Posledne hry s emociami? ME 1,2 a vsetci sa tesime na 3. diel, inak velmi silne pocity pri fahreheitovi alebo assassins creed 2 a alan wake...ale tych hier je naozaj velmi malo ...bohuzial :(

No, pro mnoho lidí určitě nezapomenutelný Fallout 1 + 2. Ze současnosti některý hry z PS, který bohužel nevlastním :-) A jinak co ze zábavnosti týče, kolikrát bych raději vrátil dobu 8-bitů. No, vlak jede dál...

ME je pitchovina ne nedavajte mi minusky pretoze vy si myslite ze to malo nejaky hlbsi zmysel ten pribeh ...

mass effect ja neviem preco ale ta hra bola tak nudna ze som ju ani na druhy krat nedokazal dohrat ani 1,2 uplna nuda a blbost... cely ten pribeh sa tvaril tak pompezne a mohutne ze mi z toho bolo zle

Ano, proto byla tak ceněná.

Protože jinak nebudeš cool a kdybys chodil do americké školy, všichni by se ti smáli;o)

A co treba Syberia 1+2? Emocemi nabita hra o hledani sama sebe. Zadne zabijeni,zadna zachrana sveta.

90% dnešních her stojí za houby. Jsou to bezduché akční sračky. S pistolkama a vojáčkama jsem si hrál už jako malej. Nevím, proč bych to měl dělat teď.

bohuzel

Spíše bych volil první díl, druhý byl výtečný, ale to co předvedl první díl bylo neuvěřitelné.

MGS1 je konceptem to samé jako Metal Gear: Outer Heaven (první díl série z roku 1987), takže proč "uznávat" pouze první MGS? MGS2,MGS3,MGS4, Portable Ops či Peace Walker jsou neuvěřitelně emoční hry - každý charakter má své důvodu k tomu, co dělá, každého poraženého bosse je hráči svým způsobem líto, protože ne všichni mohli za to, co se z nich stalo...
"Dal vám postavičku a vy jste hned na začátku věděli, jaké máte možnosti." - to je princip všech Metal Gearů.

Cage objevuje Ameriku. Upřímně, a možná to bude znít drsně, si myslím, že většina her jde svou hloubkou / plochostí na ruku svým konzumentům.

v Heavy Rainu jsem celkem lítal když jsem se měl rozhodnout jestli si ten malíček utnu, upiluju nebo ucvaknu...ta hra měla emoce, jasně že když příjdu nas****nej z práce a budu se chtít odreagovat, tak nešáhnu po emočně silném díle, kniha hra nebo i pořad v TV, nicméně jsem za hry kde se emoce dají "prožít"...jasně že střílet, killovat apod. je tupý ale někdy je to řešení nálady. HR mě z tohoto vyléčil, dokázal jsem se po dlouhé době ztotožnit s každou postavou která zrovna běhala pod Sisaxisem :) Davida chápu, já bych se za emoce ve hrách rozhodně přimluvil...Zpětně se mě vybavuje SH, tuším snad 2 kde se oddělala sestřička a třeba jen ta hudba byla pro mě tak emotivní že jí mám do dneška jako vyzvánění...cheers

David Cage sice má pravdu v tom, co říká, ale ve svých hrách to ještě nedokázal. Asi je blízko, ale ještě to pořád nedokázal. Jak Fahrenheit, tak i Heavy Rain, jsou sice jiné a zajímavé, ale pořád se drží stejných paradigmat. Vývojář vám dává několik možností a vy si jednu z nich vyberete. Navíc Heavy Rain už je spíše interaktivní film než-li hra. Pro mě je dokonalou ukázkou perfektní designerské práce Metal Gear Solid(pouze první díl). Kojima to udělal geniálně jednoduše. Dal vám postavičku a vy jste hned na začátku věděli, jaké máte možnosti. Pokrčit, lehnout, přitisknout se na zeď, střílet atd. A pak vás nechal být. A museli jste si poradit. Mohli jste se prostřílet, být nenápadní atd. Věděli jste, kam máte dojít, ale nikdo vám neřekl, jak to máte udělat. Zároveň jste měli cíl a celé to mělo příběh.

Brothers in Arms ...a stačilo přidat třeba objevení koncentračního táboru a mohl to bejt hra na kterou nikdo nezapomene.

souhlas, to bylo na psychologii primo postaveny :)

*1*

Podle toho, co mi prošlo rukama, tak většinou emotivní stránku u her dělali Bioware, quantic dreams a z poslední doby třeba CD project RED se zaklínačem a Ubisoft se sérií Assassin's Creed...
Jinak ty náznaky emocí, takové emoční vsuvku ve většině her jsou jednorázové a strohé...
Většina her se ani nezaobírá nějakými příběhy společníků, historií, takže ani není na co navazovat krom dramatické situace padajícího meteoritu na velkoměsto, ze kterýho už nikdo neuteče a následně další postava z party hrdě prohlásí: "za tohle váš pobijem emzáci!" :D
Někdo tu v diskuzi zmiňoval hafl-life a jeho pokračování, což mi připadá směšné, protože half-life bylo postavené na přežití, emoce minimálně, druhý díl má emoční alex, příběhově dobré, ale emočně suché. Jak už jednou zmínila Jade Raymond málo komunikace ve hrách, chybí postavy, teré by zůstali s hráčem v delším kontaktu během hry. U mě většina her s emocemi zanechala vzpomínky, do kterých se rád zatoulám, ale když si vpomenu na nějakou dobrou FPS hru představim si možnosti ovládání(její inovativní prvky), nebo průchod nějakým lvlem, ale rozhodně mě to neuspokojí po emociální stránce, spíš jen když chci vybít vztek.
Třeba takovej Fallout od bethesdy s tunou dialogů a možností zaujmout, ale bez výtěžku po emociální stránce, hra je to dobrá, ale vždy si ho spojuji s osamělým vlkem bloudícím po wastelandu s tím, že na konci cesty budu mít nabušenou postavičku se kterou můžu tak maximálně dokolečka obcházet ruiny.
Jediné FPS co mě tak napadá se silnějšími emočními prvky je Dead space.

Ve WoW byly i opravdu silný questy, třeba vyšetřování incidentu v Shady Rest Inn. Nebo Pamela Redpath v Eastern Plaguelands.
No a pak celej datáč WotLK, kterej přes všechny špatný věci co do WoW přinesl byl taky emocionálně poměrně silnej.

pro me jasne vede silent hill2...