Jenže S Geraltem a Yen to bylo trochu složitější. U Spakowskiho to asi se stáváním z mrtvých nebude nijak horké. Ty postavy byli prostě mrtvé - pryč a nazdar. Nějakou explictiní koncepci posmrtného života v jeho díle těžko najdeme. A znovu, celá situace Geralt - Yennefer - Divoký hon, je trochu o něčem jiném.

Částečně souhlasím, u některých mi to ale sedělo. Totiž to, jak se s těmi úmrtími popasoval. Cahir k tomu od odhalení svých pravých úmyslů vlastně směřoval. Obětovat se pro tvojí milovanou, která tě vlastně vůbec nezná, není to poetické? Může existovat vůbec větší nezištný klaďas? :-D Jiný konec mi přišel nemyslitelný; "Na! tady máš za svojí dobrotu a hrdinství mečem do krku!":-D. Typické pro Sapkowskiho svět a obecně i vystřízlivění pro každou romantickou a naivní duši. Když budeš dřepět doma na ř*ti, dost možná pěkně dožiješ, když si budeš hrát na ctnostné vojáčky (a to vnejobecnějším slova smyslu), o malér si říkáš... Sapkowski je cynik smějící se ironii života do xichtu a to mě na něm dost baví.

Ještě větší tragédií byla smrt Angoulême, to mě zasáhlo možná úplně nejvíc, byla pro mě ztělesním nejnevinějších obětí těžkých časů - totiž dítětem v době, kdy je to nejméně vhodné. Děti ulice, bez rodičů, bez výchovy, bez soucitu ignorovány či využívány, umírající naprosto beze smyslu, bez možnosti naplnit svůj potenciál. Také u ní si neumím představit, že by přežila, protože její smrt je právě symbolem Spakowskiho světa, je naplněním a potvrzením toho, co budoval už od povídek. Úmrtí Milwy a Regise byla zbytečná, to souhlasím. Oni jsou vlastně oba docela zbytečné postavy z hlediska přispění k ději, ale tím vůbec nemyslím, že bych je neměl rád, hlavně Regise musí mít rád každý. I když jeho smrt je takovým políčkem čtenáři od Sapkowskiho: "Myslel sis, že to bude tak jednoduchý? Pche!"

Takhle by to celkem šlo, ale postavil bych vůči tomu ty Ciriiny oči "podrážděné větrem".
EDIT: Navrhuji případně pokračovat vlákno tady, přeci jen se můžem ještě chvíli větvit.

Ciri a koník je odvezou mimo čas, tak proč by se na veselce nemohly objevit i postavy, co zemřely (přišly z minulosti, když byly ještě živé) ? Navíc, v různých časových dimenzích (viz návštěva Ciri u elfů) plyne čas různě rychle,. Proto je možné, že Ciri viděla, jak Geralt a Yen postavili dům a žili štastně a přitom Ciri ani Geralt nezestárli, prostě se na Avallachu zastavil nebo hodně zpomalil čas. No...doufám, že jsem to napsal alespoň trošku srozumitelně.

Měla to být reakce a Tikova...omlouvám se

Ciri a koník je odvezou mimo čas, tak proč by se na veselce nemohly objevit i postavy, co zemřely (přišly z minulosti, když byly ještě živé) ? Navíc, v různých časových dimenzích (viz návštěva Ciri u elfů) plyne čas různě rychle,. Proto je možné, že Ciri viděla, jak Geralt a Yen postavili dům a žili štastně a přitom Ciri ani Geralt nezestárli, prostě se na Avallachu zastavil nebo hodně zpomalil čas. No...doufám, že jsem to napsal alespoň trošku srozumitelně.

Hra se bude odehrávat rok po konci dvojky, takže zase takovej dědek z něj bejt nemůže *1*

"Jak už bylo řečeno, Geralt bude v trojce unaveným vědmákem, který má plné zuby politiky a ztrácení přátel." - Ale Aleši, vždyť to on byl vždycky. *1* Mně je vlastně už toho stoletýho mrzutýho dědka líto, že furt ne a ne najít klid.

K článku: Za Sekllige jsem rád, jsem zvědav, jak se s tím popasují. Přece jen severní království jsou prostředím, architekturou apod. na jedno brdo. Ale na základě dvojky soudím, že nám budou padat brady.

Jsem velmi zvědav, jak si poradí s Yennefer, ježto je to možná vůbec nejkomplexnější a nejsložitější charakter ze ságy. Co se týče milostného trojúhelníku Geralt - Yen - Triss, kdo ví, třeba dojde i na nějakej b*tch slap...

Nejvíce jsem ale zvědav na Ciri, jestli tam bude, případně jak se s ní popasují. Celkově jsem pak ale i mírně znepokojen tím, že došlo k tak velkému propojení s knihami, jelikož si umíme velmi živě představit, že pro ty, kteří ságu nečetli, to bude jeden velkej bramborovej salát. Hlavně když si vlastní hrdina, s nímž se máme ztotožnit, všechno pamatuje. Stejně si valná většina předlohy neznalých hráčů bude utíkat k jistotám a z minulých dílů. Propojit postavu Geralta, budoucí události stavící na knihách a hráče znajícího lore pouze z her, to je docela oříšek. Ale třeba to vývojáři nějak kulišácky vyřešili, ostatně, jinak by se to takového scénáře ani nepouštěli. A dostatek sebereflexe už dávno ukázali, takže nezbývá než doufat.

Správně zajímavá postava umře (To je věc, kterou Marigoldovi neodpustím- jako on neodpustil mistru popravčímu :) )
Sapkowski se asi chtěl pojistit proti případné reinkarnaci ságy (hlavně jak je pobil v takovém krátkém úseku na konci)... no moc se to nepovedlo.

Také se bojím, ale klukům z CPR věřím.

Regis je rozteklá hrouda a můj milovaný Cahir flákal trénink, pročež byl nemilosrdně rozsekán! *1* Těžko se tihle dva vrátí, ale určitě bych se tetelil blahem, hlavně u druhého zmíněného.

Vlastně tak nějak celkově v Zaklínači poumírali ty nejzajímavější postavy už v knihách, nezdá se vám? Jasně, Marigold je klasik, ale Triss, Zoltan, Yarpen? Ti jsou meh... I když byl jsem rád za Fillipu, snad bude mít její role nějakou dohru.

SPOILER: Geralt byl na konci knihy "jen" "skoro ťuhík", Regis byl roztaven na kaši, já bych s tou reinkarnací brzdil.

Ten se asi těžko vrátí, stejně tak Cahir (krom našeho z diskuzí).

To není úplně přesné Sama kniha končí umírajícím Geraltem a Yen, která se při jeho záchraně vysiluje k smrti. V tu chvíli přijíždí Ciri, která je za pomoci Koníka přenese na loďce někam mimo čas. Zkormoucená se pak přepravuje do raně středověké Anglie, kde ve zkratce vypráví Galahadovi ten happy end.
Úryvek: „Lež klidně, můj milovaný. Jsem u tebe. Nezáleží na tom, co se stalo. Nezáleží na tom, kde jsme byli. Teď jsem s tebou. A už nikdy tě neopustím. Nikdy.“
„Miluji tě, Yen.“ „Já vím.“ „Ale stejně,“ povzdechl si, „bych chtěl vědět, kde to jsme.“ „Já také,“ řekla Yennefer. Tiše a ne hned.
*
„A to,“ podivil se Galahad ,,je konec té historie?“ „To tedy ne,“ odvětila Ciri, otírajíc si nohu o nohu, zbavujíc je písku přilepeného na prsty a chodidla. „Ty bys chtěl, aby to tak skončilo? Já ne!“
„Tak jak to bylo dále?“ „Obyčejně,“ frkla. „Vzali se.“ „Povídej.“
„Co mám o tom povídat? Slavila se veliká svatba. Sjeli se všichni: Marigold, Matka Nenneke, Iola a Eurneid, Yarpen Zigrin, Vesemir, Eskel… Coen, Milwa, Angoulême… A Mistle. I já jsem tam byla, víno a medovinu pila. A oni, Yennefer s Geraltem, měli potom vlastní dům a byli šťastní, moc, moc šťastní. Jako v pohádce. Rozumíš?“
„Proč pláčeš, Paní jezera?“ „Vůbec nepláču, to mi jenom oči slzí z větru!“ Dlouho mlčeli a sledovali, jak se slunce sklání nad štíty hor.

Tak, tak... Regis mi přestože se jednalo o bravurně napsaný charakter přišel jako postava strašně nevyužit.

Spis bych to videl na uspesny tazeni prave Nilfgardu, pred kterym, kazdy kdo ma vsech pet po hromade, ustupuje. A ustupovat se da jen na sever. Plus Geralta zatim prezentuji jako uz postarsiho (jak jinak si vysvetlit tu, mezi nami, hroznou bradku?). Takze trojka asi nebude casove navazovat presne tam, kde dvojka skoncila. Coz dava smysl, vhledem k mnoha alternativnim, znacne se lisicim koncum. Na zacatku ti bude flashbackove vysvetlene, co se delo po tvem konci (paklize jsi dohral dvojku a nechal sis savy), coz se, smetene nilfgardskou invazi, stane veci minulou a na severu bude mozne scenaristicky bezpecne dokoncit pribeh divokeho honu.

OK, snad se CDprojekt blyskne originalnejsim resenim, nez ktery jsem za minutu sepsal ja :)

ano ano... presne tak... náš charizmatický upír doktor!!! :D

Když vstal z mrtvých Geralt,mohl by se konečně vrátit i jeden upír *14*

Díky. Já v tom mám prostě bordel. Překvapivě si konec knižní ságy pamatuju velmi dobře do části se záchranou na hradě. A pak že byl Geralt probodnut vidlemi. Zbytek je jakoby v mlze. Asi mám taky amesii. :) Ale konec knihy mi přišel jako takový mišmaš.

Bojim bojim, aby z toho nebyl Skyrim... Právě ten fakt, že Zaklínač byl koridor, mi hrozně vyhovoval. Už jsem měl plný zuby těch otevřenejch světů...