One Single Life je fajn hříčka, ale za to nikdo platit nebude. Osobně stále stojím za řešením, které nabízely staré Resident Evily - ukládat můžete pouze u psacích strojů a musíte mít navíc pásku, která zabírá místo v už tak malém inventáři... Rozhodování, zda si ji vzít sebou nebo ji nechat v bedně a raději si vzít náboje/zbraň nebo léčiva... Co když u dalšího savu bedna nebude? A ona zákonitě nebyla...

Zahrejte si Zangband, TOME nebo jinou rogue like hru, tam uz se to pouziva davno :-).

Vzdyt je to jednoduchy, na zacatku hry si hrac vybere obtiznost mezi casual, hardcore a super hardcore. U casualu to bude jako dnes, u hardcore se po smrti opakuje cely level, u super hardcore se opakuje cela hra.

Možná jednou až bude vypadat virtuální realita jako v Total Recall *1*

Já bych udělal drát. Na jedné straně by se zapojil do USB a na druhé by se připnul na genitálie. A jakmile byste ve hře zemřeli, tak by vám to dalo elektrický šok. Mělo by to dvě výhody. Za prvé by jste si dávali sakra pozor, kam šlapete, co zrovna máte v ruce a kolik nepřátel proti vám stojí. A za druhé by se zvedla hrací doba na trojnásobek.

Myslím, že taková hra by nejdřív zabila vývojáře, kteří by pomřeli hlady dřív, než by si tu hru někdo koupil. *3*

Ked snivam a v tom sne zomriem tak sa zobudim. Mozno by hry mohli byt ako denne snivanie. Bol by neobmedzeny trening a na ostro po smrti timeout, napr na normal obtiaznosti 24 hod ;)

a to je proč to nikdo nehraje, adrenalin ok ale v rozumnych mezich porad je to jen hra

Úplně nejlepší by bylo kdybyste koupily hru za 1200 kč a pokud v ní umřete hra už nikdy nepůjde zpustit ani nainstalovat to by potom byl adrenalin

Souhlasím s autorem článku, který píše, že strach o život dá hře něco nového. Nějaký silný zážitek. Hra Borderlands to řeší hned ve třech rovinách a přitom skvěle. 1. sejmi toho kdo tě sejmul a budeš žít; 2. spoluhráč tě zachrání (pouze coop); 3. znovuoživení díky DNA za poplatek virtuálních peněz. Jenže to je hra, kde není běžný save/load. V té hře nejde si říct "teď to uložím co kdyby náhodou mě BOSS zabil". Hru Borderlands prostě žijete na jeden save, který se ukládá pouze v základně. Což je skvělé!

Load a save je problém. Osobně ho při hraní využívám, abych ze hry dostal maximum. Vyzkoušet si situaci jinak. Převážně u strategií a RPG (Baldurs Gate, Drakensang). Na jednu stranu je zábava zjišťovat různé možnosti, jenže na druhou stranu mince je jisté, že zážitek ze hry je narušen, protože kontinuita života postav ve hře chybí. Přesto mám jeden silný zážitek ze hry Original Wars. Strategie, kde hráč měl omezené lidské zdroje. A když o vojáka přišel, prostě už zemřel a měl hrobeček. Stahování jednotek z boje tam bylo naprosto geniální. Ten strach o holý život, nádhera. V tomhle směru mají hry stále obrovský potenciál. Představte si RPG kde máte členy party a jednu postavu zabijí. Samozřejmě hra na to musí být připravená a nabídnout náhradu. Celkem dobře to řeší Drakensang. Upadnutí do bezvědomí a následná lékařská péče je prostě super, i když ten prostor posunout to ještě dál tu je. Takže nějaké náznaky snahy autorů tu jsou.

Je nesmysl aby při smrti hráče hra končila a on tak přišel o své investované peníze. Před 20 lety měl hráč několik životů, o které když přišel tak skončil a musel hrát od začátku. To je model, který lze uplatnit u těch her, které mají obrovskou znovuhratelnost (Grenn Beret, Commando, R-Type), kde to fungovalo skvěle a stále funguje na PC emulátorech (nostalgie). Jenže tohle jsou střílečky bez filmového příběhu. Ten je v dnešních 3D hrách nutný jinak mají problém. Znám jen jednu hru z roku 2010 která má filmovou atmosféru a obrovskou znovuhratelnost. Jmenuje se Alien Swarm (zdarma na Steamu). Skvělá záležitost, 63 hodin máme s kámošem odehráno! Přitom příběh je tak maximálně na 2 hodiny hraní.

smrt je, pravda, využívána dost neinvenčně. To klasické klišé se snažil nabourat třeba Chris Avellone v Planescape: Torment a musím říct, že se mi jeho řešení zamlouvá, velmi

Rad bych pripomnel onlinovku EVE. Tam je strach ze smrti mnohem realnejsi. Umrete a ztratite lod na kterou jste vydelavali treba pul roku, a pokud si nezaplatite predem kvalitni klon, tak ztratite i znacnou porci dovednosti sveho charakteru.
Kdyz letim s prepravni lodi, ktera je skoro bezzbrana a navic plna draheho nakladu nejakou nebezpecnou zonou, mam oci nalepene na obrazovce a nervy jak blazen.

dobrý nápad - podle obtížnosti by se nastavila i míra smrti....

Přesně o tom mluvím, většině lidí se to nelíbilo mě naopak ano. Ještě se mi velmi líbila animace přechodu postavy od volantu ke kulometu vzadu na autě. Všechny ostatní hry mají toto vyřešeno tak, že se po stisku tlačítka okamžitě objevíte v jiném místě vozidla. Jistě - zdržuje to během frenetických přestřelek, ale nikdy jsem s tím neměl problém. Sposta lidí také nadávala na respawn nepřátel v prozkoumaných a dobytých kempech. Myslím, že by pak hra byla dost nudná... navíc díky tomuhle se dá hra hrát i jako "freeride". Jenom se tak projíždět, střílet, zapalovat savany, apod. A líbilo se mi taky zpracování ohně a jeho šíření (nebo nešíření v mokrých oblastech). Ale abych po první smrti musel hru reinstalovat nebo něco takového - to by se mi vůbec nelíbilo. Spíš se přikláním k omezení počtu save nebo nahrazení savů checkpointy. Další možností by bylo dělat nenásilné hry, kde vám nic nemůže ublížit *1*

myslím, že amnesia funguje, i když se to pořád savuje .D já jsem se u toho chvilkama hodně bál :D

Myslím, že hardcore postava v Diablu 2 je pro mne maximum co dokážu zkousnout. Hrát s ní potom PvP je pěkný adrenalinový sport :) Aby se mi po smrti hra zcela zamknula, to by mi fakt vadilo.. V Diablu 3 se na HC postavy můžeme opět těšit... :) Stejně jako ve Witcherovi 2 bude HC mod, kde proste zemrete a žádný load nebude následovat.

Myslím, že by bohatě stačilo, kdyby po smrti ve hře následoval kompletní reinstal hry. To by podle mého názoru spolehlivě motivovalo hráče, aby se více snažili. Satčilo mi hrát na starých 8-bitech Maria a zemřít před záchranou princezny, abych po pár pokusech znovu začínal celou hru znovu a vzpomínám si moc dobře na ten potem mokrý gamepad a to, jak jsem hru prožíval.

Jeden život , jeden zbloudilý náboj, jedna smrt.. Myšlenka zajímavá, avšak investice do takového titulu by asi nebyla příliš lákavá..
Avšak pokud se nepletu , u některých her je tato možnost dostupná. Jednou zemřeš a končíš.. Osobně hraji hry na takovou úroveň , aby mě hra bavila a nikoliv abych u ní zuřil jako všem známý Německý pařan :) ... Pokud si dobře pamatuju, například u Diabla 2 byla na výběr možnost, kdy jste umřeli a hra končila.. Třeba po 5ti či 50ti hodinách hraní.. A pokud se tak událo, museli jste hrát úplně od začátku...
Toto si tedy myslím , že je jedna z možností.. Pokud mají hardcore hráči rádi výzvy a chtějí určitou realističnost , to by mohla být právě jedna z cest.
Hráč si zvolí sobě odpovídající obtížnost , lehká až ultra těžká a k tomu možnost jediného života..
Osobně by mě právě tato varianta lákala k druhému zahrání daného titulu. Ano , jednou jsem si ho zahrál na obtížnost a 100x umřel , protože jsem mohl a nyní , když už mám se hrou zkušenosti, dám si ostrou verzi s jediným životem..

Moc s mi napad jedne sance nelibi. Osobne hraji protoze chci uniknout realite a ne si ji pripominat mimo to bych se pri hrani Tom Rider One chance asi zblaznil :D

Skoro bych řekl, že většina lidí hraje hry, aby si vyzkoušeli něco jiného než realitu. A tedy ne na tvrdo zemřít - ale vyzkoušet si nebezpečnou situaci bez následků... No jsem zvědavej na Zaklínačovu variaci na One Chance...