Stádu beranů se beran, kterého ovčák zahání každý večer do

zvláštního chlívku na výkrm a který je proto dvakrát tak tlustý

než ostatní, musí zdát géniem. A okolnost, že se každý večer

stále stejný beran dostane nikoli do společného ovčína, nýbrž

do zvláštního chlívku k ovsu a že se právě tento stále stejný be

ran, zarostlý tukem, zabíjí potom na maso, tato okolnost se musí

zdát překvapujícím spojením geniality a celé řady neobyčejných

náhod.

Ale stačí, aby si berani pouze přestali myslet, že všechno, co

se s nimi děje, děje se k dosažení jejich beraních cílů, stačí, aby

připustili, že to, co se s nimi děje, může mít i cíle pro ně nepochopitelné

– a uvidí hned jednotu a důslednost v tom, co se děje

s beranem na krmníku. I když nebudou vědět, kvůli čemu ho

krmili, budou alespoň vědět, že nic z toho, co se s ním stalo, se

nestalo jen tak, a nebudou už potřebovat ani pojem náhoda, ani

pojem génius.

Jen tehdy, vzdáme-li se poznání blízkého, pochopitelného cíle

a připustíme-li, že konečný cíl je nám nedostupný, uzříme

důslednost a účelnost v životě historických osobností; odhalí se

nám příčina činnosti neúměrné obvyklým lidským vlastnostem

a nebudeme potřebovat slova náhoda ani génius.

Stačí jen připustit, že cíl nepokoje evropských národů neznáme

a známe jen skutečnosti, totiž vraždění napřed ve Francii,

potom v Itálii, v Africe, v Prusku, v Rakousku, ve Španělsku,

v Rusku, a že pohyb ze západu na východ a z východu na západ

je podstatou těchto událostí, a pak nejenže se obejdeme bez

výjimečnosti a geniality v povaze Napoleonově a Alexandrově,

ale nebudeme si umět představit tyto osobnosti jinak než jako

všechny ostatní lidi; nebudeme si muset vysvětlovat jako náhody

ty drobné události, které udělaly z těchto lidí to, čím byli,

nýbrž bude nám jasno, že všechny tyto drobné události byly

nutné.

Zřekneme-li se poznání konečného cíle, pochopíme jasně, že

právě tak jako si nemůžeme vymyslet k žádné rostlině jiné květy

a seena, jež by se k ní hodily lépe než ty, které sama plodí,

právě tak si nemůžeme vymyslet jiné dva lidi s celou jejich minulostí,

kteří by do takové míry a do takových nejmenších podrobností

odpovídali poslání, jež měli splnit.

Hlavní, podstatnou událostí evropských dějin na počátku

našeho devatenáctého století je vojenský pohyb mas evropských

národů ze západu na východ a potom z východu na

západ. První popud k němu dal pohyb ze západu na východ.

Aby západní národy mohly uskutečnit vojenské tažení do

Moskvy (které uskutečnily), musely: 1. utvořit vojenskou skupinu

tak silnou, aby vydržela srážku s východní vojenskou skupinou,

2. zříci se všech ustálených tradic a zvyků a 3. mít při

svém vojenském tažení v čele člověka, který by mohl ve svých

i v jejich očích ospravedlnit všechny podvody, loupeže a vraždy,

k nimž mělo přitom dojít.

A počínajíc Francouzskou revolucí, rozpadá se stará, ne dost

velká skupina, ruší se staré zvyky a tradice, krok za krokem se

vytváří skupina nových, nebývalých rozměrů, vznikají nové

zvyky a tradice a připravuje se člověk, který má stát v čele budoucího

pohybu a nést na sobě veškerou odpovědnost za nastávající

události.

Člověk bez přesvědčení, beze zvyků, bez tradic, beze jména,

a dokonce ani ne Francouz, prodírá se zdánlivě velmi podivnými

náhodami mezi všemi stranami, které otřásly Francií, a aniž

se přidá k některé z nich, vyšvihne se na významné místo.

Nevzdělanost jeho druhů, slabost a ubohost odpůrců, samozřejmost,

s jakou uměl lhát, skvělá a sebevědomá omezenost