Diskuze HudebniSkupiny.cz

,,Své největší obavy mám už jen z toho co už si v životě neprožiju či nebudu moc si už prožít s druhými lidmy,které mám od srdce rád. Protože není většího strachu než je strachu z vlastního promarnění života,strachu že vše přichází vniveč a jsme druhým lidem jen na obtíž,že jim nedokážeme už pomoci - a bez víry v Ježíše z Nazaretu není a nemuže být už žádné naděje na lepší život,stejně tak možná jak správně předpokládám doufám že věděl nejlíp Ježíš Nazaretský že i když už uděláme ve svém životě pro druhé lidi,pro své nejbližší uplně vše co je v našich silách nikdy to nebude dostačující k tomu jim pomoci,protože každý z nás si musí do značné míry umět pomoci sám,protože jak Ježíš z Nazaretu nejlépe věděl o pokušení a o touze podlehnout zlu,avšak je natolik těžké ho tu přesně popsat,co je a co není zlem,hranice mezi dobrem a zlem se stírají (podle staré čínské filozofie Taoismu) že je skutečně těžké ho tu správně definovat - zlem je třeba. uplatnost,zkorumpovanost lidí,ty co by pro peníze událi vše,ztratili i své svědomí,ano ty co podléhají moci peněz,penězum a moci je i v nás vždy silnější a proč druhým lidem se snažit tedy pomoci? Protože o to více si budeme pak vážit a cenit si sebe sama - Ježíš Nazaretský nejlépe věděl,musel nejlépe vědět že to to je cena nacházení své sebeucty. Je třeba si uvědomit že není nikdy souhra náhod,že není nikdy nic v našem životě a v životě druhých lidí náhodné,že všechno má své opodstatnění a nic není v našem životě už zbytečné,přebytečné a přichází v našem životě vždy už jen to o co se sami přičiníme,přichází vždy jen to co už si sami ve svém životě zasloužíme - a tomu se říká láska,naděje a víra v Ježíše Nazaretského,která samotná je tou nadějí. Protože bez Ježíše z Nazaretu nic není dáno. Zatímco islám neuznává hodnotu jiného vyznání,křestanství je o proti islámu nenásilné. Vždyt každý z nás má umírat až téhdy když je na to připravený - tím myslel Lev Nikolajevič Tolstý dovětek že má člověk umírat jako pokácený strom (který už je starý a nepotřebný),protože když je (člověk) na smrt připravený až pak právě umírá s klidem,to je pokojně,dustojně,čestně k sobě samému (se ctí),a krásně... Bohužel s dnešním organizovaným terrorismem ve jménu islámu a tzv. Džihádismu ve prospěch stoupencu IS stále jen trpí nevinné oběti!,kteří nejsou na smrt,na umírání ještě zdaleka připraveni! To je nutné si uvědomit dříve než budeme druhé nesmyslně zabíjet!"

,,Shlédnul jsem akční nízkorozpočtový čínský konzumní brak "The Fatal Contact" (o de mě to tu bude nesmírná kritika i pochvala tohoto filmového snímku režiséra D.Lawa),konzumní říkám proto že tam byli pro mě osobně naprosto neznámí či už méně známi druhořadý ke všemu mizerný herci,ale bylo to natočený s tak velkolepou Hollywoodskou okázalostí - tím míním s jednoduchou zápletkou,ale jinak celkem vzato překrásný s okázalou,s nevšední milostnou lyrikou a s tak naprosto pro diváka s nečekaným s tolik neštastným,ano s tolik smutným životním koncem pro herce v hlavní roli (čínsky bohužel neumím,tak jména hercu ani neuvádím). O čem je tento výslednou kvalitou sporný akční film "The Fatal Contact",který tolik heroizuje,vyzdvyhuje a ukazuje právě násilí jako vítězné? Takže ano o čem film je? Je to film-příběh o nesmírném talentu ve wu-shu jednoho obyčejného sympatického člověka,je to o tom jaký to je když si uspěšně či náhodně najdeme celoživotní partnerský vztah,je to o lásce,která se však zaprodá..(později rozeberu a vysvětlím blíže)..je to film-příběh o věrné lásce na celí život,kolem které se všechen děj filmu zprvu nenápadně,pak v dusledcích durazně a fatálně,osudově jakoby nenápadně točí,co všechno je chudý člověk schopný pro druhou osobu obětovat,zaprodat se pro lásku k partnerce (která vydí snadné vítězství v ilegálních soubojích ve wu-shu) právě těm lidem co mají peníze a moc se zdá být ve filmu i opojné (zaprodat se těm lidem co sami organizují nelegální,ilegální boxerské zápasy) a bohužel to je také film o nečekaných dusledcích ilegálních boxerských zápasu pro schopného člověka s takto zmařeným vyjímečným talentem v asijském bojovém umění (správně se tu uvádí wu-shu,nikoliv kung.fu,to reprezentuje a znamená uspěch v jakkýchkoliv činostech),je to také film o zaprodání se,o výčitkách svědomí,o zpitování svědomí,o křestanské pokání,které ve filmu bohužel nepřijde,je to také a především film o umírání a smrti a o pomstě,která samotná končí také umíráním a smrtí (pro oba dva hlavní herecké protagonisty) - kdy už člověk ztrácí smysl života bez druhé bez své blízké milované osoby."

,,Když jsem byl otřesený protikonzumním manifestem "The Fight Club" Portlandského recesisty Chucka Palahniuka v režii ponurými noir thrillery proslulého režiséra Davida Finchera ("Sedm") hledal jsem utěchu a natolik kritický odstup a nadhled nad přespříliš vizuálně a scénaristicky sugestivní diváckou podívanou u dvou charizmatických a ctižádostivých (ne)hercu - první se jmenuje Russell Wong ze seriálu i filmu "Wanishing Son",jenž my šel příkladným vzorem do života,protože velmi dobře a uspěšně ztvárnil neo konfuciánský kodex cti v roli nadaného houslisty a poety,který se coby politický azylant (po učasti na nechvalném masakru v Tchien an men v Číně spolu se svým bratrem ilegálně dostal do USA) v USA navzdory chudobě,rasismu a bídě do poslední chvíle se straní násilí při své cestě po USA (po tzv."Zemi Zaslíbené") za prací s ubytováním i za svým snem o kariéře houslového virtuoza i za svým celoživotním partnerským vztahem je nucen čelit zášti i najivitě svého mladšího bratra (Chi Muoi-lo) a stejně tak bohužel i intrikám jejich dávné společné přítelkyně z mládí. Jian (Russell Wong) je opakem charakteru svého bratra Wega (Chi Muoi-lo). Jian je čestný,vlídný,vstřícný,trpělivý,skromný,přátelský,ctižádostivý a zdrženlivý i empatický, a podobně jako muj druhý vzor,který tu ještě zmíním,uvedu,jedná vždy s rozvahou podobně jako Jeff Speakman,který dokázal druhé lidi stejně jako Michael Dudikoff (protíná je tady jejich společný zájem o psychologii,kterou dokonce Jeff Speakman,dnes instruktor a předseda amerického kenpo-karate,na univerzitě of Missouri vystudoval,herectví nikdy nestudovali,a k akčnímu filmu se dostali čistě náhodou díky své vyjímečné fyzické zdatnosti -Michael Dudikoff dvakrát obdržel titul "Železný Muž" - a fotogeničnosti jako špíčkové akční hvězdy) odzbrojit nejen svým pronikavým usudkem,ale především Jeff Speakman dokázal druhé vždy sebejistě,sebevědomě druhé lidi odzbrojit svým přísně soustředěným výrazem ve tváři ve filmu "The Perfect Weapon" a ve "Street Knights" už stejně jako puvodně neherec David Duchovny projevil teprve v tomto filmu už více a náročněji své herecké výkony. A jeho charakter? - ...tvrdohlavý,nesmlouvavý apod."

Nevím, skutečně vůbec nevím co jsem o sobě napsat, ale vím jen jediné - nejhorší je když se cítíte prázdně a ještě nejhorší je když už sami nevydíte na dno vlastní prázdnoty. nechci nikoho poučovat, naštěstí mám nový hudební objev, pro který jsem našel nadšení a skutečnou rockerskou vášen jako tehdy prvně při poslechu nej nej nej alba "Auswartsspiell" německých Die Toten Hosen, jinak pro zajímavost to se mnou pěkně zamávalo (to je bohužel ještě slabí slovo), když jsem si ho tehdy přivezl z Prahy. Konečně se mužu krom alba "Mutter" (u kterého jsem jako rocker začínal, v tom je kus nostalgie - ale není v tom ta pravá vášen, text písně Rammstein jsem nikdy v životě neřešil a ani bych ho dnes řešit nechtěl, je mě prostě ukradený), a to protože němčinu skutečně miluji více než kdokoliv jiný, a ruština jde stranou... tedy abych to dopověděl tak konečně se mužu na Rammstein vykašlat, tam u nich němčina vyzní jako když se plivou krychle, prostě němčinu zhnusí, a to je pro mě škoda, až to často člověku láme srdce, ne vážně, při poslechu Rammstein mě srdce nikdy neplane ohněm jak pro jejich většinu fanoušku do Rammstein a Rammstein to už alespoň pro mě není hudba, ty samply mě hodně ale skutečně hodně připomínají hudební postupy Kraftwerk (zkušený fanda do Rammstein bude vědět sám nejlíp mě pochopí), ale ted k věci, němčinu celím srdcem tělem i duší miluji, (a to navzdory tomu že i když v ní jsem naprostý diletant) a v tom mě nikdo odvážím se říct nedá, netrumfne, i ruština je krásný jazyk, ale ta musí jít stranou (a to nejvíce z ruštiny poslouchám Agatu Kristi, krásná hudba nabytá vášní a emocemi, tedy samozřejmě jak která písen, Kipelov mám upřímně taky rád - recituji v češtině "Ya Svoboden" a pak nesmím zapomenout na Korol I Shut, který změnili obsazení anebo se rozpadli či co tak nějak já přesně nevím, azbuka mě dělá problémy, a to mám od Korol i Shut všechny jejich nejlepší a zásadní alba od "Kamenem po Hlavě" až po album DDT! Korol i Shut fakt miluji, i když ruština jde pro mě stranou - doporučuji od Korol i Shut především moji srdeční záležitost folkrockové album "Akustické Album", kritikou bylo ceněno snad asi nejvíce ze všech jejich alb, anebo komu je přednější hard core "Bunt na Korable" (pro mě dobrý, ale pruměr) anebo kritikou opět ceněné vynikající folkmetalové album "Prodavač Košmarov",z něhož pochází právě že jejich nejznámější písen "Dayte Rom" (album se natáčelo v Německu a je to znát)...tak jsem to zase zakecal a zapoměl jsem na ten muj nový hudební objev srovnatelný pro mě s oblibou Die Toten Hosen...píšu moc rychle... vím, vlastně nevím, ale pravopis rozhodně po sobě kontrolovat absolutně nestíhám...tak ta moje nová hudební fakt ortodoxně rockerská vášen se jmenuje Bohse Onkelz, tak ještě jednou BOHSE ONKELZ, všem doporučuji. Ano německé folkmetalové In EXtremo si taky rád poslechnu i jedno jediné album "Psalm 69" je u mě ještě v mezích tolerance,ale tahle hudba - americký industriální hard core odkudsi z Chicaga dokáže, skutečně dokáže člověka rozsekat, nejen v uvozovkách zapomenuto že je řečeno, ale doslova řečeno též, tahle hudba není pro každého a rozhodně nepatří k mé srdeční záležitosti, stejně tak toleruji poslech jednoho jediného alba "Mutter" od Rammstein, musím i když nerad uznat že písen "Sonne" je u mě klenot...(nedopsáno)

,,Nikde nejsem doma" či ,,Nikde nemít domov". Je to to nejsmutnější, a současně i to nejkrásnější co muže v životě být. mluvím-li o krásy bolesti a o krásy ctižádosti jako té největší vášně a o kráse trpělivosti (odvozené od slova trpět!), trpělivost se stává ctižádostí. Tak jako se Wim Wenders v západním německu (vlastně v Mnichově) necítil být doma, resp. necítil se být dostatečně v Německu němcem, stejně tak v tom Wimma Wenderse plně chápu, naprosto mu rozumím, protože se já v Česku necítím být dostatečně Čechem, necítím se být v Česku dostatečně doma. Jenže jak Wim Wenders nejlépe věděl, cestováním se teprve člověk nejvíce učí (viz. Goethe a jeho "Viléma Meistera Léta Učedmická" patří k základním kamenum tzv. vývojového a též výchovného románu) a teprve cestováním nejlépe poznává sám sebe, to jsou moje slova - každý z nás musí někdy v životě svůj ,,Domov" opustit a vzdálit se od něj, aby se k němu v příštích dnech rád vrátil a lépe ho poznal, svůj ,,Domov" v pravém slova smyslu si teprve uvědomil, své kulturní tradice a svou národní identitu. Jenže pro mě osobně celá ta moje nezakotvenost, nestálost, kdy se mě unavou z toho pak podlamují -doslova a bez přehnání- kolena a mám ten životní dojem nebo životní pocit že už prostě nemužu ve svém osobním životě takhle žít dál, kdy protože připomínám že reziduální schizofrenií mám narušeny poznávací schopnosti a schopnosti učit a dozvědět se něco nového (mám ze 70% nenávratně narušeny, omezeny tzv. kognitivní funkce), ale u schizofrenie intelekt bývá plně zachován, jinými slovy intelekt není nijak narušen na rozdíl od oslabené vule žít, od nerozhodnosti, ulpívání na tom jednom a samém a na rozdíl od deprese. Co za tím je - já mám ve 34 letech svůj život prožitý za sebou spíše než před sebou - přesně takový mám ze života pocit a dojem. Možná že, jen možná že nacházím tedy resp. spíše nebo jsem nacházel příliš mnoho osobních prožitku, příliš mnoho osobních zkušeností až jak už jsem se tu zmínil že začínám postupně nabývat toho dojmu, až si postupně začínám uvědomovat že už bohužel či naštěstí že už mám celí svůj život spíše za sebou než před sebou, že už mě nečeká nic nového a dalšího, že to co přijde nadále v životě mě už nijak nepřekvapí. Ano přesně takové je žít se schizofrenií, v tom ztrácím smysl nynějšího života. (dopsáno)

Ted si v poslední době stále říkám že konečně prostě Musím už změnit svůj hudební vkus, je ve mě bez ohledu či s ohledem na to že mám reziduální schizofrenii totiž v poslední době tolik agresivyty že ji přestávám zvládat, až mě je z ní doslova a bez přehnání fyzicky špatně - možná víte kam tím mířím - a možná ne, co se týče mého hudebního vkusu k poslechu sice jen alba "Psalm 69" Chicagského industriálního hard coru amerických Ministry, k poslechu alba "Herzeleid" a fenomenálního "Mutter" východoněmeckýchněmeckých Rammmstein, živák Raue Spree z Berlína německých folkmetalistu In Extremo jak jsem poznal pro mě agresyvnější hudba není, i když vůbec zdaleka v nejmenším nepatří k mé srdeční záležitosti. Nedokážu tím nějak skoncovat, ale vím že tahle hudba mě jednou rozmetá, rozseká na kusy, a to myslím naprosto vážně, a možná je to tak dobře, jsem anarchista, nezajímá mě v nejmenším vůbec politika ani naboženské ideologie (přesvědčení), a myslím že je to tak dobře, ano tím i beru na vědomí a říkám tím otevřeně že se prozatím na čas naprosto fatálně rozcházím s osobnímy názory a s osobním přesvědčením němce Wimma Wenderse, kterého jsem tu tolik obdivoval a vážil si ho upřímně tolik jako nikoho jiného, ano tím chci říct že pocítil jsem k němu uctu a respekt jako k nikomu jinému v Česku - tím se nijak nevzdávám 2 jeho nejlepších filmu "Land of Plenty" a "Palermo Shooting", který se mě dotýká dokonce až osobně, to jsou road-movie snímky pulsující a otáčející se kolem osy dramatu, a mě dramatické cítění jak už jsem tu psal k těmto filmum velmi přitahuje, konkrétně ty mě stále ještě podněcují, tím chci říct motivují a drží mě nad vodou, ačkoliv je považuji za divácky ještě stále plně nedoceněné. Možná se mě budete ptát proč ta frustrace, nespokojenost a agrese, agresivita, ještě jsem tu o tom otevřeně nemluvyl, ale tenhle přebirakcizovaný nefungující Český stát plný sporných, rozporuplných nepřiměřeně tvrdých zákonu obrácených proti lidem (nikoliv zákony pro lidi) omezujících naši osobní svobodu na minimum (kupř. zákaz kouření v restauracích apod.) jsem zažil osobně, kdy mám ze 70% nenávratně narušeny a omezeny kognitivní (tj. u mě přesně poznávací) schopnosti a invalidní duchod, na který mám se 3. stupněm invaliditýdy od roku 2010 nárok mě není dodnes vyplácený, a to prý nejde ani zpětně, tak mě dochází trpělivost a chci se nejen odvolat proti zamítnutí invalidního duchodu, ale i se soudit s Českým státem bude li to nutné a nezbytné, dotáhnu to do konce, udělám pro to maximum at to stojí co to stojí, třeba i kriminál, abych nemusel mit k sobě dál výčitky že jsem to předem vzdal - a ano předem jsem to tehdy vzdal, bohužel, ted se situace naštěstí tím mění, protože mě dochází trpělivost s uřadama, se kterýma válčím o vyplácení invalidního duchodu do posledního dechu (odvolat se na tzv. prominutí tvrdosti zákona). Co chce po mě tenhle Český stát, vydět mě lézt celí život po kolenou a žebrat jako socka o dávky hmotné nouze a doplatek na bydlení, tak to tedy ne! To jednoho dne skončí! K mé srdeční záležitosti sice patří ruský folklor v rockové hudbě, protože jsem přesvědčený že je dobré se vrátit k tomu co předcházelo socialismu a komunismu - (to je, tím je anarchismus), ano vrátit se k jejich kořenum, to je k anarchismu, protože jak jsem poznal rusové jsou nejen velmi obětaví lidé, ale právě v Rusku jsou naše Slovanské kořeny! Srdce mě plane, když sliším písně jako jsou "Opium dla Nikogda" či ještě lépe písen "Pulja" od Agaty Kristi, anebo když recituji text písně "Ya Svoboden" ruských Kipelov, o "Akustickém Albu" Korol i Shut samozřejmě nemluvě.

budu rád třeba i za sms zprávu, a je mě zcela uplně jedno, zda bude kladná anebo záporná, prosííííím!!

Prominte mě, skutečně už nevím co více tu mám o sobě napsat, a to jsem tu toho o sobě psal tak málo, vím. Bohužel. Tak zase někdy příště, alespoň v to doufám.

,,Schizofrenikum jejich abstraktní (odtažité) myšlení umožnuje nadaným (schizofrenikum) uplatnit svou svéráznou logiku a originalitu, např. v teoretických vědních oborech. Schizofrenici bývají hloubaví, mají své systémy a nebojí se domyslet a dotáhnout věci do konce, někdy (díky svému usudku a kritickému myšlení) vydí až překvapivé souvislosti či schizofrenici nacházejí až překvapivé souvislosti tam kde by je nikdo jiný nehledal, ačkoliv žijí mimo svou dobu. Laická veřejnost je považuje jen za podivíny a tiché blázny!" (Psychiatrie užitá v praxi)

,,Nikde nejsem doma" či ,,Nikde nebýt doma". Je to to nejsmutnější, a současně i to nejkrásnější co muže v životě být. Ta nezakotvenost, neustálenost, kdy se unavou z toho pak člověku podlamují kolena a má pocit, cítí že už prostě nemůže ve svém osobním životě takhle žít dál, kdy možná že, jen možná že kdy nachází až příliš mnoho osobních prožitku (zkušeností) až začíná postupně nabývat dojmu, až si postupně začíná uvědomovat že už má celí svůj život spíše za sebou než před sebou, že už ho v životě nečeká nic nového, že už ho nic v životě co dál přijde nepřekvapí...(nedokončeno) Děkuji všem co navštívý muj osobní blog a třeba i některý muj vydařený příspěvek ocení a ohodnotí, děkuji moc!! Všechny rockery mám upřímně rád, mějte se všichni fajn, jen tak nejlépe v životě jak jen to jde.