Proč nemám rád RPG příběhy, které mě nutí zachraňovat svět
-
Nevim no u některých her mi to nevadí, ale třeba u Dragon Age Inquisition mi to vadilo tak hodně, že sem to přestal hrát. Vůbec mě svět nezajímal proč bych se měl starat :D
-
-
Svět nesvět, mě DAI získal gameplayem..
-
-
Tak ten mě taky nenadchnul, těžce konzolovitej tak jsem zkusil zapojit gamepad a hrálo se to líp ale nebavilo mě to.
-
-
konzolovitej je pojem zahořklého pctarda, který ale vůbec nedává význam... zvlášť když na pc existuje tolik tupých primitivních mmo a moba her...
-
-
Jistě trollíku.
-
-
Já všechny DA hrál na konzoli. 😀
Ale chápu, série se za ty tři díly hodně změnila.
-
-
-
-
slusnej trolling..
-
Jo, za mě určitě souhlasím, s celkem stejnou argumentací jako je v článku. Další dobrý příklad je Fallout 2. Někdy mi záchrana "světa" nevadí (Arcanum, KOTOR), ale nakonec to taky spíš beru přes osobnější linku, než že zařve pytel anonymních (+ ještě v reálu neexistujících) lidí/mimozemšťanů.
Myslím si, že se to ještě pojí k dvěma aspektům herního vyprávění - zaprvé, když se zachraňuje svět, zná ho člověk vůbec? Má k němu vůbec vztah, proč by ho chtěl zachraňovat? Vezmeme-li nedávno probrané téma kolonialismu - představíme-li si ekonomickou strategii typu Anno, a pak v datadisku vyjde možnost kolonializovat zámořské civilizace, dělat si ještě krásnější městečko, porazit rivaly v Evropě, atd., tak si myslím, že lehké plundrování zámořské civilizace spoustě hráčů vadit nebude, protože vlastně negativní dopady se dějí jen "někde jinde". Jenže když si představíme místo toho hru, kdy kolonialista začne žít s native "divochy", zjistí, že mají třeba zajímavou kulturu a přírodu, a uvidí, jak to kolonializace ničí, tak už by najednou hráč měl k "světu" (kolonii) úplně jiný vztah a ničení původní kultury by třeba nesl nelibě. Příklad z praxe je Albion - člověk si nejdřív projde překrásnou planetu, než zjistí, co jí hrozí. Díky tomu "záchranu planety" prožívá. Pokud by na začátku kydnul hráč na planetu a orákulum mu řeklo "svět je v ohrožení, musíš jít splnit proroctví a zachránit ho", tak se vsadím, že to nebude fungovat tak silně.(btw., Vašku, Albion sice byl nejspíš vydaný dřív než ses narodil, ale hraje se to i dneska fakt dobře a stojí to za zahrání - ve spoustě věcí to je i dneska unikátní a relevantní)
Druhá související oblast, řekl bych, je výstavba příběhu a "růst" postavy. Baldur's gate sága taky končí velmi vysokými a zásadními cíli, ale hráč začne jako relativní tintítko a řeší "malé problémy", pak prostřední, a až po velmi dlouhé době se dostane k "záchraně světa". Nebo Inquisitor - začíná to jako lokální "detektivka" a až po dlouhé době se zjistí, že jde o něco víc. Taky nemám problém. Naopak třeba u Dragon Age Origins mi přišlo úplně směšné, že jsem začal jako studentík magie, vylezu ven z akademie, a hrr, hnedka na bedra dostanu úkol zorganizovat poslední alianci národů a spasit svět...cože? Tam byl růst postavy udělaný zkrátka úplně blbě. Tyranny na mě taky působilo v tomhle uspěchaně (jsme obyč mid-vysoce postavený týpek, a hrrr, najednou jdeme skokově vyzvat velkou temnotu).
Tj., pro shrnutí - záchrana světa mi nevadí, pokud mi o svět aspoň trochu jde, a pokud je postup k té záchraně smysluplně rychlý (či spíše pomalý). No, a nebo to je Elder Scrolls a je to jedno - až prozkoumám ty ruiny na obzoru, tak už jdu zachraňovat ;-)
-
-
Tak zrovna ve Falloutu 2 se svět nakonec zachraňuje taky, když chce Enkláva vyhladil všechny mutanty včetně i lehce ovlivněné populace.
-
-
Jasně, taky to k tomu časem trošku spěje, ale většinu herního času člověk řeší vesnici a víceméně lokální problémy...
-
-
No, řešení víceméně lokálních problémů je běžné i v těch záchranách světa a stejně tak hrdina na začátku často mívá jinou motivaci než spasit svět.
Fallout 2 naopak naplňuje jednu z obvyklých šablon, kdy hrdina napravuje něco "menšího", jen aby zjistil, že za to nakonec může zlosyn ohrožující celou zemi/planetu/vesmír. Jen tomu dali menší předehru.
-
-
To je fakt, máš pravdu...
-
-
-
-
Výhoda arcana je že Hlavní Záporák Nekromancer má pravdu že po smrti je ráj a tedy dává smysl všechny povrazdit a honem do nebe, je to střelené ale plně logické, a pozor On nemá jakesi Delizu. Virgil potvrdí že ten záporák SKUTEČNĚ MÁ pravdu. takže fakt jedna hra která vás donutí trochu přemýšlet. a pozor jedna z postav(nemrtvá) automaticky zradí ve prospěch záporáka protože záporak dokaže osvobodit jeho bývale spolubojovníky ve zbrani z věčného utrpení. Arcanum vzalo Stereotypní přiběh a zvratem bylo že to co se zdá Šílené je vlastně naprosto racionalní. jako 14 jsem se z toho málem zvencnul. žádnéj Torment ale rozhodně roven Masquarede Bloodlines.
-
-
Haha, máš naprostou pravdu, v Arcanu jsem zrovna dost přemýšlel, že na tom, co "padouch" říká vlastně něco je :-) Celkově hrozně zajímavá hra, byť se tomu dá asi spousta vytknout, ten svět je parádní.
-
-
-
Kdyz si to tak vemu kolem, tak opravdu 95% mojich odehranych RPG je o zachrane sveta 😀. No a zbylich 3% jsou zase o niceni sveta. No a zbytek tvori Overlord serie, KOTOR a specialni vyjimku ma Divinity 2, kde v hlavnim ukolu zachranujete svet, ale ponekud se vam to nepovede 😉 .
-
-
Divinity 2 Má konce kdy se svět zachránit podaří a dokonce mužeš se všemi postavami přežít a nestat se Silent Monk a krome roku zotavování je jediné negativum stráta schopnosti kouzlit nebezpečnou ale velmi silnou magii. Takže kolego co si zdupal ?
-
-
Ja mluvim o Divinity 2, ne OS2. 😉
-
-
-
Osobně mi taky zachraňování světa baví, byť v ME je to budováno s citem a ME3 je spíš neumětelská celkově. Popravdě je tohle zachraňování světa úmorné v kterékoliv látce.
-
Hmm - západní tvorba a RPG je 9/10 her záchrana světa. Pane Pecháčku měl bys zkusit Nier např., oba díly nejlépe, když jste to zvolili příběhem roku, možná by to stálo za vyzkoušení, ne? I když nechápu, jak to mohl být příběh roku, když to půlka redakce ani nehrála viz Homola a Pecháček.
-
Kingdom Come 😍
-
-
😂 Jo, tam je writting na úrovni Novinek.cz
-
-
to víš že jo ty writtingu 😎
-
-