Není pochyby, že existuje souvislost mezi vším, co žije v jedné

a téže době, a proto je možné najít i jistou souvislost mezi rozumovou

činností lidí a jejich historickým pohybem, právě tak

jako je možné najít tuto souvislost i mezi vývojem lidstva a obchodem,

řemesly, sadařstvím a čímkoli chcete. Ale proč tuto rozumovou

činnost prohlašují kulturní historikové za příčinu nebo

vysvětlení veškerého historického pohybu – to lze těžko pochopit.

Podobný závěr historiků se dá vysvětlit pouze takto.

že činnost jejich stavu je základem pohybu celého lidstva – právě

tak jako si to přirozeně a se stejným potěšením myslí o sobě

kupci, zemědělci a vojáci (neříká se to jen proto, že kupci a vojáci

nepíší dějiny), a 2. duševní činnost, osvěta, civilizace, kultura,

idea – to vše jsou nejasné, neurčité pojmy, pod jejichž praporem

se dá pohodlně užívat slov ještě nejasnějších, a proto

snadno dosaditelných do všech možných teorií.

Avšak i když nemluvíme o vnitřní hodnotě dějin tohoto druhu

(možná že pro někoho nebo na něco je jich zapotřebí), jsou

dějiny kultury, na něž se stále více začínají omezovat všechny

všeobecné dějiny, pozoruhodné tím, že podrobně a vážně rozbírají

všelijaké náboženské, filozofické a politické teorie a učení

jako příčiny událostí, ale pokaždé, jakmile mají popsat nějakou

skutečnou historickou událost, jako například tažení ve dvanác-

tém roce, líčí je mimoděk jako dílo moci a říkají přímo, že toto

tažení je dílem Napoleonovy vůle. Když takto mluví, odporují

kulturní historikové sami sobě a dokazují, že nová síla, kterou

si vymysleli, nevysvětluje historické události a že jediným prostředkem

k pochopení dějin je ona síla, kterou zdánlivě neuznávají.

Jede lokomotiva. Ptáme se, proč se pohybuje. Prostý venkovan

říká: pohání ji čert. Někdo jiný říká, že lokomotiva jede

proto, že se pohybují kola. Třetí tvrdí, že příčinou pohybu je

kouř unášený větrem.

Venkovan se nedá zviklat: vymyslel si vyčerpávající vysvětlení.

Aby se mu to vyvrátilo, musí mu někdo dokázat, že čert

neexistuje, anebo mu musí jiný venkovan vysvětlit, že lokomotivou

nehýbe čert, nýbrž Němec. Teprve z rozporů oba poznají,

že žádný z nich nemá pravdu. Ale ten, kdo říká, že příčinou je

pohyb kol, potírá sám sebe, neboť vstoupil-li na půdu analýzy,

musí jít dál a dál: musí vysvětlit příčinu pohybu kol. A dokud

nedospěje k poslední příčině pohybu lokomotivy, k páře stlačené

v kotli, nemá právo se v hledání zastavit. Ten, kdo vysvětloval

pohyb lokomotivy kouřem odnášeným nazpět, usuzoval patrně

takto: zjistil, že vysvětlení o kolech neudává příčinu,

a proto se chopil prvního příznaku, který mu padl do oka,

a prohlásil jej za příčinu.

Jediný pojem, kterým se dá vysvětlit pohyb lokomotivy, je

pojem síly rovnající se viditelnému pohybu.

Jediný pojem, kterým je možné vysvětlit pohyb národů, je

pojem síly rovnající se úhrnnému pohybu národů.

Přitom ovšem pod tímto pojmem rozumějí různí historikové

naprosto rozdílné síly, které se nikterak nerovnají viditelnému

pohybu. Někteří v něm vidí sílu vlastní pouze hrdinům – jako

venkovan čerta v lokomotivě; jiný sílu odvozenou z některých

jiných sil – jako je pohyb kol; další působení rozumu – jako je

kouř odnášený větrem.

Dokud se píší životopisy jednotlivých osob – ať už jsou to

Caesarové a Alexandři, nebo Lutherové a Voltaiři – a nikoli historie

všech, bez výjimky všech lidí zúčastněných na události,

není možné nepřipisovat jednotlivým osobám sílu, která nutí jiné

lidi, aby usměrňovali svou činnost k jednomu cíli. A jediný

takový pojem historikům známý je moc.

Tento pojem je jediná páka, s jejíž pomocí je možné zvládnout

historickou látku, tak jak se dnes vykládá, a ten, kdo by

tuto páku ulomil (jako to udělal Buckle), aniž našel jiný způsob

práce s historickou látkou, zbytečně by se jen zbavil poslední

možnosti k jejímu zvládnutí. Jak je pojem moci k vysvětlení

historických jevů nezbytný, dokazují nejlépe sami všeobecní

a kulturní dějepisci, kteří se ho domněle zříkají, a přitom ho nevyhnutelně

používají na každém kroku.