No myslim, ze zjednodusovani neni jen o napovedach. Hry jsou jednodussi nejen proto, ze vime co udelat a kam jit, ale i diky takovym vychytavkam jako ,,autoheal,, velke mnozstvi munice, slabsi nepratele, nebo nepratele, kteri se schovavaji za prekazkami a tim vam daji nekonecne casu, aby jste je pozabijeli - uplne dokonale v kombinaci s ,,autohealem,,. Nastesti porad existuji takove hry jako Dead Space 2, kde tyhle ,,novinky,, nepotkame. (tam to trochu kazi jen ta cara ukazujici smer, ale co uz )

ja bych teda rekl, ze u velke vetsiny starsich her mela obtiznost velky podil na zazitku ze hry. i hloupou plosinovku neslo dohrat jen tak. z dnesniho pohledu proste vykopavka, ale malo kdy se stalo, ze ste dokazali dohrat hru za jedno odpoledne. proste ste se museli hru naucit hrat a pak sla teprve dohrat a urcite to nebylo jen o napovede, ui a informacich, ktere bez internetu neslo jen tak sehnat :)
krasny priklad je treba srovnani baldurs gate a dragon age. pochybuju, ze to bylo jen tim, ze sem byl mladsi a hloupejsi a proto pro me byl kazdy souboj v BG byl tezsi nez v DA a to si jeste netroufam srovnavat tyto hry s RPG jako treba dungeon master, ktere sem si ani netroufnul hrat, protoze bych je asi nedokazal dohrat.
muj nazor je, ze starsi hry dokazaly z vasich mozkovych zavitu vyzdimat daleko vice a dohrat takovou hru byl pak zazitek, ktery clovek jen tak nezapomel

"Kde bude ležet hranice mezi přijatelnou obtížností a frustrací v roce 2022"
Podle mě to nejde takto generalizovat, je to prostě individuální. Pro mě je třeba dneska flustrace ArmA2, ale chápu, že pro někoho to je právě přijatelná obtížnost . Prostě to není o tom jak moc ta hra je nebo není komplexní, ale to na čem chcete založit gameplay. Podle mě je ArmA hodně komplexní hra a přitom nějaké zjednodušování tam není v porovnání s většinou jiných her. Buď to bude onen pixelhunting a někdo to bude vynášet do nebes anebo půjde o příběh (nebo něco jiného) a bude si chrochtat zas někdo jiný.

Uvažme arkádovou závodní hru, udělám jí v jejím pokračování komplexnější tím, že zdokonalým fyzikální engine, ale chci aby to furt byla ta samá hra (co do gameplaye tzn. arkáda), tak musím do té fyziky přidat nějaké berličky (aby se hráč nevyboural hned v první zatáčce). Ale tím se prakticky nedá mluvit o nějakém zjednodušování, protože já nechci dělat simulátor.
Takže ano, obecně čím je hra komplexnější tím má více berliček, ale neznamená to, že je nutně jednodušší, protože tam jsou v rámci zachování toho gameplaye.
To v čem se hry zjednodušují, není v přibývání berliček kvůli komplexnosti, ale v přesunu gameplaye, který je založen na něčem jinačím.

Tenhle článek mi připoměl čas okolo mého hraní Mafie 2. Když jsem hru dohrál, tak jsem z ní měl spíš špatný pocit. Myslel jsem si, že to bylo způsobeno přílišným očekáváním. Nedalo mi to a znovu jsem si nainstaloval Mafii 1. Při hraní jedničky jsem si uvědomil, jak moc je hratelnost ve dvojce zlehčena. Mám k tomu dva důvody: 1. je zde už probírané zvýraznění předmětů. Jestli si pamatujete misi z Mafia1, kde jdete vykrást banku. Vevnitř narazíte na mříž, která je zamčená. Kromě nápovědy "mříž je zamčená, najdi klíč":) se nikde nic nezvírazní. Takový detaily jsem si už nepamatoval, tak jsem začal hledat. Pobíhal jsem tam celkem dlouho ale pak vidim kliče vysící na háčku u bankovní přepážky. A měl jsem z toho fakt radost, že jsem ty klíče našel. V Mafii2 by mi tento ukol zabral pár vteřin, protože klíč by svítil na kilometr daleko. Záleží taky na tom, co po hře hráč chce. Já osobně bych si vybral tu složitější verzi, i když tam hrozí frustrace kvůli nenalezení blbého klíče. Ale o to je lepší, když si pak cestou do práce řikáte..."třeba ten klíč je někde tam a tam......" a těšíte se, že ten problém vyřešíte aý přídete domu.

2. důvod, a to bych chtěl znát vaše názory, je schovávání za překážkami. A to mám na mysli schovávání s možností koukání "za roh". Znovu srovnám Mafii 1 a 2. Po dohrání dvojky jsem ve statistikách měl asi 500 zabitých a z toho 400 do hlavy. Přestřelky byly opravdu jednoduché. Styl schovat se, v bezpečí zamířit na hlavu a pak jen na okamžik vykouknout a jen zmáčknout spoušť mě fakt nebaví a bohužel se to dost rozšířilo a je to snad v každé druhé hře.

Podle mě je to další berlička, jak ulehčit průchod hrou a způsob, jak namastit hráčovo ego, že dohrál hru, i když celou ze skrytu a koukáním za roh.

Hlavní důvod už tu byl kolikrát zmíněn a to jsou prachy, ale myslím, že by to šlo udělat lépe i v dnešních napjatých rozpočtech. Já bych volil radši možnost hrozící frustrace a větší výzvy, než průchod hrou s jedním prstem v nose a druhým v jiném tělním otvoru:).

Myslim, ze nikdo nezpochybnuje fakt, ze dnesni hry jako programy jsou mnohonasobne komplexnejsi, nez drivejsi hry, ale jde spis o tu miru napovedy a usnadneni cesty hrace hrou. Nejvic je to videt na seriich Mass Effect a Dragon Age, kdy prvni dily jeste respektovaly jakesi tradycnejsi pristupy k hracum a pokracovani uz vice vodi za rucicku a omezuji vedlejsi funkce her na minimum, aby se hrac soustredil jen na to jedine a hrou prosel bez nejmensich zaskobrtnuti. A tohle je prave spatne. Spatne to je, kdyz takovyto diktat urovne pristupu hry je nadiktovan uplne vsem. Proto by se mela obtizost ve hrach soustredit nejen na to, kolik postavy maji zivotu a kolika vystrely je musime udolat, ale prave na tu miru ulehceni, ktera pro vyssi obtiznosti by mela byt odkrytejsi a to, co je pro jednoduchou obtiznost skryto, jako treba statistiky u RPG a hrac uz je v dnesni dobe nemuze nijak ovlivnovat, to ve vyssi obtiznosti by bylo umozneno ovladat, jako za starych casu. Jedina hra, o ktere vim, ze se o neco takoveho pokusily je Fallout New Vegas s hardcore modem, i kdyz tam je pouzity take spis do jiste miry. Ovsem tento pristup by mel byt samozrejmy u velke vetsiny her...

Dnešní hry, jsou nejen lehké, ale hlavně nudné s příšernou herní náplní! Do háje jdou hlavně FPS, kde se autoři všemožně snaží tvořit děj v pseudo budoucnosti se všeljakými mutanty. Upřímně mi bylo skoro až do breku, když jsem hrál nejnovější Medal of Honor a musel si uvědomit že tohle je pokračování něčeho tak úžasného jako byl Allied Assault, nebo Pacific. Kde jsou ty doby, kdy rok co rok vycházeli naprosto špičkové hry, které člověk vydřel hrát měsíce a měsíce. A to se vůbec nebavím o daleké minulosti, bavím se o době her jako Mafia, Vice City, Rome Total War, Call of Duty/Medal of Honor, Splinter Cell, Need for Speed Underground...upřímně vůbec nedivím, že vzkvétá pirátství, když si uvědomíme že dneska se dělají hry za 1. pro peníze, 2. pro peníze 3. někdy možná aby hra za něco stála. Defakto poslední rok hraju vesměs jenom Football Manager a s kámošema po netu Modern Warfare a FIFU 11

No k tomuhle tématu se hodí připomenout výborný TW:Shogun 2, kam přidali encyklopedii ale hratelnost a obtížnost zůstala stejná... No možná se trošku zvedla. Faktme zůstává, že to nijak neuškodilo hře :-)

Nevim, zda to zminil nektery z diskuteru, ale ona ta jednoduchost her a jejich delka ma co docineni i s tim, ze se hraci obecne starnou a maji mene casu proto, ze proste musi delat jine veci nez hodiny sedet u pocitace/konzole a zkoumat jednotlive herni postupy a jejich aplikaci.
Drive (na zakladni skole a behem prvnich dvou rocniku stredni) mi take nevadilo zkoumat jak vlastne mam tu a tu hru hrat. Jenomze potom v mem zebricku priorit proste prevladly jine veci a hrani ustoupilo do pozadi. Ted jsem na vysoke a jsem rad, kdyz najdu jednou za uhersky tyden cas si sednout na hodinku ci dve, a neco si zahrat. Proto vitam hry ktere mne vodi za rucicku vice, protoze kdyz stravim veskery cas studovanim hernich mechanismu, tak nebudu mit cas hrat hru samotnou. A nez zase budu mit cas hrat, tak je dost dobre mozne ze vsechno co jsem se naposledy naucil zase zapomenu (nadherne priklady je NHL 11, ktere pravidene hraji na NHL 94 nastaveni protoze cykl uceni a zapominani mne proste prestal bavit). Kratsi pribehove kampane maji tu pozitivni vlastnost, ze tu hru proste dohraju. U 60-ti hodinovych RPG jsem se bavil kdyz jsem na to mel cas. Ale kdyz proste ke hre nemuzete sednout 2 tydny, tak z vas vsechno to nadseni z pribehu vyprcha a pak neni uz zadna motivace to RPG dohrat.
Chapu, ze pro lidi kteri na to maji cas, jsou hry se slozitym ovladanim a hernimi mechanismy zabavnejsi nez jednodussi a primocarejsi tituly z poslednich par let. Mne ale nevadi, ze se hry zjednodusily.

Je to jednoduché - lidi (hráči) jsou jednodušší a proto i hry jsou jednodušší. RPG, dungeony a adventury, které vycházely v 80. a 90. letech, by z dnešní generace nikdo neměl šanci dohrát.

No dalším krokem bude přístupnost pro zrakově a sluchově postižené - ti si také rádi hrají (mne, s velmi malým zbytkem zraku, nevyjímaje) a jistě by ocenili možnost zapnutí closed caption titulků (tak jak to pro neslyšící dělá třeba Valve), nebo možnost nechat si popsat okolí (zatím to suplují dobře komentovaná "let's play" videa, bez kterých bych v Portalu 2 často nevěděl, "gde proboha su" a "co včil")