-
,,S DIE Toten Hosen cítím nesmírnou vděčnost za každý okamžik co si prožiju v životě. Protože jsou již nesmírně hrdý na sebe,na svuj život. A v jejich hudbě je to i po 20 letech ještě stále v textech písní znát...spíše v to osobně doufám!" Proto mají nej písně "Fallen!","Niemals Einer Meinung Sein","Das Madchen aus Rottwail","All Die Ganze Jahre","Paradies!","Freunde","Alles Wird Voruburgehen!","Nur zu Besuch!","Das Wort zum Sonntag!","Der Letze Kus"....(co mě hluboce dojme k slzám tam jsem přidal za název písně vykřičník)
-
,,V lásce je čest. Když ta se ztratí,láska (bez ní) není nic!" (Albert Camus)
-
,,Dnes už platí jiná morální kritéria než za Oidipa,...to komunisti by si měli za své politické zločiny (proti lidskosti) vypíchat oči,pokud mají nějaké svědomí aby dál už nemuseli pohlížet na to co všechno spáchali! jenže...dnes už platí jiná morální kritéria než za Oidipa!" (z filmu "Nesnesitelná Lehkost Bytí")
-
,,Cítím vděčnost za celá ta léta v zamčeném pokoji,copak by mě vubec mohla Mido milovat (takového) jakým jsem dříve byl?" (uryvek z filmu "OldBoy" jihokorejce Park Chan-wooka)
-
,,Pro tu její dobrotu cítil se (skutečně) hrozně a spatřoval ctnost v jejím krásném zjevu!,jak krásná..." ("The Crow" Alexe Proyase)
-
,,Je válka,je válka bože,a anděli chran mě abych ani já nebyl vinen." (Mathias Klaudius,zdroj: Schimanski-"Azyl")
-
,,Jedině láska je krásná,protože jediné co je na světě pravdivé je právě láska. Skutečná láska vylučuje lež:,zalhal jsem' znamená: ,už druhé nemiluji' anebo ,miluji (druhé lidi) méně! Hasne-li láska,hasne (s ní) i PRAVDA. Proto žít pro PRAVDU znamená nepřestat druhé milovat." (anonym z Ruska,uveřejnil tento citát Vasilij Rozanov)
-
,,Právě jen to (tu skutečnost) jak to každý z nás už osobně vnímá,cítí,prožívá apod..,lze teprve i skutečně považovat jedině za to objektyvní. Takový je muj závěr a takové je mé vlastní přesvědčení v mém životě,neuznávám a nepodporuju politiku a autoritativní mechanismy náboženských přesvědčení,krom...však víte. O přirozené lidské povaze (o osobnosti u každého z nás) jako takové se nejvíce dozvíme přes problematiku sado-masochismu! To je třeba si uvědomit,to bylo,je,a bude! Nejde jenom o podnícení hudbou Rammstein ze začátku v oblibě rockové hudby,ale mnohem více jde tu,je řeč tu o milostných dramatech (kupř. "Čas" jihokorejce Kim Ki-duka a zvláště jemu podobných filmařu,nakonec do jiného žánrového rozpětí by jistě spadal filmový snímek "OldBoy" opět jihokorejce Park Chan-wooka) a krimi dramatech (doporučuju shlédnout s výhradami filmové snímky Davida Finchera,s výhradami "Sedm","Ukryt" anebo demagogický "Klub Rváču"),ovšem i "Četa" režiséra Olivera Stonea bych řekl stojí za diváckou pozornost,ačkoliv dle Wimma Wenderse toto válečné drama prý heroizuje násilí podobně jako třeba snímek "Takový Normální Zabijáci",který postrádá lidskost a srdečnost wendersových filmu a opět tou americkou Hollywoodskou demagogií heroizuje nic než jen násilí!
-
,,Existencialistum stejně nikdo nikdy nerozuměl! Byl to snad Dostojevskij anebo Albert Camus anebo,já Camuse dost dobře neznám,snad Dostojevského, a kam se řadím osobně já do dnešního dne sám nevím! Vím jen jediné,jen to že nenávydím politiku,a zvláště tam kde se spojuje s nějakým naboženským přesvědčením,právě třeba s islámem! Teprve začínám být věřící protestant,ale islamizaci evropské společnosti jako takovou nijak nepodporuji ani neschvaluji! At třeba Wim Wenders na to muže mit názor zcela opačný,zcela jiný. Já osobně jsem se dostal k otázkám po smyslu života (tedy k filozofickým problémum) přes multikulturalitu -jako samouk,jehož největší vášní bylo ze začátku bojové umění pod vlivem fascinace Jeet Kune Do prostě pod vlivem silné,charizmatické osobnosti Bruce Leeho,které jsem studoval spíše jen teoreticky, prakticky vzato jsem to vzdal díky nové vášni,a to díky kinoartové cinefilské vášni ze svých návštěv Projektu 100 (právě pod tolik převažujícím vlivem filmu "KLUB RVAČU"),nejspíše v té době mě zaujala rocková hudba v německém jazyce,což se stalo mou další novou vášní do života (nezapomenutelné album "Mutter" Rammstein a navždy vzápětí s albem "Auswartsspiell" DIE TOTEN HOSEN),jinak četba nikdy k ní,k mé vášni do života nikdy nepatřila,kterou dnes (myslím multikulturní soužití) vydím podobně jako u existencialistu v utopii. Takže abych tomu dal nějaký ten chýbějící závěr, s ohledem zpět to byli filozofické problémy etických a morálních norem neokonfucianismu a klasického taoismu! Přes multikulturalitu (to je dost blbé slovo) díky rockové hudbě pryč od kulturních tradic směrem k vývoji vnímání jen a pouze sebe samého (tedy k postupným změnám ve vnímání sebe samého) naskytlo jen a pouze (socio) psychologické problémy,které byli podníceny otázkami po smyslu života. Bez tak s tímhle závěrem nejsem nijak spokojený (pokud to závěrem lze vůbec nazvat) a přemýšlím nejvíce nad tím jestli má nějaký smysl ho tu uveřejnit,to nechám na ohodnocení mích příspěvku vámi,a tlačí mě čas,a kde se berou ve mě všechny ty myšlenky-mám je jak jinak než uložené v mobilu a píšu je vždy z mobilu (ačkoliv mažu jednu zprávu za druhou)-myslím,tedy jsem přesvědčený že to je jedna z cest k milostné lyrice a k hluboké lidskosti.
-
,,Dle mě problém ve svém osobním sebepojetí (ve své osobní sebeuctě) nastane ve chvíli,kdy už neznáme či ztrácíme ,hranici' (tj.odlišení) mezi sebou a druhými,nám blízkými lidmi (viz.kupř.,sdílení prožitku nějaké situace s druhými,nám blízkými lidmi sebou nese potřebu osobně zodpovídat za jednání a za rozhodování se druhých,opět nám blízkých lidí,přičemž objektivně se lze vcítit pouze do situace druhých lidí! Alespon tak bych to vyděl já osobně!) anebo se už naopak odcizíme druhým lidem do té míry, že s nimi přestáváme či přestaneme dostatečně komunikovat,takové zoufalství pak muže skončit i životní beznadějí." Nikoho jiného tu necituji,jen sebe samého!" A na závěr jedna má oblíbená věta z předlohy "Viléma Meistera Léta Učednická" z road-movie filmu "Falešný Pohyb" Wimma Wenderse. Ta věta zní v obdobném (nikoliv v uplně přesném) smyslu nějak asi takto: ,,Chci dokázat že soucítit s druhými lidmi (-zřejmě myšleno-bez lítosti)a bít právě ke druhým už,již nemylosrdný je ovšem,však jedno a totéž" (autor věty neznámí,nejspíše Peter Handke anebo přímo samotný Goethe! Právě Tuto větu mám upřímně rád,rozumím ji,a vím jak je myšlena!"
