Diskuze HudebniSkupiny.cz

Nic z toho si nevymýšlím,poukazuji jen na skutečnosti a tohle všechno uvedené je pravda,a ptám se dnes po tom sám sebe jestli vůbec je taková přesná shoda okolností s mím osobním,s mím soukromím životem vůbec možná. Mě to přijde zvláštní,hodně zvláštní,že sám nevím co si mám o tom dnes vlastně myslet! Nevím,uzdravuji se ze schizofrenie a nerad bych byl opět paranoidní...takže co si o tom myslet skutečně nevím,ale raději bych se vyděl v roli Tomáše (na jméno herce si ted nevzpomenu) z filmu "Nesnesitelná Lehkost Bytí" P.Kaufmana,kde je tak nevinná a překrásná a sympatická právě Juliet Binocheová,než v roli Campina v "Přestřelce v Palermo".Přeju všem s dobrým srdcem bohatého ježíška a hodně lásky,hodně štěstí a zdraví do nového roku!

Zajímá mě,co Die Toten Hosen nahrají za další album,i když si myslím že to nebude nic převratného a že už ničím nepřekvapí,ale stejně tak se mužu zmýlit. Myslím že zajímavá byla tady ta úvaha,že ve filmovém snímku Wimma Wenderse "Přestřelka v Palermo" si Campino (narozený 22.6,já 25.6,oba dva jsme ve stejném znamení raci,takže nám horoskop a nějaké ty povahové rysi vychází snad stejně) ve filmu (nahlížím na to jen z logického objektivního hlediska) vyzkoušel roli fotografa,stejně tak jsem se já chtěl vyučit fotografem a ve filmu zazní věta,že mu zemřela matka (mě též zemřela matka) a ve filmu si prožije zrakové halucinace a mylná přesvědčení (bludy),čímž jsem si prošel v životě i já sám. Co na to říct upřímně nevím,ale je to určitě natolik zajímavá shoda náhod a okolností,že ten film je pro mě natolik osobní a duvěrný. Byl bych rád kdyby si to druhý lidi uvědomily a nahlíželi na schizofrenii jinak než s mnoha předsudky dosud.

Při poslechu písní Die Toten Hosen přesně v sobě prožívám naléhavost a odhodlanost a tvrdohlavost a cítím ze všeho nejvíce právě to,že své největší obavy a strach mám (už jen) z toho co už si v životě neprožiju (nebudu moc si) prožít s druhými lidmi,které miluji.

,,Uvědomil jsem si (tehdy ještě před mou gestalt terapeutkou),že když už nevím na co mám svou zlost oprávněně zaměřit (celí muj život mě zajímala pravda než zodpovědnost),tak si ji už nedokážu vůbec smysluplně pak prožít. A do takové situace jsem se dostal tehdy,když už jsem otevřeně s druhou osobou anebo už jsem s ní ztratil kontakt. Pokud nejsem ve styku s blízkou osobou a ačkoliv chci a potřebuji už poznat pravdu o situaci,do které jsem se v životě dostal muže bít k tomu již pozdě a pravdu pak poznat bez své blízké osoby už nelze. Taková situace je patová,pak taková situace zustavá pro nás už neukončena,nedořešena...častěji muže bít a je taková situace pro mě již pak neřešitelná,bezvýchodná bez blízké osoby,které se to právě týká. Proto mám krom a vedle užívání antidepresiv gestalt terapeutku,díky níž jsem si uvědomil (stejně tak díky přičiněním léku) že skutečná osobní povinnost k sociálnímu cítění a zodpovědnost za svůj život začíná u vztahu ke druhým lidem,které milujeme,nikoliv v práci. Anebo povinnosti k něčemu či zodpovědnost za něco začíná vždy u mezilidského vztahu...(nedopsáno) Cítím se že ted se na to bohužel nedokážu plně soustředit na to o čem ted píšu,takže to nechám nedopsany. Nedokážu si však zodpovědět to,co je v životě přednější a duležitější a co má být a co muže být pro druhé smyslem života,jestli domov a zázemí anebo postačí upřímný duvěrný mezilidský vztah k tomu se teprve někde usadit a k tomu si vybudovat domov a zázemí. Tolik mě chýbí v životě a tolik mě přitahuje a zajímá a oslovuje prožitek druhé osoby,že vyhledávám a soustředěně opakovaně sleduju krimidramata a milostná dramata především v režii jihokorejce Kim Ki-duka ("Čas" a "3D-Iron") a Park Chan-wooka ("OldBoy"),či celkově jako takové jihokorejské kinematografie,a nemužu opomenout road-movie snímky Wimma Wenderse ("Země Hojnosti" a "Přestřelka v Palermo"),abych mohl a věděl jak nejlépe mám psát o filmu. Což se tu snažím svou filmovou kritikou dokázat. Jako bych v životě dokončoval svou nevyřešenou situaci skrze sebezpitování a katarzi druhých lidí (filmových hercu) při sledování intimních milostných dramatu a krimidramatu. Je to těžko uvěřitelné a zvláštní,ale jako náročný filmový divák a filmový kritik musím bít schopný vydět dramata opakovaně několikrát dokud sám nepochopím herecké výkony.

Prominte mě,že jsem (a asi jsem) některé své příspěvky tu v minulosti přehnal,to už se nebude opakovat! Nevím přesně které,už je po sobě sám nečtu - pro mě tu ve foru nejsou k přečtení (vhodné...)! Sám bych je po sobě nejraději smazal,ale tu možnost nemám,bohužel.Z toho fora je salát,já už své příspěvky (krom nových) tu po sobě vůbec nečtu! A když k nim dojdu,čtu je nerad! Tak všem přeju,at se jim splní jejich každé přání v životě na štedrý den,a přeju všem hodně štěstí ke splnění přání,zdraví,hodně vstřícnosti a empatie a solidarity ke druhým lidem,prostě je poslech Die Toten Hosen o jednom - je to o přátelství,solidaritě a pomoci druhým lidem. To by jsme si měli uvědomit ze všeho nejdříve,to že si dá někdo nálepku rockový fanda do Toten Hosen ještě vůbec neznamená že skutečným fandou do Die Toten Hosen ještě je,několikrát a skutečně hodněkrát jsem se o tom sám přesvědčil že tomu většinou tak je,anebo bít nemusí.

O Die Toten Hosen jsem se dozvěděl díky rockovému měsíčníku Beng,kde byl s nimy krátký rozhovor,a první co jsem od nich slišel - tedy co jsem si ze své návštěvy Prahy odvezl - bylo to nejlepší jejich album,to jejich do dnešního dne nepřekonané album "Auswartsspiell",které jsem poslouchal stále opakovaně dokola a stále jsem při tom poslechu nacházel něco nového,takový silný prožitek z hudby jde obtížně verbálně zprostředkovat,v tom mě doufám dáte za pravdu,teprve pak jsem si v Praze sehnal všechny jejich originální alba,které už mě po poslechu Auswartsspiell vůbec ničím nepřekvapily,zvláštní. A ty krásný vydařený fotografie členu Die Toten Hosen k book-letu alba Auswartsspiell,které nasnímala Donata Wenders (tipl bych si že jsou skutečně skvělé a srovnatelné prozměnu s fotografiemi všech členu kapeli na book-letu k albu "Unsterblich")...stále si je dnes ještě prohlížím a vydím se životem spokojené radostí a nadšením rozvášněné a upřímné výrazi ve tváři (na book-letu k "Auswartsspiell"),pak k book-letu alba "Unsterblich" více přiblížené fotografie,kde je-kde vydím- věrohodný,duvěřivý,charakterní,vstřícný a spolehlivý sebevědomí výraz ve tváři všech členu kapeli. Až tak lze osobní prožitek co nejpřesněji a co nejobjektivněji popsat (vždyt rakušan,prozaik,básník,dramatik a romanopisec Peter Handke na tom pracuje již 30 let a obdržel za to mnohá ocenění jako málo kdo),sám bych se rád dočkal někdy občas alespoň uznání za některé mé příspěvky,když cítím že ho od druhých lidí nemám píše se mě se smíšenými,s rozporuplnými pocity s těžkým srdcem.

Zdravím všech 12 rockových fandu co tu je do Die Toten Hosen,takže ted zdravím Lucku65,Billiesku,Vlaadu,Nikaa,Kuddela,Tamiky,Subacko,Kangee,Lufu,Maky5595 a Barys a Pařánka...a nejen je,ale každého kdo se bude alespoň snažit pochopit,jak daleko muže zajít deprese a ztráta smyslu života,že píšu o svém trápení se a rvu se se svou lhostejností ke společenskému dění kolem sebe ne vždy věcně,stručně a ne vždy každému srozumitelně,to mám za sebou,to bylo,před sebou mám slib,který bych rád dodržel,aby tu některé mé příspěvky ve foru i po novém roce zustali,(je to dobré předsevzetí do nového roku)-takže za 1) Nebudu se nijak vracet ke svým dřívějším příspěvkám a jakkoliv je komentovat pokud se nenajde někdo,kdo si to přeje a dá mě osobně vědět! Za 2) Slibuji že budu psát a odpovídat tu druhým lidem stručně, věcně a srozumitelně a za 3) Budu se snažit,skutečně snažit psát jen k tématu Die Toten Hosen,pokud to druhý budou po mě hodnotit,a neohodnotí více mé příspěvky mimo toto téma,že bude pro druhé stále ještě aktuální,tím chci říct že pro mě Die Toten Hosen není jen poslech,který u mě vyvolává silné emoce,ale překračuje to rámec hudby k jinému životnímu stylu,prožívat vždy jen ted a tady,a to naplno,nepromarnit ani jedinou chvíli s druhými lidmi,pomáhat druhým lidem a cítit nesmírnou vděčnost,a respekt,a neohlížet se zpět,jsem tu,potřebuji vztah,na kterém by mě záleželo a jsem tu a potřebuji pomoci,ale sám jsem ochotný a doufám schopný v něčem pomoci druhým lidem!

Už jsem skončil se všim tím mím malicherným egoismem ze své osamělosti a pocitu prázdnoty,který vydal na nesčetně mnoho příspěvku. Mám ted v hlavě jediné,že povinnost a odpovědnost začíná u mezilidského vztahu,proto si nehledám práci,ale vztah. Dlouho jsem žil,či přežíval ze dne na den s pocitem zázemí a skutečného domova,kde mám klid a soukromí,ale dlouho,příliš dlouho jsem žil a promarnil dny a léta bez pocitu nějaké povinosti a odpovědnosti za něco...je to jako nenaplněná touha,či jak to mám jinak říct,co mě nejvíce trápí,myslím že ano,snažím se ted popsat svůj prožitek co nejpřesněji a co nejobjektivněji!

Víš Tome jsi teprve druhý,kdo mě dal po Danovi o sobě vědět,a myslím že bude pro všechny mnohem lepší,když ti odpovím jsem - ted však nevím,mám říct do fora nebo do blogu?...nechám na tobě. Jdu právě ted od Gestalt terapeutky a díky ní v mnohém jsem se posunul,uvědomil jsem si že pocit povinosti a zodpovědnosti začíná u vztahu,a vůbec mě nezajímá mé filozofické myšlení,které má hloubku. Aby jsi mě lépe rozuměl,řeknu to takhle: filozofické myšlení muže být důsledkem neprožívání emocí,muže být tedy důsledkem mé emoční oploštělosti,prostě důsledkem mé nemoci,především mé deprese a osamělosti a vnitřní prázdnoty,a hloubka,které filozofickému myšlení tu dávám je naopak mím povahovým rysem,tedy ta hloubka filozofického myšlení vypovídá i něco více o mích vlastních povahových rysech,a jak už jsem říkal snažím se je oddělit od své nemoci (schízi),asi proto jsem píšu,věřím v to. O filozofii nic nečtu,mě filozofie vůbec nezajímá,ta předpokládá logické,matematické myšlení,a to já nemám. Z matematiky jsem ve škole na ZS dvakrát propadal,aby jsi mě rozuměl. Dík že nestigmatizuješ schizofrenii jak to činí většina lidí,mě léky vyhovují,mám je plně hrazené pojišťovnou a věřím ve své uplné uzdravení,i když prognóza 30% na uzdravení není moc. Stále je tu šance,tak se měj fajn a přeju ti krásného a bohatého ježíška,nejen tobě,všem a především správci těchto stránek,že tu ponechal mé příspěvky,vubec nevím jestli tu ještě budou po novém roce,ale k Die Toten Hosen jsem psal,recenzoval o pár řádek níž,tak si ji Tome v klidu vychutnej. Dal jsem si skutečně záležet na recenzi alb Die Toten Hosen. Kdybych skutečně mohl,nejspíše některé mé příspěvky tu po sobě smažu.

Měl jsem tu jediného člověka-Wimma Wenderse,ke kterýmu mám nesmírnou uctu a to i respekt i přes případné názorové neshody mezi námi (pořád porovnávám své přesvědčení s jeho závěry),od něhož jsem se učil jak psát a přemýšlet o filmu,to bylo to nejduležitější. Zaujali mě jiné fimy než jeho,ale v principu s ním souhlasím. Snažím se být věřící protestant,ovšem čtení mě dělá problémy a nejsem na četbu zvyklí-nikdy mě nic nedala,a z bible jsem si oblíbyl a byl jsem nadšený prvním listem Korintským Sv.Pavla,VLASTNĚ JSEM Z BIBLE NIC JINÉHO ANI LEPŠÍHO PROZATÍM NEČETL,a je zasluhou Dostojevského že sám tolik cituje z bible v deníku spisovatele a ve své korespondenci svým nejbližším. Ted konečně mužu travit čas ve společnosti myšlenek Alberta Camuse,nedávno nakladatelství HOST vydalo (totiž) jeho eseje,k nimž se přikláním spíše než k četbě jeho románu!

Ahoj Dane,doufám že mě promineš že svou odpověd na tvůj dotaz píšu jsem do fora (do blogu),jsi jeden z mála co mě dal vědět,na tvůj dotaz ti rád odpovím takto: Dle mé gestalt terapeutky mám filozofické myšlení,jenže díky schíze mám spíše pocit že mé myšlení nemá jasný a vůbec žádný směr,možná se podcenuji anebo se možná přecenuji,to sám ted prostě nevím. Ale podle Alberta Camuse člověk,každý spisovatel by si měl ponechat své pochybnosti o sobě sám pro sebe a neuveřejňovat je,nezveřejnovat je,tohle forum je plné mích pochybností,v tomhle měl Camus jednoznačnou pravdu. Jsem rád že tu některé mé příspěvky o filmu čteš a líbý se ti,kdybych nebyl počítačově negramotný,tak si dám world do e-mailu,a tisknul bych své diskrétní příspěvky o to jednodušeji,než svým blogem zahlcovat tohle forum. Viš někdy se sám sebe ptám a občas mě překvapuje proč tu mé příspěvky ještě vůbec jsou. Ale zpět k tvému dotazu: O filmu už jsem psát nebudu z jednoho jediného duvodu,už jsem ho tu myslím zmínil,krom toho že tu nemám vyhrazeny na své filmové kritiky žádná autorská práva,to by bylo to nejmenší,ale taky musím uznat že mě to dá nesmírně hodně práce film shlédnout dokud ho zcela nepochopím a je v tom spousta usílí přemýšlet o filmu ze všech možných uhlu,to předpokládá vydět film několikrát dokud se tě v něčem osobně nedotkne,prostě je to pro mě jako pro náročného diváka (kinoartového cinefila) hodně usili a přemyšlení,proto jsem přesvědčený že bych si zasloužil mit tu k filmové kritice vyhrazené nějaká ta autorská práva,i když s tím druhý nemusí souhlasit,pamatuj že nikdy se nezavděčíš všem lidem. A taky(poslední věta)musím uznat,že má filmová kritika na Schimanskiho "Azyl" se mě vůbec nezdařila,nebyl jsem dost soustředěný na psaní. V současnosti se snažím psát kratší věty a dotknout se principu. Psal jsem musím přiznat zdařilou a svou nejlepší filmovou kritiku co jsem kdy napsal na road-movie "Země Hojnosti" do blogu Modrý-o filmu-(Kim Ki-duk),a tam by jsi ji určitě právě dohledal v komentáři k filmum Kim ki-duka.Tak se měj Dane.

Lucko65,Vlaado,Kuddele64,Pařánku a Billiesko ted mě to teprve nějak všechno pozdě dochází,prosííímm odpovězte tu na mé příspěvky,nebo jinými slovy forum je ted na vás,forum je ted už ve vašich rukou.Já si prožívám pocit marnosti i díky druhým lidem,co jsem k Die Toten Hosen vůbec nepíšou! Jako by Die Toten hosen nikdy neexistovali,jako by už nikoho nezajímali,vy to můžete společně změnit. Sám očekávám i negativní hodnocení mích příspěvku,ale to není to prvotní,to není prioritou. Jedinou prioritou tu jsou a měli by tu pro druhé být Die Toten Hosen.Jaký jsem? Zoufalí,hodně zoufalí....

Prossssíííím když už konečně jednou za čas píšu k tématu Die Toten Hosen tohoto diskusního fora (zapomente na chvili na předcházející mé příspěvky,pokud to jde),prossssíííím reagujte tu ve foru odpovědí anebo alespoň svým hodnocením mého příspěvku k Die Toten Hosen. A vůbec...vím že svými příspěvky vás tu odrazuju jsem k Die Toten Hosen vubec psát,dejte mě tu poslední šanci,možnost se s nimi (s mímy příspěvky) nějak vypořádat,uvítal bych každý argument,a vubec že vás to baví číst po mě mé příspěvky a když nebaví,pište jsem své vlastní příspěvky.Je to jednodduché. Prossssííím moc Pomocte mě odpovědět na některé mé příspěvky (výběr příspěvku nechám na vás),dejte mě šanci psát jen k Die Toten Hosen. Zdravím Pařánka a Kuddela64,jsi přítel,týká se to přece i tebe. Zkus druhým lidem alespoň jednou pomoci.

už tu pro mě není co více tu o sobě napsat,vracím se k tématu Die Toten Hosen,a nechci se přitom opakovat,to bude to nejtěžší...to bude hodně těžké,ale zkusím to. Nakonec jsem dospěl k přesvědčení že album "Ballast der Republic" je až na některé písně jakou mě oslovila vyjímečná "Europa" či "Oberhausen" prostě pruměrné a podbýzivě popové (možná by se dalo mluvyt o téměř tvurčí hudební krizi),aspon tak mě to přijde. Ovšem,tedy ačkoliv tyhle písně dokážou skutečně hluboce dojmout,jako album všechny písně nedrží tak dobře,tak skvěle pohromadě jako na albu "In Aller Stille",kterému dávám skutečně dobré hodnocení jaké si právem zaslouží (80%),když posuzuju písně,tím spíše kvalitu písní jako "Alles Was War" či dojemnou,a snad i nejmelodičtější překrásnou písen z celého alba "Tauschen Gegen Dich",ve srovnání s albem "In Aller Stile" a vůbec s předchozímy alby je jasné že "Ballast der Republic" u rockových fanoušku prostě neobstojí,a je zajímavé že prozměnu právě album "In Aller Stile" zase neobstojí s předchozím albem "Curruck Zum Gluck" (dávám hodnotím 90%) a z tohoto alba mě nejvíce oslovyli a zaujali písně "Alles Wird Voruburgehen" a "Freunde",ovšem nejvyšší a do dnešního dne nepřekonatelnou hudební metou,na níž se jistě shodnu s většiny fanoušku do Die Toten Hosen,kdy prostě nejlepším obdobím kapeli bylo v 90.letech album "Kauf Mich!" (dávám100%) je dnes "Auswartsspiell (100%). Který fanoušek do Die Toten Hosen by neznal a nemiloval z alba "Kauf Mich!" písně "Niemals Einer Meinung Sein","Alles Aus Liebe" a "Wunsch Dir Was" (mě ovšem již srdceryvně k slzám dojme písen "Willkomen in Deutschland"),nejsou to standartní hity kapeli,ale jedny z jejich nejlepších písní. A skutečně z tolik výjimečného a neopakovatelného jedinečného alba "Auswartsspiell" (na kterém vedle "Kauf Mich!" zažili ty nejlepší časi),hodnocení je jasné a není třeba šetřit slovy,nabýzí tolik uspěšných písní,kdy nejznámější z nich je "Steh Auf,Wen Du Am Boden Bist" a k slzám dojemná "Nur zu Besuch". Ohlédnu li se zpět,špatně si nevedlo,tim spíše velmi dobře si vedlo i album "Unsterblich",nabízející písně "Helden und Diebe" a "Bayern FC." Uspšné bylo v 90.letech i album "Auf Dem kreuzz ins Gluck" s písněmi "All Die Ganze Jahre" apod... apod.,to dle mého nebyli rovněž standartní písně,ale skutečně skvělé písně,které vyzněli ještě optimisticky ve srovnání s albem "Opium furs Volk". Jsem osobně zastáncem toho přesvědčení,že němčina je krásný melodický jazyk,který (svou intonací-svým zabarvením hlasu a svým slovním durazem) vyjadřuje emoce daleko lépe než čeština nebo dnes tolik rozšířená a preferovaná angličtina,snad i právě proto (dnes tolik) odmítám poslech pruměrné kompilace "CrashLanding" nebo opět kompilace "Love,Peace and Money" posbírané z jejich největších hitu nazpívané v jejich rodném,mateřském jazyce,vlastně až na výjimky je skvělé "Learning English-Lesson One" (dávám hodnocení 70%). přiznám se tu,že mám všechny alba Die Toten Hosen krom všech živáku ("Rock Am Ring","Heimspiel"...) velice dobře naposlouchané,proto kde si nejsem jisty raději album vůbec nehodnotím. Alb Die Toten Hosen nahráli vice,já jsem se snažil uvest a zmínit jen ty zásadní a jen ty nejduležitější,prosssííím zhodnotte sami jak se mě to vlastně povedlo. Na to že si rád poslechnu skutečnou alternativu rockové hudby (solová alba Daniela Lanoise,Nicka Cavea s Bad Seeds,Pixies,TV Smith a ruské Korol i Shut) hlavně folkovou! tak si chci zapamatovat Die Toten Hosen přesně tak jak je mám osobně nejradši,nejraději-s tím nejlepším co kdy nahráli! Protože bez tak jsou mou srdeční záležitostí,pamatuju když mě prvně hluboce dojmula k slzam písen "Paradies" a dnes to je písen "Nur Zu Besuch","Fallen" anebo "Das Wort Zum Sonntag" a slzi jsou tu na místě,dáváte tomu poslechu Die Toten Hosen i něco ze sebe.

Taky už sami nevíte co si vlastně máte o mích příspěvkách v tomhle foru myslet,(jsou přitom tak složité a náročné k pochopení),nejste jediní,upřímně to nevím ani já sám. Možná právě proto mě na ně nikdo neodpoví,nějak mě to všechno pozdě dochází.

Když jsem se tu zmínil o tom,že mě jen některé mé příspěvky (a je jich skutečně málo!),ve kterých se sám ztrácím,při jejich čtení dojmuli k slzám,či spíše už jsem se neubránil svým slzám,nevím přesně co za tím je ale také už hledám co za tím je-osamělost,smutek,stesk,zoufalství,víra a pocit marnosti (to však není vše,proto musím hledat ještě dál)-smíšené,rozpolcené či rozporuplné pocity,o kterých tu píšu,prostě myslím že na ně (na některé mé příspěvky) nelze jednoznačně odpovědět,i když bych si to tolik přál,přesto na ně stále odpověd hledám. Možná že víra je málo pro toho kdo nepoznal skutečnou lásku-tohle je má jednoznačná odpověd na většinu svých příspěvku,ke kterým se tak,tolik nerad vracím. Tohle jasně odporuje argumentu,že schizofrenici jsou bez emocí,jsou chladní a bezcitní,jak to vydím u sebe neprožívám z ničeho radost,ale jen negativní emoce,jakými jsou smutek,zoufalství a stesk,a pocit marnosti každé snahy. nevím co více bych tu měl věcněji,stručněji a srozumitelněji napsat než právě tohle to.

Byl bych rád kdyby se mnou někdo nesouhlasil,a uvedl k tomu své vlastní argumenty. Já přece co se týče masových médií obzvláště či mínění druhých lidí taky nic nepřijímám nekriticky a bezvýhradně. Prostě už takový jsem. Tak nevím proč by mé příspěvky ve foru měli být hodnoceny jen kladně,tomu nerozumím. Vím že bych měl k diskusi slevit ze svých nároku na druhé lidi,a nevím proč se tu nediskutuje o Die Toten Hosen,copak už nikoho nezajímají,pak bych jsem už krom DTH už nemusel mimo téma psát,to slibuji.

Nevím,mám nejspíše hudební cítění (kdy se mě hlavou honí přesně takové myšlenky při poslechu nejen Die Toten Hosen,snad i proto mám pocit že jsem do fora patří),vůbec nečtu a rád sleduji filmy,které mě k těmto,právě k takovým uvahám podněcují! Když budu konkrétní,je to v první řadě Wim Wenders,at je řeč o road-movie snímcích "Země Hojnosti" a "Přestřelka v Palermo" (tyhle filmové snímky znám nejlíp),ale také komorně laděná milostná dramata jihokorejce KIm Ki-duka,jakým je snímek "Čas" a snímek "OldBoy" opět jihokorejce Park Chan-wooka,"Intimita" Paula Chereaua,"Na Chvíli Svobodní" Arashe T. Riahiho. To je zdroj,pramen mích myšlenek,když jsem tolik sám,osamělí. nečtu,tedy vůbec nečtu,ale rád bych si někdy časem přečetl eseje Alberta Camuse,kterýho si nesmírně hluboce vážím. Dostojevského "Zločin a Trest" musím přiznat mě pořádně zamotal hlavu,ačkoliv "Zločin a Trest" si troufnu říct znám,a i když souhlasím s jeho myšlenkou že v Rusku jsou naše Slovanské kořeny,Dostojevskij na to,jak je vynikající psycholog,mě přijde dnes jako (či tím spíše že skutečně je) největší utopista! Dnes už bych Dostojevského nečetl. K myšlenkám Alberta Camuse či Wimma Wenderse mám dnes mnohem blíže než kdy předtím. I rakušan Peter Handke jistě stojí za řeč,ovšem dokopat,přinutit se k četbě těchto autoru je pro mě tak těžké. Takže snad někdy jindy.

Jestli někdo má přesně ten dojem,že čeřím hladinu,pod kterou nic není,tak pak mé příspěvky můžete smazat a diskutovat třeba raději o Die Toten Hosen. Každopádně za hodnocení mích příspěvku vám nesmírně děkuji.

Jsem přesvědčený o tom,že jsou mnohem duležitější či spíše nejduležitější hodnoty jakými je právě upřímnost, duvěra,spolehlivost,přátelskost,vlídnost a velkorysost a tyto povahové rysi jsou přece jen možné jedině díky své osobní nezaujatosti,díky své osobní nepředpojatosti a díky své kladné sebeuctě. To nejvíce vypovídá o respektu a kladné uctě k sobě samému,o svém osobním přesvědčení a o hluboké srdečnosti a lidskosti po prožité si své krizi (osamělosti) a katarzi každého z nás! Tyto získané povahové rysi určují naše osobní přesvědčení a náš hluboce lidský charakter,a tento charakter určuje jediné životní štěstí,o které se usiluje právě jak už tu bylo zmíněno svým osobním charakterem a osobním přesvědčením. Trpělivost je slovo odvozené od slova trpět! Je podmínkou pro vzájemné porozumění,když nenacházíme domov,zázemí a ztrácíme rodinu-to vydím jako (svou osobní mravní povinnost, jako svou osobní mravní zodpovědnost a...) krizi celé společnosti! Nikoliv už jednotlivce. Tehdy když rozumíme,nemáme ve svém srdci strach a osobní obavy. Osobně přesvědčit druhé lidi můžeme,dokážeme jen svým zpytováním nad sebou samím,jen svým vlastním sebezpytováním! Podle mé gestalt terapeutky to je prý hluboká úvaha a protože cituji jen sebe samého,jsem na ni prostě hrdý,když už na nic jiného,a opět mám z fora co tisknout. Třeba to někoho donutí se nad sebou samím zamyslet,vubec nevím kde se ve mě tyhle myšlenky berou,já mám prý zahořklé,ale dobré srdce.