Přejít na výpis diskuzí
Vietcong je i dnes unikátní hra - ohlédnutí za dosud nepřekonaným českým projektem
30.10.2016 | Ladislav Loukota
189 příspěvků
-
A ted se priznejte, kdo sel napoprve tunely po tme, protoze nevedel, ze ma baterku (klavesa L) *3*
-
-
Kdyby baterka na L, ale já pak zjistil v nastavení že jde i nasazovat bajonet a to jsem byl teprve boss :D
-
Nejen to. Na základce mi kamarád ze třídy vypálil na dva CD (ten potisk si pamatuji dodnes) pirátskou verzi, hra se mi velmi sekala, přesto jsem ji dohrál :) V té době jsem navíc poprvé sledoval MASH, takže co víc si přát :)
-
-
MASH je ale korejská válka. O pár let a km jinde.
-
-
Ano, to vím :) - od té doby mám rád obě války, když je o nich něco např. v TV dokumentech.
-
-
-
Mazarini :D
-
Jak napoprve? :D
-
-
Žádná jiná hra mě nedokázala tak dobře přenést na virtuální bojiště a zobrazit jeho děsivost a nepředvídatelnost. Starší CoD nebo Spec Ops: The Line se o to snažily dějem a skriptovanými sekvencemi, ale VietCong to zvládl jen hratelností. Tady se musel člověk pohybovat pomalu, před každým postupem se rozhlédnout, pozorovat jakýkoliv pohyb a dávat pozor na všudypřítomné panji. Hra neměla potřebu na mě házet hordy padouchů každou minutu, někdy jsem na prvního nepřítele narazil až 10 minut po začátku levelu, ale paranoia nepolevila ani na vteřinu. V některých misích, kdy je hráč odkázaný jen na sebe, se to mění skoro v horor, a člověk se modlí, aby to tísnivé ticho nenarušil výstřel odněkud z noční džungle. Přestože byl VietCong už v době vydání graficky slabší a dnes vypadají zvlášt postavy dost odporně, vývojáři dokázali vytvořit tu nejděsivější džungli a udělat nepřítele ze samotného prostředí způsobem, kterému se většina FPS her od té doby ani nepřiblížila.
-
-
Pod to se můžu podepsat, lépe bych to nenapsal.
-
-
Myslim si, že u téhle hry jsem měl pocit, který jsem nezažil u žádné jiné. Matně si vzpomínám, ale byla to nějaká mise, kde jsem byl sám v džungli a mimo jiné přes podzemní tunely jsem se musel dostat snad někam k vrtulníku. Cítil jsem u toho strach, už jsem byl psychicky vyčerpaný, ale zároveň jsem to v takové euforii a tranzu musel hrát stále dál. Pak se mi hodně ulevilo, když mise skončila. Dodnes na to odpoledne vzpomínám, když čtu o Vietcongu. -
-
Cítím zde melancholické citace mých pocitů při prvním hraní :)
-
-
Podobně to měla první Mafia, u které jsem měl také strach, ty hry tehdy měly něco co daleko více dokázalo hráče doslova "přikovat" k počítači, jakýsi virtuální magnet, který spoutal hráče se hrou a vytvořil neodpojitelné pouto, ty hry měly zkrátka "šťávu a drive" a byly daleko víc nepředvídatelné než jaké vychází dnes. Byť to byly koridorovky, ale level design, kterými tyto hry disponovaly byl o několik oktáv nad dnešními.
-
-
Vietcong je vynikající hra, dohrál jsem ji minimálně desetkrát, vždy každý rok (což mi připomíná, že letošní zahrání mě ještě čeká *4* ). Nevzpomenu si na jedinou věc, která by mě štvala, prostě parádní počin, ať jde o level design, zbraně, postavy, příběh nebo hlášky, vše je prostě super.
Na tu misi co popisuješ si vzpomínám, vždycky se mi vyplatilo prostě vzít nohy na ramena a utíkat k řece, sem tam člověk chytnul pár do kožichu, ale většinou se to dalo... horší bylo přežít do příletu vrtulníku *4* , -
-
Takže ten můj popis sedí? To mě to fakt vzalo, když jsem to hrál jednou, už je to přes 10 let a furt si to pamatuju. Ještě si vybavuju, že východ jednoho z těch tunelů vedl někam doprostřed vietnamského tábora a já tam byl pěkně dlouho s Thompsonem v ruce zakempenej, protože nad tu díru furt nabíhali a já se bál vylézt :D Možná stejná mise.
-
-
Jo, to je přesně ono *4* , jde to i na stealth (teoreticky), ale mě to snad nikdy nevyšlo, takže Jimmy Baxley Úprk *15*
-
-
-
-
Vietcong byl super. Zůstalo dost vzpomínek....i na tunely a svícením na cestu pomocí střelby, než jsem zjistil, že mám baterku. :D -
-
Já chodil podle toho, jak se mi rozšiřoval zaměřovací kříž.:D:D -
Ale je stejně zajímaví, že člověka nenapadlo podívat se na ovládání. Dneska bych to udělal jako první, ale tenkrát mě to nějak nenapadlo :)
-
-
Když jsem to hrál poprvé, někdy jak to vyšlo, byla to má první "moderní" FPS po DOOM, Blood a Quakeovi. Je tedy přirozené, že mě ani nenapadlo, že je ve hře baterka. Stejně jako spousta ostatních jsem dal tunely po tmě. :-) Já na to šel pro změnu po sluchu. Počítal jsem kroky a uvážlivě používal takové ty svítící tyčky. :-) Myslel jsem, že je to součást hratelnosti. Doopravdy prožít trauma tunelových krys. :-) Když mi kámoš s odstupem řekl o baterce, málem jsem sebou švihnul o zem. :-)
-
Kamarádův otec prošel celé podzemí s tím, že si na čtverečkovaný papír dělal mapu a řídil se tím, zda se mu sklopila zbraň a zmizel záměrný kříž (=stál u zdi) *3*
-
-
Trošku "oldschool RPG" styl *1*
-
-
Řeknu jen: Baterka v tunelech...
-
-
jj, kámoš řikal "jsem tu misi hrál 3 hodiny, svítil sem si výstřelama z pušky, pak sem přišel na to, že tam je baterka!" *1* -
-
Je to tahle hra, kde se do tmy házely ty tyčky, co zlomíš a ony svítí?
-
-
Jop, než jsem přišel na baterku tak jsem se pokoušel svítit tímhle.
-
-
OK, tak tím jsem teda svítil já, ale nepamatuju si, že bych měl nějaký problém.
-
-
Bez problémů s tím šel projít první tunel, ale když jsem pak vlezl do dalšího, tak jsem nadával jak sviňa :) Pak jsem se řídil podle zaměřovače, který pokud byl namířen na zeď, a né do prostoru, tak měnil tvar. Horší je, že po přestřelce jsem ani nevěděl, na jakou jdu stranu :D
-
No problém s tím byl akorát ten, že těch světel bylo cca 5 (a po použití podle mě už sebrat nešli)
-
-
-
-
-
-
NÁDHERNÉ vzpomínky na tenhle tak trochu zapomenutý projekt. Ta atmosféra, když jsme se zřítili v džungli, když jsme bránili pevnost LLDB... Ty vole... Já málem zapomněl jaká to byla pecka.:)
-
Krucinál, jestli příští pátek hodíte do retroletsplaye Vietcong tak sednu na vlak přes půl republiky abych vám dal hudlana v přímém přenosu *14* -
Hlavně nezapomenu na dabing. Nebyl nejlepší, ale pro mě legendární "hej Trunksi".