Diskuze HudebniSkupiny.cz

Zvláštní,už tu nemám potřebu sem psát,docházejí mě poslední slova. Rád bych se tu alespon když mám tolik času že nevím co s ním se tu na chvíli vrátil k Dostojevskému...,,Vyšší (mravní) princip (M.F.Dostojevského) a tím je pro Dostojevského nutnost vyrovnat se se svou mravní vinou (jenž je objektivně posouzena právní vina) svým sebeobětováním se pro své nejbližší,pro druhé lidi,které jsem schopný milovat stejně jako sebe sama! - a jsem přesvědčený že právě to jediné je v nás ,ruskou či spíše slovanskou' povahou (a v Rusku jsou naše slovanské kořeny),tedy milovat druhé do svého sebeobětování se pro ně...,přičemž nicméně tu to schopnost na lidech je třeba nejvíce uznávat,podporovat a pěstovat,protože v nás jako jediné probouzí svědomí." Dostojevskému se jedná o platný mravní princip: tím je ta přehlížená skutečnost,že ,právní vina' z porušení nějakého zákona (víceméně v zákoně je vždy etických a mravních norem,hodnot nejméně!),resp. abych to uvedl na správnou míru tak tu uvedu že právní vina z porušení zákona se v očích rusu čili spíše Dostojevského podřizuje mravní vině,se kterou je nutno jak se zmínil Jan Payne vyrovnat se s ní zcela a jedině po svém (četl jsem kdysi stat Jana Payneho o mravní vině,ale zřejmě jsem ji tolik nepobral,nerozuměl ji jako Dostojevskému),a právě Dostojevskij ve svých literárních dílech k tomu dává návod,který muže být pro někoho utopický! (zvláště kdo podrobně četl a zná od Dostojevského jeho "Zločin a Trest"). Jinými slovy abych tomu dal závěr,nenávydím politiku. Politika je svinstvo!" Nelze opomenout že,,Každý z nás má v sobě mravní povinnost,mravní zodpovědnost obětovat se nikoliv pro svou vlast (to je směšné a utopické,vlastenectví je demagogie),nýbrž pro druhé lidi,pro své nejbližší,stejně tak má v sobě touhu po katarzi od mravní,nikoliv právní viny!

,,Tak jsem si Ameriku představoval: jako zemi nadbytku,plnou velkých světelkujících znamení,které člověku propujčí křídla a lehkost (ve vnímání?) Viděl jsem Ameriku jako zemi osvobozeného vidění" (Wim Wenders,z eseje "Americký Sen")

Martin Dyntar,31 let,Solnice,vyjdu velkoryse vstříc možnosti poznat skutečného rockového fandu do DIE TOTEN HOSEN osobně,co třeba se sejít a navzájem si pokecat i pomoci? tel. 604 891 787

,,Co mě do života vlastně vnesla rocková hudba Die Toten Hosen,U2,TV Smith,Daniela Lanoise a Korol i Shut dokažu si dnes zodpovědět několika málo větami,od srdce upřímně a pravdivě. Ale než přejdu přímo k věci ohlédnu se za svým hudebním vkusem,hudebním obzorem zpět. Nikde se jako rocker nechlubím tím že jsem začínal u obliby německého jazyka s (albem "Mutter") Rammstein,dnes rozhodně Rammstein nepříjmám nijak bezvýhradně nekriticky jako dříve,ale naopak vzhledem k textu jejich písní naopak již s kritikou (kriticky) a s mnoha výhradamy,že dnes bych si Rammstein už neposlechl.Protože zpěvák Rammstein se nezmuže navíc než na to kazit a zhnusit poetiku a vubec krásu německého jazyka! Naopak fanatik jsem a zustávám nadále do Die Toten Hosen,do TV Smith,do Korol i Shut a do Daniela Lanoise,zpěváka,zvukaře a jednoho z producentu nejlepších a nejocenovanějších alb Boba Dylana a U2. Takže po dlouhé odbočce konečně ted přejdu k věci: Jsem přesvědčený o tom,že až v prožitku jsi svým zpusobem vyváženosti (určité rovnováhy) radosti a smutku je v nás teprve pak přiměřeně (správně) si už prožívaná zlost,je to znát právě ve schopnosti prožít si už svoji radost a nadšení se slzami v očích značí zdravé,správné so prožívání svých citu,teprve až pak muže být řeč o sebeuctě jako takové..." Vím že to nejvíce připomene vyjímečného muzikanta Glena Hansarda anebo dnes v současnosti snad i profláklé komerčně nejvydílečnější U2 (wendersovské písně "Stay-Faraway,So Close","Until the end of the World" a "Ground Beneath Her Feat" anebo "Please"),ovšem já osobně to daleko více nacházím v písních ruských Korol i Shut,i když bych třeba dejme tomu text písně častěji vubec nepobral, alespon myslím teda,a samozřejmě nejvíce ještě stále u Die Toten Hosen a TV Smith. To je vyjímečný v rockové hudbě,stači od Die Toten Hosen slišet písen "Fallen" a od Korol i Shut "Akustické Album" a hned vám dojde nakolik ty složité emoce (které se vztahují k našim vrozeným instinktum) mohou být pro vás plně srozumitelný-pro mě to jsou 3 upřímné emoce,a to vztek,smutek a stesk. Pak lze emoce též zvládat,ovládat plně svou vulí,o což se snažím v životě osobně já k osobní nepředpojatosti,ke své osobní nezaujatosti,kdy pak již vás nemohou nijak zmanipulovat druhý lidi.

,,Vždy mám jako ten nejnáročnější cinefil ten skvělí už určitý pocit,že se u těhle filmu (co jsem v kině navšívyl v Projektu 100,vesměs šlo právě jak o milostná dramata tak většinou krimi dramata,jsou filmy,na které nikdy nezapomenu,stačí jmenovat takové filmaře jakými je Kim Ki-duk,Park Chan-wook,David Fincher...konkrétně snímky "Klub Rváču","OldBoy","Čas" apod... a dál už si ted nevzpomenu),toho dozvím o své osobnosti i o osobnosti druhých lidí kolem sebe toho (svým zpusobem) už mnohem více než za celí svuj vlastní život k tomu aby už právě naprosto cizí,neznámí druhý lidi kolem vás byli svým chováním a svým přístupem a svým jednáním již pak plně předvídatelný,a já už nemusel mit a snášet dál obavy o to jak se ke mě v příštích dnech druhý lidé zachovají a z toho mit právě nekonečné výčitky,očekávám od kvalitního filmu (od dramatu) své vlastní osobní prozření,které je přes sebezpitování druhých lidí,čimž filmový divák v sobě zároven z jedné poloviny zakouší svou vlastní katarzi (kdy člověk smije ze sebe všechno zlé,všechno trápení). A pokud tomu tak není tak je lepší aby film raději nebyl než aby byl a zustal takový jaký v dnešní době,dnes je! Takhle jako filmový divák uvažujete téhdy,když ztrácíte své blízké přátelé i druhé lidi kolem sebe a nakonec i smysl svého osobního života,právě proto tolik nad vším v životě uvažuji,přemýšlím,protože mě nic jiného v životě prostě nezbyde. jen tohle opuštěné forum,jen mé osobní přesvědčení a jen má víra,což je nejspíše vlastně totéž.

,,Chci-li někoho naučit soucitu,pozornosti ke společenským problémum,přátelství a trpělivosti,nebudu ho odrazovat západoevropskou (matematickou) logikou,ale pokusím se vyprávět mu,jak to bylo v životě osobně se mnou,pokusím se vzpomenout si..." (Peter Handke)

,,Jsem soustředěně vnímavý (ke všemu v okolí,jako kdybych vnímal uplně všechno v okolí do detailu a nic mě neuniklo,je to příjemné),nejde moji pozornost odvést ani jakkoliv rozptýlit jiným směrem (tenhle prožitek se nedá verbálně nijak sdělit,ale budu se tu o to snažit,vynasnažím se ho tu popsat),vnímám všechno kolem sebe tak nenuceně a uvolněně,bez unavy...o podobných,ne li shodných,stejných pocitech psal již dříve Wim Wenders ve své eseji "Americký Sen" či se ke shodným pocitum dostával již Peter Handke...co k tomu více dodat sám nevím,u nich to hodně podnítilo cestování,aby se člověk dostal k takovým,ke stejným pocitum. Tím se snažím říct že jsem spíše vnímavější,a nemám už tu potřebu nad věcma tolik přemýšlet jako tomu bylo dříve,a myslím že už je to tu konečně znát.

Možná ze mě bude z poloviny Rogerián :-( viz. Carl Ransom Rogers,stejně tak mě něčím nepopsatelně mnohem více oslovila Gestalt Terapie,kterou pravydelně procházím. O psychologii nic nevím,jediné co s jistotou vím je,že mě mnohem více podněcujou otázky po smyslu života. A pokud mám nějaké osobní prožitky,zkušenosti,pak to jsou především filmy-krimi dramata a milostná dramata-a v poslední době text písní rockové hudby (Die Toten Hosen,TV Smith,okrajově Korol i Shut,Metallica,něco málo od U2 a zvukař a hudební producent a muzikant Daniel Lanois,ale po Toten Hosen to je v poslední době především Nick Cave s bandem Bad Seeds...,a samozřejmě nesmím opomenout cestování,které je u mě vysoko v žebříčku hodnot,které je u mě prioritou č.1,které naopak právě dnes tolik preferuji!

,,Ne vždy jsme připraveni na to porozumět tomu co jsme si v životě prožili! Právě jen to (tu skutečnost) jak to každý z nás už osobně vnímá,cítí a prožívá ap... lze teprve i skutečně považovat jediné za to objektyvní! Není to vubec o tom,kolik máš toho v životě za sebou!,ale naopak je to spíše jen o tom nakolik a jestli vubec svým osobním prožitkum,zkušenostem životě porozumíš!"

,,Když se neustále zmítáš někde mezi touhou a strachem (svými obavami),a to jediné lze nazvat právě už skutečnou láskou anebo snad už zoufalstvím,které dokážeš,jseš schopný už prožívat rád s nadějí? Nicméně jedinou utěchou pro nás,pro náš život už muže být jedině to,když zoufalstvý druhých lidí už právě že dalece převyšuje,přesahuje naše vlastní zoufaství nad svým,nad našim vlastním životem!" (k uctě jihokorejci Kim Ki-dukovy a nicméně to svým zpusobem dlužím uvést,zmínit k jeho intimnímu dramatu- filmu "Čas",jehož shlédnutí mě skutečně dalo,navrátilo kousek SMYSLU ŽIVOTA,který jsem do dnešního dne tolik postrádal. Takových filmu či filmařu,kteří by se o to snažili moc není,to je ojedinělé a vyjímečné a neopakovatelné u filmech Kim Ki-duka samo o sobě.)