Diskuze HudebniSkupiny.cz

Protože mám gestalt terapeutku,rád tu ocituji Fredericka Perlse,zakladatele gestalt terapie. Možná to o něco málo doplním,tak mě to prominte. ,,Já jednám podle svého,i ty jednáš také podle svého. Nežiju svůj život ovšem proto, (nebo též nejsem tu na světě proto...) abych se řídil tvým očekáváním. Ani ty nežiješ svůj vlastní život proto,aby jses vzdala kvůli mě své svobody a své osobní nezávyslosti ve chvíli,kdy začneš žít podle mého očekávání. Ty jsi ty a já jsem já,pokud se ve svém očekávání a ve svých osobních potřebách náhodou navzájem najdeme,bude to skutečně krásné. Pokud však ne, nejsme (nebudem) si dle všeho souzeni."

Myslím že ze všeho nejvíce v životě postrádám smysl života... skutečná víra a skutečné osobní přesvědčení bez lásky je jako prach ve větru. Potřebuju naději na to začít v životě znovu,žít lépe než předtím. Nevím jak,takový pocit beznaděje a marnosti mě jen vhání slzi do očí!

Mám slzi v očích když tu čtu po sobě namátkou,prostě náhodně jen některé své osobní příspěvky,když jsi uvědomím nakolik jsou vlastně duvěrné a osobní a vzbuzují v druhých upřímnost,otevřenost,duvěru,spolehlivost,přátelskost, vlídnost a velkorysost a to i navzdory těžké nemoci s jakou se tolik potýkám,se schizofrenií. Možná mám slzi v očích naopak spíše z toho když si plně uvědomím jak je smutné a beznadějné že krom svého osobního přesvědčení a krom své víry nemám v životě nic! Jediný co mám v srdci je pocit marnosti...napsal jsem toho dost,a ani není třeba to tu už dopsat. Přeji druhým lidem štědrého ježíška,at se jim splní jejich nejtajnější přání. Kdybych se tu už neukázal tak všem lidem přeji hodně štěstí,nepředpojatosti a skutečného přátelství a zdraví do nového roku,a hodně poslechu TV Smith a Die Toten Hosen!

Jak vůbec udělat v mnoha lidských srdcí pořádek a jasno je tou nejduležitější a zásadní otázkou,(nevím jak u druhých lidí ale..) mě k tomu si ji zodpovědět nejvíce pomáhá právě rocková hudba a film. Je to hezky řečeno,možná proto jsem tu psal své filmové kritiky,které zustanou věcné a srozumitelné na rozdíl od přehršle interpretu rockové hudby,kterých jsem tu uvedl více než dost. Vlastně k čemu tu opakovat že jsem kinoartový cinefil,který přemýšlí a píše o filmu,většinou o milostných dramatech a krimidramatech (už je jsem nepíšu,protože i když to muže znít někomu směšně a najivně chci mit k nim autorská práva vyhrazena),takové filmy jsou pro běžného diváka naročné k přemýšlení nad sebou a nad svým životem,takové filmy mají dle mého mit společensky kritickou a společensky výchovnou hodnotu,o níž jsem se plně osobně přesvědčil. Co mě však otevírá zahořklé srdce je rocková hudba,zdaleka ne už jen Die Toten Hosen (chci aby to bylo naprosto otevřeně a upřímně znát že nenávydím konzumní společnost a politiku!),ale o to více naopak TV Smith,s jedním jediným albem "The Beauty of the Wynnona" Daniel Lanois,Nick Cave s Bad Seeds,ruské Korol i Shut,a ruští folkrockový interpreti... apod.

Nesmírně děkuji správci tohoto diskusního fora za to,že tu ponechal mé příspěvky. Mrzí mě však že nejsou druhými lidmi hodnoceny. Myslím,že je to velká škoda,nemám na mysli hodnocení jen kladné,ale i negativní. Nemužu nikoho nutit aby se mnou,s mími příspěvky ve foru souhlasil,avšak muže se k nim vyjádřit. Uzdravuji se z těžké nemoci,ze schizofrenie,prognoza uplného uzdravení není jistá,ale cítím se mnohem líp než kdy jindy. není dobré podcenit tuto těžkou nemoc nebo si ji nepřipouštět,jak činí v tomto případě jisté procento lidí,to se mě však nijak netýká. Musím tu být za egoistu,který nevydí nikoho než sebe,i to muže mit však jedinou kladnou hodnotu-že se člověk nenechá nikým zmanipulovat a měl by mit o sobě vysoké sebevědomí,aby skrze sebe lépe poznával i druhé lidi. Co je vždy důležité je nepředpojatost,osobní nezaujatost,která je u mě tím co ve společnosti nejvíce chybí. Nedokážu osobně odpovědět na to,kde se bere v lidech předpojatost,ale myslím že k ní přispívá nedostatek komunikace mezi lidmi.

Pokud vubec nechcete nijak odpovídat na mé příspěvky,alespon je tu prosím ohodnotte (prosííím!!!),předem děkuji za pochopení,mějte se všichni fajn,tohle forum je tu pro všechny!! Nezapomínejte prosím na to. Připomínám 604 891 787,snad se někdo najde,pokud ne,tohle forum je tu uplně zbytečně,a z toho jsem nic než jen naštvaný a skutečně zoufalí

rád cestuji,a rád se z okolí Rychnova nad Kněžnou s fandou do Die Toten Hosen a vubec s někým kdo má skutečně blízko k téhle hudbě (TV Smith,Korol i Shut...) seznámím. A nejlépe s fanynkou. Dokážu pomoci druhým lidem,ale rád bych kdyby a aby to bylo vzájemné,pak je řeč o skutečném přátelstvý. Die Toten Hosen jsou prostě výjímečný,miluji je celým srdcem,a proto i tohle opuštěné forum by mělo být něčím vyjímečné...a myslím že je. Nevím proč stigmatizovat lidi se schyzofrenií, sám se snažím být ke druhým lidem bez předsudku a nedělat závěry dokud druhé lidi sám osobně nepoznám,o tom to je. Jsem fakt zoufalí 604 891 787

Už jsem z toho unavený jsem stále psát,už mě to krom jiného vubec nebaví a nic nepřináší sem psát,je to marný,zbytečný,a už mě to je uplně jedno jestli tohle forum někdo navštíví nebo nikoliv,skončil jsem,alespon dle mého v tom nejlepším. Kašlu na příspěvky,k nimž se nikdo stejně nevyjádří ani je nijak neohodnotí,prostě končím. Už jsem dál psát nebudu, nemá to smysl,nic mě to nepřináší,nenaplnuje mě to,a nerad se ke svým,k některým příspěvkám vracím,a je to venku...ted už to víte jak se věci mají.Prostě tady končím! Nechme se tedy alespon překvapit jak dlouho mě to předsevzetí vydrží.Už ani ten smysl pro humor nemám co dříve,a slovíčkařit,hrát si s pojmy,když mě cestováním chybí tolik inspirace,tolik podnícení k novému usudku,k novým nápadum....vyděl bych to (u sebe) na příznak vyhoření!!,a to už vůbec není vtip. Tak se mějte a pro ty co mají kuráže na rozdávání at nezapomenou na 604 891 787,a třeba mě něčím motivují anebo rozptýlí. Mějte se všichni fajn,tohle je konec!!!

Stále se to snažím pochopit,proč k tomu došlo. Zajímá mě prožívání druhého,proto se vrátím ke své filmové kritice "Wanishing Son 3-Chi Muoi-lo ke scéně,která mě nejvíce oslovyla,zaujala a svou věrohodností přesvědčila. Takové silné a přesvědčivé herecké výkony už se dnes ve filmu nevydí,nepodávají! Při diskusi mezi 2 čínskými bratry dojde k nedorozumění a následně i k fyzické rvačce vyprovokované Wegem (Chi Muoi.lo),který neuspěšně a marně napadne Jiana (Russell Wong). Poté co se Wego fyzicky unaví,následuje z jeho strany smršt potlačených emocí,které Jian (Russell Wong) přijímá s rozvahou a se snahou o pochopení. Wego je ozbrojený,prožívá si nevyslovené své rozčarování svých předešlích očekávání od života v USA (všude je doprovází jen chudoba,bída a rasismus),prožívá si své osobní zklamání, žal i stesk po domově,zároven určitou hrdost jak rychle jako gangster zbohatnul v Zemi Zaslíbené,v Americe,a přesto navzdory tomu i obavy,závyst svému bratrovy a zášt ke svému bratrovy Jianovy,který se pro Wega obětoval,protože ještě téhdy v Číně slibyl svému otci to,že se jim po udělení,získání politického azylu v Americe o svého mladšího bratra Wega postará,proto odmítá vypovýdat na policii proti svému mladšímu bratrovy,který se dal ke gangsterum,a proto je ted Jian sám na utěku před policií, coby jako potulný charakterní nadaný houslista a poeta,sám musí čelit na své cestě po Americe rasismu,chudobě,bídě a násilí,od kterého se spíše vzdaluje. Jian jedná vždy osobně vyrovnaně s rozvahou a s trpělivostí,protože jedná čestně,se ctí a má charakter,narozdíl od Wega,který je placený jako tělesný strážce gangsteru svádějicí boj s Triadami (s čínskou mafií). Svou zemi tajně opustili jako protestující studenti po nechvalném masakru na náměstí Tchien-an-men...(nedopsáno)

,,Při sledování jednoho dramatu jihokorejce Kim Ki-duka (na název filmu už si však ted nevzpomenu) jako filmový divák nikdy nezapomenu na ty obavy a strach o život druhého, když,nerad se k tomu vracím a nerad na to vzpomínám,když jsem shlédl sebevraždu jedné ženy (možná se ten film jmenoval "Samaritánka"),což by diváka ještě samo o sobě tolik nezaujalo nebít toho že se sama ze života pomátla,bud anebo si byla přesně vědoma toho co činí,a to chci spíše vytěsnit ze svého vědomí,zduvodním proč. Málokdo se dopustí sebevraždy se slzami v očích a současně ještě se zlostným,se škodolibým usměvem ve tváři,copak to lze u druhého člověka pochopit! Člověk většinou umírá ze zoufalstvý,když už si neví rady se svým životem,jenže chtít umřít s tak,s natolik pro mě protichudnými city není nic neobvyklého téhdy,pokud svou smrtí chtěla ublížit někomu blízkému anebo už naopak svou smrtí chtěla odčinit nesmírný pocit viny,mravní vinu pocítěnou hluboko v sobě ve svém srdci,třeba sám nevím z pocitu,z pocítění toho že druhé lidi,které natolik milovala v životě až příliš,přespříliš zklamala nebo jim ublížila,copak lze ale jedině tak zemřít bez obav v srdci s čistým svědomím,je to o dustojné a spokojené smrti! Zamysleme se nad tím!"

Zvláštní,už tu nemám potřebu sem psát,docházejí mě poslední slova. Rád bych se tu alespon když mám tolik času že nevím co s ním se tu na chvíli vrátil k Dostojevskému...,,Vyšší (mravní) princip (M.F.Dostojevského) a tím je pro Dostojevského nutnost vyrovnat se se svou mravní vinou (jenž je objektivně posouzena právní vina) svým sebeobětováním se pro své nejbližší,pro druhé lidi,které jsem schopný milovat stejně jako sebe sama! - a jsem přesvědčený že právě to jediné je v nás ,ruskou či spíše slovanskou' povahou (a v Rusku jsou naše slovanské kořeny),tedy milovat druhé do svého sebeobětování se pro ně...,přičemž nicméně tu to schopnost na lidech je třeba nejvíce uznávat,podporovat a pěstovat,protože v nás jako jediné probouzí svědomí." Dostojevskému se jedná o platný mravní princip: tím je ta přehlížená skutečnost,že ,právní vina' z porušení nějakého zákona (víceméně v zákoně je vždy etických a mravních norem,hodnot nejméně!),resp. abych to uvedl na správnou míru tak tu uvedu že právní vina z porušení zákona se v očích rusu čili spíše Dostojevského podřizuje mravní vině,se kterou je nutno jak se zmínil Jan Payne vyrovnat se s ní zcela a jedině po svém (četl jsem kdysi stat Jana Payneho o mravní vině,ale zřejmě jsem ji tolik nepobral,nerozuměl ji jako Dostojevskému),a právě Dostojevskij ve svých literárních dílech k tomu dává návod,který muže být pro někoho utopický! (zvláště kdo podrobně četl a zná od Dostojevského jeho "Zločin a Trest"). Jinými slovy abych tomu dal závěr,nenávydím politiku. Politika je svinstvo!" Nelze opomenout že,,Každý z nás má v sobě mravní povinnost,mravní zodpovědnost obětovat se nikoliv pro svou vlast (to je směšné a utopické,vlastenectví je demagogie),nýbrž pro druhé lidi,pro své nejbližší,stejně tak má v sobě touhu po katarzi od mravní,nikoliv právní viny!

,,Tak jsem si Ameriku představoval: jako zemi nadbytku,plnou velkých světelkujících znamení,které člověku propujčí křídla a lehkost (ve vnímání?) Viděl jsem Ameriku jako zemi osvobozeného vidění" (Wim Wenders,z eseje "Americký Sen")

Martin Dyntar,31 let,Solnice,vyjdu velkoryse vstříc možnosti poznat skutečného rockového fandu do DIE TOTEN HOSEN osobně,co třeba se sejít a navzájem si pokecat i pomoci? tel. 604 891 787

,,Co mě do života vlastně vnesla rocková hudba Die Toten Hosen,U2,TV Smith,Daniela Lanoise a Korol i Shut dokažu si dnes zodpovědět několika málo větami,od srdce upřímně a pravdivě. Ale než přejdu přímo k věci ohlédnu se za svým hudebním vkusem,hudebním obzorem zpět. Nikde se jako rocker nechlubím tím že jsem začínal u obliby německého jazyka s (albem "Mutter") Rammstein,dnes rozhodně Rammstein nepříjmám nijak bezvýhradně nekriticky jako dříve,ale naopak vzhledem k textu jejich písní naopak již s kritikou (kriticky) a s mnoha výhradamy,že dnes bych si Rammstein už neposlechl.Protože zpěvák Rammstein se nezmuže navíc než na to kazit a zhnusit poetiku a vubec krásu německého jazyka! Naopak fanatik jsem a zustávám nadále do Die Toten Hosen,do TV Smith,do Korol i Shut a do Daniela Lanoise,zpěváka,zvukaře a jednoho z producentu nejlepších a nejocenovanějších alb Boba Dylana a U2. Takže po dlouhé odbočce konečně ted přejdu k věci: Jsem přesvědčený o tom,že až v prožitku jsi svým zpusobem vyváženosti (určité rovnováhy) radosti a smutku je v nás teprve pak přiměřeně (správně) si už prožívaná zlost,je to znát právě ve schopnosti prožít si už svoji radost a nadšení se slzami v očích značí zdravé,správné so prožívání svých citu,teprve až pak muže být řeč o sebeuctě jako takové..." Vím že to nejvíce připomene vyjímečného muzikanta Glena Hansarda anebo dnes v současnosti snad i profláklé komerčně nejvydílečnější U2 (wendersovské písně "Stay-Faraway,So Close","Until the end of the World" a "Ground Beneath Her Feat" anebo "Please"),ovšem já osobně to daleko více nacházím v písních ruských Korol i Shut,i když bych třeba dejme tomu text písně častěji vubec nepobral, alespon myslím teda,a samozřejmě nejvíce ještě stále u Die Toten Hosen a TV Smith. To je vyjímečný v rockové hudbě,stači od Die Toten Hosen slišet písen "Fallen" a od Korol i Shut "Akustické Album" a hned vám dojde nakolik ty složité emoce (které se vztahují k našim vrozeným instinktum) mohou být pro vás plně srozumitelný-pro mě to jsou 3 upřímné emoce,a to vztek,smutek a stesk. Pak lze emoce též zvládat,ovládat plně svou vulí,o což se snažím v životě osobně já k osobní nepředpojatosti,ke své osobní nezaujatosti,kdy pak již vás nemohou nijak zmanipulovat druhý lidi.

,,Vždy mám jako ten nejnáročnější cinefil ten skvělí už určitý pocit,že se u těhle filmu (co jsem v kině navšívyl v Projektu 100,vesměs šlo právě jak o milostná dramata tak většinou krimi dramata,jsou filmy,na které nikdy nezapomenu,stačí jmenovat takové filmaře jakými je Kim Ki-duk,Park Chan-wook,David Fincher...konkrétně snímky "Klub Rváču","OldBoy","Čas" apod... a dál už si ted nevzpomenu),toho dozvím o své osobnosti i o osobnosti druhých lidí kolem sebe toho (svým zpusobem) už mnohem více než za celí svuj vlastní život k tomu aby už právě naprosto cizí,neznámí druhý lidi kolem vás byli svým chováním a svým přístupem a svým jednáním již pak plně předvídatelný,a já už nemusel mit a snášet dál obavy o to jak se ke mě v příštích dnech druhý lidé zachovají a z toho mit právě nekonečné výčitky,očekávám od kvalitního filmu (od dramatu) své vlastní osobní prozření,které je přes sebezpitování druhých lidí,čimž filmový divák v sobě zároven z jedné poloviny zakouší svou vlastní katarzi (kdy člověk smije ze sebe všechno zlé,všechno trápení). A pokud tomu tak není tak je lepší aby film raději nebyl než aby byl a zustal takový jaký v dnešní době,dnes je! Takhle jako filmový divák uvažujete téhdy,když ztrácíte své blízké přátelé i druhé lidi kolem sebe a nakonec i smysl svého osobního života,právě proto tolik nad vším v životě uvažuji,přemýšlím,protože mě nic jiného v životě prostě nezbyde. jen tohle opuštěné forum,jen mé osobní přesvědčení a jen má víra,což je nejspíše vlastně totéž.

,,Chci-li někoho naučit soucitu,pozornosti ke společenským problémum,přátelství a trpělivosti,nebudu ho odrazovat západoevropskou (matematickou) logikou,ale pokusím se vyprávět mu,jak to bylo v životě osobně se mnou,pokusím se vzpomenout si..." (Peter Handke)

,,Jsem soustředěně vnímavý (ke všemu v okolí,jako kdybych vnímal uplně všechno v okolí do detailu a nic mě neuniklo,je to příjemné),nejde moji pozornost odvést ani jakkoliv rozptýlit jiným směrem (tenhle prožitek se nedá verbálně nijak sdělit,ale budu se tu o to snažit,vynasnažím se ho tu popsat),vnímám všechno kolem sebe tak nenuceně a uvolněně,bez unavy...o podobných,ne li shodných,stejných pocitech psal již dříve Wim Wenders ve své eseji "Americký Sen" či se ke shodným pocitum dostával již Peter Handke...co k tomu více dodat sám nevím,u nich to hodně podnítilo cestování,aby se člověk dostal k takovým,ke stejným pocitum. Tím se snažím říct že jsem spíše vnímavější,a nemám už tu potřebu nad věcma tolik přemýšlet jako tomu bylo dříve,a myslím že už je to tu konečně znát.

Možná ze mě bude z poloviny Rogerián :-( viz. Carl Ransom Rogers,stejně tak mě něčím nepopsatelně mnohem více oslovila Gestalt Terapie,kterou pravydelně procházím. O psychologii nic nevím,jediné co s jistotou vím je,že mě mnohem více podněcujou otázky po smyslu života. A pokud mám nějaké osobní prožitky,zkušenosti,pak to jsou především filmy-krimi dramata a milostná dramata-a v poslední době text písní rockové hudby (Die Toten Hosen,TV Smith,okrajově Korol i Shut,Metallica,něco málo od U2 a zvukař a hudební producent a muzikant Daniel Lanois,ale po Toten Hosen to je v poslední době především Nick Cave s bandem Bad Seeds...,a samozřejmě nesmím opomenout cestování,které je u mě vysoko v žebříčku hodnot,které je u mě prioritou č.1,které naopak právě dnes tolik preferuji!

,,Ne vždy jsme připraveni na to porozumět tomu co jsme si v životě prožili! Právě jen to (tu skutečnost) jak to každý z nás už osobně vnímá,cítí a prožívá ap... lze teprve i skutečně považovat jediné za to objektyvní! Není to vubec o tom,kolik máš toho v životě za sebou!,ale naopak je to spíše jen o tom nakolik a jestli vubec svým osobním prožitkum,zkušenostem životě porozumíš!"

,,Když se neustále zmítáš někde mezi touhou a strachem (svými obavami),a to jediné lze nazvat právě už skutečnou láskou anebo snad už zoufalstvím,které dokážeš,jseš schopný už prožívat rád s nadějí? Nicméně jedinou utěchou pro nás,pro náš život už muže být jedině to,když zoufalstvý druhých lidí už právě že dalece převyšuje,přesahuje naše vlastní zoufaství nad svým,nad našim vlastním životem!" (k uctě jihokorejci Kim Ki-dukovy a nicméně to svým zpusobem dlužím uvést,zmínit k jeho intimnímu dramatu- filmu "Čas",jehož shlédnutí mě skutečně dalo,navrátilo kousek SMYSLU ŽIVOTA,který jsem do dnešního dne tolik postrádal. Takových filmu či filmařu,kteří by se o to snažili moc není,to je ojedinělé a vyjímečné a neopakovatelné u filmech Kim Ki-duka samo o sobě.)