tohoto člověka ho vyšinou do čela armády. Výtečné složení

francouzského vojska v Itálii, nechuť nepřítele k boji, klukovská

drzost a sebedůvěra mu získávají vojenskou slávu. Všude

ho provází nekonečné množství takzvaných náhod. Nemilost,

do níž upadl u vládců Francie, je mu ku prospěchu. Jeho pokusy

změnit svou předurčenou životní dráhu nemají úspěch: nepřijímají

ho do ruských služeb a nepodaří se mu uchytit v Turecku.

Za válek v Itálii je několikrát na samém pokraji záhuby

a pokaždé se nějak nečekaně zachrání. Ruská vojska, jediná,

která mohou ohrozit jeho slávu, nevstupují z různých diplomatických

důvodů do Evropy, dokud tam je on.

Po návratu z Itálie nalézá vládu v takovém stavu rozkladu, že

se lidé, kteří se do ní dostávají, navzájem nevyhnutelně potírají

a ničí. A z této nebezpečné situace se mu samo od sebe naskytne

východisko v podobě nesmyslné, bezdůvodné výpravy do

Afriky. A opět ho provázejí ty takzvané náhody. Nepřístupná

Malta se vzdává bez jediného výstřelu; i nejriskantnější rozkazy

jsou korunovány úspěchem. Nepřátelské loďstvo, které později

nenechá proklouznout ani lodičku, propouští celou armádu.

V Africe jsou páchány nesčetné zločiny na domorodcích

skoro bezbranných. A lidé, kteří se těchto zločinů dopouštějí,

a zejména jejich velitel, si namlouvají, že je to sláva, že je to

podobné Caesarovi a Alexandrovi Makedonskému.

Ideál slávy a velikosti, vyznačující se tím, že člověk nejen

nepovažuje nic z toho, co sám dělá, za špatné, nýbrž že se každým

svým zločinem chlubí a připisuje mu nepochopitelný, nadpřirozený

význam – tento ideál, který měl řídit tohoto člověka

a lidi s ním osudově spjaté, rodí se v širých afrických pouštích.

Všechno, co dělá, se mu daří. Mor se mu vyhýbá. Surové zavraždění

zajatců se mu neklade za vinu. Klukovsky neopatrný,

bezdůvodný a nepěkný odjezd z Afriky, od kamarádů v neštěstí,

přičítá se mu za zásluhu a nepřátelské loďstvo ho opět dvakrát

propase. V době, kdy je úplně omámen šťastně dokonanými

zločiny a bez jakéhokoli cíle přijíždí do Paříže, připraven ke

své úloze, v té době dosahuje rozklad republikánské vlády, která

ho před rokem mohla zničit, nejvyššího stupně a jeho příjezd

jako člověka nepatřícího k žádné straně ho nyní může jen pozvednout.

Nemá žádný plán; všeho se bojí; ale strany se ho chopí a vyžadují

jeho účast.

On jediný se svým ideálem slávy a velikosti, vytvořeným

v Itálii a Egyptě, se svou šílenou samolibostí, se svou otrlostí

k zločinům, se svou samozřejmostí ve lhaní, on jediný může

ospravedlnit to, co se má stát.

Je ho zapotřebí na místo, které ho čeká, a proto nezávisle na

jeho vůli a bez ohledu na jeho nerozhodnost, bezplánovitost

a všechny chyby, jichž se dopustil, je zavlečen do spiknutí, je-

hož cílem je zmocnit se vlády, a toto spiknutí je korunováno

úspěchem.

Vecpou ho do zasedání vlády. Je vyděšený, považuje se za

ztraceného a chce utéct; předstírá mdloby, mluví nesmysly,

které by ho měly zničit. Ale vládcové Francie, dříve bystří

a hrdí, nyní cítí, že jejich úloha je dohrána, jsou zmateni ještě

víc než on a nemluví to, co by měli mluvit, aby si udrželi moc

a zničili ho.

Náhoda, miliony náhod mu dávají moc a všichni lidé, jako

by se byli dohodli, mu pomáhají tuto moc upevnit. Náhody

utvářejí povahy tehdejších vládců Francie tak, že se mu podřizují;

náhody utvářejí povahu Pavla I. tak, že uzná jeho vládu;

náhoda zosnuje proti němu spiknutí, které nejenže mu neuškodí,

ale ještě upevní jeho moc. Náhoda mu pošle do rukou vévodu

Enghiena a dohání ho mimoděk k vraždě a on tímto prostředkem

nad jiné silným přesvědčuje dav, že má pravdu,

protože má sílu. Náhoda způsobí, že vynakládá veškeré své

úsilí na výpravu do Anglie, která by ho patrně byla zahubila,