Přejít na výpis diskuzí
Andrzej Sapkowski, autor Zaklínače, hry nehraje
7.11.2012 | Aleš Smutný
158 příspěvků
-
Voláme korektora, akutní případ, projet článek a opravit překlepy, dnes se urodilo *2*
-
Mě hlavně naprosto baví lidi, co si po dohrání hry šli přečíst pravděpodobně první (a poslední) knížku v životě, a je to pro ně nejlepčejší fantasy ever *1* .
Rozdělení západní (nudnej stereotyp ála hrdina zachraňující svět) a východní autoři (mocinky moc ze života a reálné) ani nemluvě *1* . -
-
A co naznačuješ? Ona to je jedna z nejlepších moderních fantasy. Je to celistvé, má to osobnost, dobře se to čte, je to akorát dlouhé.
A nevím co je zábavného na tom, že si někdo šel ty knížky přečíst. To je snad povzbuzující a pozitivní. -
-
Zábavného na tom je to, že tady někteří dělají závěry na základě příkladu, co on tady popsal. -
-
To jo, klátím se smíchy. Škoda že se to děje každému z nás ve větším či menším meřítku každý den několikrát.
-
-
Což rozhodně není něco, nač bychom měli být hrdí. Lidi se pomalu odnaučili přísloví: "dvakrát měř, jednou řež". *3*
Opraveno. -
-
Tikov: Je fakt, že bych to mohl takhle okecat, že jsem to napsal schválně, kdybych chtěl. Ale já přiznám barvu, prostě jsem udělal hrubku, no. *3*
-
mně to "řeš" připadalo vzhledem k diskuzi celkem příznačné -
Díky.
-
řeŽ, inteligente. Bohužel můj chabý intelekt nestačí na tvoje myšlenkové veletoče.
-
-
-
-
-
jj, přesně *3* *15*
-
-
Na takovou upřímnost jsem si díky vlivu západu jaksi odvyknul, hezké vědět, že ještě existují lidé, co říkají, co si myslí a ne to, co chcou slyšet lidi, že si myslí.
-
-
Upřímnost a chvástavost se navzájem nevylučují. Oceňujeme prvé, pokud nesklouzává do druhého. Já myslím, že je to tak v pořádku.
-
-
Podle meho nazoru je Zaklinac daleko lidstejsi nez "pohadkovy" Pan prstenu (to neni mineno jako urazka pro fandy) jen mi tady proste vic sedi ten drsny slovansky svet s krasami vseho druhu ale take soc. problemy drogami rasismem atd. BRAVO tohle me fakt zasahlo
-
-
To se přece nedá srovnávat.
-
To je jako říct, že Věc je mnohem horrorovější než Gumídci méďové. Jo, je, protože je tak zkrátka napsaná, kdežto gumídci nejsou.
-
Zaklínač je taky postmodernistická literatura, zatímco Pán prstenů vznikl v jiné době.
-
Pán prstenů je klasika bez Tolkiena by to nešlo ,proto taky mám tengwar vytetovanej na ruce .)
-
-
Tak videl som niekde tie jeho knižky, ktoré majú obaly s motívom niektorej z postáv, ktoré sa objavili v Zaklínačovi 2 a vyzerajú otrasne - fakt nechápem, kto dostal taký skvelý nápad.. inak tiež som sa dostal k neho spisovateľskej práci vďaka Zaklínačovi 1 a doma mám všetky časti, ktoré sa týkajú Geralta a jeho príbehu.. inak Sapkowski je osobou, ktorú človek buď miluje (má rád) alebo nie.. hovorí, presne to čo si myslí a nedá si diktovať nikým čo má hovoriť alebo písať.. a keby sa príbeh Zaklínača 2 (+ niečo z jednotky) preniesol do knižnej podoby, myslím si, že by veľmi dobre obstál vedľa pôvodnej Sapkowského tvorbe.. niektoré názory v spomínanom interview sú typické pohľady ľudí, ktorí sa o herný priemysel príliš nezaujímajú, iné názory zase sú veľmi presné - škoda, že z hier od CD Projektu RED skoro nič nevidel - možno by daktorý názor zmenil vzhľadom na ich kvalitu práce
P.S. jeho vyjadrenie, že správny príbeh jedine funguje v knižkách je dosť mimo.. filmy, komixy, hry (aj keď sú dosť pozadu, ale ale vždy sú výnimky) - napríklad či už rovno Zaklínač hry, alebo skvelé príbehy hodné knižiek majú podľa mňa hry Cryostasis (aj keď v tomto prípade ide o príbeh z knižky, stále ale platí, že sa dá preniesť príbeh z knižky do hry), Call of Cthulhu, BioShock, veľa starších adventúr, Game of Thrones RPG, Alan Wake, Vampire : Bloodlines, Planetscape : Torment, Grim Fandango, Baldur's Gate II, Psychonauts, atď.. nechápem prečo vyjadruje taký názor, pritom ako sám hovorí, nehráva hry ani nikdy nehrával, tak prečo sa vyjadruje tak o hrách a ich spojeniu s príbehmi.. ale inak fajn rozhovor, konečne žiadne PR kecy -
-
Příběhy hodné knížek, ale ne v knižní kvalitě. Stačí si knihu přečíst a poslechnout si ji v audio podobě- pocit z příběhu je hned jiný než při samotném čtení. Knihu si čtenář imaginuje sám a uzpůsobuje si ji svému naturelu- to u zbylých forem vyprávění nefunguje a divákovi je tlačena představa tvůrce.
-
-
Však jednoznačne.. ale dajme tomu, že by vyšla knižka, ktorá by prepísala príbeh Zaklínača 2 do knižnej podoby, a kúpil by si ju človek, ktorý o hry nestojí, nezaujíma sa o ne a ani nikdy nepočul o Zaklínač hrách.. podľa mňa by si tú knižku istotne vychutnal, ak ho baví fantasy alebo Sapkowského tvorba.. príbehy v hrách majú na druhú stranu tú výhodu, že človek si ich môže tvoriť sám, a pretvarovať ako chce (alebo ako to je u hier len možné), tak ako práve v Zaklínač hrách (hlavne v dvojke)
-
-
-
Já se k zaklínači dostal vlastně docela zajímavě. Ještě než první hra vyšla, začal jsem se o ní zajímat (asi na základě nějakého videa, nebo článku, už nevím) a zjistil jsem, že je to adaptace knižních románu, tak jsem zašel do knihovny. Trvalo to asi deset stran, ale hned po té jsem věděl, že jsem nalezl patrně nejlepší fantasy román vůbec...
Hru jsem posléze koupil, ale kvalit knihy ani zdaleka nedosahovala. Spoustu věcí z knihy doslova kopíruji (což je zvláštní, vzhledem k tomu, že by příběh měl volně navazovat na knihy), některé překrucují a úplně zadupali tu ironickou atmosféru která z knížek přímo kape... Přesto ale obě hry příběhově předčí 90% všech ostatních RPG. -
Már rád knižního zaklínače,ale poslední dobou mám rád ještě o něco víc Malaz--- Malaz je nekompromisní dark fantasy s neskutečnou hustutou atmosféry ,smrti, a prostě vše co patří k dark fantasy..
-
-
Tak to si ještě přečti Kulhánka a Žambocha. -
-
Radši toho Žambocha. I když vlastně Vyhlídka na věčnost nebyla vůbec špatná
-
-
Tak za mě musím říct u Kulhánka Noční hlídka a to zejména druhý díl.Vyhlídka ma naprosto šílenou hlavní myšlenku, ale pobavila taky dobře. *1*
-
-
To jo, spíš jak skončili hrdinové z těch dvou předchozích knih ve Vyhlídce :D. Pravda ten příběh je šílenej, zábavnej, už jenom ta představa jak skáčou do Vesuvu
-
-
-
-
Malaz, Zaklínač či Píseň ledu a ohně jsou parádní série, člověka vždy potěší, když hlavní hrdinové nemají na hlavách svatozář a nezachraňují svět svou láskou a porozuměním. *4* -
No jo, Chromý bůh se s prosincem už blíží...
-
-
každý má svojho oblúbeného autora... a je pravdou že svet zaklínača bol velmi pekne otlačený v hre. Vďaka tomu som sa dostal ku knihám ktoré by som možno nikdy nečítal a prepásol by som tak životnú šancu. Sapkowski je pre mňa inšpiráciou a môže byť rád že sa toho chopili práve ludia z CDprojektu... mohlo to dopadnúť podstatne horšie. -
Když už tu tolik lidí obhajuje západní autory, tak si taky přisadim svoje. Většina západních věcí je příliš ideově zakomplexovaných. Pořád narážíme na hrdinu, který musí zachránit svět, který je zrovna nějakou neštastnou náhodou v kelu. Nebudu srovnávat jen Sapkowskiho, ale třeba takový Lukjaněnko. Neexistuje nic, co by vymezovalo svět na černý/bílý. Východní autoři řeší existenční problémy a jsou daleko přízemnější, lidštější....surovější a brutálnější. Výjímky jsou, o tom žádná.
Geralt, který jen hledá svou Ciri a chtěl by žít někde stranou a v klidu... Anton, který se stává pouhým nástrojem svých šéfů, který chce jen přežít a udržet si zdravý rozum.
Navíc Lukjaněnko byl fantastický v tom, že člověka donutil roztočit mozkový závity a poskládat si střípky příběhu dřív, než k tomu děj sám dogradoval. Hlídky se četly velice zajímavě. -
-
Skatulkovani nani dobry :) ne, ze by se ty motivy neopakovaly, ale zrovna ted se prave fantastika dost synamicky promenuje. Viz Erikson, Abercrombie, Mieville, Lawrence (Prince of Thorns), Stover...
Jde o to, ze co my ted bereme (ve fantastice!) jako bernou minci vychodnich autoru je taky produkt doby, ale po padu Zelezne opony. A na druhe strane proti nim tahame Tolkiena z prvni poloviny stoleti a Martina, coz je zas uplne jiny druh tvorby :) jasne, rozdily tu jsou, ale kdyz jim udelame skatulku, moc to o nich svedcit nebude, protoze pak lidi zapominaj na Orwella, Dicka a podobne...:) -
-
Nicméně je třeba uznat, že ta současná východní je člověku mnohem blíže, než ta západní. Alespoň podle mých skromných zkušeností. Tolkien založil fantasy tím, že vzal drobného človíčka a nechal ho prožívat spousty různých dobrodružství. Politika mu sloužila jako nástroj, nikoliv jako forma. To je dle mého prvek, který ze současné západní tvorby vymizel, vše se tak nějak děje v politice a o politice, zatímco příběh, ta malá dobrodružství jdou stranou. Musím uznat, že jsem zatím nečetl nějaké velikány západní fantasy, ale zkoušel jsem Toma Lloyda, kde to jsou politické boje, a zkoušel jsem Glena Cooka, kde je to to samé. Martin na tom bude obdobně, byť jsem nekoukal ani na seriál, protože prostě podle mého názoru kniha musí jít první. To východ, ať už z důvodu neprostupných hranic, či z důvodů společenských (přeci jen je západní civilizace mnohem více vázaná na společnost jako celek, kdežto na východě jde více o existenci jedince) se prostě soustředí na konkrétní postavy, což je to ono dle mého gusta. To je to, s čím tenkrát přišel Tolkien, nebo níže zmiňovaný Herbert. Politika nástrojem, nikoliv formou. A je to ostatně důvod, proč čtu Kinga, který je z velké části soustředěný hlavně na jednotlivé postavy. Je to také mnohem blíže hrám (na mysli mám hlavně pen & paper).
-
-
A jsme zase u toho. Děláš tady závěry, a druhým dechem dodáváš, že jsi z toho téměř nic nečetl. *4*
-
-
Je to schválně trochu křiklavější. Doufal jsem, že mne někdo vyvede z omylu a doporučí mi něco, co by mne překvapilo. Něco, kde malé výpravy a dobrodružství přejdou ve velký epos. Něco politiky prosté. Protože něco takového bych si opravdu rád přečetl, jen jsem na to zatím nenarazil (čistě subjektivní zkušenost). A nějak se mi nechce probírat tím ostatním.
Edit: Co ten Abercombie? -
-
V tomhle ohledu Eriksona moc nedoporučuju, jestli ti vadí, když je děj od začátku moc rozsáhlej. Navíc se v něm nic moc polopaticky nevysvětluje. Pro začátečníky je vhodné mít po ruce pomůcku, jakou je třeba http://malaz.legie.info/doku.php
-
Já vím, že i v LOTRovi je, ale nijak mě tam nerušila. Naopak hezky prosvětlila děj, proč se tam co děje. Jen mi přijde, že poslední fantasy, které jsem četl, že to braly z druhé strany. Začaly politikou a pak teprve se dostávaly k těm malým, zajímavějším příběhům. Prostě naprat moc velké měřítko hned od začátku je podle mě blbý, poznávat svět máš po špetkách a po kouskách, stejně jako by sis měl budovat vztah k hlavní postavě/vám. To mi moc nejde, když na mě sypou tisíce a tisíce jmen a rodinných vztahů. :) BTW: Ještě jsi zmiňoval Eriksona, toho mi už někdo doporučoval, možná se na to mrknu. ;)
Edit: Třeba Trpaslíci Markuse Heitze byli dobrý. :) Taky tam ta politika je, ale ústředním motivem je pouť a poznávání Skryté země. Na něco takového bych měl chuť, jinak ale momentálně experimentuji v žánru sci-fi. Třeba Dan Simmons velice příjemně překvapil. ;) -
Na nic, kde by nebyla politika, si teď nevzpomenu, ale ta byla i v Pánu prstenů. Vždyť i jeden z hlavních motivů, Aragornův nárok na trůn, byl politikou prolezlý. Možná v nějaké samostatné povídce o dobrodružstvích barbara Conana by se politika nemusela vyskytovat, ale i o tom pochybuju. *4*
Edit: V knihách Abercrombieho je politiky vrchovatě. *3*
-
-
-
-
Přesně, lidi provádějí pořád nefér srovnávání většinou postarších spisovatelů s novou generací. Pak je jasné, že z toho jedna strana vyjde jako hrozně zastaralá.
-
-
-
Starý pán, konzervativní zájmy, co už. (To není míněno jako urážka.)