mezi ním a Soňou, přičítal vinu sobě a ji chválil. Prosil kněžnu

Marju, aby byla k jeho sestřenici dobrá a laskavá. Hraběnka

Marja si byla viny svého muže dobře vědoma a cítila se také sama

před Soňou vinna; myslela si, že její jmění mělo na Nikolajovu

volbu vliv, nemohla Soně nic vytknout a přála si ji milovat;

avšak nejenže ji neměla ráda, ale dokonce se často

přistihla, že k ní chová zlé city, a nemohla je přemoci.

Jednou se rozhovořila se svou přítelkyní Natašou o Soně

a o své nespravedlivosti k ní.

„Víš,“ řekla Nataša, „ty hodně čteš bibli. Tam je jedno místo

přímo o Soně.“

„Jak to?“ zeptala se hraběnka Marja udiveně.

„,Majícímu bude dáno a nemajícímu bude odňato‘, pamatuješ

se? Ona je ten nemající. Proč? To nevím. Možná že není

dost sobecká – nevím, ale jí bude odňato, a skutečně jí bylo

všechno odňato. Mně je jí někdy strašně líto; hrozně jsem si

dřív přála, aby se s ní Nicolas oženil; ale vždycky jsem měla jakousi

předtuchu, že se to nestane. Ona je planý květ; víš, jako

bývá na jahodách. Někdy je mi jí líto, ale někdy si myslím, že

to tak necítí, jako bychom to cítily my.“

A přestože hraběnka Marja vysvětlovala Nataše, že tato slova

bible je třeba chápat jinak, při pohledu na Soňu souhlasila

s výkladem, který jim dala Nataša. Skutečně se zdálo, že Soňu

její postavení nijak netíží a že se zcela smířila se svým údělem

planého květu. Zdálo se, že nemá ani tak ráda jednotlivé lidi jako

spíše celou rodinu. Jako kočka přilnula nikoli k lidem, nýbrž

k domu. Pečovala o starou hraběnku, mazlila se s dětmi a hýčkala

je a byla vždy ochotna prokazovat drobné úsluhy, jichž byla

schopna; avšak to vše bylo mimoděk přijímáno bez nějaké

větší vděčnosti…

Panské sídlo v Lysých Horách bylo znovu vybudováno, ale

ne tak honosně jako za nebožtíka knížete.

Stavby začaté v době nouze byly víc než prosté. Obrovský

dům byl vybudován na starém kamenném základě, ale byl dřevěný

a omítnutý jen zevnitř. Velký prostorný dům s nenatřenou

prkennou podlahou byl zařízen zcela prostými tvrdými pohovkami

a křesly, stoly a židlemi, vyrobenými vlastními truhláři

z vlastních bříz. Dům byl prostorný, s místnostmi pro čeleď

a s pokoji pro hosty. Příbuzní Rostovových a Bolkonských sjížděli

se někdy na návštěvu do Lysých Hor s celými rodinami,

s osmi páry koní a s množstvím služebnictva a zůstávali tu celé

měsíce. Kromě toho čtyřikrát do roka, na jmeniny a narozeniny

pána a paní domu, přijíždělo sem na den dva téměř sto hostů.

Po všechen ostatní čas v roce plynul život nerušeně a pravidelně

s obvyklou prací, s čaji, snídaněmi, obědy a večeřemi z domácích

zdrojů.

Byl večer před svatým Nikolajem, pátého prosince roku

1820. Toho roku byla Nataša s dětmi a s mužem od začátku

podzimu na návštěvě u bratra. Pierre byl v Petrohradě, kam

odjel za svými zvláštními záležitostmi, na tři neděle, jak říkal,

a teď už tam byl sedmý týden. Čekali ho každou chvíli.