S touhle recenzí moc nesouhlasím, Dredmor mě chytul a stále mě baví i po šestnácti hodinách. Pokud také nesouhlasíte, napsal jsem vlastní recenzi viz. http://gamenation.cz/?p=788

Osamocené věty se mohou zdát leckdy „docela divné“, když nejsou postaveny na kontextu: Dredmor na svou nevyhraněnost doslova trpí. Osobně mě nejvíce iritovalo právě grafické ztvárnění. Dredmor jako by se jím vymezoval proti všem. Roguelike příznivcům nejspíš ukradne kus přirozené fantazie a běžným hráčům jako jsem třeba já, zas připadne velmi nedokonalý. K čemu jsou třeba desítky druhů zbroje, když se do nich avatar nikdy nepřevlékne? – Andrejova „myšlenka“ mi přijde naprosto logická... v daném kontextu. O vlastnostech brnění, zcela nepochybně ovlivňujících statistiky hlavního hrdiny, přeci nebyla řeč.

Na Diablu, i když je staré, pořád dělalo daleko více lidí, než na DoD. Samozřejmě, dá se očekávat, že v grafickém zpracování budou zahrnuty i zbroje. To, že je na mém avatarovi nevidím je docela divné ale ta věta, co jsem z recenze vytáhnul je postavena na myšlence, že brnění je úplně zbytečné, když ho nemůžu vidět na mé postavičce.

Přesně ti rozumím, problém je ten, že někteří lidé berou recenze méně známých her jako příležitost k rychlému a snadnému výdělku - což znamená, že hry prakticky nehrají, věnují tomu hodinku a půl, sesmolí nějaký blábol a úvahu a je hotovo.

Takové recenze nejsou zdaleka vzácné, objevují se v podstatě PRAVIDELNĚ, ale ty to často nepoznáš, protože tu konkrétní hru neznáš. Samozřejmě se to nestává jen na tomto webu. Jeden příklad z nedávna, co si pamatuju, je vymyšlená recenze na Afterfall. Některé herní prvky autor nezmínil nebo zmínil naprosto mylně, protože na ně během hodinky dvou hraní nenarazil. A ještě si sám v textu odporuje (nejdřív něco šíleně kritizuje, později zmíní, že je ta věc ve hře vysvětlena, ale to je mu šumafuk, to se nehodí do krámu...).

Můžeš porovnávat cokoliv s čímkoliv chceš :-) Mně šlo jenom o to poukázat na onen „problém“ vnímání detailně nakreslených / realistických her. Pochopitelně, že můžeme porovnávat Dungeons of Dredmor s Dwarf Fortress; i já to přece dělám. Jenže zatímco u jedné hry naše fantazie za užití ASCII znaků a textů pracuje naplno, u té druhé jako by předpokládáme, že co vidíme, to máme. Je to šálení, jež vychází právě z toho, že onen herní svět je jasně a v nějakém duchu vykreslen. Určitě ses se stavem, že „tady něco chybí“ nebo že „tady něco nejde“ taky setkal – jenom možná u jiných her.

Pokud jde o konkrétní případ, pak Andrej prostě seznal, že mu to nevyhovuje, a tak to v textu náležitě zmínil. Mně v nové Zeldě taky vadily věci, jež mi zapálení hráči v diskusi omlacovali o hlavu. Takhle to prostě chodí. A i když by mi pravděpodobně Andrejem vytýkaná věc nevadila, nemůžu nezmínit, že taková změna zbroje byla viditelná už i u prvního Diabla (1996).

Dungeons of Dredmor potřebuje na games.cz druhou recenzi od někoho, kterého ta hra zaujala. Doufám, že až to lidi uvidí zase někdy za euro na steamu, tak nebudou odrazeni touhle "recenzí". DoD byl taky v jednom Humble Indie Bundlu, tak snad to ti co ho mají ozkoušeli po svém, neovlivněni názorem pana Švagra.

Pokud hru občas hrajete a chtěli by jste něco prodiskutovat, zde máte čistý štít. :-)
http://forum.majncraft.cz/forums/DoD/

Počkej, po obědě mi to tak nemyslí. Chvilu mi trvalo, než sem to pochopil (alespoň doufám, že jsem to pochopil správně). Myslíš to tak, že když má DoD spousty zbrojí (dokonale) a po nasazení není vidět (nedokonalá iluze), neměl bych ho srovnávat s rouge like hrami typu Dwarf Fortress, protože tam grafika není prvoplánovaná a hráč používá hlavně fantazii? No, je pravda, že když už má DoD docela pěknou grafiku, tak i ty zbroje mohly být udělané. Spíš jsem to myslel tak, že i věci, co nejsou vidět, ovlivňují zásadně statistiky, takže si stěžovat na to, že je na svém pajdulákovi nevidím je poněkud....

JJ, díky moc, je to teda nářez. Jsem teprv na LVL3 a jsem rád. Na svém kontě už mám asi tak 10 smrtí...

Obecný „problém“ u nedokonale dokonalých iluzí. V herním měřítku jsou to většinou vizuálně detailní / realisticky vypadající hry. Na první pohled je iluze perfektní: můžu střílet lidi do hlavy a ta hlava se jim skutečně rozprskne; zvuk střelby zbraní zní jako doopravdy a mapa vylodění v Normandii je vymodelována přesně tak, jak si pamatuji z dobových fotografií. Bohužel pak – opojen přesvědčivou iluzí – dostanu nápad podívat se tam a tam a zkusit to a to, abych jen zklamaně zjistil, že „tam“ mi brání neviditelná překážka, „tam“ dál mě to ani nepustilo, poněvadž mi pod nohama odpálila protipěchotní mina (náhoda to nebyla) a když chci udělat ony šílené věci, tak vidím, že to nejde. Takový roguelike typu Dwarf Fortress je taky přesvědčivou iluzí. Jenomže než aby hráči cpal detailní grafiku, tak mu ji raději popíše a nechá na jeho fantazii, jak moc detailní bude. A že je teda Dwarf Fortress iluze jako prase! Jenom se holt nerozpadá.

Tedy, DoD jsem ještě nehrál (chystám se) ale tato věta si prostě zaslouží vstoupit do historie: "K čemu jsou třeba desítky druhů zbroje, když se do nich avatar nikdy nepřevlékne?" Recenze je subjektivní útvar a kdesi cosi, to beru. Ale ta výše jmenovaná věta mě vážně rozesmála. Jako kdyby rouge like hry v ASCII grafice byly tak detailní, že tam změnu zbroje uvidím. Tohle je sice více casual ale je vážně nutno takovou věc zmiňovat? K čemu je ve hrách ze třetího pohledu tolik zbraní, když svému geroji koukám pořád jen na záda? K čemu je ve hrách tolik konců, když můžu v jednom okamžiku dohrát pouze jeden? K čemu je mi tolik druhů nábojů (FNV), když kulky nevidím létat vzduchem?

Chápu-li správně „technickou stránku věci“ coby „zápis herního enginu a kódu“, tak právě toto (!) posuzuje i kritika u literárních děl – jakým způsobem/stylem jsou za sebe kladena slova, jak moc dobře se čtou, jestli „skřípou“, jestli mají rytmus, jestli se rýmují, jak moc jsou obrazotvorná, jestli na sebe logicky navazují, jestli dohromady tvoří nějaký obraz (například u básní), jestli jsou rozdělena do odstavců nebo jestli jsou v takzvaném pásmu a podobně... a jak to na kritika všechno dohromady působí. Doporučuji někdy do nějaké nahlédnout.

Nepripodobnuj recenze videoher k literarni kritice, natoz vede a nebudes dochazet k zcestnym vysledkum. U literarniho dila se napriklad neposuzuje technicka stranka veci.

Díky moc *3*

On vypnul permadead. To je barbar.

jejdaskovi a dalším

A jsme zase u toho! Připodobníme-li kritiku videoher k literární kritice, pak byste si spíš představovali, že se místní recenzenti budou snažit o literární vědu/teorii, jež se zase snaží „o obecné popisování zákonitostí“. Bohužel pro vás: literární kritika (stejně jako kritika čehokoliv jiného) není obecné popisování zákonitostí, nýbrž subjektivní posouzení a následná interpretace díla, jež jsou podloženy našim vlastním já, osobní zkušeností, odlišnou schopností rozlišovat, poznávat a chápat a spoustou dalších proměnných, na nichž taková kritika stojí. Hledáte-li v kritice něco jiného, hledejte jinde pod jiným termínem – kritika už jiná prostě nebude.

Me by zajimalo, jestli bys tento nazor zastaval i v pripade, ze by nekdo nekompetentni hodnotil spatne tvou praci a od toho by se ti pak odvijela tva odmena/mzda.

Ale ohodnoceni te zakovy znalosti je uz subjektivni. Jednu a tu samou znalost muzes ohodnotit u ruznych zaku ruzne, treba podle toho, jestli vypada slusne, nebo je to manicka ci skin a tve osobni sympatie. A stejne je to i s hrami. I recenzent muze objektivne otestovat a popsat hru. A pak ji nejak ohodnotit. Recenze neni jen hodnoceni, to by stacilo napsat nazev hry a cislo.Skutecnost, ze recenze nemuze byt 100% objektivni neni duvod na snahu o objektivitu rezignovat. Snaha o objektivitu by mela byt zakladnim pilirem profesionalniho recenzenta.

Žáka můžeš ze znalostí objektivně vyzkoušet. Hru z její zábavnosti vyzkoušíš jen optikou svý - tedy subjektivní - představy o zábavě.

Andrejovu recenzi neřeším (hru jsem nehrál), vyjadřuju se obecně. Holej popis by pochopitelně měl být co možná nejpřesnější, o tom žádná. S "objektivitou", v tomhle případě spíš odstupem, můžes pracovat co do přibírání názorů dalších lidí (ať už kolegů nebo veřejnosti), ale předložit a obhájit bys měl ten vlastní. Od toho tu práci děláš a je na čtenáři, jak ji posoudí a hlavně jak ji vztáhne ke svým vlastním preferencím a hernímu vkusu.

Kdepak, nejlepší vždycky byly recenze na hry co dostaly hodnocení 1/10 nebo 2/10 a rudou hvězdu hanby. Zavedl bych novou rubriku masochistický koutek, kde by někdo nadaný popisoval opravdu debilní hry a jak ho vytáčely.

Hodnoceni mozna trochu ano, ale i u nej jde s objektivitou do znacne miry pracovat. (Nebo ucitele maji tedy zaky hodnotit taky subjektivne, dle sympatii, na misto snahy o objektivitu dle nejakych kriterii? Asi bys to nechtel a povazoval za spatne. Profesionalni pisalek by se mel snazit o objektivitu stejne. Je zasadni rozdil mezi "osobne se mi nelibi" a "je to spatne") Ale recenze neni jen hodnoceni, ale i napriklad popis a ten objektivni byt muze.