuny v šedesátých letech (vůbec první představy o nahrazování inteligence člověka), vědecko-technická revoluce. Kapitalismus je provázen techno-optimismem (není od věci připomenout technologické představy Julesa Verna) i techno-katastrofismem.

Zločiny komunismu: Vyhodili ji ze školy, pak ji znásilnil dozorce

Komunisté v letech 1948 až 1956 vyhodili ze studií 10 000 vysokoškoláků. 422 poškozených zatím požádalo o jednorázovou částku 100 tisíc korun, kterou jim přiznala vláda.
Karla Charvátová musela na konci roku 1948 z politických důvodů opustit čtvrtý ročník právnické fakulty. Zdeněk Boháč byl vyhozen z medicíny.
Nebyli zdaleka sami. Komunistický režim připravil v letech 1948 až 1956 o studia na 10 tisíc vysokoškoláků. Nároku na odškodnění se tito lidé dočkali teprve nyní, dvacet let po sametové revoluci. Toto je příběh dvou z nich.

Sedm let za velezradu
"Z právnické fakulty komunisté vyloučili nejméně 40 procent studentů. Tehdy to byla elitní škola, na kterou chodili hlavně lidé z bohatších rodin, potomci právníků a podobně," vypráví dnes 84letá Karla Charvátová. Sama pochází z typicky "buržoazní rodiny". Otec vlastnil oděvní firmu, kterou mu komunisté, stejně jako další majetek, po převratu v roce 1948 zabavili.

Charvátová začala práva na Univerzitě Karlově studovat v roce 1945. Během studií se podílela na vydávání kritického časopisu, byla také zapojena do skupiny, která pomáhala lidem utíkat za hranice. Dne 17. listopadu 1948 jí na dveře zaklepali tři muži a odvedli ji do vazby.

Na místě je i mírně humorná připomínka: nejméně posledních 50 let se tvrdí, že do 20 let bude dostupné termonukleární využívání energie. Není pochyb, že ta by to vytvořilo masivní zdroj energie s nižšími dopady. Ovšem neinvestovalo se do ní, protože výzkum je příliš drahý.

Pro levici, představitele revolučních změn ve společnosti, je důležité reálné porozumění společenských procesům. Problém je rozšíření jednoduchých, absolutních vysvětlení. Levice pak dělá chyby v rozboru situace. Stačí si připomenout nedávnou katastrofickou vizi tzv. ropného zlomu, tedy absolutního omezení množství ropy oproti její rostoucí potřebě. Zdálo se, že všechny fakty tomuto odpovídají - cena ropy rostla do závratných výšin. Ovšem tato představa náhle téměř vymizela po nedávném poklesu ceny. Není samozřejmě pravda, že zdroje nejsou omezené, i absolutně, ale existují protitendence - nárůst technických možností (těžba hůře dostupných zdrojů - šelfová moře, břidlicový plyn). Jiným příkladem je zjednodušená formulace "globálního oteplování" jako přímé úměry dvou proměnných "množství CO2"-"teplota".

k u r v y rudý mohou chroptět akorát tak na tomhle webu . Zítra půjdou do práce a rázem z nich jsou podporovatelé kapitalismu. Bezpáteřní bolševickej k s i n d l umí akorát skuhrat a lamentovat nad vším. Verbež závistivá a bezpáteřní patří vyhubit jako švábi . Rudá chátra nemá právo na život. Smrt bolševikům a všem rudým s v i n í m . Patříte naházet do pecí holoto bolševická , vaše děti a všichni vaši příbuzní taky. Měli jste všichni viset už v 89 roce a byl by od vás nadobro pokoj. Můžete děkovat jen liknavosti a nerozhodnosti havla , že tu ještě jste. Vypráskat jsme vás měli všechny . Děkujte Bohu , že jste naživu a máte se tady jako prasata v žitě . Vaše strana měla být už dávno postavená mimo zákon a zakázaná , stejně tak jako ta socialistická - stejná rudá sběř. Jste banda neschopných , zavistivích štěnic , který je potřeba rozmačkat a zašlapat do země. A tu zem ještě vypálit , aby jste se náhodou zase nereinkarnovali do nějaké jiné levičácké sebranky. S M R T všem komunistům !!!!